Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 41. kapitola

12.09.2009 (14:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2214×

Jakmile jsme vešli Rose a Jasper ke mě utíkali aby mě přivítali.

,, Tak moc si nám chyběla sestřičko." Objímala mě Rose.

,, Vítám tě mezi plnohodnotnými upíry sestřičko." Zasmál se Jasper a pak mě objal.

,, Děkuju vám oběma." Odpověděla jsem s úsměvem na tváři ale jediné na co jsem myslela teď bylo, že mé děti, naše děti jsou tak moc blízko. Slyšela jsem tlukot dvou srdíček z dvou postýlek. Všichni ustoupili a před postýlkami jsem teď stála jen já a Edward. Táta a máma. Jak nádherně to zní.

,, Tak už jděte blíž. Vždyť na vás čekali tak dlouho." Postrkoval nás Emmett. Usmáli jsme se na sebe s Edwardem, políbili se a udělali krok k postýlkám. Jakmile jsme byli tak blízko že jsme viděli dovnitř všimla jsem si že postýlky jsou sice dvě ale stěna která je má oddělovat aby měl každý svou je dole a oni tak mají vlastně jednu společnou, zato obrovskou. Otočila jsem se k rodině.

,, Chtěli jsme aby měl každý svou ale jen jsme tam zkusili dát stěnu oba se rázem rozplakali a brečeli tak dlouho dokud jsme jí nesundali." Vysvětlila s úsměvem Alice. Také jsem se usmála ale pak se hned otočila abych viděla konečně své děti. Bylo to jako pohled na malé anděly. Dva malinkatí andílci ležící v postýlkách. Chlapeček měl bronzové vlasy a zelené jako jeho otec. Holčička zase hnědé kudrnaté vlásky a hnědé oči jako já. Byli nádherní. Jakmile nás uviděli začali natahovat ručičky. V mysli jsem slyšela že chtějí k nám. Podívala jsem se na Edwarda. Měl stejný blažený výraz jako já a krásně se na mě usmíval.

,, Takže lásko pochováme si naše děti." Usmál se.

,, Jistě tatínku." Usmála jsem se zase já. Vzali jsme si je do náručí, já holčičku a Edward chlapečka. Jakmile jsme se s nimi otočili na naší rodinu všichni měli ten samý výraz jako já a Edward. V tom se vynořila Alice s foťákem.

,, První fotečka dokonalé rodiny." Usmála se. S Edwardem jsme se na sebe namáčkli jako by to bylo naposledy. Všichni jsme se usmívali, dokonce i naše děti.

,, Bože to je nádhera. Nikdy jsem nečekala, že se nám něco takového přihodí." Skoro plakala Esme. Carlisle jí obejmul.

,, To já také ne." Pak se šibalsky zasmál a dodal.

,, Babičko." Všichni jsme se jako na povel rozesmáli. Věčně mladou babičku nemá nikdo na světě.

,, Mohl bych si taky na chvíli pochovat naší dceru prosím." Zaprosil Edward.

,, Jistě lásko." Řekla jsem a děti jsme si vyměnili. Jakmile jsem dostala chlapečka přitiskl se ke mě jako předtím naše dcera. Edward jednou rukou držel holčičku a druhou mě okolo pasu. Já udělala to samé. Znovu blesk od Alice. Byla to dokonalé chvíle štěstí. V myšlenkách jsme slyšeli jak nás naše děti milují. Víc jsem v tu chvíli nepotřebovala. To vše ale narušil Emmett.

,, Teď vám něco ukážeme rodičové." Zasmál se.

,, Ničeho se nebojte a nic nedělejte prosím. Jen nám věřte." Doplnila ho Alice. Pak někam odběhli ale hned byli zpátky. Emmett v ruce nesl vázu a Alice v každé ruce kus dřeva.

,, Proboha co to chcete dělat??" Musela jsem se zeptat.

,, Hodíme to po vás." Zasmál se Emmett. Edward zavrčel.

,, No tak klid Edwarde. Řekla jsem věřte nám a nic nedělejte. Mě snad věříte ne??" Ptala se Alice. Oba jsme pokývali hlavami.

,, No tak to je skvělé. Mě teda nevěříte jo??" Ptal se Emmett.

,, Ale věříme Emme. Nezlob se, že jsem vrčel. Omlouvám se." Odvětil mu Edward. Emmett se usmál.

,, V pohodě brácho. Takže přiravení?? Jak jsme řekli. V klidu a nic nedělat." Dopověděl Emmett a my pokývali znovu hlavami.

,, Bell teď prosím kousek popojdi od Edwarda." Řekla Alice. Edward mě neochotně pustil a já odešla asi dva metry od něj.

,, Stačí to takhle??" Ptala jsem se.

,, To je přímo výborné." Zazubil se Emmett.

,, A teď dávejte pozor." Řekl. Pak rozlomil vázu na půl. Půl ostrého velkého střepu hodil po mě a půl po Edwardovi. Chtěla jsem uhnout a Edward taky ale najednou se kolem nás udělal štít a váza k nám ani nedoletěla.

,, Páni." Vydechli jsme oba stejně.

,, Dokonalé že??" Smál se Emmett. Pak vzala Alice jeden kus dřeva. Postavila ho přede mě a druhé před Edwarda. Podívala se nejprve na chlapce.

,, Tak zlatíčko ukaž jak šikovný jsi." Usmála se na něj. Náš syn jen švihl ručičkou ke dřevu a to odletělo asi 4 metry daleko. Znovu jsme se zasmáli.

,, Tak to ty si odhazoval strýčka a tatínka." Usmála jsem se na něj a pohladila ho. Také se na mě usmál a to stačilo více než tisíc slov. Pak došla Alice k Edwardovi.

,, Pořád lepší když svou moc používal váš syn než vaše dcera." A mrkla na naší holčičku. Také ukázala na dřevo a to v momentě začalo hořet.

,, Tak moje holčička je tak mocná že vrhá z ručiček plameny." Smál se na ní Edward a maličko jí hodil do vzduchu ale hned zase chytl. Vrátila jsem se k němu abychom zase byli spolu. Celá rodina.

,, Takže naše děti mají obě schopnost štítu a syn odhození a dcera plameny. No nejsme dokonalá rodina." Smál se Edward a všichni jsme se k němu přidali.

,, Nezlobte se ale syn a dcera a chlapeček a holčička je sice krásné ale co takhle jim dát jména." Smál se Jasper.

,, Máš pravdu bráško." Řekl Edward a otočil se na mě.

,, Ty jsi příčinou toho dokonalého štěstí všude kolem takže ty vyber jména lásko." A usmál se. Na mě tak zbyl ten nelehký úkol. Posadili jsme se všichni a já začala přemýšlet. Pak mě něco napadlo.

,, Už asi vím ale nevím zda se vám to bude líbit." Řekla jsem nakonec.

,, Je to nádhera lásko jen bych to maličko pozměnil." Usmál se Edward. Všichni napjatě čekali.

,, Takže řekneš nám ty jména nebo jim tak budete říkat jen vy." Smál se Emmett.

,, Ou jistě pardon." Usmála jsem se.

,, Tak pro chlapečka bych vybrala jméno Christopher Emmett Cullen a pro holčičku Lily Alice Cullen." Všichni se usmívali. Alice a Emmett zářili štěstím.

,, Bello." Vydechli oba. Pak promluvil Edward.

,, Nezlob se lásko ale já nesouhlasím. Holčička by se měla jmenovat Lily Bella Cullen." Řekl a usmál se na mě svým pokřiveným úsměvem.

,, To samé bych mohla chtít u syna. Christopher Edward Cullen, ale nechci vystrčit jména dvou lidí kteří se o ně starali když mi dva nemohli a kteří je milují nejvíc ze všech." Usmála jsem se.

,, Pak tedy kompromis." Usmál se Edward.

,, Lily Alice Isabella Cullen." A znovu se usmál.

,, Dobrá a Christopher Emmett Edward Cullen." Také jsem se usmála.

,, Páni snad se vaše děti nebudou muset podepisovat celými jmény." Smál se Emmett.

,, No dobrá tak to tvé vyškrtneme." Usmála jsem se šibalsky. Vrhl se mi k nohám.

,, Já nechtěl reptat. Já tě tak moc miluju Bells." A smál se jak blázen.

,, Neboj nic ne vyškrtávat nebude." Smála jsem se také. Oba i s Alice k nám s Edwardem přišli.

,, Moc vám děkujeme. Strašně moc to pro nás znamená." Řekl Emmett naprosto vážně.

,, Souhlasím s Emmem vážně to pro nás moc znamená děkujeme." A oba nás objali. Všichni jsme se smáli. To ale nevydrželo dlouho. Jen do té doby než měla Alice vizi. Jakmile skončila sesula se k zemi.

,, Přijdou už za dva dny a podle mé vize to bude konec nás všech." Pak pohlédla na nás s Edwardem.

,, Naprosto celé rodiny Cullenů." Jedna věta a mě zčernal celý svět. Edward mě objal kolem pasu. Naše děti nám seděli na klíně. O to vše mám přijít?? O svou rodinu, svého manžela a své děti?? Dva dny nás dělí od soudného dne pro celou rodinu Cullenů.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 41. kapitola: