Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)obyčejný den ve škole - 1.kapitola - Setkání

13.10.2009 (11:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6846×

„Na co myslíš?“ Nebyl by to Edward, aby se nezeptal.

Bella, která právě přemýšlela o tom, jaký má Edward v těch džínech pěkný zadek, ucukla pohledem a provinile se ušklíbla. Doufala, že moc nezrudla.

„Hm, já… Právě přemýšlím nad úkolem z matiky.“ Snažila se o nenucený tón. Každý den děkovala osudu, že její myšlenky jsou v bezpečí. Věděla, že její oči jsou jako otevřená kniha a tak rychle stočila pohled kamsi přes parkoviště.

Podezíravě přimhouřil oči a sledoval směr jejího pohledu. Ze starého Chevyho právě vylézal nějaký kluk. Vypadal tak na druháka, s trochou nejistoty koukal směrem ke škole.

Edward se zamračil. Ještě ho tu neviděl. Proč na něj Bella kouká?

Bella koutkem oka hodila pohledem směrem k Edwardovi. Už se na ní nedíval, zíral na nějakého kluka a tvářil se jak deštivý den. Nemohla si pomoci, ještě jednou mrkla na Edwardovo pozadí a s povzdechem vykročila směrem ke škole.

Edward slyšel Bellin povzdech a viděl, jak kráčí přímo k tomu zmatenému klukovi. Zná ho?

Ten se teď právě hrabal v batohu a nervózně si mumlal.

„No, kam jsem to… Snad jsem to… Á, tady. Díkybohu.“ Z batohu vytáhl několik papírů, které měl odevzdat na studijním, někde mezi nimi byla i mapka školy. Jak se snažil ji najít, batoh mu vyklouzl a plácnul sebou do všudypřítomné kaluže. Hned na něj se lehce snesla mapka školy, jako by se mu vysmívala.

Se zamračením se podíval na papíry, které teď byly celé zmačkané, jak je pevně svíral v dlani. „Doprčic, to nám to pěkně začíná.“ S povzdechem se sklonil pro mapku a batoh.

V jeho zorném poli se objevila štíhlá ruka pomáhající mu sesbírat jeho věci. Určitě patřila k těm dvěma pevným botám stojícím vedle něj. S úšklebkem se podíval na své teď už vodou prosáklé tenisky. Další důkaz křičící na všechny kolem ´hej, jsem tu nový´.

Na tváři ho zašimraly vlasy, což ho přinutilo ohnat se rukou. S plesknutím na něco narazila. S hrůzou se zadíval do překvapených očí barvy čokolády.

Překvapený výraz v nich vystřídalo podráždění. „Tak promiň, chtěla jsem jen pomoci.“ Dívka se zvedla a rychlým krokem spěchala ke škole.

„Počkej, já… Nechtěl jsem…“ Při svém úprku trochu škobrtla o obrubník chodníku, ale bez zastavení pokračovala dál.

„Doprči-“ Další ruka, tentokráte o dost silnější, patřící k rozzuřeným tmavým očím ho přirazila na dveře auta. Zaslechl něco jako zavrčení, ale tvář před ním byla kamenně nehybná.

„Drž se s tou svojí nešikovností od ní,“ rty se mu skoro nepohnuly, když ta slova drtil mezi zuby.

Mladík vyděšeně polkl.

Po chvíli hrůzu nahánějícího zírání, ho Edward se znechuceným pohledem pustil a vydal se za Bellou.

Čekala na něj před vchodem do budovy, kde měli hodinu matematiky. Na tváři měla rozmrzelý výraz spolu s rudou skvrnou způsobenou tím nešikou. Znovu hodil pohledem po tom nekňubovi. S nosem zabořeným do mapky a vodou kapající z batohu mířil úplně opačným směrem než bylo studijní. Edward se uchechtl.

Bella se všimla, že se jí Edward směje a její nálada klesla ještě o dva stupně. Pořád nechápala, proč jí ten kluk místo aby jí řekl, že pomoct nechce, rovnou napadl. V jednom okamžiku mu chce podat ten list a v dalším jí se štípnutím přistane na tváři facka. Kretén. A Edwardovi to přijde hrozně vtipné. Zřejmě se opět potvrzuje jeho teorie Belly jako magnetu na problémy. Vyskytne-li se ve Forks násilník, do čtyřiadvaceti hodin mu Bella zkříží cestu a vyprovokuje k akci.

Naštvaně se otočila a vykročila ke třídě aniž by počkala, až k ní Edward dojde.

Úsměv ho okamžitě opustil. S omluvou pálící na jazyku se rozběhl za Bellou, která mezitím už stačila vejít do třídy. Posadila se do lavice vedle překvapené Jessiky.

Ta si hned všimla rudého místa na Bellině tváři a s přemýšlivým výrazem se dívala za Edwardem, sedajícím si teď osaměle do zadní lavice. ˇUhodil jí? Určitě si to zasloužila. Ale to by znamenalo… Rozešli se?´ Jessice se rozzářily oči, stále si na Edwarda v koutku duše myslela. A dneska byl nějak obzvláště sexy, že by nové džíny? Edwardův pohled se přesunul z Belly na Jessicu, jedno obočí posměšně zdvižené. Rychle se otočila k Belle.

„Co se ti stalo? Neříkej, že tě ten tvůj svatý Edward mlátí?“ Její hlas byl dychtivý, i když se do něj snažila protlačit trochu soucitu.

„Ale ne, jen jeden kluk… Nevím, co se stalo. Chtěla jsem mu pomoct sebrat něco ze země a on mi jednu plesknul. Zřejmě o pomoc nestál.“ Belle se koutky protočily dolů. To, že si sedla k Jessice, zrovna moc nevychytala, teď se ještě bude muset podrobit křížovému výslechu.

„A co Edward?“ Bella se snažila nevnímat ten toužebný tón v Jessičině hlase, kdykoli vyslovila jeho jméno. Věděla, že je z něj celá hotová, ostatně jako každá na téhle škole, prvňačkami počínaje a paní Copeovou  v kanceláři konče, včetně několika podezřele moc o sebe pečujících studentů.

„Edward nic, akorát se smál.“ Znovu se nad tou nespravedlností rozhořčila. ´Každý dobrý skutek dojde spravedlivé odplaty,´ pomyslela si ironicky. ´Ale proč by to sakra mělo platit jen u těch dobrých?´ Náhle měla jasno.

´Jen počkej, Edwarde! A ty taky, ty blbečku z parkoviště, počkej na mou pomstu. Říká se, že pomsta chutná nejlépe za studena. A tady ve Forks bude servírována přímo ledově vychlazená.´

Bella se pomalu usmála.

Edward překvapeně naslouchal Bellinýmu rozhovoru s Jessicou. Akorát se smál? Zřejmě tedy nebyla svědkem jeho pouštění hrůzy na toho ubožáka. A opravdu si myslela, že jí ten moula ublížil úmyslně? Edward s jistotou věděl, že to byla jen nehoda, ten kluk byl z toho pěkně rozhozený. No a možná taky ještě z toho, jak se před ním předváděl, pousmál se. Vzpomněl se jak při jeho odchodu obezřetně rozhlížel a hledal psa, zdroj toho děsivého vrčení.

Edward to chtěl Belle všechno vysvětlit, ale nedala mu šanci. Hned po hodině, bez jediného pohledu směrem k němu, vystřelila z lavice a zmizela mu neznámo kde.

Na další hodinu pak přišla se zpožděním a usadila se vedle Mika. Tomu radostí div nevyskočil úsměv z tváře. Celou hodinu ji s nadšením vykládal o nějaké novince, co objednal jeho táta do obchodu. Bella se tvářila, jako že jí to zajímá, ale celou dobu byla myšlenkami jinde.

„Viděla jsem na parkovišti někoho nového, nevíš o tom něco?“ Prohodila pečlivě neutrálním tónem, když Mike dokončil líčení bravurního využití jejich nového příručního nožíku v boji tváří v tvář proti medvědovi.

„Nového?“ Mike se zamračil, ještě zapomněl říci Belle, na co všechno se dá použít párátko, které je součástí toho úžasného nástroje. „Myslíš toho kluka, co teď nastupuje do druháku? No jo, včera byl u nás v obchodě. Jmenuje se Jedediah a přestěhoval se sem s mámou, myslím, odněkud z východu. Vybírali u nás nějaké oblečení.“ Tázavě se podíval na Bellu.

„Hm, to bude on.“ A teď rychle pryč od tématu, aby si Mike nemyslel, že jí nějak obzvlášť zajímá.

„A vnutil jsi mu ten svůj úžasný bojový nožík?“ Mike se zase rozhovořil o revoluční novince, která by neměla chybět v kapse každého zálesáka.

Myšlenky Belly se zase vrátily k pomstě. Takže Jedediah, Bella se pousmála a v duchu tleskala zvrácenému smyslu pro humor jeho matky. Všechno už měla promyšlené, teď jen najít nepozorovanou chvilku pro provedení plánu ´vítej ve škole´. Celou dobu cítila v zádech Edwardův pohled. Na tebe se taky dostane, slíbila mu Bella v duchu. A opět vystartovala hned jak hodina skončila, aby se schovala na dívčích záchodcích. Tam jak dobře věděla by Edward nikdy nešpicloval. Bude se mu muset vyhýbat celý den, jinak se na něj jednou podívá a plány pomsty vyletí komínem. Ještě stále ji nepřestal okouzlovat.

Edward byl zmatený, proč se mu Bella vyhýbá? Dokonce nepřišla ani na oběd. Otočil se na Alici a chystal se zjistit, co se děje. Ale Alice se smála tak, že ani nedokázala předstírat, že jí. Smíchy se prohýbala, divže nespadla pod stůl.

„Asi mi nepovíš, co je tady tak zábavného, viď?“ Na to se mohl spolehnout, že mu Alice nic neřekne. „Ach Edwarde, to je ale šikulka,“ vypravila ze sebe a opět se hlasitě rozesmála. Rosalie na ní rozzuřeně sykla, protože se k nim obracely hlavy většiny osazenstva jídelny. Alice se na ní zašklebila a potlačila smích. Setrvala ale v zatvrzelém mlčení a v hlavě si nahlas odříkávala Homérovu Iliadu.  Edward se mohl snažit, jak chtěl, přeci jen je Bella její nejlepší kamarádka a u koho jiného by mělo být Bellino tajemství víc v bezpečí než u ní?

Nakonec Bella přeci jen na oběd přišla. Všichni ostatní už dojídali a tak si vzala jen jablko a sodovku a opět bez jediného pohledu ke Cullenovic stolu si sedla k Angele a Mikovi. Edward zaťal zuby. Nechápal nic. Všiml si, že má Bella na triku tmavou šmouhu. Od čeho tak může být? Alice vyprskla. Ale Edward opět zachytil jen cosi o Tróje. Kysele se na ní zamračil a sledoval, jak se Mike a spol, Bellu nevyjímaje, zvedají od stolu a odcházejí z jídelny.

„Problémy v ráji?“ Rosalie si nikdy neopomněla rýpnout. Pořád jí zlobilo, že dal Edward přednost Belle, před uctíváním její krásy. Edward jen něco neurčitého zavrčel, vyhodil jídlo rozdrobené na malé kousíčky a s prásknutím vrátil tác na hromadu ostatních.

Měl teď dvě hodiny bez Belly, protože ta měla tělocvik. Nezapsala si ho s Edwardem, protože nechtěla, aby byl přímým svědkem jejího sportovního antitalentu. Tu další hodinu pak měl tělocvik Edward. Naštvaný, že jí tak dlouho neuvidí a s pocitem frustrujícího zmatku se ploužil ke své třídě. Ze zadumání ho vytrhl třeskot skla. Tomu novému klukovi -  Jedovi, opravil se v duchu, něco málo už stačil zjistit - se nějakým způsobem podařilo rozbít pálkou na badminton, kterou si nesl ve vaku na zádech, dveře jídelny z tvrzeného skla. Ten chlápek je vážně smolař, pousmál se Edward a s o kapku lepší náladou se vlekl na hodinu.

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)obyčejný den ve škole - 1.kapitola - Setkání: