Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 22. kapitola

29.06.2009 (11:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2837×

Když jsme přišli dolů celá rodina seděla v obýváku. Samozřejmě s námi chtěli všichni mluvit o naší svatbě. Až teď si uvědomuju jak krásně to zní. Naše svatba. Musela sem se v duchu usmát. Pak mě probralo Edwardovo zavrčení. Nechápala jsem co se děje a tak jsem se na něj jen nechápavě podívala. Díval se směrem k Emmettovi. Ten se začal smát a pak říká. ,, No nezlob se bráško ale musím smeknout.“ Načež udělal obrovskou poklonu a pokračoval. ,, Teda Edí ty ses překonal. Bellu včera muselo být slyšet až na druhý straně Forks.“ A znovu se začal smát. Edward vedle mě znova zavrčel. ,, No tak ty divochu uklidni se. Nebo se příště trochu kroť ty tygře jeden.“ Prohlásil Emmett a znovu vybuchnul v smích. Edward se ale nesmál. Zavrčel a připravil se ke skoku na Emmetta. V myšlenkách Esme, které se nedaly přeslechnout jsem uslyšela. Jen ať mi nerozbijí skoro všechen nábytek a sklo jako posledně. Ještě než Edward stačil vyskočit chytla jsem ho za ruku a mírně mu jí stiskla. Jak sem čekala okamžitě se na mě otočil. ,, Ale no tak lásko přece by ses se svým bratrem nepral jen kvůli tomu, že ti skládá poklony.“ Pak jsem koukla na Emma. ,, Které jsou mimochodem vážně dobré, sama bych to nevyjádřila líp Emme. Ale oproti vám s Rose tehle dům pořád stojí viď ty tygře.“ Edward se začal smát a pak se k němu přidala celá rodina. Emmett se nejdřív tvářil hrozně uraženě, ale pak se sám začal smát. Radši jsem prozkoumala Rose aby na mě nebyla naštvaná, že jsem do toho nevědomky a nechtíc zatáhla i jí. Její tvář byla ale taky rozzářená úsměvem a v myšlenkách se radovala, že konečně někdo Emmettovi řekl něco takového. Většinou se totiž poperou než aby to vyřešili třeba takhle. A pak se ještě ke všemu Emmett omluvil.

,, No tak dobrá tak mě to teda mrzí, že sem řekl něco takového. Moc se vám omlouvám vaše veličenstvo.“ Pak se ale zakřenil. Pak se do toho vložil Alice.

,, No teď ale k tomu co vám chceme všichni říct.“ Prohlásila Alice. Pak pokračovala. ,, My všichni jak tu sme vám chceme popřát ke vašemu zasnoubení a taky se chci zeptat jestli vám můžu se svatbou pomáhat??“ V očích jí skákaly plamínky. Edward se na ní jen podíval.

,, Proč se nás ptáš a radši nám neřekneš co všechno ti dovolíme.“ Musela jsem se zasmát. Ale trefil se přesně. ,, Děkuju za důvěru a taky věřte, že vás nezklamu.“ Zatleskala Alice a pak nám začala vysvětlovat co a jak. Kolik bude hostů, jaké asi šaty si všichni obléknou, barvy které budou na svatbě, co všechno tam bude k jídlu a pití a jak to vyřešit s rodinami dalších upírů, které podle Alice dorazí. Když už takhle mluvila asi půl hodiny přerušil jí Carlisle. ,, Alice pokud nám to dovolíš ještě jsme jim ani nepopřáli k jejich zasnoubení.“ Alice se zatvářila trochu uraženě ale pokynula jim rukou, že tedy mají její svolení. Pak nám začali všichni blahopřát a taky jak nám přejí štěstí a Esme celá jen zářila. ,, Věř mi Bello, že jsem ti moc vděčná. Takhle jsem Edwarda ještě nikdy neviděla. Myslím tak šťastného a veselého. Bez špatných nálad. Ty jsi to co celé ty roky hledal.“ Usmála jsem se ale Edward si odkašlal. ,, Děkuju, že to vím Esme. Snad už nebude tak nabručený jako býval.“ Znovu jsme se všichni smáli. Edward si mě přitáhl k boku a do ucha tak, že sem to mohla slyšet jen já mi pošeptal. ,, No tak tohle si říkat neměla. To si ještě vyřídíme.“ V očích mu skákaly plamínky. Pak znovu promluvil Emmet. ,, Rodinko víte na co jsem teď přišel??“ Ptal se. Všichni čekali co zase vymyslí. ,, Víte co nejhoršího může Bella říct před Edwardem?? Dnes v posteli mi to strašně chybělo,chtěla jsem tě cítit na svém těle tvojí heboučkost a přilehlost... ... .ty moje měkoučký pyžamko.“ A pak se znovu začal smát jako blázen. Edward se znovu přikrčil a připravil se znovu ke skoku. Nechtěla jsem ale zklamat Esme. Než jsem se stačila rozkoukat Edward skočil. Stačila jsem jen zakřičet: ,, Edwarde sem“ a ukázala jsem na místo vedle sebe. V tom se stalo to co asi nikdo nečekal. Kolem Edwarda se udělalo takové modré světlo a najednou stál vedle mě. Všichni na sebe koukali s otazníky v očích. První se slova ujal Carlisle. ,, Jak se to stalo?? Bello jak si to dokázala??“ Ptal se ale já nedokázala odpovědět. Tak promluvil Edward.

,, Carlisle je možné aby měla Bella další schopnosti??“ ,, Technicky vzato ano, ale nikdy jsem se s tím ještě nesetkal.“ Řekl Carlisle a pak se otočil na mě. ,, Bello mohla by si to zkusit znovu?? Třeba s něčím jiným??“ Podívala jsem se na něj. ,, No já nevim jestli to takhle funguje, ale zkusit to můžu.“ Pak jsem se zadívala na svíčku na stole. Přála jsem si jí držet v rukou a pak jsem řekla. ,, Svíčku.“ Fungovalo to, protože kolem svíčky se udělalo to samé světlo jako předtím okolo Edwarda a svíčka mi skončila v rukou. Všichni vydechli a pak se ozvalo páni. Nedivili se jen oni ale i já. ,, To je úžasné tak naše Bella má novou schopnost.“ Řekla Esme. Pak se začal Emmett smát. ,, No co se zase děje bráško??“ ptal se Jasper. ,, No Edward už to ví že??“ Zasmál se a pak pokračoval. ,, No ale napadlo mě jestli se to dá udělat i když někdo běží nebo je daleko od Belly.“ Všichni nesouhlasně zavrtěli hlavou ale Carlisle řekl. ,, Je to náhodou dobrý nápad. Taky by mě to zajímalo. Takže pokud ti to Bello nebude vadit tak by mohl Emmett utíkat a ty ho zkusila přivolat k sobě. Půjde to??“ Pokývala jsem. ,, Jo jistě proč ne. Taky by mě to zajímalo.“ Pak se do toho ale vložil Edward. ,, Tak to ne. Pokud bude někdo pokusný králíček Belly tak to chci být já.“ Emmett zavrčel. ,, Tak to ne já jsem byl první takže to tak taky zůstane.“ V tom ale Edward zase oponoval. ,, Ne a ne Bella je moje snoubenka takže je jasný kdo to bude.“ Emmett chtěl znovu reagovat, ale já je zarazila. ,, Tak toho nechte. Emmette ty můžeš utíkat a já tě zkusím zavolat k sobě.“ Pak jsem se otočila na Edwarda. ,, A ty lásko můžeš zase utíkat někam daleko ode mě a já tě pak zkusím přenést zase k sobě.“ Edward z toho nadšený nebyl. ,, Proč já musim jít tak daleko a Emm může zůstat tady a utíkat jen kousek dál?? Já od tebe nechci. Já sem tvůj snoubenec a mě by si měla chtít co nejblíž u sebe.“ Pak svěsil hlavu. Dotkla jsem se ho a donutila ho aby se na mě podíval. ,, Ale no tak. Ty jsi můj snoubenec to ano, ale taky jsi nejrychlejší snoubenec na světě a navíc tebe budu mít větší touhu dostat zpátky k sobě.“ Pak jsem ho pohladila a políbila. Polibek mi vracel zpět.

Pak jsme šli ven. ,, No takže můžeme.“ Řekla jsem. Carlisle to upřesnil. ,, No takže Emmette ty zatím zůstaň. Edwarde ty utíkej a až budeš někde hodně daleko tak mi zavolej.“ Pak mě Edward políbil a rozběhl se. Ani ne za dvě minuty se ozval telefon. Carlisle přijal hovor. ,, Dobrá takže tam počkej.“ Pak se otočil na nás. ,, Takže Edward je v Seattelu. Tak Emmette teď utíkej a ty Bello se pokus dostat je oba zpátky.“ Usmál se na mě Carlisle. ,, Tak dobrá.“ Řekla jsem. Když byl Emm asi tak 200 metrů od nás soustředila jsem se a pak řekla. ,, Emmett.“ A ukázala na místo vedle sebe. Než se stačil vzpamatovat bylo to jako obvykle. Modré světlo a Emm stál vedle mě. Začal se šíleně smát. ,, Je to něco neuvěřitelného. Jako kdybych lítal. A navíc to vyšlo. Děkuju sestřičko aspoň vim jaký to je lítat.“ A dostal záchvat smíchu. Pak promluvil Carlisle. ,, No Bells a teď se pokus dostat k nám zpátky Edwarda.“ Kývla jsem a začala se soustředit. Znovu následovalo moje ukázání na místo vedle mě se slovy: ,, Edward.“ Ale nic se nestalo. Všichni se divili jak je to možné a já začala mít strach, že moje schopnost nefunguje nebo, že se Edwardovi něco stalo. ,, Zkus to znovu Bello. Máš tu schopnost krátce a je to dost daleko. Chce to pořádně se soustředit.“ Uklidňoval mě Carlisle. Zkusila jsem to tedy znovu. A znovu se nic nedělo. To už jsem ale začala panikařit.