Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 24. kapitola

03.07.2009 (20:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2539×

Doběhli jsme na naší louku. Tam se se mnou Edward postavil na takový jakoby kopeček těsně nad jezerem. Pochopila jsem o co mu jde. ,, To neuděláš ! ! Zas tak moc jsem nezlobila. No tak lásko. Jsem tvoje snoubenka.“ Zasmál se. ,, Je mi to líto, ale jak sem řekl sliby se mají plnit.“ Pak na ni nečekal a já skončila v jezeře i v šatech. Když jsem se vynořila stál na tom kopečku a smíchy tam skoro spadnul za mnou. No tak tohle jen tak nenechám. Nemohl mě vidět jak se smál a tak sem se vrátila pod vodu. Výhoda upírů - nepotřebujou dejchat. Začla jsem číst jeho myšlenky. Nejdřív se smál ale pak začal panikařit a hledat mě. V hlavě mu běhalo spoustu věcí. Proboha já jí zabil, co jsem to provedl, zabil jsem si svojí jedinou lásku, je to poloupír ne upír, může to být jiné, třeba potřebuje dýchat, nebo neumí plavat, proboha co jsem to provedl. To už jsem se ale musela vynořit a tentokrát jsem to byla já která se smála tak, že jsem se málem utopila. Edward jen stál a díval se na mě káravým pohledem. ,, No co. Ty můžeš a já ne??“ Smála jsem se. Pak mě napadlo použít mojí schopnost. Než jsem to ale stačila tak mi přečetl myšlenky. ,, Tohle zase neuděláš ty že ne??“ Tvářil se jako že mi opravdu věří, že něco takového bych mu nikdy neprovedla. To se ale spletl. ,, A proč ne?? Jak sem řekla, když můžeš ty můžu já taky.“ Nečekal a začal utíkat. To mu ale moc nepomohlo. ,, Edwarda sem.“ A ukázala jsem na místo do vody. Jako vždy. Modré jiskření a Edward ve vodě hned vedle mě. Dusila jsem se smíchem. To už Edward ale nevydržel a začal se smát taky. Pak si mě k sobě přitáhl a začal mě líbat. Nemohla jsem tomu vzdorovat. Jeho polibky se rovnali naprosté euforii. Polibek = totální vygumování myšlenek. Jako kdybych nikdy neměla mozek. Cítila jsem jen jeho doteky. Pak jsem si přečetla jeho myšlenky. Bello chci tě, tady a teď. Musela jsem se znovu usmát. V myšlenkách jsem mu odpověděla. Já tebe taky lásko. Na nic už nečekal a začal mě líbat vášnivěji. S potěšením jsem mu je oplácela zpět. Jak to bylo dál asi povídat nemusím.

,, Lásko měly bysme se vrátit. Už je dost pozdě.“ Řekl Edward, když jsme seděli v objetí. Nechtělo se mi opouštět naše zamilované místečko, kde navíc nikdo nerušil, ale vážně bylo dost pozdě. Jen sem pokývala. ,, Taky se mi odsud nechce, ale opravdu je moc pozdě a i když nepotřebujeme spát tak nás zřejmě bude čekat naše rodina.“ To měl pravdu navíc Alice chtěla začít probírat věci ohledně svatby. Když nasadila její pohled hodného štěněte nešlo jí odolat. ,, No tak dobrá. Půjdeme.“ Utíkali jsme lesem a těsně před domem se zastavili. Naposledy jsme se políbili a užívali si chvilky, kterou máme jen pro sebe. Když vyběhla z domu Alice. ,, No to je doba, kde jenom ste?? Už dávno jsem chtěla začít se schvalováním věcí a vy nikde. Tak honem Bello jdeme. Máme toho hodně na práci.“ Než jsem se stačila rozkoukat už mě táhla od Edwarda, který za mnou jen smutně koukal.

Alice mě hned zasypala časopisy a prohledaly jsme tisíce odkazů na internetu. Prostě přípravy šli tak rychle, že najednou zbýval jeden den do svatby. Všichni byli pozváni. Tedy všichni, které jsme s Edwardem schválili. A všechno bylo zařízeno. Teď jsme tedy měli poslední den před naším svatebním dnem. Jak už jsem říkala.

,, No tak jak strávíme naší poslední předmanželskou noc??“ Ptala jsem se Edwarda, když jsme seděli v obýváku. ,, No myslel jsem na to už dřív a tak mám pro tebe malé překvapení.“ To se mi líbilo. ,, No tak mi tedy prozraď jaké.“ Jen zakroutil hlavou. ,, Ne ne. To je překvapení. A to se neprozrazuje.“ Vyskočila jsem mu na klín. ,, No tak lásko prosím.“ A pak jsem ho vášnivě políbila. ,, Sakra. Nesnáším, když tohle uděláš.“ Zatvářila jsem se udiveně a chtěla si sednout zpátky vedle něj. Chytil mě ale za pas. ,, Myslel jsem, že to nesnáším proto, že ti pak všechno řeknu. Nebo udělám cokoli, co si jen přeješ.“ Usmála jsem se a on pokračoval. ,, No napadlo mě skočit si na lov a potom se jít projít na naší louku.“ To znělo moc hezky. ,, Tak to beru. Mohlo by to být krásné.“ Vzal mě za ruku a vyšli jsme do posetmělé krajiny. Jak jsme řekli šlo se nejdřív na lov. Chytila jsem si dvě srnky a Edward dvě pumy. Pak mě opět vzal za ruku a šli jsme na naší louku. Když jsme tam dorazili tak sem zůstala s pusou dokořán. Mezi stromy bylo obrovské srdce, které zářilo a v něm napsané miluju tě Bello a vždycky budu. Všude na zemi byli poházené plátky růži a uprostřed pod tím obrovským srdcem byla deka a kolem ní svíčky. Také do srdíčka. Vydechla jsem. Edward mě vzal do náručí a odnesl na deku. Položil mě tam a pak si lehl vedle mě. ,, Tak co líbí lásko??“ Nebyla jsem schopná slova. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a něžně ho políbila. ,, Tak to mluví za všechno že??“ Usmála jsem se. ,, Miluju tě Edwarde. Ale neměl bys oslavovat svojí poslední noc jako svobodný??“ Jen se usmál mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. ,, No rozlučka se svobodou je pro ty kteří vidí manželství jako povinnost. Já už se nemůžu dočkat až si tě vezmu a tak by to pro mě nemělo cenu.“ A pak mě políbil. ,, Krásně si to vysvětlil.“ Usmál se. Pak už jsme se jen líbali.

Ráno jsme sledovali jak vychází slunce. Edward mě objal pevněji. Jako kdyby se bál, že mu někam uteču. ,, Začíná náš svatební den lásko.“ Pak mě políbil. ,, Od tebe to zní jako by to říkal anděl.“ Usmála jsem se a znovu ho políbila. Pak nás vytrhlo volání Alice. I na tu celkem dálku jsme jí slyšeli. ,, Okamžitě dorazte domů. Nebo tu svatbu nestihnete.“ Zuřila. ,, Radši půjdeme nebo nás roztrhá.“ Smál se Edward. Neochotně jsem se zvedla a zamířili jsme k domovu.