Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi vlky 11. kapitola

02.11.2009 (14:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8000×

11. kapitola

Alice opět podrážděně vrazila do mého pokoje. Divil jsem se, že si na to už nezvykla.

„Už zase. Nic nevidím! Pro změnu je to Carlisle.“

Naše malá Alice byla neuvěřitelný organizátor, stále chtěla mít všechno pod kontrolou. To byl také důvod proč tady už několik dní rozčíleně pochodovala po domě. Nejen že stále neviděla Bellu, ale měla výpadky u všech, kdo se k ní nebo k některému vlkovi jen trochu přiblížili.

Jak tak rozčíleně přecházela mým pokojem sem a tam, začínala mi jít na nervy.

„Cítila by ses líp, pokud bys Carlisla viděla?“

Alice se na mě podívala se zářivým úsměvem. Zabere to půl hodinky a bude zas na chvíli klid. S povzdechem jsem vyrazil ke dveřím. Alice spokojeně cupitala za mnou.

Při mé jízdě nám to netrvalo ani 10 minut a stáli jsme na parkovišti před nemocnicí.

Se zadostiučiněním jsem se podíval po Alici, když jsem zaslechl Carlislovi myšlenky. Během okamžiku jsem však opět hleděl k budově, jelikož mi došlo na co Carlisle myslí.

Bella s Charliem od něj právě odešli. Vystoupil jsem z auta a sledoval je, jak vycházejí ze dveří. Neušli ani pár kroků, když se za nimi ozvalo volání.

Probodl jsem Mika pohledem a sledoval ho, jak se je snaží dohnat. Bella stále nereagovala, i když ho musela moc dobře slyšet.

Přes parkoviště se znovu rozlehlo jeho volání. S radostí jsem sledoval Bellin podrážděný výraz, když se k němu otáčela.

Mike se nadšeně usmál a kulhavě se k ní vydal. Nevěděl jsem, co se mu stalo s nohou, ale doufal jsem, že ho to pořádně bolí.

Charlie se po krátkém dohadování vydal pryč s potměšilým úsměvem. Nechal tam Bellu na pospas tomu vlezlému Newtonovi. Stačilo mi jen zaslechnout co má v úmyslu v jeho mysli, abych vztekle zatnul pěsti.

Měl jsem chuť mu pochroumat i tu druhou nohu.

„Ahoj Bello. “

„Čau.“

Mika trochu zarazil její chladný tón, ale nehodlal se tak lehce vzdát.

„Měli jsme o tebe strach. “

„Jo, už jsem ale v pořádku. “

Chvíli v sobě sbíral odvahu, než k Belle opět stočil svůj pohled. Všiml jsem si, že se Bella chtěla právě v tichosti vytratit. Ruce mě téměř svědily, jak jsem chtěl Newtona od ní odhodit. Bella se s ním evidentně nechtěla bavit, ale on to nechtěl pochopit. Její pohyb ho však už donutil konečně se vymáčknout.

„No, víš, napadlo mě, že bychom mohli někam zajít. “

Belle chvíli trvalo než se probrala ze šoku.

„Já nemyslím, že je to dobrý nápad. “

„S Cullenem ale nechodíš. “zaslechl jsem ho vyhrknout. V kapotě pod mými prsty se začínaly tvořit důlky s popraskaným lakem. Alice do mě dloubla. Svěsil jsem tedy ruce a napjatě čekal Bellinu odpověď. Ta však jen zavrtěla hlavou.

V Mikovi úplně poskočila dušička, viděl ve mě svého největšího soupeře a jelikož jsem byl teď mimo hru, jeho šance se zvýšily. Se zvedlým sebevědomím zkoušel dál Bellu přesvědčovat

„Mohli bysme zajít třeba do kina nebo na pizzu. “

„Ne Miku. “

Bella se tvářila, že už se s ním dál nehodlá bavit. Chtěl jsem si oddechnout, když se vedle ní najednou objevilo to psisko. Ve tváři měl naštvaný pohled. Paží objal Bellu kolem pasu. Zaslech jsem Alici jak začala vedle mě tiše vrčet. Nesnášela ho snad ještě více než já. Byla přesvědčená, že to právě k vůli němu s námi Bella není.

„Myslím, že ti to už řekla jasně ne? “ zavrčel Jacob.

Newton se sice trochu vyděsil při pohledu na jeho vzteklý výraz, ale stále se držel své jediné šance jako klíště.

„Tobě do toho nic není Blacku. “

„To si piš že je, když otravuješ moji holku Newtone. “

Tělem mi projela ostrá bolest. Na paži jsem cítil Alicinu ruku. Já však stále strnule zíral na Jacoba, jak si před Newtonem přitáhl až k sobě a začal líbat.

Bylo mi, jako by mě cupovali na kousíčky. Přesto jsem nedokázal odvrátit pohled. Líbal ji a drtil ve svém obětí, zatím co Mike sklesle odkulhal a ještě chvíli potom.

Po chvíli, která mi připadala spíše jako hodiny své rty konečně odtrhl a se zářivým úsměvem na ni hleděl. Po chvíli mu však úsměv začal trochu povadat.

Náhle Jacob začal pomalinku ustupovat. Zaraženě jsem sledoval Blellu, která stále postupovala jeho směrem, Pomalu minuli další dva členy smečky, kteří se neovladatelně třásli.

Až k nám dolehl Jacobův tichý hlas.

„No tak netopýrku, já ti chtěl jen pomoct.“

To se však už Bella vrhla k němu. Jacob na nic nečekal. Začal tryskem běžet přes zastrčenou část parkoviště s rozzuřenou Bellou v zádech.

Tohle už zbývající dva ze smečky nevydrželi a s hlasitým řehotem se váleli po kapotě. Jacob se před Bellou snažil kličkovat, ale bez valného úspěchu. Už mu doslova dýchala za krk, když to nakonec vzdala a zůstala stát. Chvíli ho ještě vraždila pohledem, než se obrátila a zamířila z parkoviště pryč.

„Kam jdeš?“ uslyšel jsem Jacoba za ní ještě křičet.

Bella aniž by se zastavila jen obrátila tvář stranou.

„Vykloktat se kyselinou, ty dobytku.“ odsekla a na potvrzení svých slov zhnuseně opět párkrát plivla vedle sebe.

Sledoval jsem to všechno a byl z toho naprosto mimo.

Jacob se vrátil k ostatním, kteří se ještě stále váleli smíchy. Jeden z nich ho poplácal po zádech.

„Skvělej pokrok. Aspoň s tebou tentokrát nešvihla o zem.“

Jacob se nervózně podrbal za uchem.

„No jo, ale co když mi to bude chtít nějak vrátit.“

Ti dva se znovu začali řehtat a probírat, co by mu mohla vyvést, ale to já už nechtěl poslouchat. Aniž bych se ještě otočil na Alici, která stála vedle mě, vyrazil jsem směrem, kudy se vydala Bella. Jen jsem doufal, že opět nezamířila do rezervace.

Měl jsem štěstí. Její pach mě vedl k menšímu jezeru, kde jsme spolu kdysi byli. Tady její stopa končila. Nikde jsem ji tu však neviděl, až po chvíli jsem si všiml mihnutí pod hladinou.

Sedl jsem si a sledoval hladinu. Netrvalo to dlouho a s prskáním se vynořila Bella. Ještě pořád měla ve tváři podrážděný výraz. Rychle však zmizel, když si mě všimla.

„Ahoj.“ porušil jsem ticho.

Jen se na mě usmála. Téměř jsme cítil jak mi srdce poskočilo v hrudi. Pomalu vylezla a sedla si vedle mě na trávu.

Nevěděl jsem jak začít, ale potřeboval jsem to vědět jistě. Ubíjela mě ta nejistota.

„Ty s Blackem chodíš?“

Z úst se mi vydralo jen váhavé zašeptání. Bella se na mě nevěřícně otočila a chvíli němě zírala. Teprve po chvíli se svalila na záda a začala se smát.

Sledoval jsem ji a naprosto se v ní nevyznal. Všimla si mého pohledu a trochu se zklidnila, přesto jí na tváři stále hrál pobavený úsměv. Znovu si sedla a zkoumavě se na mě dívala.

„Kde jsi na to prosím tě přišel?“

„No, Jacob před chvílí na tom parkovišti...“ začla jsme váhavě.

„Jo, snažil se mi pomoct s Mikem, jenže svým vlastním způsobem, blbec. Líbat vlkodlaka je asi tak příjemný jako líbat zasloužilou dálnici.“

Zůstal jsem jí nadšeně koukat do těch jejích fialkových očí. Nebyl jsem schopen se odtrhnout. Dokonce jsem zapomněl i dýchat. Ta radost, že s Jacobem nic nemá a ani mít nechce mi naprosto opila rozum.

Aniž bych si uvědomoval co dělám, začal jsem se k ní pomalinku naklánět. Ani se nepohla. Pokračoval jsem tedy dál až jsem se lehce dotkl svými rty těch jejích.

Bella náhle ucukla a zůstala na mě překvapeně hledět.

Sklonil jsem oči opět k jezeru přede mnou.

„Promiň.“ zašeptal jsem.

To, že nikoho nemá mi tak zamotalo hlavu, že jsem úplně zapomněl na všechno co se předtím stalo. Bella zřejmě ne. Nemohl jsem jen tak vymazat co jsem jí předtím řekl a udělal.

Náhle jsem ucítil její ruku na své. Sklonil jsem k nim pohled a pak se jí překvapeně podíval do očí. Znovu zvedla svou ruku z té mé, ale jen aby se prsty zlehka dotkla mé tváře a pak mi položila dlaň na tvář.

„Už nestudíš.“ zašeptala

Zavrtěl jsem hlavou. „Teď jsme stejní.“

Začala se ke mě přibližovat svou tváří. Když ode mě byla už jen pár centimetrů, nedokázal jsem se udržet. Překonal jsem tu vzdálenost a přitiskl své rty na její. Jemně jí po nich přejížděl.

Bella rozkošnicky vzdychla a já si ji rukou přitiskl k sobě. Cítil jsem z ní, že nejen já ztrácím svou sebekontrolu. Propletla si prsty do mých vlasů a přitiskla si mé rty blíže. Začal jsem ji líbat z veškerou tou touhou, která se ve mě za tu dobu nastřádala. Nejprve jsem se snažil být jemný, ale ona mi to nedovolila. Konec konců jsem jí už teď nemohl ublížit, byla jedna z nás, už nebyla tak křehká.

<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mezi vlky 11. kapitola: