Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 22. díl

14.06.2009 (13:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3815×

22. Zase všechno zkazí

Edward Cullen (Jde Belle oznámit, že už pojedou)

Po tom co mi odsouhlasil, že se mnou pojede jsem odběh do pokoje a začal si balit. Na posteli seděla stále Alice a před sebou měla postavenou mou tašku. Vykulil jsem na ni oči. „No, víš já jsem si říkala že by se ti možná mohlo hodit, kdybych ti zabalila.“ Políbil jsem ji na tvář a vyběhl i s taškou ven. Zamířil jsem do „pracovny“ Carlislea. Zaklepal jsem a vešel. Seděl u stolu a četl si knížku. Zase. „Děje se něco?“ vyptával se. „NE, já jen můžu si pučit auto?“ „Co máš za lubem?“ vyptával se mě. „Já? Nic! Pche, jak bych já mohl mít někdy něco za lubem.“zasmál jsem se. „Tak můžu si půjčit to auto nebo ne?“ povzdechl si a hodil po mě klíčky. V rychlosti jsem mu poděkoval a vyběhl za Bellou.

Váhavě jsem zaklepal a vešel. Seděla na posteli s taškou před sebou, nádherná jako vždy. Jak jsem si toho mohl tak dlouho nevšímat? „Jedeme?“ zeptala se chtěla se zvednout. Přešel jsem k ní a zvedl ji opět do náruče, tentokrát už neprotestovala. Nesl jsem ji celou chatou až ven. Všude, kde jsem se objevil se po nás všichni otáčeli.

Venku jsem posadil Bellu na lavičku a nakázal jí, aby tam na mě počkala. Vzal jsem její zavazadlo a odešel pro auto. Když jsem přijel nevěřil jsem svým očím. Před chatou stál Matt i s autem a díval se na Bellu, ta dělala to samé. Z jeho myšlenek jsem nevyčetl vůbec nic, belliny jsem neslyšel.

Přišel jsem za Bellu a oslovil ji. Ta se zřejmě probrala z nějakého transu a promluvila. „Díky za tu cestu z lesa, bez tebe bych tu asi nebyla.“ Matt se také probral a opáčil jí „Jo jo, nemáš zač.“ nyní jsem to pochopil, to Bellu potka Matt tenkrát v lese. Ale co tady dělá.“ Matte? Co tady děláš?“ žádal jsem po něm vysvětlení. Jen s ušklíbnul. „Sem slyšel co se tady stalo a tak jsem za tebou přijel. Je to snad nevhod?“ sjel pohledem Bellu a pak se vrátil pokleden zpět ke mně. „Hmm tak kvůli ní bych klidně svou dietu porušil.“ Křičeli na mě jeho myšlenky. Vrhl jsem k němu vražedný pohled vyslovující větu /Uděláš to a zničím tě/ „No, my jsme právě chtěli jet do Forks. Takže si to přeber jak chceš.“ Po tváři mu přeběhl úsměv. „Tak to já vás tam odvezu. Jo a ještě jsem se nepředstavil, jsem Matt, Edwardův brácha. Ty určitě budeš Bella, Alice o tobě totiž doma nezavře klapačku.“ S těmito slovy natáhl ruku k Belle, ta ji přijala, ale otřásla se. Studený dotyk ji asi není příjemný. Matt nám pokynul, abychom nasedli k němu do auta. Asi si koupil nové, vypadá ale úplně stejně jako to co si půjčila Esme. Myslím,že jí až přijedeme půjdu dát zase lekce jízdy a půjčím si opět jeho auto. „Edvardéé!“ křičela Alice, která se za chvíli objevila ve dveřích hotelu. „Potřebuješ něco Alice?“ zeptal se jí Matt. „No už nic. Jen jsem chtěla Eda varovat, že přijede jeho otravnej brácha.“ S těmito slovy se otočila a odešla.

„Táák lidi nastupovat!“ rozkřikoval se Matt a tlačil Bellu na sedadlo spolujezdce. Ta se mu ale vymanila a sedla si dozadu. Asi mu jako spolujezdec budu muset stačit já. Zasedl na místo řidiče a rozjel se jeho obvyklou rychlostí. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédl obličej belly křečovitě svírající pásy.

„Neboj, já umím řídit.“ Ušklíbnul se Matt, kdysi všimnul jejího obličeje také. Bella se usmála a odvětila mu „Já se nebojím,jen jsem právě teď pochopila význam otcových slov že jezdíte jako blázni.“ Oba jsme se zasmáli. „Táák, kdo mi řekne pravdu o tom co se tam stalo?“ vyzvídal Matt a já ihned pochopil, že tu pravdu myslel doslovně. Začal na mě totiž tlačit darem. Velice potichu , tak aby to Bella neslyšela jsem zašeptal „Matte né. Asi by nebylo dobrý, kdyby se dozvěděla že měla Alici vizi a já utíkal lesem a chytal jsem ji tam úmyslně.“ Matt přikývnul se šibalským úšklebkem a otočil svůj pohled na Bellu. „Pozor silnice. Kam se díváš!“ křičela, když MAtt otočil hlavu k zadnímu sedadlu. „No jo.“ Prohlásil naštvaně Matt a začal se vyptávat jí. „Bello? Už ti říkal Edward že rád poslouchám, když někdo něco říká.“ Bella na mě vrhla prosebný pohled. „Ne neříkal, měl by?“ opáčila mu. „Jo to si piš. Řekneš mi prosím co se stalo na tom svahu.“ Svůdně zamrkal a otočil svůj pohled zase na ni. Bella zvedla ruku a ukázala na silnici. Matt poslech a otočil svůj pohled zase tam, kam měl už předtím. Cítil jsem jak se Matt snažil usilovně celý prostor auto vyplnit svou mocí a tím donutit Bellu mluvit. Donutit jí říct pravdu. Bylo stále ticho a i na Mattovi bylo vidět, že začíná být nervózní. „Co přesně chceš vědět?“ prolomila ticho Bella. Matt se pousmál „No to co se stalo na svahu, jak tě Em sejmul a tak.“ „No večer jsme šla spát pozdě, tudíž jsme ráno byla unavená. S Alicí jsme jezdily celé dopoledne. Poté jsme byly obě už unavené chtěli jsme si sednout. Nějak nebylo místo, proto jsme pokračovaly. Pak se mi udělalo špatně,spadla jsem a když jsem se zvedala, Emmett do mě vrazil a já letěla ze svahu. Dole jsem vrazila do Edwarda, který tam celou dobu stá. Že Edwarde?“ svůj pohled upoutala na mě a já cítil,jak dává důraz na každé slovo. Zvláště pak na předposlední větu. „No, vidíš. Já ti řikal že se není čeho bát.“ Ušklíbnul se Matt v myšlenkách. A já začal přemýšlet. Ona neříká pravdu! I když Matt působil na celé auto, ona neříká pravdu! Celou půl hodinu co jsme jeli do Forks bylo ticho. Nikdo nepromluvil. Vysadili jsme Bellu u jejího domu. Já jsem vyšel a odnesl ji až do pokoje, kde jsem ji usadil na pohovku. Rozloučili jsme se a já odešel zpět do auta. „Celkem zajímavá holka. Pravdu mluví,..“ naparoval se Matt. „Nemluví.“zkazil jsem mu usměv. „Cože? To není možný, já na ni působil celou svou silou. Musela mluvit pravdu. Musela!“ rozčiloval se. „Matte nemluvila. Večer nebyla unavená, ale opitá jako doga. S Alicí jsme jí zachránili život. A pak ona ví že jsem dole nestál.„ zůstal na mě civět s otevřenou pusou. A v myšlenkách stále nadával, že to není možné.

Bella Swan (U chaty čeká na Edwarda, zastaví auto)

Před hotelem zabrzdilo šedé auto.Myslela jsem, že je to Edward, když jsem ale zaostřila svůj pohled na muže vycházejícího z auta, zjistila jsem že to Edward není. Byl to on. Ten muž z lesa. Civěli jsme na sebe navzájem jako na zjevení. „Bello?“ oslovil mě Edward,který mezitím přišel. „Díky za tu cestu z lesa, bez tebe bych tu asi nebyla.“ Odvětila jsme k mladíkovi. „Jo jo, nemáš zač.“ pousmál se. “ Matte? Co tady děláš?“ křičel Edward. „Sem slyšel co se tady stalo a tak jsem za tebou přijel. Je to snad nevhod?“ cítila jsme jak si mě prohlédl.

„No, my jsme právě chtěli jet do Forks. Takže si to přeber jak chceš.“ Odvětil nasupený Edward„Tak to já vás tam odvezu. Jo a ještě jsem se nepředstavil, jsem Matt, Edwardův brácha.Ty určitě budeš Bella, Alice o tobě totiž doma nezavře klapačku.“ Sotva to dořekl, podal mi ruku. Pod jeho dotykem jsme se otřásla. Byl tak studený a pevný. Pokynul nám abychom nastoupili do auta.Edward siho se zlostným úšklebkem prohlížel. Edvardéé!“ křičela Alice, která se za chvíli objevila ve dveřích hotelu. „Potřebuješ něco Alice?“ zeptal se jí Matt. „No už nic. Jen jsem chtěla Eda varovat, že přijede jeho otravnej brácha.“ S těmito slovy se otočila a odešla. „Táák lidi nastupovat!“ rozkřikoval se Matt a tlačil mě na sedadlo spolujezdce. Rychlím pohybem jsem se mu vymanila sedla si na sedadlo do zadu. Zaprvé je tam víc místa a za druhé na mě působí divně. Ne že by nebyl pěkný, ale je takový divný. Sedl si na místo řidiče a rozjel se. Snažila jsme se zapnout si pásy, ale nějak nešly, tak jsem je alespoň držela rukou. Doufám že nenabouráme.

„Neboj, já umím řídit.“ Ušklíbnul se Matt. „Já se nebojím,jen jsem právě teď pochopila význam otcových slov že jezdíte jako blázni.“ Oba se mé poznámce zasmáli„Táák, kdo mi řekne pravdu o tom co se tam stalo?“ vyzvídal Matt a otočil se na mě. „Pozor silnice. Kam se díváš!“ zakřičela jsem „No jo.“ Pronesl uraženým tónem. „Bello? Už ti říkal Edward že rád poslouchám, když někdo něco říká.“ Vykulila jsem na něj oči a pohledem prosila Edwarda, aby mě tohohle ušetřil. „Ne neříkal, měl by?“ „Jo to si piš. Řekneš mi prosím co se stalo na tom svahu.“ Svůdně na mě zamrkal. Zvedla jsem ruku a ukázala na silnici. Matt poslech a otočil svůj pohled zase tam, kam měl už předtím. Už delší dobu bylo ticho, proto jsem začala mluvit. „Co přesně chceš vědět?“ „No to co se stalo na svahu, jak tě Em sejmul a tak.“ „No večer jsme šla spát pozdě, tudíž jsme ráno byla unavená. S Alicí jsme jezdily celé dopoledne. Poté jsme byly obě už unavené chtěli jsme si sednout. Nějak nebylo místo, proto jsme pokračovaly. Pak se mi udělalo špatně,spadla jsem a když jsem se zvedala, Emmett do mě vrazil a já letěla ze svahu. Dole jsem vrazila do Edwarda, který tam celou dobu stá. Že Edwarde?“ pečlivě jsem vyslovovala celé slovo. Zvláště tu část, že tam stál celu dobu.

Zbytek cesty panovala v autě hrobové ticho. Matt zastavil u nás pře domem. Edward vystoupil a odnesl mě do pokoje. Rozloučil se a odjel. Max za mnou ihned přiběhl a začal mě divoce olizovat. „Klid chlapče, jsem doma.“ Uklidňovala jsem ho, ale bez odezvy. Vyskočil položil si na mě přední tlapky, ocasem vesele vrtěl.

V domě bylo snad ještě větší ticho než v autě. Otec nebyl stále ještě doma. Pomalu jsme se odploužila do koupelny a napustila si plnou vanu teplé vody. Max si poslušně lehl na podložku vedle vany a hlídal mě, abych mu snad náhodou někam neodešla.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 22. díl :