tak je tu poslední kapitolka...jelikož je 30 tak to pojmu jako kulatý a zakončím to .. takže si vychutnejte poslední díl .. snad se bude líbit....
14.07.2009 (14:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4249×
Doporučuju si pustit tuhle písničku: http://www.youtube.com/watch?v=I5JUJ5NmH9E
Zalila mě vlna vzteku. Jak mi to mohl udělat. Zatímco všichni začali vzlykat bez slz já vyskočila na nohy. ,, Né to né. To není pravda. Ty nemůžeš být mrtví. Edwarde slyšíš.“ Najednou mi z očí začali téct rudé slzy. Krvavé slzy. Začal jsem rukama bušit do jeho hrudi jako kdyby to mohlo pomoct. Jako kdyby mu začalo opět bušit srdce. Mě to ale bylo jedno. Rukama jsem mu znovu mlátila do hrudi a přitom křičela. ,, Nedělej mi to. Neopovažuj se mě tu nechat. Neopovažuj se mě opustit. Ne teď. Nikdy rozumíš??” Nic se ale nedělo. Pak jsem slyšela Jaspera jak říká Emmettovi. ,, Vezmi jí odsud.” Emmett ke mně přistoupil a vzal mě okolo ramen. ,, Bello pojď. Už to nemá cenu. Všechny nás to drtí, ale nech ho už být.” Já to ale nehodlala vzdát. Vykroutila jsem se mu. ,, Emmette pokud nechceš abych ti ublížila tak mě pusť.” Až mě samotnou zarazilo jakým tónem jsem to řekla. A Emmetta asi taky, protože mě pustil. Já se rozběhla zpátky k Edwardovi a chytila ho znovu za ruku. ,, No tak nevzdávej to. Já vím, že mě slyšíš. Proč si mě chránil.teď si mohl žít. Nemůžu bez tebe žít. Jak mám existovat bez tebe sama. Já to nezvládnu. Lásko vrať se mi prosím.” Pak mi hlava klesla na jeho hruď. Rudé slzy smáčely jeho tělo.
Ležela jsem tam takhle asi čtyři hodiny. Pak přišla Alice. ,, Bello musíme ho pohřbít. Ať má po smrti klid.” Ta představa mě děsila. Můj anděl pohřbený v zemi. V odporné černé hlíně. Znovu jsem spustila pláč. Teď horší než předtím. Alice mě objímala a kolébala ze strany na stranu. To mi připomnělo jak to dělával Edward, když mě chtěl něčím uklidnit. Vybavilo se mi jak mě kolébal, hladil a líbal aby mě utišil. Jak ke mně byl pozorný a opatrný a jak mě musel za každou cenu chránit. Nebyla jsem schopná se pohnout. Alice zavolala na Jaspera. ,, Jaspere prosím pojď mi pomoc s Bellou.” Ten stál okamžitě ve dveřích i s Emmettem a Rose. ,, Kde je Carlisle a Esme??” Ptala se Alice. ,, V jejich pokoji. Nechtějí se s tím smířit.” Odpověděl Emmett. Pak mě vzal do náruče a odnesl do pokoje. Znovu se mi vybavilo jak to bylo s Edwardem, když mě nesl v náručí. Jak se bál aby mi něco neudělal a jak měkce mě držel. Znovu slzy. Emmett mě položil na postel a začal hladit po vlasech. To vyvolalo další vzpomínku na Edwarda. Pak přišla Rose. ,, Bello zlatíčko musíš se vzchopit. Je to hrozná rána pro všechny ale vrátit to nepůjde.” Hladila mě po zádech. Pak oba odešli. Já se doklopýtala k přehrávači a pustila si cdčko. K mé smůle se z přehrávače rozezněla moje ukolébavka od Edwarda. Spadla jsem na zem a znovu začala brečet. Asi po hodině přišla Alice. Když mě viděla na zemi zavolala na všechny v domnění, že se mi něco stalo. Ležela jsem tam na zemi pod přehrávačem ze kterého pořád zněla ukolébavka dokola a kolem mě kaluž krve, která se rozrůstala mým nekonečným brekem. Esme ke mně přiběhla. ,, Proboha Bello. Takhle to dál nejde. Musíme být silní. Zlatíčko takhle se zničíš. Edward by to tak nechtěl.” A objímala mě. Tím co řekla jsem si ale byla jistá. Edward by to tak nechtěl. Vstala jsem tedy ze země a podívala se na Alice. ,, Já už všechno připravila. Obřad bude jen pro naši rodinu. Bude na vaší louce, jak by si to Edward přál.” Řekla mi Alice. Jen sem pokývala. Pak mě Alice vzala a šla mé obléknout.
Měla jsem na sobě černé šaty a černé boty. Byla bych připravená na všechno na světě kromě toho, co mě čekalo teď. Alice, která byla pořád se mnou mě chytila za ruku. ,, To zvládneme.” A vyšli jsme z pokoje. Dole čekala celá rodina. Tedy teď už bez jednoho člena. Znovu se mi spustili ty krvavé slzy. Nikdo nechápal jak je to možné. Upíři přece nepláčou. Já byla ale vždy jiná. Pak jsme se vydali na louku. Tam bylo vše připravené. Nikde jsem ale neviděla své dva bratry. Mezi stromy kde před pár dny viselo to obrovské srdce od Edwarda teď byla vykopaná obrovská díra do země. To mě znovu zdrtilo a tak jsem znovu skončila na zemi. Pak jsem uviděla Emmetta a Jaspera jak něco nesou. Byla to rakev. Rakev ve které byl můj manžel. Moje všechno. Nebyla jsem schopná ničeho. Tentokrát to byla Rose, která mě podpírala. Donesli rakev na místo a položili jí. Pak řekl Carlisle pár slov. ,, Edwarde budeš nám chybět. Všichni …….” Chtěl pokračovat ale vzlyky mu v tom zabránili. Esme tak jako já spadla na zem. Carlisle jí okamžitě zvedl. Vzpomněla jsem si jak mě Edward nikdy nenechal spadnout nebo si jinak ublížit. Podívala jsem se na všechny. Pak jsem došla k rakvi a sundala víko. Ležel tam jako anděl. Pak jen tma před očima a něčí studené ruce. Emmett mě opět zvedl. Naklonila jsem se nad rakev a zašeptala. ,, Chtěl si mě chránit až do posledních sil a to se ti taky povedlo. Ani nevíš jak moc se za to nenávidím. Nikdy na tebe nezapomenu. Byl si to nejdůležitější v mém světě a ten bez tebe nemá cenu. Miluju tě Edwarde Cullene. Můj manželi, příteli, lásko. Navěky.” A pak už jsem se jen dívala jak ho moji bratři a Carlisle spouští do té černé díry. Jak rakev postupovala hlouběji jako kdybych i já uvnitř umírala.
Když pohřeb skončil naposledy jsem se otočila k jeho hrobu. Jak si mi to mohl udělat pomyslela jsem si. To už mě kolem ramen držela Esme. Znovu jsme se všichni podívali na to proklaté místo. Pak se všichni otočili a odcházeli. Já věnovala jeho hrobu poslední pohled a také se otočila. A pak jsem i já Isabella Cullen odcházela domů kde na mě nečeká má láska, mé štěstí. Odcházela jsem tam, kde na mě čeká jen samota a to po zbytek mé věčnosti.
Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj osobní anděl . 30. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!