další díleček. Iss se trochu umoudří a snad už bude vše v pořádku. myslím, že pomalu se blíží čas konce...
13.09.2009 (15:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2361×
Pohled Issabelly:
Neříkám, že jsem si to nezasloužila. Edward měl právo odemně utéct, tak jako já od něj. Ale aby se urazil kvůli tomu, že jsem po hádce s Jasperem neměla chuť na sex, mi přijde krapet přehnané.
Miluju ho, jen mám strach, že to nestačí. Co když si se mnou užije a pak řekne: ,Bylo mi s tebou fajn, ale už musím jít.´? Jak mu můžu věřit? Jak?
Kašlu na to. Musím ho najít, nemůžu bez něj být. Už ne.
,,Kam šel Alice?´´ zeptala jsem se své malé sestřičky, která byla ještě stále u mě. Nejspíš mě hlídala, abych zase neutekla. ,,Dej mu čas. Tak jako on ho dal tobě.´´ řekla mi a bylo na ni vidět, že svoje stanovisko nezmění. ,,Fajn, najdu si ho sama.´´ odsekla jsem ji nasupeně. Zvedla se a zavětřila. Ucítila jsem jeho nezaměnitelnou vůni a vydala se po ní.
Stopa vedla kolem domu a stáčela se na jih. Šla jsem pár kilometrů lesem a pořád si připadala na míle daleko. Když odešel, vzal i moje srdce někam na vycházku. Ale já nepotřebovala srdce, potřebovala jsem Edwarda.
Předemnou se objevila paseka na kterou svítilo slunce. Chtěla jsem se ji vyhnout, ale asi v prostředku jsem uviděla třpitícího se člověka, tedy spíše upíra. Edward.
Co nejtiššeji jsem se k němu rozběhla. Seděl tam, mezi polámanými stromy a se zavřenýma očima nastavoval tvář slunci. Nevypadal jako anděl, protože ani andělé nemohou být tak krásní.
Přišla jsem až k němu a klekla si před něj. Až teď si všiml mé přítomnosti. Rychlým pohybem otevřel oči a upřel je na mě. Překvapení v jeho tváři mě pobavilo. Usmála jsem se na něj. Pak jsem si ale vzpomněla, proč tu jsem a moje tvář nabrala vážnost, zatímco on se zamračil.
,,Omlouvám se, nechtěla jsem se s tebou pohádat. Já jen, že zrovna v tu chvíli mi to nepřišlo ideální. Čekám na správný okamžik.´´ Poslední větu jsem zašeptala a sklonila hlavu. Prstem mi ji zvedl a jemně se usmál.
,,Nemám ti co odpouštět. Zachoval jsem se sobecky a mrzí mě to.´´ řekl omluvným tonem. Naklonil se ke mě blíž a chtěl políbit. Než to ale stihl udělat, zašeptala jsem: ,,Miluji tě.´´
Zarazil se. Přes jeho obličej přeběhlo několik emocí, ani jsem je všechny nestihla pochytit. Usmál se na mě obrovským úsměvem. ,,Taky tě miluji.´´ odpověděl a spojil naše rty v jedny.
Po chvíli jsem se od něj odtáhla a vyskočila na nohy. Podíval se na mě ublíženě a chtěl mě stáhnout zpátky. Pobaveně jsem se zasmála a odskočila od něj, protože se mě jeho ruka snažila strhnout na zem.
,,Měli bychom se vrátit domů.´´ řekla jsem mu a podala mu ruku, aby se mohl zvednout. Přijal ji a stoupl si. Pohladil mě po tváři a já pod tím dotykem přivřela oči. Bylo to tak příjemné, jako dotek motýlích křídel.
Zachychotal se mému výrazu a tím mě probral. Zašklebila jsem se na něj a chtěla se rozběhnout k domu, ale Edward mi to nedovolil. Silou si mě k sobě přitáhl a já mu přistála v náruči. Ještě pořád byl silnější než já.
Políbil mě lehce na rty a teprve potom jsme se vydali k domu. Běželi jsem boh po boku a ruce měli stála propletené.
Alice nás čekala na schodech, samozřejmě všechno viděla. Jen co nás uviděla, usmála se a bez řečí zašla do domu. Zvláštní, když něměla žádné připomínky. Následně jsme s Edwardem vpadli do domu, jako velká voda a smáli se přitom.
Esme s Carlislem, kteří seděli v objetí na sedačce se na nás jen otočili, aby se ujistili, že jsme to my a dál se věnovali sobě. Rose s Alicí seděli na schodech a o něčem živě diskutovaly. Zakroutila jsem nad nimi hlavou, vymanila se z Edwardova sevření a přišla k nim blíž.
,,Alice, kde je Jasper?´´ zeptala jsem se. Tázavě se na mě podívala. Odpověděla mi Rose. ,,Za domem s Emmettem, něco tam dělají.´´ Přikývla jsem a šla je najít.
Jak řekla Rose byli za domem a házeli si znuděně míčem. Potichu jsem k nim přišla. ,,Jééé ahoj Iss. Nechceš si s náma zaházet?´´ zeptal se mě Emmett, když si mě všiml. Jasper se na mě otočil a překvapeně si mě prohlížel.
,,Teď ne Emme. Jazzi mohla bych s tebou na chvilku mluvit?´´´zeptala jsem se ho. Přikývl, hodil míč Emmettovi a šel ke mě. Edward mezitím zaujal jeho místo a začal si házel s Emmettem.
Ušli jsem jen pár metrů, tak aby nás nerušili. ,,Promiň jak jsem se zachovala. Měl jsi pravdu, potřebovala jsem slyšet, jak jsem vám ublížila. Máte právo se na mě zlobit. Všichni. Ale co bylo bylo. Chtěla bych na to zapomenout a jít dál. Co na to říkáš?´´ když jsem mu to říkala, dívala jsem se na zem.
Čekala jsem, co mi na to odpoví, ale on mě místo toho silně objal. Napodobila jsem ho a doufala, že teď už bude všechno v pořádku.
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Minulost a budoucnost se jednou potkají...chyby se mají napravovat:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!