takže jsem dneska zvládla napsat další díl, snad se bude líbit....
31.08.2009 (11:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2624×
Pohled Edwarda:
,,To se vám po nás zastesklo tak brzy?´´ zeptala se Rose Alice dřív, než stačila říct jediné slovo. Alice se jen usmála, odpověděl Jasper. ,,Samozřejmě jste nám chyběli, ale to nebyl ten hlavní důvod, proč jsme přijeli tak brzy.´´ podíval se na Dariu.
,,Já jsem Jasper a tohle je Alice.´´ řekl směrem k ní a pousmál se. ,,Daria.´´ pípla a nesměle se usmála. Mylím, že měla pocit, jako by sem nepatřila. Byl jsem před pár týdny na tom stejně, chápal jsem to.
,,No takže, abych to vysvětlila,´´ promluvila Alice, aby rozehnala nastalou situaci v místnosti. ,,Jednoho dne, když jsme s Jasperem leželi u moře, jsem měla vizi, jak Edward potká v lese cizí upírku. Řekla jsem o tom Jasperovi a rozhodli jsme se jít vám na pomoc, kdyby bylo potřeba. O pár hodin později přišla další vize. Rozhodli jste se ji přibrat do rodiny. No a tak jsme si řekli, že to asi nebude tak vážný. Ale už jsme byli na cestě, takže jsme jen přestali spěchat. No a pak už bylo jen pár menších vizí.´´ řekla nám a při poslední větě se podívala na mě. Její pohled v sobě skrýval něco zvláštního. Jako by se na mě zlobila, ale přitom mě chápala.
Ozvala se Iss: ,,Proč jsi nás nevarovala, že přijde nějaká návštěva?´´ zeptala se nechápavě. Slova se ujal Jasper, protože Alice pořád sledovala mě. Radši jsem pohled nasměroval na Jazze.
,,Víš jak je těžké se někomu z vás dovolat?´´ zeptal se naštvaně, ale bylo na něm vidět, že to nemyslí tak vážně.
Pak už následovalo jen vyprávění o tom, kde všude spolu byli, jak se měli a co dělali. Vypnul jsem a přestal je vnímat. Jen jsem tam seděl a upřeně pozoroval opěradlo sedačky.
Když se rozednívalo, Esme řekla, že jsou určitě unavení a měli by si odpočinout. Nikdo nic nenamítal a tak jsme se rozešli do svých pokojů.
,,Super! Vy jste nám vážně nechali pokoj, který jsem chtěla.´´ zavískala Alice, chytila Jaspera za ruku a táhla ho rychle do schodů. Jasper se na ni láskyplně usmíval. Připadalo mi to tak soukromé, že jsem se raději díval na Dariu, která se taky usmívala. Vlastně jsme se usmívali všichni, byli jsme šťastní.
Ležel jsem v pokoji, když se ozvalo tiché zaklepání a následně dovnitř strčila hlavu Alice. ,,Ahoj. Mohla bych s tebou mluvit?´´ zeptala se. ,,Jako by jsi to nevěděla.´´ rýpnul jsem si. Smutně se pousmála a zavřela za sebou dveře. Přešla místnost a sedla si vedle mě.
,,Tak jako vím o tvém rozhodnutí.´´ řekla smutným hlasem a dívala se na svoje spojené ruce, které měla položené na nohách. ,,Myslela jsem si, že máš rád Iss.´´ ,,Proč se mě na to ptáš?´´ zeptal jsem se překvapeně. ,,Ostatní jsou na lovu, neboj.´´ řekla mi, bylo na ni vidět, že je odhodlaná to ze mě dneska dostat.
Zamračil jsem se. Přišla mě vyzpovídat nebo co? ,,Hele já vím, že k ní něco cítíš. A taky vím, že ona k tobě taky. Už mě ale nebaví se dívat, jak se oba dva mučíte. Prostě si to vyříkejte a bude to.´´ ,,Kdyby mě měla ráda jinak než jen jako bratra, tak by se ode mně neodtáhla, když jsem ji chtěl políbit.´´ řekl jsem naštvaně a díval se ji při tom do očí.
,,Chtěl jsi ji políbit?´´ zeptala se nadšeně. ,,Ty jsi to neviděla?´´ ,,Ne promiň, ale měla jsem na starost jiné věci.´´ zašklebila se a mě okamžitě došlo, co tím měla na mysli. Škleb jsem jí vrátil a ona se jen zasmála. ,,Prosím mysli na to co jsem ti řekla.´´ Zvedla se k odchodu. Povzdechl jsem si.
Pár dní jsem nad tím vážně přemýšlel, ale vždy jsem došel ke stejnému závěru. Neměl jsem už sílu o ni bojovat. Přestalo mě bavit, jak mě od sebe pořád odháněla. Místo aby jsme se k sobě nějak přibližovali, vznikala mezi námi čím dál větší propast.
Vyšel jsem z pokoje a chtěl jít za Emmettem a zeptat se ho jestli nechce jít na bitku, ale ve dveřích jsem se srazil s Alicí. Tvářila se smutně. ,,Je to tvoje definitivní rozhodnutí?´´ zeptala se tichým zmučeným hlasem. ,,Ano je. Promiň.´´ řekl jsem ji. Jen přikývla a šla po schodech dolů.
Směr svojí původní cesty jsem změnil a místo abych šel za Emmettem, jsem šel do knihovny. Ještě jsem tam nebyl a tak mě překvapilo, jak to tam vypadalo. Všechny stěny byli překryté knihami. Uprostřed místnosti byli čtyři křesla a malý stoleček. Vytáhl jsem si jednu knihu, která vypadala, že toho už hodně prožila. Posadil jsem se na jedno křeslo a otevřel ji.
Než jsem ale stihl přečíst první řádek, zaslechl jsem podivné zvuky. Vydal jsem se po schodech dolů do obýváku. Po cestě jsem potkal Emmetta a Jaspera. Když jsem se jich zeptal, jestli neví co to je, jen pokrčili rameny a šli dál.
Zvuk nás dovedl až ven před dům. Rose stála ve dveřích a se smutkem v očích se dívala před sebe. Napodobil jsem její pohled. Když jsem to uviděl, nevěřil jsem tomu co vidím....
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Minulost a budoucnost se jednou potkají...a vzdám se:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!