Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 12. kapitola

09.06.2009 (17:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3422×

Došli jsme až do kuchyně. Edward si sedl na židli ke stolu a já zamířila k ledničce. Otevřela jsem jí a zkoumala, co asi tak bych si mohla z toho mála co tam bylo udělat. Nakonec to vypadalo na špagety. Věděla jsem, že těstoviny máme a věci nutné na přípravu omáčky v ledničce byli. Musím si napsat abych došla na nákup. Pak, když jsem všechno vyndala jsem se musela otočit, protože jsem na sobě cítila Edwardův pohled.

,, Copak se stalo??" zeptala jsem se, když na mě upíral svůj zrak. ,, Nic, jen je zábavný pozorovat, jak moc se lišíme. Ty, když máš hlad dojdeš do ledničky. Kdežto já musím do lesa." Oba jsme se zasmáli. Pak jsem začla připravovat svoje jídlo. Když už bylo téměř u konce vzpomněla jsem si, že máme v ledničce jahody a přepadla mě chuť na jahody s mlékem. No něco jako desert. Dovařila jsem tedy špagety a odnesla si je ke stolu, kde jsem začala jíst. ,, Ehm no nemůžu ti něco nabídnout?" zeptala jsem se Edwarda. Ten se jen zasmál. ,, Leda, že schováváš někde v mrazáku srnku, nebo pumu." Musela jsem se taky zasmát. Dojedla jsem a odnesla talíře do dřezu. Edward si zatím četl noviny, aby mě nerušil při jídle. Pak jsem začala připravovat jahody. Dokonale jsem je rozmixovala takže to nebyli jahody s mlékem, co musíte kousat, ale jahodový koktejl. Už zbývalo jen přidat trochu cukru, když v tom se mi Edward objevil za zády.

,, Co to provádíš?? No vypadá to celkem zajímavě. Jakoby jsi opravdu někde našla srnku." zasmál se. Pak mě napadlo, že ho trochu nachytám. ,, Víš nevím, jak se na to budeš tvářit, ale já ... no já ... prostě jsem ti udělala koktejl z mojí krve." On to, ale jako vtip rozhodně nebral. Možná proto, že necítil vůni jahod jako lidé. Zůstal stát naprosto přimražený. Musela jsem s ním zaklepat, ale nepomohlo to. Bože já ho zabila. On opravdu dostal infarkt. Ale to snad upíři nemohou?? Nebo ano?? Pak jsem ho dloubla do žeber tak silně až se mi objevila další modřina na mojí ruce. Naštěstí to zabralo. Jenže on okamžitě začal couvat. ,, Bello, co mi to děláš já nemůžu." A pořád couval. Teď jsem zase byla vyděšená já. Zůstala jsem stát na místě a vůbec nevěděla, co teď dělat. V tom, ale Edwarda chytil hrozný záchvat smíchu. Takového jsem ho nikdy neviděla. Jistě smál se už tolikrát, ale nikdy ne takhle. Smál se asi 6 minut a pak zjistil, že se můj výraz nezměnil a tak ke mně přišel a začal vysvětlovat. ,, Myslíš, že bych taky mohl být herec??" Pořád nic, pořád jen můj udivený výraz. ,, No přece sis opravdu nemyslela, že nerozeznám tvoji vůni od jahod?? Kdybys tak mohla cítit, jak mi tvoje vůně voní. Je to něco nepopsatelného. Poznal bych tě kdekoliv a kdykoliv. Tvoje vůně je jedinečná. Nikdy bych si jí s ničím nespletl." Pomalu mi to docházelo a pak jsem ho z rozčílení praštila vařečkou, kterou jsem měla po ruce.

,, Tak tohle už mi víckrát nedělej. Teda pokud nechceš abych ti tady zkolabovala. Vůbec jsem nechápala, co se s tebou děje. Co se stalo." Usmál se. ,, No aspoň cítíš, co jsem cítil já tam na louce." Aha takže on mi chtěl jen ukázat to, co jsem mu na louce provedla. Teď už chápu jako hrozný to pro něj muselo být. ,, Tak už se nemrač lásko." Vytrhl mě z mého proudu myšlenek, které si jistě četl. ,, No, ale když už jsme u toho. Nechceš ochutnat??" zeptala jsem se. Vypadal udiveně. ,, Co tím myslíš nechceš ochutnat?? Myslíš ty jahody?? Ne to opravdu ne, pro mě je lidské jídlo jako bláto. Opravdu. V nouzi, když někoho musím přesvědčit to snesu, ale dobrovolně se k tomu nedonutím. Omlouvám se." Tohle jsem ale já vůbec nemyslela. ,, Edwarde já nemyslela jahody. Já myslela mojí krev??" Pokud byl to předtím výraz údivu tak nevím jak bych popsala to, co jsem viděla teď. V jeho hlavě to musel být hrozný chaos. ,, Bello, jak se mě na tohle můžeš zeptat?? Já celou dobu odolával nutkání tě nezabít. Pak jsem tě poznal blíž a teď už se to dá snést. Dá se říct, že jsem trochu imunní. A ty přijdeš s tímhle??" Pořád se divil. ,, Myslím, že by se nic nestalo. Já ti nenabízím svůj krk. Určitě to bude jednodušší s prstem například." Jeho výraz mírně polevil. ,, Myslím, čistě teoreticky, že bych mohl odolat pokušení dál tě sát, ale prakticky to radši zkoušet nebudeme." Přistoupila jsem k němu a jemně mu přejela prsty po jeho puse. Jak sem předpokládala mírně jí pootevřel a já mu mezi zuby vsunula svůj prst. Ucukl hlavou. ,, Ne prostě ne. Jsem zásadně proti." Je tak moc opatrný pomyslela jsem si. ,, Bells já nejsem opatrný, ale co když nedokážu přestat." Zase četl moje myšlenky. ,, Já vím, že to dokážeš. Přece mě miluješ a tak bys nedovolil, aby se mi něco stalo." Pokýval hlavou. ,, Tak dobrá, nepopírám, že bych rád ochutnal, ale kdybych se neudržel vezmi si tehle nůž a bodni mi ho kamkoliv do těla. Možná mě to na chvíli odradí a ty budeš mít čas se někde schovat." Pak mi podal nůž a telefon. ,, Kdyby se něco stalo volej Alice." Řekl. ,, No tak, nic se nestane uvidíš." Řekla jsem, přistoupila k Edwardovi a opět mu vložila prsty do pusy. Pak jsem ucítila něco, jako bodnutí jehlou. To jeho zuby stiskli můj prst. A pak už jen pach krve a to, jak moje krev tekla do jeho úst. Najednou se stalo něco, co jsem nečekala. Edward pustil můj prst a jeho oči žhnuli intenzitou žízně po mojí krvi. Než jsem stačila utéct chytil mě za ruce a přitiskl svoje rty na můj krk. Pak už jsem jen cítila, jak saje moji krev z hlavní tepny. Najednou ode mě Edward odletěl a dopadl na linku. Že by ho někdo srazil?? Nebo uskočil sám?? Vůbec jsem nechápala, protože už chvilku jsem nic neslyšela a nevnímala, pak jsem přestala cítit úplne všechno a pohltila mě tma.

Z pohledu Alice:

Ležela jsem Jasperovi v náručí, který společně s Emmetem a Rose koukal na baseball. Pak ale přišla vize. Viděla jsem Edwarda, jak nejdřív kouše Bellu do prstu, ale potom dostal, jak tomu my upíří říkáme záchvat zuřivosti a začal jí sát krev z hlavní krční tepny. Jasper s Emmetem a Rose se okamžitě ztišili. Každý v rodině poznal, když jsem měla vize. ,, Alice, lásko copak si viděla??" Ptal se mě můj miláček. Jemu jsem to ale říct nemohla. Vůni krve sice odolával už docela dobře, ale Bella voněla až příliš moc a navíc pohled na krev by jistě nevydržel. ,, To nic, jen jsem se chtěla přesvědčit jak dopadne tehle zápas, abych mohla Emmeta poškádlit." Zalhala jsem, ale zabralo to. Jasper se zase uklidnil a Rose se začala otáčet zpátky k obrazovce. Jen Emmet mi to asi nespolknul, protože se na mě pořád díval. Ale to se mi hodilo, protože on byl jediný, kdo mi mohl pomoct. Vůči krvi byl imunní stejně jako já, Edward nebo Carlisle a Esme. Vlastně skoro všichni kromě Rosalie a Jaspera. ,, Řeknu vám konec zápasu chcete??" Zeptala jsem se a mrkal na Emmeta, doufala jsem, že pochopí. Jasper s Rosali začali křičet, že v žádném případě to vědět nechtějí, Emmet to pochopil a řekl:,, No sestřičko já bych to rád věděl, tak co kdybychom šli vedle a ty jsi mi to řekla??" Pokývala jsem hlavou. Hned jak jsme došli vedle jsem to Emmetovi všechno řekla a hned nato už jsme jeli k Belle domů. Když jsme tam dorazili utíkali jsme do kuchyně. Bylo přesně jako v mém vidění. Edward stál u Belly a sál jí krev. ,, Edwarde néééééé." Zakřičela jsem. Emmet na nic nečekal a okamžitě Edwarda od Belly odrazil. Ten dopadl na linku. Bella upadla do bezvědomí. Vůbec jsem neviděla, co se s ní stane. Jaká bude její budoucnost.

Z pohledu Edwarda:

Proboha, co jsem to udělal?? Proč jsem neposlechl svoje instinkty. Jak sem jí to mohl udělat. Svojí lásce, té kterou sem tak moc miloval. Sem zrůda, odporný monstrum. S tímhle nemůžu žít.

Z pohledu Emmeta:

Než jsem se stačil rozkoukat Edward vystřelil z domu. Alice na něj volala, ale on se neotáčel, naopak ještě zrychlil v běhu. ,, Vezmi Bellu k nám domů, Carlisle bude čekat, aby ji prohlídl a pomohl. Já poběžím za Edwardem a zkusím ho přimět k návratu." Řekla Alice a vyběhla za Edwardem. Vzal jsem tedy Bellu do náručí a vyběhl s ní k nám domů. Trvalo mi to jen chvilku. Mezi dveřmi čekal Carlisle. ,, Alice mi všechno zavolala. Tak pojď doneseme jí ke mně do pracovny a uvidíme, co se dá ještě dělat." Tak jsem teda běžel s Bellou v náručí do Carlislovi pracovny.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 12. kapitola: