Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná láska - 17. kapitola - Zjištění


Nečekaná láska - 17. kapitola -  ZjištěníTak opět po trošku delší době přicházím s dalším dílkem. Dozvíte se, co se poté, co Lill zkolabovala, odehrálo... Nebudu víc prozrazovat, dozvíte se v článku :) Byla bych ráda za komentíky :) A také děkuju za ty předchozí. K tomuto dílu máte i písničku, při které jsem ho psala... Také jsem ke kapitolám přidala odkazy na předchozí a další... :) Tak už nebudu zdržovat a přeju příjemnou četbu... Veruuuu

Pořád se neprobírala, ale přišlo mi, že její srdce opět bije normálnějším rytmem. Pohladil jsem ji po vlasech a zašeptal, i když jsem věděl, že mě nemůže slyšet.

„Nevím, co jsem řekl. Nevím, co tě tak vyděsilo, ale tohle už mi nedělej. Jsi teď to jediné, co mám. Nezvládl bych ztratit tě..." Najednou jsem ucítil stisk její ruky. Pohlédl jsem na ni a viděl, že otvírá oči... Rychle jsem ji obejmul... „Lásko," pošeptal jsem jí do ucha. „Co se stalo? Co se děje?" zeptal jsem se. Pohlédl jsem jí do očí a uviděl jsem slzy.

„Edwarde," zašeptala a začala se ode mě odklánět. „Prosím, pusť mě..." Slzy jí přetekly. Jedna za druhou plynuly po její překrásné, bledé tváři.

„Lilly, Co-co se děje?" musel jsem šeptat, aby neslyšela, jak moc jsem zoufalý. Díval jsem se do země, aby mi neviděla do tváře. Nechápu to. Co se stalo, proč? Ona se bojí? Nebo už mě nechce? Kdybych mohl plakat, asi bych se také neubránil slzám. Pohlédl jsem na ni a viděl v její tváři jen... bolest? Slzy jí pořád stékaly po tváři a už z ní i skapávaly dolů... Jemně si otřela obličej...

„Nemůžu, Edwarde," řekla, „prosím, asi bych měla jít zpátky domů..."

Začala se zvedat. Rychle jsem si stoupl a chytil ji za ruku.

„Nemůžeš, ne teď, pokud..." nemohl jsem pokračovalt. Bylo tak těžké vyslovit mé myšlenky nahlas, ale musel jsem, „po-pokud už mě nechceš, nebudu ti bránit zítra odejít, ale ne dnes. Dnes tu musíš zůstat." Zkroušeně se na mě podívala „

Edwarde," vzala mou tvář do dlaní, dívala se mi do očí a já měl pocit, že to nezvládnu. Její pohled... pohled plný bolesti, tu mou ještě znásoboval. „Miluji tě..." Jiskřičky naděje se ve mně začaly množit, ale přesto jsem pořád nechápal, co se děje.

„Lillian, pro lásku... pro naši lásku, řekni mi, co jsem udělal? Co se najednou stalo? Je to kvůli tomu, co jsem? Chápu tě, ale i přes to všechno. Ty víš, že tě miluju. Víš, že bez tebe nechci a nemůžu víc žít. Nemůžu ztratit někoho jako jsi ty," dořekl jsem. Slzy opět lemovaly tvar jejího obličeje. Stékaly dolů po lícních kostech. Ukapávaly z brady. Tohle je skutečné... Jednou rukou jsem jí setřel slzy a druhou ji pohladil po vlasech. Přitulila se ke mně.

„Není to pro to, kdo nebo co jsi... Neštítím se tě, nebojím se, ale, Edwarde, nepřipomínám ti někoho?" zeptala se.

Nikdy jsem snad nebyl tak zmatený jako teď. Promítal jsem si situaci než omdlela. A najednou mi to došlo. Jak jsem mohl být tak zaslepený? Všechno, úplně všechno nasvědčovalo tomu, co je nyní zřejmé. Sourozenci, její jméno a hlavně ta nepřekonatelná podoba s Bellou... „

Ty-ty jsi dcera Belly?" zeptal jsem se nakonec... Při vyslovení každého slova jsem cítil pálení na hrudi. Tak proto se sem Bells přistěhovala, hledá svoji dceru. Najednou jsem si uvědomil další věc. Musím ji teď zachránit nejen kvůli sobě, ale i kvůli Belle. Nikdy si neodpustím, pokud bych ji měl znovu ranit. I když tohle je asi dostatečná rána. Sklopil jsem hlavu.

„Ano," řekla Lillian jenom. „Není to trochu zvláštní, Edwarde? Celou dobu jsem si myslela, že matka někoho neskonale milovala... Jako ještě někoho jiného kromě mého otce. A teď... teď zjistím, že jsi to byl ty... Ten, který mě přivedl k životu. Ten, který mě zachránil od smrti v samotě, žalu a vzpomínkách... Ten díky němu jsem měla opět úsměv na tváři. Ten s kým jsem se milovala prvně a i naposled..." mluvila dál. Uvědomoval jsem si každou věc, co řekla...

„Lill... i přes to, že vím, že jsi dcera Belly, nemiluju tě ani o kousek míň. Miluji tě víc než včera, ale..." říkal jsem, když mi skočila do řeči.

„Ale?" zeptala se. Musel jsem se na ni usmát a potom jsem zašeptal.

„Ale méně než zítra..." Znovu jsem ji pohladil po tváři a zvedl ji, aby se mi dívala do obličeje. Viděl jsem lásku v jejích očích... Nešla popřít, i kdyby sebe víc chtěla. Je tady, je tady mezi námi.

„Můžu se něco zeptat?" řekla a začervenala se. „Je to důležité," dodala rychle.

„Samozřejmě, že můžeš," odpověděl jsem.

„No... víš... miloval jsi se i s mou matkou?" dostala ze sebe najednou a já se musel uchechtnout, ale ona mě hned umlčela pohledem.

„Ne, Lillian, ty jsi jediná... jediná, která se mi dostala tak blízko. Jediná, kterou jsem miloval, tak jako tě miluji," řekl jsem jí a políbil ji na čelo. Oddychla si. A potom se na mě usmála... „Ještě pořád chceš odjet?" zeptal jsem se po nějaké době, co jsme mlčeli a dívali se jeden druhému do očí. Usmála se na mě a začala mě líbat. Tak jako tehdy, tak jako v tom hotýlku. Vášnivě, dravě a v tom polibku bylo tolik touhy a lásky... Odpojila své rty od těch mých a zašeptala:

„Co myslíš?" Usmál jsem se na ni a obejmul. Připadalo mi, že se začala trošku třást. Přece jen už byla tma. Ozařoval nás jen měsíc a hvězdy, jelikož tady nahoře už nebylo tolik stromů, dobře jsme na sebe viděli. I když já bych na ni dobře viděl i tak. Usmál jsem se svým myšlenkám.

„Nechceš se raději obléknout?" zeptal jsem se a pomalu ji vedl k místu, kde jsme před tím seděli a podával jí bundu. Usmála se na mě a poděkovala. Na zem jsem dal deku, ale tak, že jsme si sedli na jednu půlku a druhou jsem jí přikryl záda. Opírali jsme se o skálu za námi a ona se mi opírala o hruď.

„Zazpívej mi něco," poprosila. A já nemohl jinak než začat broukat melodii, kterou jsem si složil v hlavě po našem milování. Usmívala se a potom pomalu zavírala oči... Až nakonec usnula.

Ležela mi v náručí a já pořád přemýšlel nad tím, co se tady odehrálo. Nad tím, že je to dcera Belly. Té, kterou jsem poprvé miloval. Té kvůli, které jsem byl také schopný umřít. Té, které jsem byl schopný se vzdát jen proto, aby mohla vést normální život. A teď je tu Lillian, její dcera. Je to, ale v něčem jiné... Miluji ji více... Myslel jsem, že tohle nikdy nepůjde, že tohle se prostě nikdy nestane. Nikoho nešlo milovat více než Bellu, ale přece. A ta krásná bytost, která teď spí v mém náručí a usmívá se, je toho důkazem.

„Nikdy tě neopustím... slibuji," řekla ze snu. Zajímalo by mě, co se jí asi tak zdá. Z mého rozjímání mě vyrušil zvuk. Násal jsem vůni okolo mě a zjistil to nejhorší, co jsem mohl. Upíří vůně...

„Už jsme blízko," slyšel jsem hlas jednoho. A najednou myšlenky toho druhého...

„Už budeš jen můj, Edwarde Cullene!" V tu chvíli mi bylo jasné, kdo jsou příchozí a také to, že už je asi pozdě...

 

Předchozí kapitola

Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná láska - 17. kapitola - Zjištění:

 1
15.09.2011 [16:35]

zuzka88Koukám, že se tu našlo pár lidí, co by rádi E a B. V tomhle případě jsem proti. Myslím, že už je to pasé. Navíc, já vím, že je to asi staromódní názor, ale neumím si představit mladičkého Edwarda a Bellu v nejlepších letech. Brrr. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!