Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 29. kapitola

12.07.2009 (16:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2812×

Edward vypadal jako když ho předtím ta žena mučila. Prohýbal se v bolestech, ale z úst mu neunikl ani jeden bolestný výkřik. Snažil se kvůli mně aby na něm nebylo moc poznat jak to musí bolet. Každý z rodiny se přišel podívat jak to s Edwardem vypadá. Každý kromě Jaspera. Ten se přišel podívat je jednou. Mezi dveřmi se totiž zakymácel a zhroutil na zem. Ihned u něho byla Alice. ,, Je to tak nesnesitelná bolest, že to nemůžu vydržet. Nechápu jak nemůžeš vydat ani hlásku Edwarde. Ta bolest je spalující víc než přeměna. Budu muset odejít jinak mě to snad roztrhne.” Omlouval se Jasper a vycouval za pomoci Alici z místnosti. Při posledním stehu který se Carlisle chystal udělat Edwarda varoval.
,, Teď budu muset škubnout abych se ujistil, že všechny budou držet pohromadě.” Edward jen pokýval hlavou. ,, Sem připravený.” A pak Carlisle trhl. Edward se na posteli prohnul a mojí ruku stiskl tak moc, že bylo slyšet křupnutí. Sakra zlomila se mi kost pomyslela jsem si. Carlisle udělal něco jako uzel na konci šicí nitě a pak to Edwardovi ovázal a odešel se umýt. Edward se na mě hned otočil. ,, Lásko já se moc omlouvám, nechtěl jsem ti ublížit. Bolí to moc??” To mě udivilo sám je zraněný a ještě se stará o mě. ,, Nic to není. Jen jedna zlomená kost. To hned sroste.” Usmála jsem se na něj. A jak sem to dořekla ruka se mi zregenerovala a já s ní opět mohla hýbat. ,, Vidíš??” Znovu jsem se usmála. Pak jsem se ale nahnula k němu. ,, Radši teď odpočívej.” A pomalu jsem se zvedala k odchodu. ,, Prosím nechoď pryč.” Zaprosil. ,, Dojdu se jen převléct a hned jsem tu ano??” Ptala jsem se. Zatvářil se útrpně. ,, Snad to vydržím. Vrať se mi co nejdřív lásko.” Políbila jsem ho a vyšla z pokoje. Rovnou jsem zamířila do pokoje se převléct.

Sotva jsem se převlékla do džínů a trička uslyšela jsem křik. Okamžitě jsem stála dole v obýváku odkud se křik ozýval. Všichni stáli okolo Alice a hladili jí po zádech. ,, Co se stalo??” Ptala jsem se všech. Nikdo mi ale neodpovídal. ,, Tak co se stalo??” Byla jsem netrpělivá. První na mě promluvil Carlisle. Měl tak divně nakřáplý hlas až se mi zdálo, že kdyby mohl tak by brečel. ,, Bello jedná se o Edwarda.” To už mě přepadla panika. ,, Co je s ním?? Alice co si viděla??” Ta se na mě otočila se stejnou bolestnou grimasou jako Carlisle. ,, Umírá.” Jedno slovo a mě zčernal celý svět. Nebyla jsem schopná ničeho. To nemohla být pravda. Upíří nemůžou umřít. Teda můžou, ale ne takhle. Ani jsem si nevšimla, že sem skončila na zemi. Stál u mě Emmett a zvedal mě. Všichni se na mě dívali jako kdybych na tom byla hůř než můj manžel. ,, Ne to nedovolím. Nikdy mu nedovolím aby mě opustil.” Začala jsem hystericky křičet. Všichni mě objímali. ,, Bello zlato uklidni se. Nikdy to nechce.” Uklidňoval mě Emmett. V tom Alice znovu vykřikla. ,, Bože né.” Rychle jsem jí nahlédla do mysli. Ten obraz mě zdrtil. Edward se v bolestné křeči svíjel na posteli a pak se zvedl naposledy. Byl mrtvý. Podívala jsem se vyděšeně na Alice. ,, Ne to nedovolím. To se nestane.” Křičela jsem. Na nic už nečekala a běžela nahoru za svým manželem. Rozrazila jsem dveře a Edwrad se lekl. ,, Bello já to viděl taky. Asi není zbytí. Věř mi, že nechci zemřít, ale jiná možnost vidět nebyla. Stane se to, co Alice viděla.” To mě naštvalo. ,, Sakra tohle neříkej.” Pak už jsem ale nic říkat nemohla. Začal se svíjet v křečích tak jak to bylo v té vizi. ,, Carlisle.” Křičela jsem. Ten okamžitě přiběhl a za ním celá rodina. Rychle začal Edwardovi pomáhat, ale nevěděl jak. ,, Je toho moc najednou. Má moc poškození a to i uvnitř těla. Má vnitřní krvácení. To sem u upíra ještě neviděl. Je to moc zlé.” Tím nás všechny zdrtil. Já pořád držela Edwarda za ruku. Ten se pak podíval na Carlislea a řekl. ,, Je to zbytečné. Cítím jak mě to bere pryč. Já umírám a vy s tím nic nenaděláte. Je to nezvratné. Prosím nech toho.” Carlisle vykulil oči, ale pak poodstoupil. Zase komunikovali přes myšlenky. Já to ale nechtěla. Chtěla jsem aby bojoval. ,, No tak Edwarde tohle mi nedělej. Nech Carlislea aby ti pomohl.” Jen se usmál. ,, Miluju tě Bello. Tak jak nikoho na světě. Navždycky budu s tebou. Miluju tě.” Pak mi stiskl ruku. Jeho stisk ale vzápětí polevil a on zavřel oči. Carlisle rychle přispěchal. Provedl rychlou kontrolu a pak ustoupil s bolestnou grimasou v obličeji. Všem nám došlo co se stalo. Můj Edward, moje největší láska, můj život byl mrtví.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 29. kapitola: