Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 12. část

04.06.2009 (16:45) • Soren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2212×

   „Jedete večer ke Cullenovým?"zeptala jsem se Mii, když jsme dorazili domů.
„Ne, dneska ne. Proč?"zeptala se.
„Jen tak."usmála jsem se.
„Už jste se usmířili?"zeptala se mě Mia s nadějí.
„Ano."mrkla jsem na ni. „Večer si vyrazíme na lov."
„Dobře, užijte si to."popřála nám.
„Jo, to si užijeme."zasmála jsem se a šla nahoru.
„Zavolal jsi už Mikeovi?" Napsala jsem na papír, aby to Mia neslyšela.
„Jo. Bude tam jako vždycky. Těší se na nás."odpověděl mi na tentýž papír Lucas. Zmačkala jsem ho a hodila ho do zapáleného krbu.
„Fajn."usmála jsem se.
   Před šestou jsme se oba šli připravit. Lucas si oblíkl jeany a černé tričko, přes sebe koženou bundu. Já si vzala černé kalhoty a rudý přiléhavý top, boty na mírném podpatku a koženou bundu. Následně jsme oba vyběhli z domu ke svým autům. Za pár minut jsme stáli na odbočce ke Cullenovým. Ani ne za dvě vteřiny jsme slyšeli motory aut a už u nás stáli. Vystoupili jsme všichni z aut a já s Lucasem jsme šli obhlídnout jejich auta.
„Páni, hezký autíčka."řekl překvapeně Lucas, když viděl žluté Porsche Turbo, červené BMW M3, béžový Jeep Wrangler a černý Lexus is-f.
„Souhlas. Jsou nějak vylepšený nebo jsou jen, tak jak byly?"zeptala jsem se.
„Trošku vylepšený. Hlavně moje BMW."usmála se zářivě Rosalie.
„Rose je náš rodinný automechanik."řekl pyšně Emmett.
„To bych do tebe neřekla."usmála jsem se na ni a ona na mě. „Kdo z vás bude chtít závodit?"
„Já, Rosalie, Emmett a Deacon."odpověděla mi Alice.
„Jaspere, ty nechceš závodit?"zeptal se Lucas.
„Ne, přenechám to ostatním."usmál se.
„Dobře, takže nás je šest. Jestli tam budou i ostatní, tak se pojedou dvě kola a pak finále."řekl Lucas nadšeně.
„Fajn, tak jedeme?"zeptala jsem se a všichni horlivě přikývli. Nasedli jsme do aut a vyjeli směr jih Sacramento.
   Dojeli jsme na místo určení a z dálky už jsem viděla postávajícího Mikea. Zastavili jsme kousek od něj a vystoupili jsme.
„Sarino! Lucasi!"vykřikl a zamířil si to k nám.
„Ahoj Miku!"vykřikli jsme zas my a postupně ho objali. „Tak nás tu zas máš. Tentokrát i s dalšími zájemci."usmála jsem se na něj.
„To vidim. Nechceš mi je představit, ty jedna malá potvůrko?"
„Jasně, kocoure."zasmála jsem se a vedla ho k ostatním.
„Takže tohle je Mike, vede bank. A tohle je Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Deacon."ukázala jsem na jednotlivý upíry a všichni mu pokynuli. Když viděl Rosalii, srdce se mu zadrhlo a rychle poskočilo. Lucas se musel smát.
„Kolik máš závodníků?"zeptal se Lucas.
„Zatím jen dva. Mishu a Tonyho."řekl a ukázal na dva lidi stojící opodál a sledující nás.
„Fajn, tak budeš mít ještě šest dalších."prohlásila jsem.
„Pojedete všichni?"
„Ne, Jasper nepojede."odpověděla jsem mu.
„Oukej. Zápisný jsou tři litry."odpověděl.
„Jak jinak."zasmáli jsme se s Lucasem a všichni mu podali peníze.
„Výborně. Pojedeme dvě kola. V prvním pojedou holky, takže Rosalie, Alice, Sarina a Misha. V druhém zas kluci, Lucas, Deacon, Emmett a Tony. Do finále postupují první dva z každého kola."rozhodl. „První závod začíná v půl osmé."
„Fajn."usmáli jsme se a dívali se, jak to odchází říct těm dvěma.
„Hej! To není fér!"vykřikla najednou Alice.
„Co není fér?"zeptala jsem se zmateně.
„Já nevidím, kdo postoupí do finále, a kdo celkově vyhraje!"
Všichni jsme se začali smát.
„Alice, nech si taky nějaké překvapení. Co ty na to?"poradil jí Deacon.
„Ale já nechci!"vykřikla a zatvářila se jako malé dítě.
„Je čas!"vykřikl Mike.
„Tak do toho holky! Hodně štěstí!"řekli sborově kluci a každý políbil pro štěstí tu svou.
Všechny jsme nastoupily do svých aut a dojely ke startovací čáře, kde už stál Mike. Stáhly jsme okýnka, i když jsme ho slyšely přes ně.
„Pojedete támhle k mostu a zpátky. Musíte ten most ale přejet a otočit se až za ním. Do finále postupují první dvě."vysvětlil a ukázal, co myslí. Všechny jsme přikývly a vytůrovaly motory. Zavřely jsme okýnka, jediná Misha se klepala zimou. Mike mávl rukou a my jsme vyrazily. Misha vyrazila jako poslední. My tři jsme jely vedle sebe a stále jsme zrychlovaly. Snažily jsme se navzájem předjet, ale vždy ty ostatní zrychlily. Před námi se objevil už most, ale ten byl pro všechna tři auta moc úzký. Ale žádná z nás se nemínila vzdát toho, že o malý kousíček bude rychlejší. Alice jela uprostřed naší trojky, jela stále rovně. Já jela po jejím pravém boku a musela jsem nadzvednout pravou část auta, takže jsem přes most jela na levých kolech. Rosalie nestačila zareagovat jako já a proto dupla na brzdu a zařadila se za Alici. Misha byla několik metrů za námi, když jsme se už obracely. Zpátky jsme vyrazily jako první Alice a já. Rosalie kousek za námi prskala a snažila se nás dohnat, ale my jsme naopak stále zrychlovaly. Obě jsme se smály, když jsme projížděly cílem. Pár sekund po nás zastavila za námi Rosalie a několik minut po ní zastavila Misha. Všechny jsme vystoupily z auta se smíchem. Misha na nás obdivně koukala, když ji Tony utěšoval, že to příště bude lepší.
„Gratuluju."usmál se Mike. „Kluci jedete za pět minut."
„Výborně ségra!"zasmál se Lucas a objal mě.
„Díky. Teď se snaž ty, bráško."usmála jsem se a políbila ho pro štěstí na tvář.
„Jasně. Nedám jim to zadara!"
„To je mi jasný."usmála jsem se na něj a sledovala je, jak nastupují do aut. Jedno hezčí auto nežli to druhý. Sedla jsem si na kapotu svého auta a dívala se na kluky.
„Stejná trasa jako měly holky, pánové. Vyhrávají zase první dva!"vykřikl Mike.
Kluci kývli hlavou a sledovali Mikeovu ruku, jak odstartovala závod.
Do čela se dostal Lucas a Tony. Deacon s Emmettem jeli za nimi. Ale všichni čtyři zrychlovali. Holky vedle mě si hrály zase na lidi a poskakovaly, jak fandily tomu svýmu. Deacon s Emmettem je dohnali a chudák Tony jel jako poslední, protože tihle tři se dostali skrz most a za ním se postupně otáčeli. Emmett s Deaconem poctivě za ním, Lucas ho přejel, nahodil zpátečku a se smykem se otočil před mostem, takže byl první. Emmett vyjel hned za ním a Deacon ho následoval. Lucasův smích jsem slyšela, jakoby byl blízko mě. Emmett byl podle všeho mírně nedočkavý a vrážel trošku do Lucasovy Mazdy svým jeepem. Lucas mezi nimi udělal malou bublinu svou schopností, takže mu nemohl odřít lak a nikdo si toho nevšiml. Za chvíli u nás zastavovali. Lucas jako první, za ním hned Emmett a po něm Deacon. Několik vteřin za ním brzdil Tony. Seskočily jsme z aut a každá z nás běžela ke klukům.
„Gratuluju bráško!"zavýskla jsem a objala ho. Po chvilce objímání jsme šli k ostatním. Tony s Mishou na nás zírali, ale nepřibližovali se.
„Tak co? Spokojeni?"usmál se na ně Lucas.
„Jasně, že jo! Už se těším, jak to vyhraju!"zasmál se Emmett.
„Nepočítej s tím, že to budeš mít lehký."usmála se i Alice.
„Už ses vzdala vizí?"zeptala jsem se jí.
„Jo, pro teď. Teď chci jen vyhrát a naštvat Emmetta."řekla Alice. Pak šeptem dodala. „Když vyhraju a Emmett skončí poslední, rozdělim se o výhru."
„Já to slyšel, Prcku!"vykřikl Emmett a my jsme se začali smát.
„Na start!"vykřikl Mike a my jsme nastoupili do aut. Emmett, Lucas, Alice a já jsme přijeli ke startovací čáře.
„Finále bude trošku delší, za mostem je silnice pro dvě auta a končí pláckem, kde stojí Daniel a bude sledovat, zda dorazíte všichni. Na tom plácku se otočíte a pojedete zpátky. Vyhrává první v cíli. Jasné?"
Všichni jsme kývli a zavřeli okýnka. Usmáli jsme se na sebe a čekali, až odmávne rukou závod. Mávl jí a všichni jsme vyrazili najednou. Upíří reflexi. Řítili jsme se ulicí až k mostu, jeli jsme tu dobu všichni čtyři vedle sebe. Alice se mnou jela vepředu, když kluci začali mírně pokulhávat v rychlosti. Smály jsme se a jely dál. Přejely jsme jako první most, kluci pár vteřin za námi a jeli na plácek, kde už jsem viděla Daniela. S Alicí jsme vjely na plac jako první a ihned se otočily, kluci vjeli za námi a otáčeli se, když my už jely zpátky. Přejeli jsme všichni most a už viděli Mika a ostatní, jak na nás mávají. Kluci nás pomalu doháněli, ale já jsem ještě zrychlila. Alice zrychlila taky a během chvilky jsme projížděli cílovou čárou. Já jako první, po mně Alice, hned za ní Lucas a jako poslední Emmett. Vystoupili jsme z aut a Alice se začala smát.
„Díky vy dva!"vykřikla a objala nás. „Za ten pohled to stálo!"
Emmett stál u svého auta, ruce měl sevřené v pěst a vraždil každého z nás pohledem. Rosalie se ho snažila uklidnit, ale moc se jí to nedařilo.
„Gratuluju Sars. Tady máš výhru."řekl Mike a podal mi peníze.
„Díky, Miku."usmála jsem se na něj a vzala si je. Otočila jsem se k ostatním a všichni až na Emmetta se smáli.
„Slyšel jsem Sars? Ty jseš ta slavná nemoc?"zeptal se po chvilce kousavě Emmett a všichni se začali ještě víc smát.
„No jasně! Vyvraždila jsem lidi ze třiceti zemí."vyplázla jsem na něj jazyk a všichni ztuhli.
„Nepojedem? Zdá se mi divný, že už policajti nevyšilujou."zeptal se Lucas ostatních, aby odvedl myšlenky jinam.
„Je to divný. Alice nevidíš po cestě potíže?"zeptala jsem se jí.
„Moment."řekla tiše a dostala skelný pohled. „Když jednou pojedeme podle předpisů, bude vše v pořádku."oznámila a několik z nás zasténalo.
„Dobře. Pojedem podle předpisů."povzdechla jsem si.
„Tak Miku my jedem. Měj se fajn a zas někdy na viděnou. Mam pocit, že se brzo stavíme." Objala jsem ho.
„Měj se, Sars. Zas se stavte, bude sranda. Ten svalovec to nějak neunesl, co?"
„Jo. Emmett nemá rád porážku."zasmála jsem se a ještě víc, když mi věnoval vražedný pohled.
„Měj se, Parde."řekl mu Lucas a už si plácali rukama.
„Ty taky a zas se brzo ukaž."
„Jasně."zasmál se a mířil k autu.
Za chvíli jsme všichni vyráželi zpátky k Salemu předepsanou rychlostí. Všichni jsme dávali pozor na Emmetta, protože tomu se to nelíbilo nejvíc. Pár kilometrů před Salemem zrychlil a překročil povolenou rychlost, v dálce jsem slyšela policejní sériové auto, jak jede v protisměru. Lucas ho slyšel taky, myslí chytil Emmettovo auto a zpomalil ho. Policejní auto kolem nás projelo bez potíží a my už odbočovali ke Cullenovým domů.
„Emmette! Co sis myslel, že děláš?"zavrčela Alice. „Na chvíli jsem tě viděla, jak mu zdrháš a nakonec tě vsadili do vězení, než pro tebe dojel Carlisle."
„Fakt?"zajiskřilo mu v očích.
„Tak ho jedem najít!"vykřikl a celá jeho rodinka zavrčela. „Ale no tak!"
„Padej do domu!"zavrčela Rosalie a táhla ho za sebou. My jsme šli za nimi a poslouchali, jak Emmett proti takovému zacházení protestuje.
„Ahoj mládeži."pozdravila je Esme, ale zarazila se, když viděla mě a Lucase.
„Mami, Sarinu znáš, tohle je její bratr Lucas. Lucasi tohle je naše máma Esme."představila je pohotově Alice. „A tohle je náš táta Carlisle."dodala, když Carlisla sestupoval ze schodů.
„Těší mě."usmál se.
„I nás."opětovala mu úsměv Esme. „Kde jste byli?"
„Na lovu."odpověděla Rosalie. Páni, překvapila mě, že drží slovo.
„Vidím, že jste si to užili."podotkla.
„Jasně, jen Emmett prohrál sázku."zasmála se Alice.
„Jo! Musíme si to zopakovat!"vykřikl rozrušeně Emmett.
„Nemusíme nic."odvětila jsem mu a vyplázla na něj jazyk.
„Tshe!"odsekl a urazil se. Jak dlouho mu to vydrží? Moc dlouho ne, během chvilky stál vedle mě a cuchal mi vlasy.
„Heeej."vykřikla jsem a povalila ho na zem.
„To se dělá?"zeptal se mě lehce naštvaně.
„Jasně."mrkla jsem na něj a pomohla mu vstát.
„Mimochodem, chtěl jsem tě požádat, zda bys na mě nevyzkoušela ten svůj štít. Jsem zvědavej, jak to vypadá."usmál se nadšeně.
„Emmette!"okřikli ho sborově ostatní.
„No co?"zeptal se nechápavě, když ho Rosalie táhla za ucho k sobě.
„No proč ne? Když chceš."povzdechla jsem si. „Tak se postav."
„Jasně."zavýsknul, vysmekl se Rosalii a už přede mnou stál.
„Sar, prosím buď na něj hodná. Chtěla bych si s ním ještě někdy užít."požádala mě Rosalie.
„Neboj se."usmála jsem se na ni.
„Žádný takový! Já chci to nejsilnější, co umíš."vykřikl nadšeně.
„To by tě roztrhalo na kousíčky."vyplázla jsem na něj jazyk. „Odzkoušeno."mrkla jsem na něj a jeho úsměv povadl.
„Dobře, dobře, kousíčky nemusím mít."
„Je mi jasný."usmála jsem se. „Tak jdeme na to." Zkoumala jsem svůj štít, teď jsem nebyla naštvaná, takže to nebylo tak snadné. Vzpomněla jsem si na ten den, kdy mi Deacon vracel sešítek, a elasticitu štítu jsem znovu měla mezi prsty. Uchopila jsem ho a odepnula z něj první vrstvu. Tu jsem držela ve svých imaginárních rukou a zbytek štítu jsem nechala sklouznout zpět. Vrstvu jsem vrhla proti Emmettovi, přičemž jsem sílu hodu regulovala. Emmett stál vzpřímeně, ale jakmile ho vlna zasáhla, neudržel se a odletěl pět metrů dozadu. Jasper se začal smát.
„Vidíš? Říkal jsem ti to!"vykřikl nadšeně. „Už se těšim, jak celý den budeš chodit v holčičím!"
„Vy jste se vsadili?"zavrčela Rosalie.
„Ehm, ne?"
„Nevypadá to tak."zavrčela znovu a pomáhala Emmettovi vstát.
„Dobrý?"zeptala jsem se ho.
„Jo, byla to solidní pecka. Díky."zasmál se.
„Můžeš dýchat?"zeptal se starostlivě Carlisle.
„Jo. Můžu všechno."odpověděl mu klidně.
„Nebyla to taková rána, jako schytal Deacon. Snažila jsem se krotit."zamumlala jsem.
„To bylo od tebe milé."řekl vděčně Carlisle.
„Tak my už půjdeme."zavelel Lucas a já na něj vděčně pohlédla. „Na viděnou za pár hodin ve škole. Těšim se na Emmetta v holčičích šatech."zasmál se a táhnul mě ven.
„To se máš taky na co těšit."řekla nám Alice a v očích jí žhnuly jiskřičky.
„Věřim. Tak se mějte."řekli jsme oba najednou a vyrazili k nám domů.

Autor: Soren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 12. část: