tak další kapitolka s překvápkem na konci tak hezký čtení :))
18.06.2009 (15:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3009×
Byla jsem to tedy já kdo prolomil to ticho. ,, Co si to právě řekl??" Moje otázka byla směrovaná Edwardovi. Tvářil se provinile. ,, Bello já se ti chci moc omluvit za to co se v posledních dnech stalo. Všechno co sem řekl Jacobovi je pravda a můžeš mi věřit, že už podobnou pitomost nikdy neudělám. Nechci tě ztratit. Až příliš moc tě miluju. A tohle odloučení od tebe i když to bylo jen na pár hodin bylo jako kdybys byla pryč celé roky. Bylo to k nesnesení. Nenech mě už nikdy takhle se trápit kvůli vlastní blbosti. Klidně mi příště vraž nůž do krku nebo kamkoliv ale už mě nikdy neopouštěj. Slibuju že nic podobného se už nikdy nestane. Chyběla si mi lásko. Miluju tě." Jeho slova mi brala dech. ,, Pro mě to bylo to samé. Chyběl si mi. Bylo to jako kdybych měla v srdci díru. Hrozně moc si mě naštval a pokud se to stane ještě jednou tak už nebudu váhat s tím nožem jako tehdy u nás v kuchyni." Trhl sebou při vzpomínce, co se stalo u nás v kuchyni. Já ale pokračovala dál. ,, Pokud se to stane ještě jednou budeš ty ten co bude trpět a já ač to bude k nevydržení od tebe odejdu a už se nikdy nevrátím věř mi to. Ale teď na to chci zapomenout ano?? Miluju tě Edwarde. Miluju a nikdy milovat nepřestanu. S tím s smiř." Usmála jsem se. On na nic nečekal překonal vzdálenost mezi námi a políbil mě. Takový polibek jsem snad ještě nezažila. Plný vášně, naléhavosti ale zároveň jemný a něžný. Pak si Jacob odkašlal.
,, Promiň Jaku. Tobě chci moc poděkovat za to, že jsi sem přišel a za tvůj návrh. Jsem taky hrozně ráda, že teď z vás jsou přátelé." Usmál se. ,, Vždyť mě znáš Bello. No pokud mě teď omluvíte tak půjdu. Nechám vás ať si můžete povídat nebo co já vím." Řekl a šibalsky se usmál. ,, Moc za všechno děkuju Jacobe." Usmál se na něj Edward. Teď jsem byla opravdu štastná. Můj nejlepší přítel a můj miláček konečně přátelé. Edward si mě k sobě přitisknul. Zamávali jsme Jacobovi a pak ruku v ruce šli zpátky do domu. Ani jsme nestačili otevřít dveře a už tu byla Alice. Byla tak štastná že po mě skočila a já odletěla zpátky na místo kde jsme stáli. Vůbec mi to ale nevadilo. Byla sem štastná, že je zase všechno jak má být.
,, Bello, Bello, sestřičko moje." Pořád mě objímala Alice. ,, Moc si mi chyběla sestřičko." Odtáhla se. ,, To je poprvé co si mi řekla sestřičko. Je to tak krásný slyšet to od tebe." A znovu následovala objetí. Pak se přihnal Emmet. ,, No tak Alice nech taky něco pro ostatní. Nemáš Bellu jen sama pro sebe." Začal se smát. Alice tedy ustoupila a dala tak prostor Emmetovi. ,, Vítej zpátky doma moje malá sestřičko. Bez tebe tu byla nuda k ukousání. Nikdo se nesmál a všichni byli nesnesitelně smutný. Mám radost že si zpátky. Chyběla si mi." A další objetí a vyhazování do vzduchu. Pak přišli Esme a Carlisle. ,, Abychom to upřesnili tak si moc chyběla nám všem. Řekl Carlisle a usmál se na mě. Pak přišla Esme a objala mě. ,, Jsme rádi, že jsi zpátky doma holčičko." Pak ještě Jasper a Rosalie. Ty mě objali a řekli, že jsem jim taky chyběla. Jasper navíc přidal. ,, Cítím jak si štastná a ostatní s tebou. Takový pocit jsem nikdy nezažil. To zažívám teď a jen díky tobě. Děkuju že si se rozhodla k nám vrátit i po tom, co ti náš bratříček provedl." Edward zavrčel a přišel ke mně. Objal mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. ,, Myslím, že to by stačilo. Nechte Bellu odpočinout od vašich objetí a slov dojetí." Vypadal na oko vážně ale já se musela začít smát. Pak se ke mně přidala celá rodina.
Leželi jsme s Edwardem v posteli. Napadla mě jedna otázka. ,, Edwarde??" Pohladil mě po zádech. ,, Ano lásko." ,, Já mám jeden dotaz. Proč si Jacoba pustil až když jsem se dotkla tvojí ruky a na můj křik si nereagoval??" Trochu ztuhnul. Odtáhla jsem se tedy a dívala se mu do očí. ,, To je složité Bello. A navíc přijdu si jak idiot, že to tak je." No tím mi ale vůbec nic nevysvětlil a tak jsem jen koukala. Pochopil to. Povzdech si a začal vysvětlovat.
,, Když se mě dotkneš tak nemyslím na nic jiného než na tvojí přítomnost. Na tvojí ruku na mém těle. Na to jiskření. Je to jako kdyby mnou procházel elektrický proud." Pak svěsil hlavu. ,, Teď si musíš myslet jakej sem pitomec a ubožák že?," Vůbec jsem nechápala proč tohle říká. ,, Jak si to můžeš myslet. Něco ti ukážu pojď sem." Chtěla jsem to zkusit už dlouho, ale nevěděla jsem jestli to bude fungovat. Sedl si naproti mně na posteli. Pomalu jsem mu přiložila ruce na tváře a pak se začala soustředit. Ono to fungovalo. Posílala jsem mu své vzpomínky. Jak jsem ho prvně viděla, jak mi pomáhal s autem, náš první dotek, první polibek, radost z toho že u nich můžu zůstat, jak se mi podlamují kolena z jeho úsmevu a sladkého dechu, jak se přestávám soustředit kdykoli se mě jen dotkne, to jak moc ho miluju a nikdy nepřestanu. V tom ale všechno skončilo. Bylo to proto, že mě začal líbat. Moje soustředění bylo to tam. Přesně jak jsem mu ukázala.
,, Jak si to udělala??" Ptal se mezi polibky. ,, Ani nevím, prostě jsem to zkusila a ono to vyšlo. Pokud čteš myšlenky možná máš taky takovou schopnost." Odtáhl se. ,, Můžu to zkusit prosím??" Kývla jsem. Položil mi tedy ruce na tváře a soustředil se. Nic se ale nedělo a tak to po chvilce vzdal. Svěsil hlavu. ,, Nic si z toho nedělej lásko. Tak je tvoje přítelkyně trochu nadanější ve schopnostech než ty. Ale to vůbec nic nemění." Zasmál se. Pak vstal a došel až ke skříni. V mžiku byl zpátky. Vytáhl mě na nohy a pak přede mnou poklekl. Byla sem doslova v šoku. Pokud může upír teda poloupír být v šoku tak já opravdu byla.
,, Isabello Swanová. Miluju tě z celé své duše, z celého svého netlukoucího srdce a slibuju, že tě budu milovat po zbytek své věčnosti a budu se snažit abys byla ta nejšťastnější na světě. A taky se mi líbí oslovení snoubenka." Usmál se. ,,Vezmeš si mě??" Šok, štestí, zaraženost a naprostá vlna radosti. ,, Ano, ano, ano" Zářila jsem štestím. Navlékl mi prstýnek na prst a já se na něj dívala jako na ten nejvzácnější poklad na světě. Byl totiž nádherný.
,, Edwarde, miluju tě ale není to moc rychlé?? Vždyť se známe asi tak půl roku." Usmál se a odpověděl. ,, Ano a půl roku mi stačilo ke zjištění že ani ta dlouhá věčnost co nás čeká nestačí na to abych tě přestal milovat nebo abych se tě dokázal vzdát. A taky mi to stačilo k tomu abych zjistil, že tě budu celou svou věčnost milovat a nikdy se nerozdělíme a už budeme pořád spolu." Chtěl ještě asi něco říct ale já ho přerušila polibky. ,, Miluju tě snoubenče." Zasmála jsem se mezi polibky. ,, Miluju tě snoubenko." Zasmál se taky a pak už jsme se jen líbali jako kdybychom se neviděli desítky let.
Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 20. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!