Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 4. kapitola

30.05.2009 (16:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3689×

Proč mi tohle udělal??? Copak po vyznání citů se utíká?? Je tohle normální?? Jistě že ne, ale on sám nebyl normální člověk. Vlastně to nebyl člověk vůbec. Takže možná je to u nich normální, tyhle změny nálad. Doloudala jsem se domů a zjistila že je půl jedné ráno. Okamžitě jsem se vykoupala a lehla si do postele. Ještě v jednu ráno jsem slyšela Charlieho, ale do pokoje se podívat nešel. Já usnula zase pozdě. Myslím, že bylo něco okolo třetí ráno. Měla jsem totiž mysl plnou Edwarda. Obávala jsem se, co se stane druhý den ve škole. Když jsem druhý den dorazila do školy byla sem tam skoro první a to i přesto, že jsem šla spát tak pozdě. Jenže tentokrát jsem neviděla ani volvo ani jeho majitele. Asi po čtvrt hodině jsem se rozhodla jít do třídy. První hodina - biologie - tu sme měli společně takže jsem očekávala jeho příchod. Marně. Hodina začala a Edward se nedostavil. Ale proč? Něco jsem včera zvorala?? Něco jsem řekla špatne?? Bylo to na něj moc rychlý?? Ale proč by teda taky říkal že se do mě zamiloval?? Vůbec nic jsem nechápala. Ještě k tomu dneska svítilo slunce a to sem měla náladu ještě horší. Nenávidím slunce a horko. Škola utekla rychle a já mířila na parkoviště a celou dobu jsem se pořád dívala jestli ho třeba jen na chvilku nezahlídnu. Angela si toho všimla. ,, On tady není, nikdo z nich. Cullenovi nechodí do školy, když je takhle. Jejich rodiče je berou do přírody." BOŽE MŮJ jak já sem pitomá. No jistě. Slunce. Upíři nemůžou na slunce, vždyť by je to spálilo. ,, Ou aha, no ale já nekoukám po Cullenových, jen se prostě tak rozhlížím." Zalhala jsem. Což mi očividně nesnědla J . ,, No jak chceš, ale mě neoklameš a já nejsem Jessica, abych ti to vymlouvala. Navíc Jessica ti to řekla jen proto, že se sama o Edwarda pokoušela ......no marně." Tak takhle to je. Falešná kamarádka Jess, fajn. ,, Díky Ange ty si vážně super kamarádka" řekla jsem. ,, Děkuju to ty taky jsem ráda že sem tě poznala. Mám tě ráda Bells." ,,A já tebe Ange. Zítra ahoj." Za chvilku jsem byla doma. Doma čekal Charlie a vypadal jako kdyby ho něco trápilo. ,, Ahoj Bells " začal hned jak sem vešla do obýváku. ,, Ahoj tati, děje se snad něco??" Na to odpověděl:,, Víš mě to moc mrzí, ale jak jsem mluvil o tom složitým případu tak on se protáhne." Pořád jsem nechápala a tak pokračoval: ,, No já prostě budu muset na pár dní odjet kvůli tomu případu." No dobře tak budu pár dní sama, to není problém. ,, No dobře, ale to není problém tati pár dní to sama zvládnu neboj." Vykulil oči: ,, Bells já samozřejmě vím, že to zvládneš jen tě nechci nechávat samotnou." ,, Nevadí mi být sama, mám to ráda......asi jsem v tom po tátovi." Usmál se a když se ujistil, že mi to opravdu nevadí a dohodla se pravidla, která například obsahovala zákaz kluků v domě, ponocování do rána, nechození do školy a tak dál, zabalil si kufry a odjel. Ta cesta bude trvat ode dneška, tedy od středy až do neděle. To znamená, že mám před sebou asi tak 5 dní volna a pohody. Po tom, co táta odjel jsem napsala úkoly a uklidila dům. Asi tak v devět, když už slunce zašlo jsem se vydala zase do lesa na procházku. Věděla jsem kam jdu, chtěla jsem na louku, kde jsem byla včera. Jakmile jsem tam přišla posadila jsem se na to samé místo jako včera, pod ten velký kámen. Seděla jsem tam asi hodinu a v tom jsem uslyšela nějaké kroky. Otočila jsem se a jak tušíte byl tam ON. ,, Ahoj, zdá se že sis to tady nějak oblíbila" řekl když mě viděl. ,, My se spolu bavíme?? Nezlob se, ale po tom včerejšku jsem překvapená, že na mě mluvíš." ani nevím proč jsem to řekla, ale potřebovala jsem znát pravdu. ,, No já ......jak jsem řekl, není dobré, abys se mnou trávila čas." Zase jsem to nechápala, což zřejmě pochopil a začal vysvětlovat dál:,, Je pro mě těžký být takhle s tebou." Konečně jsem to pochopila. ,, To kvůli mojí krvi si na mě tenkrát koukal tak zle. Přišlo mi, jako kdyby si mě chtěl zabít." Zase svěsil hlavu:,, Víš tvoje krev je pro mě jako droga. Když tě nemám na blízku tak šílím. Když si na blízku musím se držet abych tě ......no ......nezabil." Otřásla jsem se. ,, Promiň za tu formulaci, ale je to pravda. Říká se tomu La tua cantate. Je to něco jako moje zpěvačka. To proto, že mi tvoje krev zpívá." Po tomhle se všechno změnilo. ,, No dobrá, takže i přesto, že mi to rve srdce tak se nebudeme stýkat. Dobře já to chápu." Lhala jsem, nechápala a to vůbec, ale otočila jsem se k odchodu. Najednou mě chytil za ramena. ,, Poslouchala jsi, co jsem říkal??" Jenom sem kývla. ,, No dobře pak musíš vědět, že jsem řekl, že když nejsi se mnou tak šílím." Kývla jsem:,, Jo, ale taky jsi říkal, že když jsem s tebou, musíš se ovládat abys mě nezabil." Podíval se na mě a v jeho pohledu se vystřídal strach, radost, obava a nakonec štestí. ,, Mohl bych něco zkusit prosím??" zeptal se. Samozřejmě jsem přikývla. ,, Prosím půjdeme se posadit?" Jakmile jsme se posadili naklonil se ke mně a položil mi hlavu na klíční kost. Chvíli vdechoval moji vůni a já věděla, že to pro něj musí být hrozné pak se najednou odtáhl a dlouze se mi zadíval do očí. To co pak řekl mi zkrátka zastavilo srdce, nikdy jsem tohle nečekala. A hrozně mě to zarazilo. ,, Víš Bello já nevím, co to s tebou provede, ale měla bys to vědět. No já ...............

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 4. kapitola: