Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi vlky 9. kapitola

31.10.2009 (15:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7873×

9. kapitola

Ten jejich pohled mi stále nešel z hlavy. Bylo v něm tolik smutku, že jsem měla touhu se k nim vrhnout. Seděla jsem ve svém pokoji a přemýšlela o co jim jde. Proč mě všichni opustí a pak se vrátí jako hromádky neštěstí.

Na dveře se ozvalo opatrné klepání a dovnitř strčil hlavu Jacob.

"Jak jsi na tom?"

"Všelijak."

Pozvedl zvědavě obočí.

"Stačí mi mít je nablízku a ta bolest se začne zmenšovat. Zároveň se ale bojím, znovu bych už nezvládla o ně přijít."

Jacob se na mě smutně usmál a objal mě.

"Ty můj netopýrku. Nezapomínej, že si na světě pobudeš hezky dlouho a trápit se celou dobu k vůli nějakýmu strachu je kravina. Prostě udělej co opravdu chceš."

"Kdy se z tebe stal takový mudrc?" zůstala jsem na něj překvapeně valit oči.

Jacob se podrbal za uchem.

"Asi trávím moc času se Samem."

"To teda jo, budeme muset nakázat Jaredovi ať tě zas trochu zkazí." dloubla jsem ho do žeber. Nadšeně se zazubil a zapadl do svého pokoje. Trvalo to necelou půlhodinku a domem se začalo ozývat jeho příšerný chrápání.

S pobaveným úsměvem jsem se rozplácla na posteli a přemýšlela co vlastně chci.

Chci ho vidět a zjistit proč se vrátili. S nově nabitou odvahou jsem vyskočila z okna a vydala se k domu Cullenů.

Trvalo to tak čtvrt hodinky rychlého běhu a stála jsem za jejich krásným domem. Zírala jsem na Edwardovo okno a cítila jeho krásnou vůni. Potichu jsem se vyhoupla do okna a zůstala tam stát.

Edward mě vůbec nepostřehl. Seděl u zdi a nepřítomně zíral do holé podlahy. Měl strhané rysy a zmučený výraz. Nevěděla jsem proč se tak tváří, ale hrozně mi to vadilo. Snažila jsem se to z jeho výrazu vyčíst. Ramenem jsem se opřela o rám okna. Jemně to zašustilo.

Edward se náhle probral. Pomalu jel pohledem po zemi až k místu kde jsem stála. Pak pokračoval ještě pomaleji po mých nohou až k mé tváři. Zůstal mi nevěřícně zírat do očí. Jako by mě lapil. Nemohla jsem pohledem uhnout, jen si lačně užívat jeho blízkost.

Museli jsme tam takhle být snad hodiny, ani nevím. Z transu mě vyrušil pohyb na chodbě, někdo pospíchal přímo sem. Odtrhla jsem od něj konečně pohled. Podle vůně to byla Alice, ale já teď neměla odvahu vidět i ji. Mrštně jsem vyskočila z okna a zamířila do lesa. Chvíli jsem si jen užívala pohybu. Nechtělo se mi opět k Blackům. Potřebovala jsem něco dělat, něčím zabavit svou mysl, protože jsem se cítila jako by mi někdo do žil vstříknul adrenalin.

Volba nakonec padla na Charlieho dům. Byl teď prázdný tak bych mohla udělat pár oprav, stejně ho poslední dobou hodně zanedbával. Vešla jsem dovnitř a zarazila se. Oni tu byli. Cítila jsem Edwarda i Alici. Zvědavě jsem šla po jejich vůni. Vedla ode dveří k mému pokoji. Tady byla nejsilnější, jako by tu nějakou dobu byli.

Zvědavě jsem přešla po pokoji, náhle pod mou nohou zavrzala podlaha. Zvláštní, tohle místo nikdy nevrzalo. Sklopila jsem pohled. Pod mou nohou bylo obyčejné prkno jako na celé podlaze, ale kolem tohoto nebyl žádný zapadaný prach. Zvědavě jsem ho nadzvedla a zůstala nechápavě zírat.

Pod ním byly všechny věci, které mi Cullenovi dali. Všechny věci, o nichž jsem si myslela, že mi je Edward vzal. Ležely tu a na nich byla malá vrstva prachu. Byly tu celou dobu. Opatrně, jako by se mi mohly rozpadnout v ruce jsem je vyndávala.

Nakonec mi zůstala v ruce fotografie. Stáli jsme spolu s Edwardem vedle sebe a on na mě upíral ten samý pohled jako dnes.

Další den jsme se rozhodli vytáhnout Charlieho a Billyho ven. Hráli jsme zas americký fotbal a ti dva nám dělali rozhodčí. Já s Paulem jsme se na sebe zuřivě dívaly z opačných konců hřiště. Stále nás vyhazovali z hřiště ať prý vychladneme. S o to větší razancí jsme po sobě pak však šli. Embry s Jaredem se už jen vsázeli komu z nás omlátí něco o hlavu. Naštěstí se Billy s Charliem uspokojili jen s nadáváním na porušování pravidel a mezky co je pořád nechápou.

Večer jak šli spát však na mě znovu dopadly vzpomínky. Držela jsem naši fotografii a hlavou se mi míhaly krásné vzpomínky. Z Jacobova pokoje se však po dnešku linuly tak příšerné zvuky, že jsem neslyšela ani vlastní myšlenky.

Začínala jsem mít i násilnické tendence mu něco narvat do pusy, ale zvolila jsem nakonec raději úprk. Nechala jsem si vzpomínky proplouvat myslí zatím co jsem běžela. Nesoustředila jsem se ani kam běžím, ale náhle jsme si uvědomila, že stojím poblíž domu Cullenových.

Uvnitř jsem cítila nezkrotnou touho ho opět vidět. Bez zaváhání jsem se tiše vyhoupla do okna. Seděl na tom samém místě jako včera a díval se přímo na mě. Jako by mě čekal. Chvíli na ně ještě zíral nepřítomným pohledem, než nechápavě zamrkal a dech se mu zarazil mezi rty. Opájela jsem se pohledem na něj v hlavě se mi však honila otázka a nenechávala mě v klidu. Potřebovala jsem zjistit co tu dělají a jak dlouho tu chtějí zůstat, kolik času mi dopřejí, než znovu zmizí.

Odtrhla jsem svůj pohled a rozhlédla se po pokoji. Včera byl úplně prázdný, ale dnes byl zařízený. Dokonce tu byla jeho sbírka CD a knih. Zvědavě jsem přejížděla prsty po titulech CD. Byly špatně. Věděla jsem jak si je skládá, podle roku a pak podle toho jak se mu které líbilo.

Takže je sem nedával přímo on. Někdo mu sem ty věci nastěhoval. Nemusela jsem ani dlouho přemýšlet kdo to měl asi na svědomí, Esme s Alicí. S ulehčením jsem si uvědomila, že tu tedy chtějí zůstat déle. Na jazyku mě však lechtala další otázka. Neměla jsem však odvahu čelil mu z očí do očí. Dokázal mě příliš snadno poblouznit.

Zůstala jsem tedy zády k němu a prolomila to napjaté ticho.

„Proč jste se vrátili?“

Čekala jsem na jeho odpověď, ale on stále mlčel. Téměř jsem si myslela, že už mi neodpoví, když se konečně ozval jeho krásný hlas.

„Alice už to nevydržela a podívala se na tvou budoucnost. Viděla jen tmu, hrozně jsme se o tebe báli.“

Poslouchala jsem ho a v hlavě mi znělo jediné. Záleží jim na mě. Vrátili se k vůli mě, protože se o mě báli. Celá rodina. Jako by část mého srdce povstalo z mrtvých. Nedoufala jsem, že je ještě někdy uvidím a teď jsou tu všichni a to k vůli mě. Kochala jsem se tím pocitem, když jsem znovu uslyšela jeho hlas.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

Jeho hlas byl váhavý, jako by se bál mé reakce či odpovědi. To mě přinutilo se otočit k němu. Podívala jsem se do jeho krásné tváře a přikývla.

„Proč jsi tady?“

Pobaveně jsem mu popravdě odpověděla.

„Jacob příšerně chrápe, v noci s ním nejde vydržet pod jednou střechou.“

Stačila či jediná vzpomínka na ty otřesné pazvuky a málem jsem se tam začala hihňat. Billy je už zvyklý, ale chudák Charlie, snad se alespoň trochu vyspí. Raději jsem se však rozhodla vrátit, ať mě zbytečně nehledá. Edward stejně vypadal tak překvapeně, že nebyl schopen slova.

Trochu smutně jsem si uvědomila, že to budu muset zase opustit. Vytáhla jsem jednu z knih, které tu měl.

„Mohla bych si ji půjčit?“

Zvedla jsem ruku s knihou. Jen mi přikývl a já se tedy vydala nazpátek. Na rtech mi hrál šťastný úsměv.

Charlie byl naštěstí tak unavený, že ho ani Jacobovo chrápání nevzbudilo. Vylezla jsem tedy na verandu a otevřela Edwardovu knihu. Po nose mě pohladila krásná vůně. Voněla jako on. Na chvíli jsem zavřela oči a kochala se. Teprve pak jsem začala pomalu číst.

Další den byli Charlie s Billym ještě tak utahaní, že nás všechny vyhodili, ať se celý den nevracíme. Se smečkou jsme moc neprotestovali. Vyrazili jsme na pláž. Byla sice trochu dál, ale stála za to.

K naší smůle o ní však věděli i další. Na opačném konci jsem zahlídla Mika s nějakýma klukama. Museli jsme se tedy dost krotit a kluci zůstat ve své lidské podobě. Přesto jsme si to náramně užili.

Náhle jsme uslyšeli vyděšený řev. Jako na povel jsme se naráz otočili směrem odkud přicházel. Mike se právě škrábal z vody na prkno a po noze mu stékala krev. Vyděšeným pohledem se díval na hladinu, kde se mihlo něco šedivého kousek pod hladinou.

"Žraloci." zašeptal Embry.

To jsem však už vyrazila a Jacob hned za mnou. Prolétla jsem pod hladinu a během pár vteřin už byla pod Mikem. Jeho krev přilákala už třetího žraloka. Byli zdivočelí a já zuřivě tajila dech, aby se mi voda z krví nedostali do úst. Vrhla jsem se po nich, zatím co Jacob se snažil Mika odtáhnout ke břehu.

Mika naprosto ovládala panická hrůza. Chvíli jsem se bála, že budu muset zachraňovat oba, jak stahoval Jacoba pod hladinu. Nakonec se mu však podařilo ho dostat na břeh a já je během chvilky následovala s očima světlounce fialkovýma.

Jacob ho pustil do písku a pomáhal mu ovázat nohu. Mike naštěstí přestal vyvádět. Téměř se už nepohnul a zůstal překvapeně zírat přímo na mě. Stála jsem raději kousek dál, ale on ode mě neodtrhl pohled.

Měla jsem chuť poskakovat zprava doleva, jestli se mu budou pohybovat i zorničky, ale nakonec jsem se ovládla. Obzvlášť, když mu Jacob opravdu pevně utáhl své triko kolem zraněné nohy. To také konečně probralo Mika a ten hlasitě zaskučel. Kluci měli co dělat, aby se nezačali chechtat.

Jeho kamarádi k nám konečně doběhli a táhli Mika pryč. Dohadovali se kolik to bude stehů, zatím co jim Mike vyprávěl o těch pěti obřích žralocích.

"Nemám ho rád. Panák jeden namyšlenej." rozplácl se Jacob do písku.

"No jo měls ho ještě trochu přitopit." navrhoval Paul.

Jaredovy se náhle rozsvítila nadšeně očička a podíval se na mě.

"Bello? Co takhle si s ním někam vyjít?"

Ostatní se toho hned nadšeně chytli. Já však měla chuť Jareda pořádně přiškrtit.

"No tak netopýrku, uděláš si hezký večer." přemlouval mě i Jacob. I ty Brute?

"Jo, hezky do temného kina."

"Pak večeře při svíčkách."

Lákali mě nadšeně kluci.

<< Předchozí kapitola Další kapitola >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mezi vlky 9. kapitola: