Tak tu mate dalsi dilecek. Chci se zeptat jestli tuhle kapitolku mam napsat i z Edwardovyho pohledu? napiste pls do komentaru :-)
16.08.2009 (12:00) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2537×
8. Minulost a budoucnost se jednou potkají... a rozhodnu se
Isabellin pohled:
Ta vzdálenost mezi námi. Být mu tak blízko. Jako by se pomalu moje sny začali plnit a já bych za to byla strašně ráda, není to správné. Je to můj bratr, kterému jsem ublížila a to se nesmí už nikdy opakovat. Nikdy mezi námi nesmí být víc, než sourozenecká láska, i když u mě je to dávno víc.
Odtáhla jsem se od něj a povzdechla si. Vypadal mírně naštvaně.
,,Musíme jít. Ostatní na nás čekají," řekla jsem a zvedla se. Napodobil mě a přitom se mračil čím dál víc.
,,Děje se něco?" zeptal se.
,,Ne vůbec nic. Mělo by?"
,,Víš, to co se dělo před chvílí...."
Ani jsem ho nenechala to doříct. ,,Já vím, bylo to špatné a slibuji, že se to nebude opakovat. Otočila jsem se od něj a lidským krokem se vydala na konec ulice, kde na nás měli čekat ostatní.
Edward zaraženě stál a tvář měl skloněnou k zemi, takže jsem mu do ní neviděla.
,,Jdeš?´´ zeptala jsem se ho. Aniž by mi odpověděl, vykročil mým směrem. Ani se nezastavil, jako by mě přehlížel, a šel dál. Tentokrát jsem to byla já, kdo zaraženě stál. Co to s ním je?
Raději jsem tu otázku nechala být a šla najít rodinu, abychom byli co nejdříve doma.
Byli v lese za městem. Stáli tam všichni jako sochy. Nic neříkali, což bylo více než zvláštní. Jakmile jsme tam s Edwardem došli, jediná Esme zvedla hlavu a usmála se na nás. Pak jako na povel se všichni otočili a rozběhli se hloub do lesa.
Cesta nám trvala dlouho. Všichni byli zamlklí, všichni zabraní ve svých myšlenkách.
Když jsme doběhli domů, nálada se viditelně změnila. Byla vidět úleva. Byli jsme prostě šťastní. Tedy až na mě. Moje rozhodnutí ohledně Edwarda bolelo. Cítila jsem se podivně prázdná. Jako by ze mě někdo oddělil část mě samé. Ale nikdo v rodině si toho nevšiml, tedy až na moji malou sestřičku. Vidět budoucnost znamená být o krok napřed. A to samo o sobě bylo dost nepříjemné.
Vydala jsem se k sobě do pokoje, ale uslyšela jsem za sebou tiché kroky. ,,Co chceš, Alice?" zeptala jsem si ji, aniž bych zastavila, nebo se otočila. Chytila mě za ruku a odtáhla do jejího a Jasperova pokoje.
,,Co asi tak můžu chtít?" zeptala se mě sarkasticky a ruce si založila na prsou.
,,Nákupy?"
V očích ji zajiskřilo, ale zřejmě s mojí odpovědí nebyla spokojená. ,,To taky, ale hlavně se tě chci zeptat, co tě sakra vedlo k tvému ,úžasnému´ rozhodnutí?" Při slově úžasnému udělala ve vzduchu uvozovky.
,,No asi to, že je to můj bratr a já mu nechci znovu ublížit?" zkusila jsem to znovu a konec věty zvedla do otázky.
Tentokrát si odfrkla. ,,Já a Jasper jsme sourozenci, Emmett s Rose jsou taky sourozenci a vidíš snad, že by nám to nějak vadilo?"
,,To je něco jiného," odpověděla jsem ji a ona se zase zamračila.
,,A navíc, nebyla jsi to ty, kdo to od začátku neschvaloval? Kdo ho tady ze všech nejvíc nenáviděl?" vypálila jsem na ni. Zakoulela očima.
,,To bylo kvůli tomu, že byl člověk a mohl nás ohrozit. Teď už je jedním z nás, tak v tom nevidím probém! V jednu chvíli to bylo tak viditelný a o pár vteřin později to tvoje stupidní rozhodnutí." Když mluvila, rozhazovala při tom rukama.
,,Alice, nech mě a moji budoucnost na pokoji ano? Prostě se do toho nepleť!" S tím jsem odešla z pokoje a nezapomněla při tom třísknout dveřmi.
,,Tvrdohlavej upíre!" křikla na mě. Zapadla jsem k sobě do pokoje a chtěla si odpočnout, ale čekalo mě další překvapení v podobě Rosalie.
,,Alice mi řekla o svojí vizi, i tom tvém rozhodnutí," začala.
Lehla jsem si na postel a ignorovala ji.
,,Vždyť jsi o to stála hned od začátku, tak proč se tomu chceš najednou bránit?"
,,Rose, já to teď nechci řešit, nechte mě chvíli být, prosím," řekla jsem unaveným hlasem a doufala, že mě poslechne. Moje přání bylo vyslyšeno. Zvedla se a odešla. Ve dveřích si ale neodpustila poznámku: ,,Sama se tím teď trápíš."
Pár dní jsem vůbec nevycházela z pokoje. Stranila jsem se všech a snažila se přijít na to, co se správné a co ne. Samozřejmě se mi to nedařilo, a tak jsem se rozhodla jít se podívat do obývacího pokoje. Na sedačce seděl Emmett s Edwardem a koukali na televizi. Jasper seděl v rohu a četl nějakou knížku.
,,Ahoj, kde jsou ostatní?"
,,A hele, kdo to k nám sestoupil z nebes," spustil Emmett, ale když jsem na něj zavrčela, ztichl. Ten, kdo mi odpověděl, byl Jasper:
,,Alice s Rose jsou na nákupech a Esme hledá dům, Carlisle je v nemocnici."
,,Děkuju," odpověděla jsem mu. Edward se na mě vůbec nepodíval, ani mě nepozdravil. Nic.
Radši jsem se otočila a šla na verandu, kde jsem se opřela o zábradlí. Zavřela jsem oči a vdechovala vůni kolem sebe. Tak dlouho jsem byla zavřená u sebe v pokoji, že jsem na všechno úplně zapomněla. Vítr ke mě donesl vůni jelenů, a tak jsem přeskočila zábradlí a nechala svoje tělo ovládnout šelmou.
Po lovu mě ale čekal šok. Šok v podobě Edwarda stojícího na posledním schodu vedoucích do domu. ,,Isabello, promluvíme si?"
A je to tady....
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Minulost a budoucnost se jednou potkají...a rozhodnu se:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!