takže je tu další dílek...snad se vám bude líbit...a mám pro vás malinkatý úkol :)) chtěla bych napsat kolik kapitolek byste ještě chtěli abych napsala a pak co takhle navrhnou jména dětí....možná si vyberu :)) za komentíky předem moc děkuju jsou skvělou motivací ;-)
08.09.2009 (08:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2392×
Ještě dlouho potom jsme tam leželi jen tak v objetí a s pocitem naprostého štěstí. Pak jsme uslyšeli volání Alice.
,, Bello, Edwarde pojďte dolů. Je to nutné." Vstali jsme a sešli dolů. Pod schody čekala celá rodina srukama za zády. Obličeje vážné.
,, Prosím pojďte do obývacího pokoje." Řekl nám Carlisle. Jakmile jsme tam vešli zůstali jsme ohromeně stát. Všude byli stužky a balónky a další výzdoba. Uprostřed byl obrovský transparent na kterém bylo napsáno gratulujeme šťastným rodičům.
,, No páni." Vydechli jsme s Edwardem najednou.
,, Protože jsme v důsledku událostí neměli možnost udělat velkolepou oslavu bude to alespoň oslava rodinná." Zazubila se Alice.
,, Moc děkujeme Alice." Objala jsem ji. Edward se přidal hned ke mě.
,, Tak na co čekáme jdeme slavit děti." Smál se Emmett. Oslava se nakonec vyvedla daleko lépe než každý čekal. Vrcholem bylo když si Emmett oblékl bílé šaty a blonďatou paruku. Obličej dokonale nalíčený. Modré stíny a rudou rtěnku. Vylezl si na stůl a začal zpívat písničku od Marilyn Monroe přičemž mu Jasper zespoda ovíval sukni aby byl efekt dokonalý. Všichni jsme se za břicha popadali. Hned jak dozpíval se přihnal ke mě a vlastně i Edwardovi protože jsem seděla opřená o něj a on měl ruce obmotané kolem mého břicha.
,, Tak jakpak se to líbilo synovečkovi a neteřince co??" Ptal se. Jen sem si pohladila břicho.
,, Určitě moc Emme pořád kopali." Smála jsem se.
,, Mohl bych prosím." Řekl Emmett a natáhl ruku k mému bříšku.
,, Mohl bych si sáhnout prosím." Dořekl. Jen jsem se usmála.
,, Ale jistě." Pak jsem pohladila Edwardovi ruce aby je dal pryč. Pochopil to ale nedal je pryč úplně. Jen je přesunul níž a propletl naše ruce. Emmett si sedl vedle mě a opatrně skoro až roztřeseně se přibližoval k bříšku. Všichni ho sledovali. Musela jsem ho vzít za ruce a dát si je na břicho jelikož sám by to asi nezvládl. Možná jo ale ne dnes. Jakmile je měl položené usmál se. A hned na to děti pořádně kopnuli.
,, Jé já je cítil. Cítil jsem jak kopnuli." Jásal Emmett. Mnou ale projela ostrá bolest, která mě donutila schoulit se do klubíčka. Emmett dal okamžitě ruce dál a vyjeveně zíral. Edward mě hned objímal.
,, Copak se stalo??" Ptal se vyděšeně.
,, Já nic neudělal. Že ne??" Ptal se Emmett. Ještě chvíli jsem tak byla než jsem se znovu narovnala.
,, Ne nemůže za to ani Emmett ani nikdo jiný. Jen asi kopnuli víc než jindy." Vysvětlovala jsem všem. Všechny páry očí co byli v místnosti totiž v tu chvíli spočinuli na mě. Pak ale znovu ta ostrá bolest. Tentokrát ovšem mnohem horší. Nestačilo se schoulit do klubíčka. Bolest byla tak velká že jsem se svalila na zem. Edward mě hned zvedal ale jeho starost mi jen ubližovala. To ovšem vycítil Jasper.
,, Edwarde jen jí ubližuješ. Nezvedej jí bolí to daleko víc než když leží." Než stihl pokračovat prohnula jsem se v kruté bolesti která znovu přišla. Daleko silnější než obě předešlé dohromady.
,, Bože Bello odpusť." Zasténal Jasper a zmizel z místnosti. Chápala jsem ho. Alice se na mě podívala a když jsem se na ní v křeči usmála pochopila že může jít za ním a také se omluvně usmála.
,, Lásko co se děje??" Ptal se vystrašeně Edward. Než se mu ale dostalo odpovědi přišla další vlna bolesti. Znovu jsem se mu prohnula v náručí. Pak jsem slyšela Carlisea.
,, Jak dlouho to je co je Bells těhotná??" Ptal se ale hned si opověděl.
,, Měsíc a tři týdny. Je to možná předčasný porod musíme Bellu dostat nahoru abych jí mohl vyšetřit." Mluvil směrem k Edwardovi. Ten jen pokýval. Carlisle šel napřed aby vše připravil. Edward mě bral opatrně do náručí ale nepomáhalo to. Každý můj sebemenší pohyb byl jako bodání tisíce nožů. Nechtěně jsem bolestivě vykřikla. Edward držíc mě v náručí ztuhl.
,, Bože co jsem ti to jen provedl. Lásko snad mi to odpustíš. Jednou." Dodal a obličej se mu zkroutil do bolestné grimasy. Takové jakou jsem ještě nikdy neviděla.
,, To bude dobré uvidíš." Odpověděla jsem. Hned na to už jsem byla v Carlisleově pracovně.
,, Polož ji sem na lůžko Edwarde." Poručil Carlisle.
,, Uděláme vyšetření a zjistíme co to je Bells neboj." Dořekl a já se znovu prohnula v bolestech tak jako dnes už asi po sté.
,, Carlisle dělej něco." Křičel Edward rozzuřeně. I přes bolest jsem mu stiskla ruku.
,, No tak lásko uklidni se bude to dobré." Jen se útrpně podíval. Pak se Carlisle otočil na nás oba.
,, Bello je to tu. Zhruba za hodinu nás čeká tvůj porod. Musíme se ihned připravit." Měla jsem být natěšená na své děti ale jediné co mi běhalo hlavou bylo, že mě čeká ještě hodina bolesti a pak další mnohem horší. Edward se ke mě sehnul.
,, Za všechno můžu já. Jsem největší monstrum na světě. Já....." Nestihl dokončit protože jsem ho přerušila.
,, Už nikdy nic podobného neříkej. Prosím." Políbil mě na čelo. Pak jsem znovu bolestivě vykřikla. Teď byla ta bolest mnohem, mnohem horší než kdy předtím. Carlisle se na mě rychle otočil.
,, Bude to dřív. Edwarde rychle budu potřebovat pomoc. Musíme je vyndat císařským řezem." Edward se ihned přihnal ke Carlisleovi. Pak už jsem jen slyšela jak Carlisle Edwardovi poroučí co má dělat. Morfium, skalpel, odsávej, tady to zašij. Skoro jako v seriálu. Jenže teď to nebyla fiktivní postava v televizi. Byla jsem to já. Trvalo pár minut než jsem slyšela první dětský pláč a za pár chvil další.
,, Alice, Esme." Zavolal Edward. Slyšela jsem bouchnutí dveří a pak se pláč vzdaloval. Jak se vzdaloval pláč vzdalovalo se i moje vědomí. Pomalu jsem cítila jak upadám do tmy, do stavu otupělosti a nevědomosti. Pak jsem uslyšela slabý hlas kdesi u hlavy.
,, Bello slyšíš mě?? Lásko máme dvě krásný miminka která čekají až se na ně jejich maminka podívá. No tak miláčku slyšíš mě??" Byl zoufalý. Tak moc jsem mu chtěla odpovědět že ano a že je chci taky vidět ale nešlo to. Tma byla čím dál víc hlubší a hlubší. Nevím jak dlouho jsem tak byla ale slyšela jsem jak na mě všichni členové rodiny mluvili. Jednou Jasper, že ví že to zvládnu pak Carlisle a Esme, že to musím zvládnout. Alice a Rose s Emmettem. Ale nejčastěji jsem slýchala hlas svého anděla.
,, Bello lásko jsem tady. Naše děti nás chtějí vidět a také nemáme pro ně jména protože čekáme na tebe. Prosím probuď se mi. Neopouštěj mě. Miluju tě." Tohle mi rvalo mé mrtvé srdce. Pak se ale stalo něco divného. Moje srdce se rozběhlo rychlostí větru. Zběsile bilo a pak najednou nic. Jen naprosté ticho a Edwardův zoufalý výkřik do temné noci.
Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 39. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!