Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary Green 8, - podraz

06.04.2009 (20:23) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1576×

8,

Šli jsme velmi pomalu. Chtěli jsme si vychutnat každou chvilku spolu. Došli jsme na louku kde stál náš dům. Celou cestu jsem vymýšlela jak jim to všechno říct a vysvětlit. Přecházeli jsme louku ruku v ruce a já viděla za sklem Alici dívající se na nás s pusou dokořán. Začala se mně zmocňovat panika. Ještě jsem to neměla pořádně rozmyšlené! To už ale u okna stáli všichni s pusou dokořán. Edward si mě přitáhl blíž k tělu a ochranitelsky odejmul. Zastavila jsem se v prostředku cesty a dívala se jen na ně. Nevěděla jsem co mám dělat. Řekla bych, že Alice pochopila a šla spolu s Jasprem k nám. Jasper si Edwarda prohlížel až výhružně a stál otočen zády k Alici, jako by byl připraven k boji.

„Ahoj“ Hlas se mi třásl a Edward si mě ještě víc tiskl k sobě.

„Bello? Co to má znamenat? Kdo to je ?“ A hodila hlavou k Edwardovy.

„ No víš Alice to je Thomas Klein“ Strašně jsem se bála a ani nevím čeho.Chvíli si Edwarda prohlížela a potom promluvila.

„Měli bychom si promluvit o samotě nemyslíš?“

„Ano to asi ano.“ Omluvně jsem se podívala na Edwarda a pustila jeho ruku. Alice se snažila projít kolem Jaspra, ale on ji stále držel a nechtěl ji pustit.

„To je dobré hned se vrátíme.“ Konejšivě ho políbila a on ji pustil. Když jsme šli směrem k lesu už na louce stáli všichni Cullenovy a byli v útočných pozicích naproti Edwardovy. Kdyby tak mohli vědět kdo to je. Rozběhli jsme se s Alicí do lesa svou rychlostí a zastavili se asi tak pět minut běhu od domova.

„Myslím, že nám dlužíš vysvětlení Bello.“

„ Ano , víš potkala jsem ho dneska na lovu. On... připomíná mi Edwarda. Je moc hodný a chová se stejně jako on. Ale to nejdůležitější je, že k němu cítím to stejné co k Edwardovy.“

„Bello to si děláš srandu ? Znáš ho ani ne dvě hodiny a už si do něj zabouchlá na život a na smrt ?“

„ Tak to není Alice!“

„Tak mi řekni jak to je, protože já tomu vážně nerozumím. Myslela jsem, že Edwarda stále miluješ."

"Ano ani nemáš tušení jak moc ho miluji." Sklopila jsem pohled a dívala se na trávu pod míma nohama, jako bych ji prosila aby zmírnila můj pád, až se budu hroutit k zemi.

"No v jednom máš pravdu chová se stejně jako Edward a já nevím čím to je , ale cítím k němu jakési pouto jako u Edwarda. Jako by to byl on a ne nějaký neznámí. Jako bych ho znala celý svůj upíří život. Je to velmi zvláštní.“

„ A proto doufám, že mně chápeš, a že ho tam zbytek rodiny zatím nezamordovaly pohledem.“ „Ano to já taky.“

„Víž měli bychom jít, vížně se bojím, že by to nemusel dopadnout dobře.“

„No tak jo, ale zajímalo by mě jaký je v boji a podobně.“

Běželi jsme spět k domovu a Alice na mně volala.

„Později mi to ještě musíš vysvětlit.“

Usmála jsem se na ni vřelým úsměvem a už jsem stála vedle své lásky. Alice přešla zpět k Jasprovi a něco všem řekla až moc tichounkým hlasem. Podívala jsem se na Edwarda a ten sršil radostí. Myslím, že to bylo tím jak je tu všechny vidí zdravé.

Jako první promluvil Carlisle.

„Myslím, že bychom mohli jít dovnitř Thomasi, Bello ?“ a ukázal rukou k domu.

Edward promluvil svým sametově jemným hlasem a všichni opět otevřeli pusu údivem.

„Samozřejmě, a děkuji, že mi takhle důvěřujete.“

Doběhli jsme do obýváku a všichni se společně posadili. Při cestě mi Edward do ucha šeptal sladká slůvka a potom mi řekl nějaký vtip. Byl opravdu dobrý a místností se rozléhal můj zvonivý smích. Všichni se na mně otočili a skoro každému se na tváři objevil úsměv. Kromě Rose. Ta se na mně dívala nevěřícně,jakoby říkala „jak si to mohla udělat ty zrádkyně!“

Edward se zasmál se mnou a teď už v místnosti hrály dvě zvonkohry. Posadili jsme se na gauč a vedle nás Alice, ostatní si sedli naproti. Všichni se dívali střídavě na mně a na Edwarda jak se spolu smějeme. Mluvit začal teprve Emmett.

„Tak co vy hrdličky přestanete chvíli věnovat pozornost jen sobě a vysvětlíte nám všechno? Já si jsem stoprocentně jistý, že nejsem sám kdo to nechápe.“

„ No víš Emmtte myslím, že není co dodat. Prostě Thomas je můj přítel no spíš víc něž to.“

„No, víc se od tebe asi nedozvím že ?“

„Možná později.“

„Tak jo.“ Otočil se na Rousali a šibalsky se na ni usmíval. „Rose? Potřeboval bych s tebou něco probrat v ložnici můžeš na chvilku ? Vzal ji do náruče. Rose nestihla nic říct a už se řítili do pokoje.

„Myslím že se s Thomasem na chvilku vzdálíme“ Chytla jsem ho za ruku a táhla do naší ložnice.

„Máš něco v plánu lásko ? Povytáhl obočí a přejel mně pohledem.Mám, ale nevím jestli to je to stelné na co myslíš ty. Políbila jsem ho a vtáhla do pokoje. Mezi polibky my šeptal různé věci a začal mně svlékal. „Tolik si mi chyběla.“Položil mně na postel a hladil mě po celém těle. Já jsem mapovala jeho hruď a polibky mu vášnivě oplácela. Uprostřed jednoho nejkrásnějšího polibku se odemně odtrhl a v mžiku jsme byli oblečeni. Než jsem se stačila zeptat co se děje vcházela do pokoje Esme.

„Esme děje se něco?“Ona sem skoro nikdy nechodila myslím, že jí to připomínalo Edwarda a to moc bolelo.

„Omlouvám se, že vás vyrušuji,ale potřebovala bych s tebou mluvit Bello.“

„No dobře tak pojďme.“ Vydali jsme se ven z domu a sedli si na kraj řeky.

„Víš Bello já myslela jsem, že jsi jiná. Moc mě bolí když tě vidím s ním.“ A hodila hlavou k domu.

„Co tím chceš říct ?“ Nemohl jsem věřit vlastním uším! Ona mi právě řekla, že se jí nelíbí když jsem šťastná? Moje Esme? Moje milovaná a vždy tak hodná Esme ?

„ Já... myslela jsem, že Edwarda doopravdy miluješ.“ Sklopila hlavu a prohlížela si svoje ruce.

" Ale Edvard už tu není esm a už se ani nikdy nevrátí. Ty chceš abych celí život trpěla? Ty si nepřeješ abych byla šťastná a bych byla s Tomem?“

„ Ne, přeji si jen to abys byla štastná, ale bez něj. On vůbec se mi nelíbí."

„ Takže když Edward zemřel, nesmím už nikoho milovat ? Už nesmím najít svoje štěstí znovu? Myslíš, že Edward by nebyl šťastný kdyby věděl, že já jsem opět šťastná? Nemůžu uvěřit tomu co tu právě říkáš!“ Bylo to jako by mi zabodla velkou kudlu do zad. Od Rose bych to možná i čekala, ale od Esme opravdu ne.

„ Víš Bello ty mi nerozumíš. Nevím jak ti to mám vysvětlit.“

„ No takže Thomas nemůže žít s námi?“Chvíli mlčela a pak se zase vzpřímila a velmi chladně pronesla:„Ne“

„No, ale já nebudu bez něj.“ Vstala jsem a mířila k domu. Prošla jsem kolem všech ostatních kteří tam stáli vyrovnaní v jedné ředě. Určitě vše slyšeli a možná i povolali Esme aby mi to řekla.Nemohla jsem tomu stále uvěřit. Šla jsem do našeho pokoje a vytáhla kufry. Edward ke mně přišel a začal vyndávat věci co jsem tam zatím naskládala zpět.

„Co to děláš?“

„Ty tu zůstaneš, já půjdu. Nechci aby si se s nimi pohádala, vím jak moc je máš všechny ráda.“

„Tebe mám radši a oni tu nechtějí tebe, takže v tom případě tu nebudu ani já. Už jsem tě ztratila mnohokrát na to abych to znovu přežila ve zdraví.“

Obejmul mě a políbil mně do vlasů. „Moc mě to mrzí.“

„ To mně taky.“ Odtáhla jsem se od něj a začala dobalovat moje věci. Jeho jsem nechala ve skříni, nechtěla jsem je tím nějak naštvat. Když jsme měli sbaleno vzala jsem kufr, ale on jako správný gentleman ho vzal sám. Sešli jsme schody a já si to bez jediného slova nebo pohledu namířila k východu. Ve dveřích jsem slyšela jak se omlouvá a že prý doufá, že se to zpraví. Vzala jsem svoje auto a sedla za volant. On bez jediného slůvka nasedl vedle mě na místo spolujezdce a jeli jsme pryč.

„Kam to vlastně jedeme ?“

„Jedeme domů.“ Při slově domů se zakřenil a promluvil znovu.

„A kde je naše nové doma?“

„Pro mě to tak nové není. To jen pro tebe. Uvidíš sám až tam budeme.“Šibalsky jsem se na něj usmála a on mě chytil za ruku.

…

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary Green 8, - podraz: