Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 47. díl

20.10.2009 (08:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2916×

47. Ohně pálí

Isabella Swan(čtvrtek večer)

„Maxi?“ zašeptala jsem potichu a posvítila baterkou do tmy. Za mými zády se ozvalo zašustění. „Jakobe? Maxi?“ otočila jsem se prodce a posvítila na místo, odkud zvuk vycházel. Kromě pár větviček, které se pohupovaly ve větru nebylo vidět nic, nikoho. Pořád se mě ale zmocňoval pocit, že tu nejsem sama. Když jsem se otočila zpět na původní místo. Stála na pěšině dívka, jejíž havraní vlasy se neposlužně v poryvech větru pohupovaly kolem jejího hubeného obličeje. Na sobě měla potrhané oblečená a ve vlasech zapíchané listí. Vypadala jako by utekla z blázince. „Ztatila jsi se?“ oslovila jsem ji a přešla k ní blíž. Nemohal být starší než já. Pomalu se rozešla blíž ke mně. Ladně se vahýbala kořenům, o které já předtím málem zakopla, přestože na mě stále upírala pohled. „Jsi v pořádku?“ promluvila jsem k ní opět. „Ahoj, já jsem Eira.“ Natáhla ke mně přátelsky ruku. Něco v jejím zvonivém hlase ale působilo falešným dojmem. O jeden krok jem ustoupila a sledovala, jak naklonila hlavu na stranu a zkoumavě mě propalovala pohledem. „Víš že jsi opravdu zajímavá?“ zašklebila se a přešla ještě blíž. Její ruka prudce vystřelila k mému obličeji a ledovými prsty mi přejela po lícní kosti. Strom, který mě nepříjemně tlačil do zad mi zároveň i znemožňoval v dalším útěku. „Snad se nebojíš?“ nakrčila zvídavě čelo a oběšla strom dokola. Na část jejich kroků svítila baterka, která od doby co jsme ji upustila ležela na zemi.  Každý její krok ma ěle usvědčoval víc a víc v tom, že není člověk.  Pomalu jsme seohla por baterku posvítila na ni. „Škoda že nesvítí slunce, to bych vypadala ještě líp.“ Usmála se škodolibým smíchem a odhalila dvě řady dokonalě rovných a bílých zubů.

„Ne…to nemůže být pravda. Ty…ty nesmíš být….nemůžeš být upír.“ Hlesla jsem a poslední slova nechala viset ve vzduchu. „Ani se nebudu vyptávat odkud to víš. Za chvíli mi to už bude jedno.“ „Nezabíjej mě. Prosím.“ Padla jsme na kolena a začala vzlykat. Její sotva slyšitelné kroky se ozýval v kruhu kolem mě. Přesně tak jak to dělá lovec s kořistí. A ta kořist jsem já.

„Prosím.“ Zašeptala jsem do ticha, které mě nyní obklopovalo. „Jenom to trošku zabolí.“ Ucítila jsem u ucha její chladný dech a rukou mi odkrnula vlasy z krku. Nadzvedla jsem hlavu a sledovala, jak se nade mnou škodolibě usmívala. Tohle měl být můj konec a to definitivní. Prudkým pohybem napřímila tělo a zavětřila. Její nepozornost jeśem využila ve svůj prospěch.  Popadla jsme baterku a vyrazila cestou plnou kořenů do nitra lesa. Přítomnost upírky nebyla slyšet, pouze cítit. Stále jsme se otáčela na jednu, nebo na druhou stranu zda ji nespatřím. „ÁÁÁ!“ zařvala jsem, kdž se předemnou zničeho nic zjevila. „Utíkat je neslušnost.“ Osočila se, naklonila hlavu na bok a nadechla se. „A navíc jsem ještě nikdy nepotkaka takového člověka, jehož vůně by byla tak… lákavá.“ Přistoupial opět blíž ke mně. Baterka, kterí mi upadla několik metrů za ni osvětlovala cestu vedoucí dál do nitra lesů.  Několikrát se mi zdálo že se tam mihl stín. Pořádně jsem se zadívala a spatřila Edwarda, který k nám pomalu přistupoval.  Ruce měl sevřené v pěst a očima propaloval záda upírky. Ta si mě ale jediným prudkým pohybem přitiskla k sobě a zděšeně hleděla za moje záda. Edward mi naznačil ať mlučím. Jeho posunky jsem splnila a po tvářích mi začaly téct další slzy. Co když mě zabije a já ho už neuvidím?

„Toto teritorium je obsazené. Pusť ji.“ Přikázal hlas přicházející za mými zády. Rukou jsem si otřela slzy a pousmála se na Alici, která stála vedle Edwarda a pokoušela se mě rozesmát. Napravo se mihl další stín a za chvíli tam postával Emmett s Rose. Ta měla ještě vražednější výraz než Edward. Když se Jasper postavil po mé levici, došlo mi, že vytvářejí kruh.

Upírka mě přitiskla na její chladné tělo ještě víc. „Pusť ji!“ sykla výhružně Rose a nebylo pochyb, že ji Emmett drží na místě silou. Upírka se přikrčila a začala vrčet. „Když ji pustíš, mohli bychom se diplomaticky domluvit.“ Promluvil opět autoritativní hlas. „Je to jen jedinej člověk.“ Odsekla nechápavě upírka. „Ale patří k nám.“ Odpovědel Jasper a vysloužil si nechápavý a opovrhující pohled upírky. „Hele žádná diplomatika. Vezmeme to logikou, nás je sedm ty jedna. Je těžký domyslet si následky když ji nevydáš dobrovolně.“ Ušklíbl se Emmett a rozmách rukama, právě v tu chvíli po upírce vystartovala Rose.

Edward Cullen(čtvrtek večer)

„Ne!“ zakřičel jsem když mi bylo 100% jasné co chce udělat. Rose je ale moc tvrdohlavá než aby mě poslouchala. Skočila na upírku a svrhla ji na zem, jelikož ta to nečekala. Spolu s ní ale srazila na zem i Bellu, která odletěla ještě několik metrů. Emmett se po upírce vrhl v příštích setinách vteřiny také a uvěznil ji ve svém obětí. Bella se mezitím zvedla a tiskla k tělu ruku. „Jsi v pořádku?“ přiběhl jsem k ní a pomohl ji vstát. „Edwarde!“ vrhla se mi okolo krku a vzlykala. „Neboj, už je to dobré.“ Hladil jsem ji po vlasech a snažil se ji utěšit. „Carlisle? Esme?“ zavolal jsem na ně. Mžiku stáli vedle mě a sledovali Bellu, která byla schoulená v mém náručí. „Pojď broučku, vezmeme tě k nám.“ Pohledila ji Esme lítostivě po vlasech a rozeběhla se společně se mnou k domu. „Zavři oči.“ Varoval jsem Bellu. ta se ke mně ještě více přitiskla a její vzlyky zesílily.

„Už můžeš otevřít oči.“ Usmál jsem se na ni a položil ji na pohovku.  Narovnal se a otřela si oči. „Ukaž mi ruku.“ Přistoupil k ní Carlisle i se svým kufříkem. „Máš to jenom naražené.“ Prohmatával jí ruku, „Chtělo by to led.“ Poznamenal a zadíval se na mě. „Hmm budeme improvizovat. Led nemáme, ale je tu Edward.“ Pousmál se a pokynul abych si sedl.  Bella ke mně natáhla zápěstí a já ho chytil do rukou. „Dáš si něco k pití, jídlu?“ vykoukla z kuchyně hlava Esme. „ Ne, děkuju.“ Usmála se Bella a zastrčila si pramen vlasů za ucho. „Notak, udělej ji radost. Nemá komu jinému vařit.“ Udělal jsem na ni psí oči. „ Tak dobře, ale jen něco malého. Nechci Vás otravovat, už jste mi zachránili život mockrát.“ Sklopila rozpačitě pohled do země. „Ale drahoušku.“ Pohladila ji Esme po tváři a natáhla k ní hrnek s teplým čajem. Bella ho vzala opatrně do rukou a usrkla si. „Ukaž.“ Vytrhl jsem ji ho a podržel ho chvíli v rukou. „Díky.“ Usmála se, když si ho brala zpět. Chvíli nato se otevřeli dveře a dovnitř napochodovala usmívající se Rose s Emmettem, který si zamyšleně kousal ret. Alice si nasupeně prohlížela nehet, který měla zlomený. Rose k ní poslala omluvné gesto, ale jejímu pohodovému výrazu to nic neubíralo. „No promiň, ty  ses neptala jestli mám zapalovač.“ Ohradila se nakonec, když k ní Alice posílala jeden zlostnější pohled za druhým. „To tě asi mohlo napadnout. Co jsem asi mohla dělat s těma kamenama, stavět pyramidu?“ zašklebila se a odkráčela nahoru. „Něco mi uniká?“ zašklebila se Bella „Co je s tou upírkou?“ zkoumavě si prohlížela Alici. „Neboj, ta už ti neublíží.“ Usmála se. „Vlastně nikomu.“ Doplnila ji Rose a hodila po Emmettovi zapalovač.

Naklonil jsem se ze sedačky a spatřily rudé plameny ohně, plápolající nedaleko lesa. Ta upírka už nikomu opravdu neublíží.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 47. díl: