Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluju mytické příšery - Prolog

Robert Pattinson \\

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Miluju mytické příšery - PrologProlog napsala autorka Lucik1 Přeji příjemné počtení :-)

12.08.2009 (14:00) • Emrelky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6100×

Prolog

 

Celý svůj život jsem si vystačila se svou jednoduchostí. Nikdy jsem nebyla v něčem nejlepší, v tělocviku jsem sice byla rychlejší, než moji spolužáci, ale nikdy bych nečekala, že za tím něco vězí. Když jsem dosáhla svých osmnáctých narozenin, objevil se v mém životě jistý kluk. Jmenuje se Thomas. Známe se už delší dobu, beru ho jako svého staršího bratra. Thomasovi je dvacet, ale chová se mnohem vyzráleji na svůj věk.

Odtáhl mě od mé rodiny, nenáviděla jsem ho za to, ale ten měsíc, co jsem slavila své osmnáctiny se toho událo moc najednou. Když jsme odjeli z mého rodiště, koupili jsme si dům ve Forks. Thomas mi nechtěl říct, proč to všechno dělá, byla jsem jak vězeň.

V našem novém domě bylo všechno už zařízené, každý z nás mě svůj pokoj. Všechno bylo jako z pohádky, ale chyběla mi tu rodina. Co se ten měsíc všechno stalo?

….....

„Bello, teď prosím jdi do obýváku, musíme si promluvit.“ Thomas na mě upíral svoje černé oči, jeho hlas byl hluboký, působil autoritativně.

„Jasně.“ Sedla jsem si na pohovku a čekala, jaký vysvětlení z něho vypadne, proč mě odtáhl od mé rodiny.

„Takže,“ zhluboka se nadechl a zamčel dveře. Nechápavě jsem na něj zírala, teĎ jsem dostala strach. Nevšímal si toho a pokračoval, „jistě ti vrtá hlavou, proč se to všechno tak rychle seběhlo.“ Bez slova jsem přikývla.

„No, svět je kapku jiný, než sis představovala.“ Při této větě vzal skleněnou vázu ze stolu. Chvíli se na ni díval a pak ji po mně vší silou hodil. Nevěřila jsem svým očím, sklo se na mě řítilo příšernou rychlosti, instinktivně jsem zkřížila ruce před svým obličejem a.... ano, vázu jsem chytla.

„O co se to k sakrku pokoušíš?! Chceš mě zabít?!“ Už jsem neseděla v klidu na sedačce, ale zapíchla mu prst vyčítavě do hrudi.

„Ne, jen se ti snažím říct, že nejsi to, co si myslíš, že jsi.“ Stále klidně mi odpovídal.

Zmateně jsem zamrkala, zrak mi padl k váze, kterou jsem objímala v levé ruce.

„Který normální člověk by chytl skleněnou vázu, která letí přímo na jeho obličej?“ Stále jsem mlčela, tak si odpověděl sám. „Nikdo.“

Otočil se ke mně zády a šel dál, pak se na mě podíval. „Bello, teď mě pozorně sleduj, nesmíš se bát, ano?“ Zakývala jsem hlavou. Povzbudivě se na mě usmál.

„Fajn,“ zavřel oči a začal se třepat, měla jsem strach, jestli mu něco není, ale pak ty oči otevřel, teď to nebyly jeho černé oči, ale ostré bílé světlo, to pak vycházelo i z jeho pusy. Oblečení, jakoby mu vrostlo pod kůži, která se začla obalovat šedým kožichem, uši a obličej se mu protáhli do délky, celé jeho tělo vyrostlo a zmohutnělo. Byl to strašný pohled, proti mně byl obrovský jako slon, skrčil se k zemi, aby nerozbil strop a upřel na mě svoje černé oko.

Celý tento proces trval něco kolem pěti vteřin, ale stihla jsem vnímat úplně všechno. Chvíli se mi díval svým obrovským okem do mých vystrašených očí, a pak jsem ztratila kontrolu nad svým tělem a omdlela jsem.

Probrala jsem se na sedačce, nad mým obličejem se skláněl Thomasův, teď už lidský obličej.

„Bože!“ Prudce jsem se posadila. Nevěděla jsem, jaký pocit ve mně převládá. Odpor, strach, nebo překvapení. Ve všem jsem měla neuvěřitelný chaos a zmatek.

„Jseš v pohodě?“ Klidně se na mě díval. Teď zvítězil strach.

„Já jo, ale ty ne!“ Oči jsem musela mít pořádně vykulené, mrkla jsem, ale nemohla jsem ovládnout svůj výraz.

„To, co jsi teď viděla-“

„Velice doufám, že se mi zdálo!“ Přerušila jsem ho dokončením jeho věty.

„Ne, to jsi taky.“ Jednoduše pokrčil rameny.

„Thomasi, asi se pleteš, protože já... já... já-“ Při této větě mi dokonale vyschlo v krku, takže jsem ze sebe vydávala nejasné chroptivé skřeky.

Thomas si toho všiml a vnutil mi do ruky sklenici s vodou. Vypila jsem ji na jeden hlt.

„Takže, teď už víš proč jsi musela odjet.“ Pokrčil rameny.

„Ne, Thomasi! To je nějaký omyl, já nejsem... to.. tamto.“ Vykoktala jsem se.

„Vlkodlak.“ Prohlásil klidně a mě to ještě víc vystrašilo.

Tím jsme ukončila veškeré možnosti na normální život v normálním světě. Další den za mnou přišel s tím, že se musím naučit přeměňovat. Zkoušela jsem to celý den, nic. Večer jsem byla utahaná jak kůň, každý kousek mého těla pokrývaly modřiny, není divu, když se Thomas snažil vyprovokovat mou přeměnu tím, že na mě silně a bolestivě skákal. Stejně si myslím, že žádný.. no tamto... nejsem, snažila jsem se mu to celý den nějak naznačit, ale neposlouchal mě.

…....

 Pohled Nikoho

 Ta noc, kterou Isabella ulehla do postele s naprostými pochybami nad svou existencí se to stalo. Přesně v osm hodin večer, kdy byl měsíc v úplňku, Isabella ucítila velkou touho po mase, po krvi, po zabíjení. Tuto touhu nedokázala zcela identifikovat, ale pak ji začlo svrbět celé tělo, tisíce ohňů se rozproudilo do každé její končetiny. Isabella se scela proměnila ve vlkodlaka. Vše, co měla v pokoji bylo rozbité.

Obří hlava, se jí stočila k oknu. Upoutal ji velký, kulatý měsíc, který ji přímo lákal do hlouby lesů. Hlasitě zavila, aby upozornila každičkého živého tvora v jejím okolí, že na něj čeká smrt. Dveře se prudce odevřely a do její pokoje vtrhl rozespaly Thomas, vyvalil oči na obrovskou stvůru, která se ani zdaleka nepodobala vlkodlakovy. Jen na něj pohlédla a vyskočila z okna.

Věděla, že mu ublížit nesmí, maso vlkodlaka přeci není dobré!

Hladce dopadla na všechny čtyři tlapy, měla radost ze svého obrovského těla, ale ta nezkrotná touha ji táhla do lesa, Než se stihla rozběhnout skočil před ni šedý vlkodlak. Oproti ni, to byl prcek. Kašlavě se zasmála strhla ho stranou, aby jí nepřekážel v lovu. Tu noc, Isabella zabila malého chlapce, který se vracel domu později, než by správně měl.Ani Thomas ji nedokázal zastavit. Její nezkrotná touha ji nutila běžet lesem, nedokázala tomu vábivému, neodolatelnému pokušení opovrhnout.

 

Napsala: Lucik1

Naše povídky

Autor: Emrelky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluju mytické příšery - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře