Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 14. díl

14.05.2009 (13:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3944×

14. Důkladnější seznamování

Bella Swan (úterý ve škole, Bella je donucena Alicí sedět vedle Edwarda)

Neochotně jsem se usadila vedla Edwarda. Vypadalo to, že moje přítomnost mu není o nic milejší než mě. Jasper si sedl vedle Alice.

Otočila se na mě s Edwardem a spustila.„Bello, tohle je Jasper. Jaspere, tohle je Bella." S Jasperem jsem se na sebe museli usmát. „Víš, Alčo, my se známe. Sedíme spolu ve španělštině." Náhle Alice viditelně zvětšila svůj objem. „Neříkej mi Alčo, připadám si malá." Procedila skrz zuby. Náhle se začal smát i Edward. „Ale Ali, proč si připadáš malá? Ty jsi malá." Alice se urazila a otočila se zpět výkladu který přednášel před tabulí učitel. Ani jsem si nevšimla, že hodina už začala. Na nic jsem se nemohla soustředit. Pořád jsem přemýšlela o tom, proč se ke mně takhle Edward chová. Udělala jsem mu snad něco?

„Bello!" zatřásla se mnou Alice. Rychle jsem zamrkala. "Jsem se lekla že s tebou něco je. Ty jsi si ani nevšimla že už zvonilo?" ptala se strachovačně. Posbírala jsem si svoje věci a vydala se na další hodinu. Tělocvik. Jediná věc, které mě uklidňovala byla ta, že ho mám zase společně s Alicí. V šatně mě zastihla Angela."Promiň, já jsem se tak chovat neměla." Začala. „Moc mě to mrzí. Asi jsi měla pravdu, kdyby o mě Edward stál, tak by mi to dal už dávno najevo." Jen jsem na ni zírala a přemýšlela o tom, co jí mám odpovědět. Zachránila mě Alice. „Bells, pojď něco ti musím ukázat!" křikla na mě. Přistoupila ke mně a já jí musela poděkovat. „Díky, právě jsi mě zachránila před Angelou." Jen se pousmála. „Já vím, proto jsem za tebou přišla." Nyní jsme se smály obě.

Začala další hodina. Podle pokynů učitele jsme měli vytvořit dvojice a vzájemně si přihrávat míčem. Simulovat podání ve volejbalu. Ve dvojici jsem byla s Alicí. Před tím něž jsem jí odbila jsem ji ale musela varovat. „Ali, měla by jsi se ode mě držet dál. S mu šikovností ti vyrazím zuby, nebo ti něco zlomím." Usmála se a oponovala mi. „Mě nemůžeš ublížit, věř mi." V duch jsem si ji představila, jak ji odváží sanitka s vyraženými zuby a zlomenou rukou do nemocnice. „Au!" vykřikla jsem. Právě mě totiž trefil míč do hlavy. Naproti mně stála Alice a smála se. „Hele, nepřemýšlej a odbíjej, tak krásně jsem ti nahrála." Neuniklo mi tiché povzdechnutí. Celou hodinu se mi snažila zlepšit „odpalovací" styl. Poprvé to schytal učitel přímo do hlavy, podruhé to schytalo světlo. Pak již jen Alice. „Na obědech si sedneš se mnou že jo?" zeptala se mě ke konci hodiny. Přikývla jsem. „No a co kdybych tě seznámila s bráškama a sestřičkou?" vykulila jsem na ni oči. Pokračovala „Ne jako odpověď neuznávám, to je ti doufám jasné že?" znělo to docela výhružně. Musela jsem se jí podívat do očí. Byly úplně stejné jako Edwardovi - zlatohnědé. „Alice můžu se tě na něco zeptat?" vyhrkla jsem. „Ty? Vždycky." Zasmála se, ale jen do té doby, než vyslechla otázku. „Vy jste všichni opravdoví sourozenci?" podívala se na mě nechápavým výrazem. „No, vy totiž máte všichni stejné oči. Ty, Edward i Jasper." Náhle se zakašlala. Odešla jsem s ní na záchody, ani se nenapila vody. Otázku mi již nezodpověděla. Já se jí ale zeptám někdy znovu a tentokrát neunikne. Přece nemůže chodit se svým vlastním bratrem a kdyby nebyl její bratr, tak jak může mít stejné oči jako ona? Tělocvik skončil a Alice mě doprovodila na oběd. Oběd, společný s její rodinou.

Nejen že mi Alice neodpověděla na otázku, ona mě chce ještě ke všemu seznámit se zbytkem její rodiny. No jestli budou všichni stejně komunikativní jako Edward, můžu se těšit na zajímavý rozhovor.

U stolu seděl Edward, Emmett a Rossaline. Alice mě táhla přímo k nim. Vypadali velice překvapeně, když nás uviděli. Rose se naklonila k Emmettovi a něco mu říkala. Myslím, že mě bude nenávidět nadosmrti. No, já ji taky nemám moc v lásce. Vypadá sice hezky, ale je to určitě pěkná mrcha.

„Takže rodinko, tohle je Bella. Moje kamarádka. Chci vás s ní seznámit." Začala rozhovor Alice, se kterou jsme již dorazily ke stolu. Emmett vstal, odsunul mi židličku a dal jasně najevo, že si na ni mám sednout. Sedla jsem si, ale co nejdál od Rose, vypadala ještě nenávistněji než před chvílí. „Já se jmenuji Emmett a tohle je moje že--„ Edward do něho hýpnul. Emmett pokračoval „ehm moje přítelkyně Rossaline. Zkráceně Rose." Hned si ode mě vysloužila přezdívku. A to sice „vražedně bezcitná Rose" myslím, že je to výstižné. Jasper přišel ke stolu. „Super takže si znáš i s mým retardovaným bratrem." Naklonila jsem se k Alici a pošeptala jí větu tak, aby mě ostatní neslyšeli. „To se k sobě takhle hezky chovají i normálně?" Alice se jen usmála „Ne to se Emmett chová ještě blběji. Vážně nechápu, jak se mohl dostat do třeťáku, když se jeho inteligence rovná věku dvouletého dítěte." Nyní se smáli již naprosto všichni, teda kromě dotyčného Emmetta. Oběd skončila já se chystala domů.

Charlie jako obvykle doma nebyl. To je již klasika, zvykla jsem si. V kuchyni byl vzkaz s prosbou, ať jedu nakoupit nějaké jídlo. „Pche, na to se ti můžu vykašlat." Pomyslela jsem si. Odveze mě od sestry, udělá si ze mě služku a já mu mám ještě chodit nakupovat? Tak to ne.

Edward Cullen(úterý ve škole, Bella je Alicí donucena vedle něj sedět)

V myšlenkách své „milované" sestřičky jsem viděl jen jedinou věc. Bella bude sedět se mnou na angličtinu. Ne, to mi dělá schválně. Jenže jestli uteču, bude si myslet, že jsem srab. Přece jí nemůžu říct :"Bello promiň, ale moc pěkně voníš. Odsednu si abych tě nezabil." To nejde. Podle výrazu Belly bych hádal, že je stejně nadšená jako já. Alice začala s představováním. .„Bello, tohle je Jasper. Jaspere, tohle je Bella." Jasper se podíval na Bellu, Bella na Jaspera a začali se smát. „Víš, Alčo, my se známe. Sedíme spolu ve španělštině." Odvětila jí Bella. Vsadím se, že kdyby Alice mohla, je už rudá jako rajče. Místo toho se nafoukla jako balón. „Neříkej mi Alčo, připadám si malá." Procedila skrz zuby. V hlavě se jí rodil plán. Zabít Bellu a nebo toho, kdo jí to řekl. S myšlenkou že by ale zabila Jaspera se hodně rychle rozloučila. Nenechal jsem si možnost rýpnout do Alice. „Ale Ali, proč si připadáš malá? Ty jsi malá." Všichni se tomu museli zasmát. Alici to ale musela hodně urazit. Do konce hodiny se neotočila a pořád si myslela něco o pitomci a kreténovi, a taky něco o tom že ona je nejnešťastnější upír, když musí mít tohle za bratra. Celou hodinu jsem se díval na Bellu. Byla tak jiná. Tak zvláštní. Najednou se její pohled změnil, tvářila se tak, jak se dívá Alice když má vidění.

Z transu ji probrala Alice, která s ní začala třást."Bello?" zakřičela na ni. To ji probralo, vrátila se do přítomnosti. ."Jsem se lekla že s tebou něco je. Ty jsi si ani nevšimla že už zvonilo?" pokračovala. Poté jsem se všichni sbalili a vyrazili vstříc novým hodina. Spíše jedné, té poslední, poté následoval oběd.

Před obědem jsem čekal na zbytek rodiny. I přes opět udivené pohledy studentů jsme vešli do jídelny. Na tácu jsme měli jen sodovku a nějaké jídlo. Stejně skončí v koši. Všechno.

U stolu jsem seděl s Emmettem a Rose. Do jídelny vtrhla Alice s Bellou po boku a mířily si to přímo k našemu stolu. „Ede, nebude nás s ní seznamovat, že ne?" špitla mi nešťastně do ucha Rose,která seděla po mé pravé straně. Nemusel jsem odpovídat. Alice i se svou kamarádkou stála před stolem.

„Takže rodinko, tohle je Bella. MOJE kamarádka. Chci vás s ní seznámit." Při slově moje se vražedně podívala na Rose, ta se jen usmála. Emmett vstal a odsunul volnou židličku od stolu, pokynul Belle, aby si přisedla. Alici hrál v obličeji vítězoslavný výraz. „Já se jmenuji Emmett a tohle je moje že--„ musel jsem přerušit jeho představování. Normálně se lidi asi neberou ve dvaceti. A kdyby Belle řekli že jim je přes osmdesát, těžko jim uvěří. Emmett si uvědomil si svoji chybu. „ehm" odkašlal si „Moje přítelkyně Rossaline. Zkráceně Rose." Bella si sedla, Alice hned vedle ní. Po chvíli přišel i Jasper. „Super takže si znáš i s mým retardovaným bratrem." Prohlásil, zatímco si sedal. Emmett se na něj podíval se slovy" Odpoledne bude bitka chlapečku!"

Bella se naklonila směrem k Alici a zašeptala jí do ucha větu, kterou si myslela, že uslyší jen ona. Zřejmě to měla být odpověď na Emmettův výraz ihned poté, co mu Jas naznačil že je vůl. „To se k sobě takhle hezky chovají i normálně?" Alici po tváři přeběhl letmý úsměv. „Ne to se Emmett chová ještě blběji. Vážně nechápu, jak se mohl dostat do třeťáku, když se jeho inteligence rovná věku dvouletého dítěte." tomu se museli zasmát všichni kromě něho. Konec oběda a konec seznamování s Bellou. Chtěl bych ji poznat víc a dozvědět se,proč jí nemůžu číst myšlenky.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 14. díl: