Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)vděčná Maya aneb jak Rose a Emmet získali dceru - 6 kptl

02.11.2009 (19:30) • kikinkacullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8593×

Nevím jak dlouho jsem byla v temnotě ale najednou jsem začala slýchat hlasy. Mísili se. Nerozumněla jsem tomu a byla jsem zmatená.

,,Jak dlouho ještě?´´zeptal se krásný hlas ale mezitím mě volal hlas mé maminky.

,,Mayo, musíš být silná, hodně silná´´říkala mi ale já ji nevyděla. Nic jsem nevyděla.

,,Kde jsi mami?´´vzlykla jsem.

,,Tím se netrap, musíš být hodně silná holčičko ano?´´zeptala jsem se. Neodpověděla jsme jí, nevěděla jsem co to má znamenat.

,,Mayo, slib nám to´´řekl najednou hlas mého táty.

,,Kde jste?´´vzlykla jsem znovu. Začalo se mi před očima něco rýsovat. Mí rodiče. Chtěla jsem jim padnout kolem krku ale nemohla jsem se ani pohnout. Stáli předemnou, táta měl ruku na máminých ramenou a máma svojí ruku kolem tátovo pasu. Neměla bříško.

,,Co se to děje?´´zeptala jsme se jich.

,,Mayo slib nám že budeš silná a nebudeš provádět hlouposti´´řekla máma a z oka jí ukápla slzička.

,,Proč mami?´´zeptala jsem se.

,,Mayo, ty tady nemáš co dělat, byla jsi vyvolena a ještě není tvůj čas, musíš jít´´řekl táta.

,,Kam?´´zeptala jsem se a opět jsme vzlykla.

,,Pryč, musíš se vrátit, holčičko´´řekla máma.

,,Ne já vás neopustím´´řekla jsem, chtěla jsem se jim rozeběhnout do náruče ale nemohla jsem.

,,Mayo, postarej se o svou malou sestru, ano?´´zeptal se táta.

,,Sestru?´´zeptala jsme se nechápavě. ,,Ano, má jenom tebe, nedovol aby vás rozdělili, ona taky nebude obyčejná.´´řekl táta, máma tiše vzlykala a po tvářích se jí kutálely slzy. Táta ji třel rkou rameno.

,,Sbohem holčičko´´špitli oba dva a najednou se mi ztratili. Chtěla jsem začít křičet ať se vrátí, ale můj hlas mě neposlouchal. Věřila jsem tomu že tohle byl jen ošklivý sen. Po chvilce jsem začínala zase slýchat hlasy.

,,Co se to stalo?´´zeptal se nechápavě nějaký překrásý hlas.

,,Nevím, nikdy jsem to nevyděl.´´řekl další krásný hlas ale mužský. Začala jsem cítit své tělo. Pomalu jsem začínala otevírat oči. Podívala jsem se do stropu. Všechno bylo tak jasné, tak moc dobře jsme vyděla.

,,Mayo?´´zeptal se opatrně nějaký hlas. Otočila jsme se za původcem a vyděla jsem tu krásnou blondýnku, z nových žáků ve škole. Vůbec nic jsme nechápala. Až pi chvíli jsme si vzpoměla na ten sen.

,,Kde jsou mí rodiče?´´vyhrkla jsem s nadějí v hlase. ,,Je nám to moc líto, ale nepřežili´´řekl mužský hlas. Otočila jsem hlavou a podívala jsem do tváře stařšímu bloňdákovi. Chápala jsem to, ale v tuhle chvíli nebyl čas na smutek, musela jsem udělat to, oč mě žádali mí rodiče. Nesmím dovolit aby mě s mou sestrou rozdělili.

,,Kde je má sestra?´´vyhrkla jsem a oba dva se divili mému tónu.

,,Musely jsme jí dát k adopci´´řekl další krásný hlas ode dveří. Rychle jsem vyskočila na nohy. Zarazila jsme se nad svou rychlostí. Podívala jsem se na sebe. Byla jsem vyšší.

,,Co se to stalo?´´zeptal ajsme se té blondýny, připadala mi nejmilejší.

,,Měli jste autonehodu, tvůj otec to nepřežil a tvá matka zemřela při porodu tvé sestry. Je nám to moc líto´´řekl bloňdák. Vybavilo se mi, jak jsme jeli s rodičema autem a byli jsme šťastní a najednou se proti nám řítil ten náklaďák.

,,Musím vidět svou sestru´´řekla jsem jim. ,,Nejdřív musíš něco vedět´´řekl opět muž. ,,Jsem Carlisle, to je má žena Esme´´ukázal na ženu ve dveřích ,, a Rosalie. Jsme upíři a přemněnili jsme tě, jinak by jsi zemřela, ale při proměně se něco stalo a nějak se zasekla´´řekl Carlisle.

,,Takže vy jste upíři, a já jsme co?´´zeptala jsem se jich s otázkama v očích.

,,To ještě nevíme´´řekl Carlisle.

,,Fajn, tak jo, jste upíři, a vy pijete lidskou krev?´´zeptala jsem se a zhluboka jsem se nadechla. Vždycky jsem věřila v něco nadpřirozeného takže mě to ani nijak moc nepřekvapilo.

,,naše rodina ne, mi lovíme jen zvířata´´řekla Esmé.

,,Fajn, musím vydět svou sestru.´´řekla jsem a vydala jsem se ke dveřím.

,,Počkej, nemáš chuť na krev nebo něco takového?´´eptal se mě nechápavě Carlisle.

,,Ne, měla bych?´´zeptala jsem se a omluvně jsem se na něj usmála.

,,No, když vlastně nevíme co jsi, tak mě to zas tak moc nepřekvapuje´´´řekl Carlisle.

,,Tak jo, jdu za svou sestrou´´řekla jsem a šla jsem ke dveřím, ale přede mnou se objevila menší postava, holka, pamatuji si ji z jídelny.

,,Jsem Alice´´řekla a objala mě.

,,Ahoj´´řekla jsem a usmála jsem se.

,,Už jsi se vyděla v zrcadle?´´zeptala se mě a v očích jí pláli plamínky.

,,Ne, měla bych?´´zeptala jsem se jí nechápavě. Vzala mě za ruku a táhla mě do nějakého pokoje.

,,Ahoj Mayo´´pozdravil mě velký kluk.

,,Ahoj´´řekla jsem nejistě.

,,To je Emmet´´řekla Alice a dál mě táhla pryč. Došli jsme do nějakého pokoje. To co jsme vyděla v zrcadle byl někdo úplně jiný. Byla to krásná dívka která vypadala tak na šestnáct. Byla moc krásná, nemohla jsem uvěřit že jsem to já. Zvedla jsem ruku a dívka mě napodobyla.

,,To je neuvěřitelné´´řekla jsem a dotkla se své tváře. Už jsem neměla tak dětské rysy, byly ostřejší a krásnější. Moje oči se ještě víc zbarvyly do modra. Moje rty na ktré jsem byla vždycky pyšná mi zůstaly a vlasy taky. Usmála jsem se. Nemohla jsem od sebe odtrhnout oči ale musela jsem najít svou sestru.

,,Musím vydět svou sestru´´řekla jsem a otočila jsem se na Alici.

,,Nevím jestli je to dobrý nápad´´řekl ode dveří Carlisle.

,,Počkat ale nejdřív se převlékneš´´řekla Alice a táhla mě k nějakým dveřím, za kterými jak se později ukázalo byla ohromná šatna. Stála jsme tam jak opařená. Já která jsem byla zvyklá na mou malinkatou primitivní skříň.

,,Tohle ti bude slušet´´řekla Alice a vrazila mi do rukou oblečení s botma.

Boty

kalhoty (ty první)

Tričko

Mikina

Podívala jsme se na sebe do zrcadla a musela jsem uznat že mi to moc slušelo. Alice měla perfektní vkus.

,,Ještě než někam pojedeme se tě musím znovu zeptat, nemáš v krku takové nepříjemné pálení?´´zeptal se me Carlisle a já se na něj nechápavě podívala. Zamyslela jsme se.

,,Mám hlad´´odpověděla jsem mu.

,,V jakém slova smyslu?´´zeptal se mě.

,,V úplně normálním´´odpověděla jsem a koukala jsme na něj jak na debila.

,,Esme ti udělá něco k jídlu´´řekl Carlisle.

,,Ne, já musím nejdřív za svou setrou´´řekla jsem a už jsme si stála na svém.

,,Dobře, tak jdeme´´řekl Carlisle a uvolnil mi místo ve dveřích abych mohla projít.

,,Dolů po těch schodech´´navygoval mě když jsem se zmateně rozhlížela kolem. Šla jsem dolů po těch schodech a dole stál další člen jejich rodiny.

,,Jsme Edward´´řekl a podal mi ruku.

,,Maya´´usmála jsem se na něj a potřásla si s jeho rukou.

,,Pojď tudy´´pokynul mi Carlisle a vedl mě do garáže. Bylo tam pět aut, mercedes, ke kterému jsme šli, jeep, porshe, volvo a BMV. Jela jsem s Carlislem, Esme a ještě ke mně do zadu si sedla Alice.

,,Od teď jsi Maya Cullenová, adoptovaná dcera Carlisla a Esme, atdy máš doklady´´řekla mi Alice a podávala mi občanku a zaltou kreditní kartu. Bože.

,,To nejde, ta kreditka, to nemůžu´´řekla jsme a nechtěla jsme si jí od Alice vzít.

,,U nás v rodině ji má každý´´řekl mi Carlisle.

,,Fajn´´řekla jsme a přijmula jsem od Alice občanku a zaltou kreditku.

,,Musíme ti jít nakoupit tolik věcí´´řekla Esme a začala s Alicí plánovat. Přestala jsem je poslocuhat a ponořila jsem se do vlastních myšlenek.

,,Mayo už jsme tady´´řekla mi Alice zvenku.

,,Jo už jdu´´řekla jsem otevřela jsem si dveře a vystoupila jsem.

,,Pojďme´´řekl Carlisle a všichni jsme ho následovali. Když jsme procházeli kolem jakýchkoliv lidí, pokaždé se na nás otočili a koukali se skoro otevenou pusou.

,,Dobrý den, jmenuji se Carlisle Cullen a tohle je má rodina, chtěli bychom vydět tu holčičku co jsme sem přinesli k adopci, našli jsme jeí biologickou sestru´´řekl Carlisle paní za pultem na informacích.

,,Ach jistě, jděte touhle chdobou nakonec a potom doleva.´´řekla a mile se na nás usmála. Šla jsme za Carlislem a nemohla jsem se dočkat až uvidím svou malou sestřičku. Přišli jsme na detké oddělení. Bylo tu spustu malých dětí. Carlilse pozdravil sestřičku co je tu hláídala a řekl jí t samé jako paní na informacích.

,,Pojďte se mnou, je to velice zvláštní dítě, pořád jen pláče, nechce nic jíst ani pít. Skusil ji už uklidnit skoro každý ale ona si prostě nedá říct. Když si ji vemete do náručí, projede vámi takový jakoby divný proud a máte prostě nurkání ji položi a už se jí víckrát nedotknout, nevíme co máme dělat.´´řekla sestra a já na ní koukala s otevřenou pusou.

,,Tady je, ještě jsem jí ani nedali jméno´´řekla a ukázala na box s malou holčičkou která měla očíčka od pláče. Šla jsem blízko k ní. Když mě zpozorovala, podívala se mi do očí. Musela jsem se usmát, ona se usmála taky.

,,To je divné´´řekla sestra.

,,Smím si ji pochovat?´´zeptala jsem se jí.

,,Jistě´´řekla a otevřela box. Shýbla jsem se pro svou malou sestřičku a ona ke mně ochotně natahovala ručičky. ,,Ahoj Caroline´´řekla jsem jí. Natahovala ke mně ručičku jako by mě chtěla pohladit po tváři a tak jsem jí vyhověla.

Shýbla jsem hlavu k její ručce a pak se to stalo. Slyšela jsem úplně zřetelně jako by stálo vedle mě malé dítě a šeptalo mi do ucha: Ahoj Mayo, čekala jsme na tebe.

Pdívala jsem se na svou sestřičku a ona se božsky usmála.

,,Tak teda Caroline?´´zeptala se zdravotní sestra.

,,Ano, po matce´´řekla jsem aniž bych spustila oči ze své sestry.

Autor: kikinkacullens (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)vděčná Maya aneb jak Rose a Emmet získali dceru - 6 kptl: