Takže přicházím s novou kapitolkou :)Je trošku kratší, ale snad se vám bude líbit. Děkuju za komentáře a budu moc ráda, když napíšete nějaké další. Také chci moc poděkovat Eternity, která píše komentář skoro ke každému dílu a Sunny, která mě vždy moc potěší, lololce, vampire a dalším věrným čtenářkám. DĚKUJI... Díky vám mě baví psát...
13.05.2009 (13:35) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3297×
Pohled Rosalie:
Přitulila jsem se v posteli k Emmettovi a zašeptala:
„Víš, Emmette, já vím, že se občas nechovám hezky, ale... Miluji Tě." Emmett mě hladil po zádech a šeptem mi odpověděl:
„Já vím, Rose, zlato, já tebe taky." Musela jsem mu to říct... Poslední dobou to, co se děje okolo nás na mě začalo čím dál, tím víc působit. Nejdřív Bella, Lillian a teď do toho všeho Tanya. Dochází mi, jak těžké musí být ztratit lásku. Kdybych ztratila Emmetta, bytí by pro mě ztratilo cenu. On jediný ví, jaká opravdu jsem. I když s mou rodinou žiju tak dlouho, neví, že někdy to, jak působím je jen maska. Bojím se... Bojím se, že mi někdo znovu ublíží, jako to kdysi udělal můj skoromanžel. Nemůžu si jen tak každého pustit k tělu, ale vím, že Emmetta můžu. Měla bych své rodině více důvěřovat, ale není to pro mě tak jednoduché, odhodit tu masku nepřístupné a zahleděné do sebe. Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk auta. Už je pozdě v noci, kdo to může být? Podívala jsem se na Emmetta.
„Zlato, nepůjdeme raději zkontrolovat Tanyu?" řekl. Souhlasila jsem a šli jsme se společně podívat do pokoje, kde měla být Tanya a Lucas. Než jsem otevřela dveře slyšela jsem další zvuk, tentokrát zaklepání na dveře. Teda zaklepání, spíše bušení. Znova jsem pohlédla na Emmetta a on mi hned řekl:
„Rose, půjdu dolů za ostatními zjistit, kdo to je a co chce a ty zatím zkontroluj ty dva." Políbil mě na čelo, štípl do zadku a se smíchem šel dolů. Musela jsem se usmát. Potom jsem zaklepala... ŽÁDNÁ ODEZVA!!! Co se k sakru děje? Už jsem na nic nečekala a otevřela dveře. NIC, NIKOHO JSEM NEVIDĚLA! Ovládla mě panika a doutíkala jsem dolů upíří rychlostí, aniž bych si uvědomila, že příchozí mohli být klidně nějací lidé. Když jsem seběhla schody, čekal mě další šok.
„Bello?" vydechla jsem. A potom ucítila hnusný zápach. „Pes..." pomyslela jsem si. Podívala jsem se na ostatní a ti měli na tvářích zvláštní výrazy.
„Ahoj Rose," odpověděla.
„C-Co tu děláš?" řekla jsem. Bella se podívala na Carlisleho a potom na mě.
„Hledám svou dceru," řekla nakonec. Pochopila jsem výrazy mé rodiny a asi jsem se tvářila úplně stejně.
„Lillian?" zeptala jsem se. Až teď mi došlo, jak moc jsou si ty dvě vzhledově podobné. Asi jsem to, jako všichni ostatní nechtěla vidět. A navíc Lill má přece ráda módu, jak to může být dcera Belly?
„Ano," odpověděla a vytrhla mě z toku myšlenek. Uvědomila jsem si další věc, Jacob smrděl mnohem méně než jindy.
„Ty," nechtěla jsem vyslovavat jeho jméno, „už nepoužíváš své schopnosti?" zeptala jsem se, přišlo mi to jako jediné vysvětlení, že páchne míň. Podíval se na mě stejně znechuceným pohledem, jako já na něj. „
Ne," odpověděl mi.
„Proč?" musela jsem se zeptat. Obrátil oči vsloup, jaktože mi to není jasné, ale odpověděl. „
Pro Bellu by to bylo nebezpečné, ale také bych nestárl a to by bylo velmi podivné manželství... pro ostatní. Nemyslíš?" Musela jsem uznat,že má pravdu.
„Aha, no asi ano." Vzpomněla jsem si na důvod, proč jsem se přiřítila dolů. „Tanya a Lucas jsou pryč! Nemůžu je nikde najít, zavolejte někdo Alice a Edwardovi," řekla jsem rychle. Celá má rodina, která do teď seděla na pohovkách, okamžitě vstala a vyplašeně se na mě dívala.
„Zavolám Alice," řekl Carlisle.
„Co se děje?" vložila se do toho Bella.
„Ale to nic, Bello, jak jsi nás vlastně našla tady?" zeptala jsem se jí. Podívala se na mě pohledem plným pochybností.
„Byli jsme s Jacobem v nemocnici a tam mi jedna milá sestra dala adresu," řekla mi. Stále na naši rodinu upírala nevěřícný pohled. Emmett šel zavolat Edwardovi. Vyčkávala jsem než se vrátí. Potom vešel do dveří se zvláštním výrazem ve tváři. Pokrčil rameny a řekl:
„Já... já se mu nemůžu dovolat, Rose."
Alice
„Už tam brzy budeme, lásko," chlácholil mě Jasper. Letěli jsme zrovna nad oceánem a odložili naše "překvapení" na jindy, protože jsem už nevydržela jen nečinně přihlížet tomu, co se má stát... Znovu jsem si vybavila svou vizi.
Tanya s nějakým upírem vtrhla do pokoje, kde byl Edward s Lillian. Tanya se po něm vrhla a odhodila ho na zem, kývla na toho druhého upíra a sama se šla věnovat Lillian. Ta se krčila v koutě a nevěřícně přihlížela, jak k ní Tanya jde. Mezitím druhý upír blokoval Edwarda...
„Tanyo, nedělej to," křičel Edward. Ona se na něj jen otočila a jedním skokem byla u Lillian a kousla ji do krku...
Zachvěla jsem se.
„Alice?" Jasper měl na tváři opět ten ustaraný pohled. „Neboj se, dopadne to dobře," řekl. Snad, řekla jsem si v duchu. Naštěstí jsem Edwarda zastihla na telefonu a on mi slíbil, že se někam schovají, takže tahle vize se snad nenaplní. Přesto se velmi bojím. Najednou mnou projel ostrý záchvěv a já měla další vizi...
Bella u nás v obývacím pokoji...
„Jdu s vámi!"
„Na to zapomeň, Bello, zůstanete tady mohlo by to být nebezpečné. Mysli na vaše děti," řekl Carlisle.
„Bello, miláčku, zůstaň tady s Esmé, já s nimi půjdu," řekl Jacob.
„Ne! Rozumíte mi!" křičela Bella. „Jdu! Jde o mou dceru, nebudu tady trčet a čekat!" Rose k ní přišla a objala ji.
„Bello," pošeptala, „je to těžké, vím to, ale zůstaň tady." Bella se na ni podívala a potom řekla:
„Už jsem se rozhodla. Jdu!"
Vize skončila a já cítila, jak mě Jasper objímá. Kdybych mohla plakat, plakala bych.
„Nedopadne to dobře, Jaspere," vzlykla jsem. Hladil mě po tváři.
„Co jsi viděla?" zeptal se nakonec.
„Bella s Jacobem jsou u nás doma a chystají se za Edwardem a Lill. Teda tak jsem to pochopila. Bells se nenechá přemluvit a za každou cenu půjde s nimi hledat je," řekla jsem mu.
„A nevíš, jestli je najde?" zeptal se mě.
„Ne, to už jsem neviděla," odpověděla jsem a schoulila jsem se do jeho náručí.
„Miláčku..." pošeptal. „Bude to dobré... musí to být dobré... Nikdo nedopustí, aby se komukoli něco stalo."
„Doufám..." řekla jsem a pokusila se nepřemýšlet nad tím, co bude dál.
Edward
„Lill?" řekl jsem netrpělivě a čekal až vyjde ze sprchy. Otevřela dveře už byla oblečená, ale vlasy měla pořád mokré.
„Kam tak pospícháme, Edwarde?" zeptala se už po několikáté. Ach, tak mě štve, že jí to nemůžu prozradit...
„Chci ti ukázat jedno místo a to je nejhezčí kolem stmívání," odpověděl jsem.
„Aha," špitla. „A stihneme to?" zeptala se ještě. Pomyslel jsem na to, že ji odtud musím dostat co nejrychleji. Vypadá to tak, že se jí budu muset ukázat "v celé své kráse"...
„Myslím, že s tím problém nebude," řekl jsem a přemýšlel nad tím, jak to všechno nakonec dopadne. Ve spěchu jsme vyšli z pokoje, dal jsem klíče recepční a uháněl k autu. Lillian za mnou trochu zaostávala, samozřejmě, nechápe vážnost téhle situace a pokud bude možno ani nebude vědět, proč s ní vlastně chci jet pryč. Nastoupili jsme do auta, já otočil klíčkem v zapalování a velkou rychlostí jsem jel za město...
Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nečekaná láska - 15.kapitola - Vize:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!