Dalsi dil jen z pohledu Edwarda :-)
08.08.2009 (15:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2733×
7. Minulost a budoucnost se jednou potkají...a našel jsem pomoc
Edwardův pohled:
Utekl jsem do města. Bylo to sice nejnebezpečnější místo pro upíra, co se nedokáže udržet na uzdě, ale pokud mě sledují, nebudou tohle čekat a já získám určitou výhodu. Co když se o mě ale bojí? Řekl jsem Isabelle, že ji nenávidím, ale to není pravda. Já k ní i přesto všechno cítím lásku.
Ale co když ty pocity ve mě vážně vyvolávají oni? Co když mě chtějí najít a vymazat paměť úplně? Musím se jim ubránit.
Procházel jsem městem a najednou uslyšel pláč. Mám tam jít? Co když se neudržím a to dítě omylem zabiju? Ne, nesmím to udělat. Půjdu tam a pomůžu mu. Už nikomu neublížím.
Seděla na patníku jedné vedlejší silnice, kde nebyl provoz. Přišel jsem až k ní. Překvapilo mě, že vůbec necítím její krev.
Sedl jsem si vedle ní. Bradu měla opřenou o kolena a zavřené oči, nejspíš si mě vůbec nevšimla. Mohlo ji být tak patnáct.
,,Proč si mě tak prohlížíš?" zeptala se mě potichu.
,,Ty o mě víš?" Překvapení v hlase jsem nedokázal skrýt.
,,Jo, slyšela jsem tě přijít. Mám lepší sluch než ostatní." Teď jsem se zamračil. Je snad taky jedna z nás?
,,Jak to?" musel jsem se zeptat, protože mi to nedalo.
,,Sem slepá a tak moje ostatní smysly jsou rozvynutější," odpověděla v klidu.
,,To je mi líto," zašeptal jsem.
,,Nemusí, nestojím o lítost," odsekla. Chvíli bylo ticho. Nevěděl jsem, co mám říct, zřejmě ani nepotřebovala pomoct, jak jsem si myslel.
,,Z tvého hlasu je poznat, že tě něco trápí," ozvala se znovu.
,,Hmm."
,,Tak mi to řekni, můžeš mi věřit, že to nikomu neřeknu," pověděla otráveně. Připomněla mi Emmetta, ten se takhle taky vyjadřoval.
Povzdechl jsem si. ,,Pohádal jsem se s rodinou, protože mi lhali. A dívce, kterou miluju, jsem řekl, že ji nenávidím."
,,A to jako za jeden den? To seš šikula, když jsi to stihl," smála se. Bylo hezké vidět, že i přesto všechno, čím si musela projít, má radost ze života.
Cítil jsem se stupidně, když jsem ji to teď říkal. Moje problémy oproti těm jejím vypadaly tak uboze.
,,Myslím, že by jsi se měl vrátit domů k rodině. Máme málo času na život a neměli bychom ho promarnit hádáním se. I když ti třeba ublížili, je to tvoje rodina a má tě ráda," řekla a pomalu se zvedala. ,,Tvoje dívka musí být ráda, že tě má."
,,Proč?" zeptal jsem se nechápavě.
,,Jsi fajn kluk," odpověděla prostě a vydala se po chodíku, který vedl na konec ulice.
,,Jak se vlastně jmenuješ?" křikl jsem za ní.
Otočila se na mě a slabě se usmála ,,Samantha a ty?"
,,Edward." Přikývla.
,,Měj se Edwarde." A s tím se se mnou rozloučila.
Najednou jsem si připadal strašně sám. Ona měla pravdu. Života si musíme vážit, ať už je jakýkoliv.
Začal foukat vítr a slabě se rozpršelo. Déšť smíval všechny problémy a těžkosti dnešního dne. Ve křoví přes silnici něco zašustilo. Vyběhla z něj kočka s naježeným ocasem a syčením proběhla kolem mě.
Vítr s sebou donesl i tolik známou vůni. ,,Prosím neutíkej přede mnou. Chci ti to vysvětlit," ozvalo se za mnou. Ten hlas mi tak strašně chyběl. Nikdy jsem si nemyslel, že budu na někom takhle závislý.
,,Poslouchám."
Isabella vydechla, jako by se ji ulevilo a sedla si na patník vedle mě.
,,Omlouvám se, že jsem ti to neřekla, ale bála jsem se tvojí reakce. Vlastně jsi reagoval přesně tak, jak jsem očekávala," začala mluvit a v hlase měla podivný tón bolesti. Měl jsem chuť ji obejmout a utěšit, tak jako když jsem byl malý a potkal ji poprvé.
,,Víš, já za to vážně nemůžu, neudělala jsem ti to schválně. Všechno bych vrátila zpátky, aby jsi měl klidný lidský život...´´ sklonila hlavu, složila ji do dlaní a začala potichu vzlykat. Tentokrát jsem to už nezvládl. Chytil její ruce a odtáhl je. Vzal ji za bradu a donutil se ji dívat se mi do očí.
,,Nezlobím se na tebe, že jsi mi vzala život. Já začal žít, až když se ze mě stal upír. Mám úžasnou rodinu a přítelkyni, která mi pomáhá to zvládnout. Konečně jsem šťastný." Usmál jsem se, abych ji povzbudil. Přestala plakat a překvapeně se na mě podívala.
,,Vážně se na mě nezlobíš?"
,,Ne. Mám tě rád, Iss."
Navzájem jsme se dívali do očí. Málem jsem se v nich začal topit. Byly tak nádherné. Naše rty se pomalu začaly přibližovat. Neodvrátila se. Ba naopak. Zastavil jsem kousek od jejích rtů, abych na ni nějak nenaléhal. Tentokrát se začala ona přibližovat. Když v tom nás vyrušilo projíždějící auto...
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Minulost a budoucnost se jednou potkají...a našel jsem pomoc:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!