Moc se omlouvám, že je to tak strašně krátký, ale zítra odjíždím na zbytek týdně do Prahy a k počítači na dopsání nebudu mít čas, ani prostor. Na wordu to je jenom na 2 stránky, ale alespoň se dozvíte krátký rozhovor.
05.09.2009 (09:30) • Emrelky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2038×
4. kapitola
Běžela jsem lesem, co mi nohy stačily, rychlost mi připadala vzrušující a zábavná. Za stromem se něco mihlo, teď ty kroky byly slyšet ještě líp! Okamžitě jsem zastavila a schovala se za blízký pařez, který byl vyvrácený, zakryl mi téměř třičtvrtinu těla.
Dívka stála na místě, připomínala mi spíš sochu, než živého tvora, její bílá kůže vypadala jako mramor, černé vlasy divoce rozježené do všech stran. Oči měla zmenšené do malinkých úzkých štěrbin. Nakrčila nos do strany a otočila se mým směrem.
Člověk nemůže mít tak dobře vyvinutý čich! To přeci nejde! Přehoupla jsem se na druhou nohu, protože levá mi už z této polohy začínala mravenčit, pode mnou to zašustilo, pokud jsem před chvilkou pochybovala, že o mně ví, teď jsem si mohla být tím jistá.
„Kdo je tam?“ Dívka měla příjemně melodický, až zvonivý soprán.
„Já.“ Stoupla jsem si zpod pařezu a provinile se na ni podívala, udivilo mě, že je o skoro celou hlavu menší než já.
„Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit!“ Začala se mi omlouvat, ale nepřišla ke mně blíž.
„Nejsem vyděšená,“ odporovala jsem ji, ale hlas se mi třásl. Asi to měli za vinu moje předchozí emoce.
„Aha… A co tu děláš? Tady je to poměrně hodně hluboký les, teď jsme skoro v jeho srdci, sem nechodí moc houbařů.“ Změřila si mě (přísahala bych, že si spíš změřila moje oblečení!) a zářivě se na mě usmála.
„Ne, já nejsem houbař. Potřebovala jsem se někam vrtnout.“ Než jsem dořekla poslední slovo, za stromem se objevila další postava, tentokrát jsem si mohla divoce pogratulovat, byl to Edward Cullen! Já uteču do lesa, abych se s ním nepotkala u školy, a on si jde na rekreační procházku do lesa! Ještě k tomu si vezme sebou svou holku!
„Edwarde, tohle je Bella.“ Mrkla na mě a ukázala na svého božského kluka. Musela jsem si olíznout suché rty, cítila jsem, jak se mi srdce v hrudi zrychlilo, ale dech jsem měla stále zadržený.
„Ahoj.“ Kuňkla jsem k němu.
„Ahoj, Bello.“ Vypadal úplně stejně vyjeveně, jako já.
„Jak… jak jsi věděla moje jméno?“ Vykoktala jsem k té malé černovlásce.
„No, Edward mi o tobě vyprávěl.“ Mrkla k němu. Edward o mně vyprávěl?!
Zdálo se mi to, nebo zavrčel? Hned jsem k němu zvedla oči, ale on se díval na svou půvabnou přítelkyni.
„A jak se jmenuješ ty?“ Změnila jsem rychle téma.
„Och, to jsem se nepředstavila? Jsem Alice Cullenová.“
Tentokrát jsem vyvalila oči já, zrak mi prvně spočinul na její levé ruce, jestli tam má snubní prstýnek, měla ho tam! Takže Edward je ženatý?! Alice je vdaná?! Kolik jim mohlo být? Sedmnáct? Osmnáct? No, Thomasovy je taky devatenáct & třiaosmdesát! Jenže Thomas je vlkodlak, oni vlkodlaci nejsou! Takže je možný, že Alice je těhotná. Rychle jsem zkontrolovala její štíhlou drobnou postavu, ani malou bouličku neměla na břichu, takže musí být čerství novomanželé.
„Tohle si spolu ještě vyřídíme.“ Zamumlal potichu Edward k Alice, znělo to lehce pobaveně, ale určitě nepočítal s tím, že můj jemný sluch to zachytí.
Alice ho šťouchla loktem do žeber, ale ten ránu jen ignoroval, kdyby tohle udělala mně, měla bych tam modřinu jako blázen, no vlastně neměla, než by se stihla zbarvit, už by se hojila.
„No, uvidíme se ve škole, Bello.“ Řekl Edward hlasitěji, ale neznělo jako loučení.
„Já ve škole nebudu.“ Prořekla jsem se.
„A kdy přijdeš? Můžeme se pak domluvit na nákupy.“ Vymalovávala Alice budoucnost. Věděla jsem to, že je zažraná do hader, hned jak si mě prohlížela!
„No, vlastně neplánuju přesný příchod do školy.“ Oči mi uvízly na trsu trávy. Nevyzvídej, nevyzvídej, nevy-
„Jakto?“ Ach jo, vyzvídá.
„To je jedno.“
Naštěstí poznala, že se o tom nechci bavit.
„Aha, tak někdy.“
Už jsem se otáčela k odchodu, Alice s Edwardem byli velmi všímavý, takže mě už nezdržovali.
„Ahoj.“ Řekli sborově, a pak se společně rozesmáli. Něco neurčitého jsem k nim zamumlala a odešla lidskou pomalou chůzí.
Teprve teď jsem si uvědomila, že v polovině naší konverzace jsem začala normálně dýchat, žádné vražedné obrázky mi v hlavě nenaskákaly! Možná se už umím ovládat lépe.
Na tuhle noc se musím někde schovat. Do očí mě udeřil kmen stromu, který byl opřený o jiný strom, vítr ho zlomil, takže teď působil jako provizorní střecha, s pár úpravami…
Natrhala jsem větvičky s listím a poskládala je na kmen. Teď už to je útulnější. Ale po lehnutí jsem zjistila, že to určitě není pohodlnější. Vzpomínala jsem na svou měkkou postel…
Napsala: Lucik1
Autor: Emrelky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Miluju mytické příšery 4.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!