Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 1. kapitola

25.05.2009 (18:38) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 6938×

Bella:

Jmenuju se Isabella Swan a právě teď se chystám na cestu. Abyste pochopili moji rodiče jsou rozvedení a moje máma si našla nového přítele Philla, kterého si taky vzala. Phill je basebalový hráč a tak hodně cestuje. Moje matka se mnou zůstávala doma, ale nebyla tak moc štastná. Proto jsem se rozhodla bydlet u svého otce Charlieho. A teď už to jsou dva měsíce co sem se přestěhovala do Forks. Což je městečko, které se nachází ve státě Washington. Pod neustálou pokrývkou mraků, deště a mlhy. To mi ale vyhovuje, už od malička sem milovala déšť, bouřku, tmu a vůbec podobný věci. Pomalu se přibližovalo září a tím i můj nástup na novou školu ve Forks. Dosud sem nevycházela moc z domu mezi lidi a tak sem tady nikoho neznala.

Večer jsem šla spát s obavami co se stane ráno. Můj první školní den začal úžasně. Zaspala sem a tak sem ani nevěděla co mám na sobě a už sem seděla ve svém autě, které jsem dostala loni k vánocům od mé matky a Philla. Vzala jsem si ho sebou. Můj krásnej peugeot 206 stříbrný barvy, prostě můj miláček. Když jsem dorazila do školy byla na parkovišti spousta lidí, samozřejmě jsem hned byla středem pozornosti. Možná proto, že v tomhle zapadlém městečku nikdo takovýhle moderní auta neměl. No aspoň jsem si to myslela než sem uviděla jak se na parkoviště vřítilo volvo c30. No pááááni fakt nádherný auto, kéž bych se v něm mohla svézt. Ale to co se stalo potom mi vyrazilo dech mnohem víc než to auto. Z auta totiž vystoupilo 5 andělů a to doslova. Byli nádherní. Blondýnka měla krásné dlouhé vlnité vlasy, byla hubená a krásně oblečená. Za ruku se vedla se svalovcem s černýma vlasama. Hned za nima se drželi další dva. Dívka s krátkýma hnědýma vlasama se vedla za ruku s blonďatým klukem, který vypadal jako kdyby ho něco opravdu znepokojovalo. A jako poslední z auta vystoupil kluk, který byl celkem normálně vysoký, měl zlato hnědé vlasy se kterými si pohrával vítr co foukal a na sobě měl šedivý kabát. I na tu dálku byl nejkrásnější z nich. Nechápala jsem proč, ale všichni se na mě otočili. Blondýnka se na mě podívala pohrdavě, její přítel ( jak jsem si domyslela ) se na mě podíval s úsmevem ve tváři. Další dívka se na mě usmála tak krásně až mi opravdu přišla jako anděl a tvář jejího přítele se nezměnila, pořád měl ten útrpný výraz. Nejvíc mě ale zarazil ten nadpozemsky krásný kluk. Ten se na mě podíval s nenávistí v očích což jsem viděla i přes to, že mi vítr zfoukal vlasy do obličeje. Z jeho výrazu šel strach a tak jsem radši uhnula pohledem. Najednou se ozvalo zvonění a tak jsem utíkala do školy abych nepřišla na svojí první hodinu pozdě.

Jakmile jsem dorazila do třídy, zároveň se mnou vcházel učitel. Rovnou mě vzal k tabuli a představil mě celé třídě. Poté mi pokynul abych se posadila do lavice. Rozhlédla jsem se po třídě a z hrůzou jsem zjistila, že jediné volné místo je vedle toho kluka z parkoviště. Pomalu jsem se tam loudala a jakmile jsem si sedla odstrčil se na židli tak daleko ode mě jak to jen šlo. Celou hodinu se držel lavice jakoby jí chtěl rozmačkat. Hodina se strašně vlekla, ale jakmile zazvonilo vyskočil a zmizel dřív než jsem se stačila rozkoukat. Šla jsem na oběd a seznámila jsem se s dívkou jménem Jessica a druhou která se jmenovala Angela. A s pár kluky Mikem, Deanem a Alexem. Všichni se zdáli v pohodě. Když jsem přijela další den do školy na parkovišti nestálo volvo a ani jsem neviděla jeho majitele. Ten se mimochodem neukázal po zbytek týdne. Jednou po skončení školy jsem šla ke svému autu. Když jsem k němu došla nasedla jsem a jela domů. Ujela jsem asi kilometr a ještě mi 2 zbývaly, když v tom mi auto vypovědělo službu. A sakra co se děje. Koukla jsem rychle na palubní desku a můj ukazatel benzínu byl na nule. No výborně co teď sakra budu dělat. Než jsem to stačila domyslet objevilo se vedle mě auto. K mojí hrůze, když jsem vzhlédla viděla jsem stříbrný volvo. Nevěřícně jsem koukala co se bude dít a počítala se vším, co se může stát. Hlavou mi běžely myšlenky jako chce mě zabít, jen se jde podívat co se stalo, seřve mně co tu dělám.....a další. To co se ale stalo mi vyrazilo dech, ,, Ahoj já - já jen sem se chtěl zeptat jestli nepotřebuješ pomoct." Proč na mě mluvil a proč mi chtěl pomoct. Nechápala jsem jeho chování zvlášť po tom, jak se choval a jak potom zmizel. ,, Díky, ale ne to zvládnu sama. Jen mi došel benzín." odpověděla sem. ,, Promiň jen jsem se zeptal, ale pokud vážně nepotřebuješ pomoct tak pojedu." Co to se mnou bylo nechtěla jsem aby odjel a tak sem musela odpovědět: ,, No malá pomoc by se mi asi opravdu hodila." Okamžitě vytáhl kanistr s benzínem a nalil mi ho do nádrže. V zápětí už ho opět dával do auta a v další vteřině stál zase u mě a otvíral mi dveře abych si mohla nastoupit. Musela sem mu aspoň poděkovat a tak sem začala: ,, No děkuju moc za pomoc ...... a pak mi došlo že nevím jak se jmenuje. Jakoby mi četl myšlenky. ,, Promiň, že jsem se nepředstavil. Jmenuju se Edward Cullen a ty si Bella že??" Tak tohle mi vyrazilo dech znova. Každej mi říkal Isabello a on věděl že to nemám ráda nebo co a řekl mi Bello. Asi si správně nevyložil můj výraz a tak se zarazil. ,, Promiň řekl jsem snad něco špatne?? Nemáš ráda tohle oslovení nebo se se mnou nechceš bavit??" Nevěděla jsem co říct a tak mě napadlo jen: ,, Ne tohle oslovení mám naopak nejradši a moc ráda si s tebou povídám." Ježiš co to zas melu. Zasmál se pokříveným úsměvem a já si přišla jako bych se bavila s mým osobním andělem. Přiblížila jsem se k němu a podávala mu ruku. Rychle uskočil a pak jen řekl: ,, Promiň já už musim jet. Rád sem pomohl sbohem." Nasedl do auta a v mžiku byl pryč. Dojela jsem domů udělala večeři a když sme se s Char......tátou najedli tak sem mu popřála dobrou noc a odešla do pokoje. Než jsem usnula pořád jsem se převalovala a přemýšlela o Edwardovi.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 1. kapitola: