Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 2. kapitola

27.05.2009 (15:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4423×

Kapitola druhá

Bylo asi půl šesté ráno, když jsem se s trhnutím probudila. Ten sen byl tak divný, že jsem nejdřív nevěděla jestli je to skutečnost nebo to byl vážně jenom sen. Když jsem se ujistila, že to byl opravdu jen sen začala sem o tom přemýšlet. Zdálo se mi o Edwardovi, jak jsme v nějakém lese a on mě nese v náručí. Co to jenom má znamenat. Viděla sem ho jednou ve škole a pak podruhé jak mi pomáhal s autem. Byla sem zmatená a to se u mě moc nestávalo. Rozhodla sem se, že půjdu udělat snídani. Když jsem přišla dolů čekal tam na mě lístek se vzkazem. ,, Bello máme naléhavý případ, musel jsem odjet brzo ráno. S obědem ani večeří si starost nedělej vrátím se až kolem jedné ráno. Hezký den táta." Fajn takže o starost míň, stejně už mě nebavilo pořád vymejšlet nový recepty. Nasnídala sem se a vydala se pomalu do školy. Na parkovišti sem byla skoro první a tak sem měla spoustu volných míst. Zaparkovala sem a vystupovala z auta, když v tom mě někdo oslovil. ,, Koukám, že benzínu už je dost že??" Vzhlédla jsem abych se přesvědčila zda to co si myslím je správně. Samozřejmě byl to on EDWARD CULLEN. Ten hlas bych poznala kdekoli a kdykoli. Sametový a absolutně nádherný ostatně jako on sám. Co mě ale zarazilo bylo to, že jsem nikde neviděla jeho sourozence. O tom, že jsou sourozenci vím od Angeli a Jessici. Trochu jsme tuhle rodinku probíraly. ,, Promiň, ale stalo se něco? Udělal sem něco špatne?" A sakra já mu zapomněla odpovědět. ,, Ne já se jen zamyslela. Proč se mi pořád omlouváš?" Musela jsem se zeptat, protože to nebylo poprvé, co se omluvil. ,, Nevím asi............už budu muset jít. Měj se Bello." Jak on to jen dělá v jednu chvilku se s váma baví a druhou už je jinde. Celý den sem si to promítala v hlavě a u oběda jsem se musela zeptat Jess a Angeli na pár věcí. ,, Hmm holky, proč jsou Cullenovi pořád tak sami u stolu a vůbec všude??" Tohle by mě opravdu zajímalo. ,, Je to tím, že se všech tady straní " odpověděla Jessica. Podívala sem se na Edwarda a ten zase na mě. Hned sem uhnula pohledem. ,, Tak to ani nezkoušej " pronesla Jessica. ,, Co jsem provedla?? " vůbec nic jsem nechápala. ,, Edward Cullen je totálně nádherný, ale taky totálně nedostupný" řekla mi. ,, Víš žádná holka tady mu není dost dobrá. S žádnou nikdy nechodil a ani s žádnou nešel na rande a to má nabídek nejmíň 20 za den " zase řekla Jess. Najednou mnou projel divnej pocit. Proboha žárlivost. Ale proč???? To přece není možný. Koukla jsem se ke stolu a Edward se usmíval. Možná mému výrazu, možná řekl někdo z jeho rodiny nějaký vtip nebo tak. Každopádně jsem nechápala co se to se mnou děje. Celý den jsem pak přemýšlela o týhle novince. Co se děje? Že bych ho milovala? Ale proč, vždyť ho neznám. Když jsem dorazila ze školy domů věděla jsem, že Charlie je pryč a tak sem se najedla a šla si dělat úkoly. Asi v osm večer mě přepadla touha jít ven a prozkoumat okolí. Charlie se vrátí až v jednu ráno tak mám dost času. Vzala jsem si tedy svetr a šla ven. Došla jsem až na kraj lesa a i přesto, že bylo u devět a já se měla bát, jsem šla lesu vstříc. Došla jsem až na kraj nějaké louky. Okamžitě jsem se zarazila. Taková nádhera. Louka uprostřed lesa a navíc uprostřed louky bylo jezero. Opravdová nádhera. Pak jsem ale slyšela něco křupnout. Jako větvička v lese. Bála jsem se ale zeptala jsem se: ,, Je tam někdo?? Ať si, kdo jsi, prosím vylez ven." Ovšem měla sem opravdu nahnáno, ale chtěla sem vědět kdo to je. Z lesa vyšel můj anděl. Edward Cullen, co tady sakra dělá??? ,, Ehm ...ahoj ...no já ...nechtěl jsem tě vylekat nebo tak něco, omlouvám se. " Sakra proč se pořád omlouvá. ,, To je v pohodě, jen jsem se lekla jestli to není nějaký vrah " zasmála jsem se, ale Edward se nezasmál naopak odpověděl: ,, Nejsi moc daleko od pravdy." Asi jsem to neměla slyšet, protože to řekl hrozně tiše. Každopádně pokud mi to mělo nahnat strach tak to fungovalo. A to na 100%. Začala jsem couvat. ,, Promiň, omlouvám se nechtěl jsem to říct tak nahlas. Já jen, že ............, ale to je fuk. Co tu děláš tak pozdě večer??" Nechápala jsem, ale na odpověď jsem se zmohla. ,, No já jsem se chtěla projít a prozkoumat to tady" pak jsem ale dostala strach. ,, Takže promiň, ale budu muset jít, už je celkem pozdě." Otočila jsem se a odcházela, ale stalo se něco co jsem opravdu nečekala...........

.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 2. kapitola: