Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 24. díl

16.06.2009 (11:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4014×

24. Promiň

Bella Swan (Leží na zemi, neznámí muži se k ní přibližují)

Byly čím dál blíž a mě se začínaly zmocňovat obavy. Jsou to lupiči? Co chtějí? Zabijou mě? Zatímco jsme se rychle zvedala v duchu jsem nadávala na Maxe, který se za mě schovával. „To si říkáš pes? Braň paničku!“ opakovala jsem si stále v duchu. „Ahoj, já jsem Jakob“ natáhl ke mně první z nich ruku. Rychle jsem odcouvala až ke dveřím a vyběhla ven. V kapsy jsem nahmatala telefon a zmáčkla jedničku. Po tímto čísle jsem měla uloženou rychlou volbu – tedy mého otce. „Tati! V době jsou lupiči. Prosím tě přijeď tatííí!“ křičela jsme zběsile do telefonu. „Cože?“ zděsil se. „Jo jsou dva!“ křičela jsem dál jako zbavené smyslů. „Dva? Tak to by mohli být …No jasně. Holčičko, to nejsou lupiči, to je Billy a Jakob, moji známí!“ zůstala jsem zírat ke dveřím, na nichž oba dotyční stáli a se zájmem si prohlíželi můj zděšený obličej. „Belly, počkej za chvíli jsem tam.“ Skonči rozhovor a já začala pozorovat muže.

Jeden z nich byl viditelně mladší, jeho pleť s nádechem červené kontrastovala s nakrátko ostříhanými, černými vlasy a hnědýma očima. Druhý byl starší, měl dlouhé rovněž černé vlasy spletené do copánků. Jeho pleť se pomalu scvrkávala a sotva stál. Zřejmě si mysleli, že je už koukání dost a začali se přibližovat. „Dál ani krok. Mám psa!“ vyhrožovala jsem jim a snažila se donutit Maxe schovaného za stromem, aby se alespoň ukázal. „Jo to vidíme.“ Ušklíbl se muž, který předtím ke mně v domě natahoval ruku. Vrátil se opět do své původní pozice. Sedl si vedle staršího a něco si s ním šeptal.

Asi po hodině zdlouhavého čekání se před domem objevilo autového otce. „Tati!“ zavýskala jsem a začala ho dusit v obětí. „Tak,kde jsou ti lupiči.“zasmál se a já sklopila hlavu. „Billy, Jakobe. Tak rád vás vidím!“ zakřičel rozešel se směrem k mužům, i nadále postávajícím u dveří. Podal si s nimi ruku a odejmuli se. „Bello!“ křikl na mě a pokynul mi, abych šla za nimi. „Bello, tohle je Billy a jeho syn Jakob.“ „Těší mě, moc nás mrzí že jsme tě vylekali.“ usmál se straší. „To je v pohodě, já jsem se jen lekla.“

Charlie mě přejel pohledem. „Jak to, že jsi doma, neměla jsi být v Coloradu?“ „To budeme řešit tady?“ odsekla jsem mu a vešla dovnitř. Pohodlně jsem se usadila v křesle. Když udělali to stejné i ostatní, začala jsem vyprávět. „S Alicí jsem jezdila po svahu, nějak se mi udělalo špatně a letěla jsem z kopce. Tam dole mě chytil kamarád.“ Bylo vidět, jak Charlie rudne. „Vždyť jsi se mohla zabít!“ ječel na mě. Nasadila jsem otrávený výraz, stále ovšem pokračoval „A jak si se sem vůbec dostala?“ zapřemýšlela jsem. „Odvezl mě kamarád.“ „Jaký kamarád?“ vyzvídal Charlie. „Edward.“odvětila jsem mu. Charlie se zamračil „Edward?“ „Jo Edward, Edward Cullen, bratr Alice.“ Jakob vyletěl ze sedačky „Ty se znáš s Cullenovejma?“ vyhrkal rychle. Jen jsem přikývla. Billy ho donutil stiskem ruky sednout si zpět.“ S Cullenovýma by jsi se neměla stýkat, jsou nebezpeční.“ Protestoval Bily. Zvedla jsem se celá rozčilená. „Vy my nebudete říkat s kým se mám a s kým nemám stýkat. Oni mi už zachránili kolikrát život a já jsem jim za to nesmírně vděčná. Teď ale uvažuju, že by bylo lepší, kdyby mě Ed nechytil a nechal mě rozplácnout se o ten zasranej strom!“ zůstali na mě civět. Rozeběhla jsem se s Maxem v patách do svého pokoje. Zámek naštěstí fungoval skvěla a já tu zůstala až do večera jen s Maxem.

Bylo už opravdu hodně pozdě, když jsem se šla do koupelny vykoupat a převléknout do pyžama. Celá noc byly ale něčím zvláštní. Max mě neustále budil. Poprvé začal škrábat na dveře, pak vrčel a nakonec si vlezl ke mě pod deku, kde zůstal až do rána.

„Fůůj Maxy!“ odstrčila jsem ho ráno, když mi začal lízat obličej. Seskočil na zem a běžel k oknu. Něco na zemi sebral a žvýkal. Šla jsem se odívat co tam má. Nic tam už nebylo, nejspíš to snědl.

Otec nebyl doma. Nasnídala jsem se a šla se převléknout. Zrovna jsem se chystala, že se půjdu učit matematiku, jelikož mi už začne odpolední vyučování, kde je matematiky požehnaně. Někdo zazvonil, šla jsem otevřít nevěřila vlastním očím….

Edward Cullen (Přišel z Animals shopu)

„Mám to.“ Křičel jsem a položil krabici plnou pamlsků na stůl. Matt se ke mně přiřítil. „Co s tím jako hodláš dělat?“ ušklíbl se a kousek ochutnal. „Fůůj!“ zakřičel a vyplivl to „Jak to někdo může jíst!“ nadával zatímco si drhnul jazyk rukávem od košile. „Hodlám s tím ochočovat psa.“ „Psa?“ podivil se a přestal s olizováním košile. „Ty máš hlad?“ptal se „Ne proč?“ „Tak proč ho chceš ochočovat?“ vyptával se dál „Já nevím, že by třeba proto, aby se mě nebál?“ „Nebál?“ zasmál se „Ale on se tě má bát!“ mávnul jsme rukou a i s krabicí odešel ven. Dohadovat se s takovým inteligentem nemá cenu. Vždyť on má přece vždycky pravdu ne?

Venku ještě vládlo světlo, ale já si byl naprosto jistý svým plánem. Nechal jsem krabici na stromě a vydal se do lesa na menší lov. Přece nechci, abych jí toho psa omylem zakous ne? Puma a srnka jako zákusek mi stačili. Mezitím se stmělo.

Opatrně jsem se vyškrábal, kouknul a zaposlouchal se směrem k jejímu pokoji. Dvě pomale bijící a jedno rychle bijící srdce naznačovaly, že Bella a její otec už asi spí, zatímco Max je vzhůru. Ideální situace pro seznamování. Vyskočil jsem do okna. Jak jsem předpokládal. Bella spala a Max na mě již opět vrčel. „Klid hochu:“ mluvil jsem na něj klidným, pomalým hlasem. Při tom jsem mu hodil pamlsek. Snědl ho, ale stále se na mě nedůvěřivě díval. Proč nemůže mít Bella třeba křečka? Proč musí mít zrovna psa? Sedl si a dál jedl pamlsky,co jsme uházel. Natáhl jsme k němu ruku. Pes couvl a začal škrabat dveře. „Maxi!“ zavolala na něj Bell a převalila se na druhý bok. Jen tak tak jsme se stihnul schovat za křeslo. Začal jsem zase od začátku. Házení pamlsků i jde už dobře, ale chci jít k němu blíž. Na můj druhý pokuj se k němu přiblížit zalezl pod postel. Opět jsem mu házel pamlsky. Nyní jsem rychle skočil před něj. Vyštěkl a zalezl Belle pod deku. Nasypal jsme mu pár pamlsků na zem pod okno a odešel. Stejně již začínalo svítat a byl bych velice nerad, kdyby mě Bella spatřila s krabicí plnou pamlsků, jak se snažím ochočit jejího psa.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 24. díl: