Tohle je další díleček, ale je docela kraťoučkej tak se omlouvám. Další díl bude co nejdřív.
04.04.2009 (14:00) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1714×
6,
¨
„Edwarde?“
Bolest byla pryč a já ležela v něčem velmi měkkém a pohodlném. To už jsem určitě musela být mrtvá! Otevřela jsem oči, ale oslepila mě jasnost všeho kolem, tak jsem je honem rychle zase zavřela.
„Belo?“
To nebyl hlas toho koho jsem čekala. Byla to ….. Alice? Ne to není možné vždyť ona není mrtvá! Nemůže být mrtvá! To ale znamená že …. Nejsem mrtvá ? Ale jak to? vždyť mě kousl. V hlavě mi to teď neuvěřitelně vířilo. Jestli nejsem mrtvá, když on mě kousl tak to znamená že jsem… Ne to není možné nenechal by mě tam jen tak tomu by neodolat! Že ne ? Znovu jsem otevřela oči, teď už se nade mnou, ale sklánělo šest upírů. Rozhlížela jsem se po pokoji, ale nebyla jsem tam kde jsem čekala. Byla to zvláštní místnost. Vůbec se nehodila do domu Cullenů. Do půli stěn byla obložená dřevem a druhá půlka měla nádech oranžové.
„Co…?“nebyla jsem schopná doříct větu jak jsem byla překvapená. Můj hlas se změnil teď byl takový zvonivý a příjemný. Dost se podobal ostatním.
„Neboj se Bello my jsme tu s tebou. Pomůžeme ti.“ Chlácholila mně Alice.
„Ale jak?.... to přece není…to nejde! Nemůžu byt novorozená, nemůžu být nesmrtelná! Já nechci!“ Křičela jsem na všechny kolem sebe a rozvzlykala se upířím pláčem. Alice si sedla vedle mě na postel a hladila mně po zádech. Propadla jsem se do transu. Nejdříve jsem vzlykala bez slz asi dva dny. Nehnula jsem se z postele a měla jsem zase ten pocit deja-vu. Dalších dnech už jsem alespoň přestala vzlykat, ale z postele jsem stále nevstala. Dny ubíhali a já to skoro nevnímala, protože teď celý čas budu vnímat jinak. Najednou jsem začala pociťovat pálení krku. Nebylo to jako to co jsem prožila asi tak před dvěma týdny. Bylo takové suché. Měla jsem krk a taky celé hrdlo vysušené. Musela jsem hned vstát a jít si něco sehnat. V jednu chvilku jsem seděla na posteli a ve vteřině už jsem stála u okna na nohou. Bylo to rychlejší než jsem čekala. Vnímala jsem každý kousek lesa. Pročesávala jsem ho pohledem. Potok hučící, nádherně vonící si dral cestu mezi kameny. Ptáčci zpívající jako v nějaké opěře a bum! Nějaká zvláštní vůně. Moje instinkty mně předběhly. Řítila jsem se ke strůjci té lákavé vůně a nad ničím jsem nepřemýšlela. Když jsem dorazila na okraj nějaké mýtina uviděla jsem srnku samotnou stojící uprostřed a rozhlížejí se kolem. Instinkty byli zase rychlejší než já. Vrhla jsem se na srnku a zakousla se jí do krku. Když jsem skončila se svou obětí znechuceně jsem přemýšlela o tom co jsem právě udělala. Rozhodně to bylo lepší než zabít člověka, ale stejně.Seděla jsem tam a plně jsem se ponořila do svých myšlenek.. Přemýšlela jsem o tom neznámém upírovy který mně proměnil. Proč mě nevysál úplně? To se uprostřed své práce zhnusil a nechal mně být? Nebo ho něco vyrušilo? Ale co ? Měla jsem spoustu otázek, na které jsem si neuměla odpovědět. Potom nějakým způsobem moje myšlenky dolétly k Edwardovy. Teď už spolu nebudeme nikdy. Leda že by mně někdo spálil.V hlavě se mi začali objevovat obrázky … Itálie…. Aro… Marcus (můj otec)…… Edward před několika lety v menším a menším stínu. Marcus by mně nenechal a Cullenovy už vůbec ne. Zavřela jsem očí a začala nasávat vůni lesa. Úplně jinou než jsem jí znala. To bylo tím upírstvím, protože teď jsem vše vnímala jinak. Seděla jsem tam dost dlouho bez pohnutí, a na svém těle jsem ucítila něčí pohled. Nasála jsem vzduch, ale člověk to nebyl. Nasála jsem znovu a v mé hlavě se objevil obrázek. EDWARD. Tu vůni bych poznala všude. Vyletěla jsem rychlostí světla na nohy, ale vůbec mě to nezajímalo. Edward ? to není možné nemůže tu být! Rozhlížela jsem se po lese kolem sebe v naději že stojí opodál a čeká na mně s otevřenou náručí. Když jsem se otočila na druhou stranu, uviděla jsem v lese míhající se velkou rychlostí. Člověk to být nemohl. Že by upír? Ale proč nepřišel blíž?Možná se mně bál. Rozběhla jsem se směrem k té šmouze mizející mezi stromy. Běželi jsme dost dlouho. Já mu pořád byla v patách. Ze zadu jsem postřehla že má hnědé vlasy a že je dost vysoký, asi jako …. Edward. To mě ještě popohánělo musela jsem zjistit kdo to je , i za cenu svého nesmrtelného života. Hnala jsem se za ním a už jsem byla skoro u něj. On se znenadání zastavila a já profrčela kolem něj. Co nejrychleji jsem se otočila a běžela spět. Stál ke mně zády, ale do detailu se mu zezadu podobal.
„ Kdo jsi?“
Mlčel nehnul ani brvou! To mě trochu vytáčelo, ale byla jsem zvědavá
„Haló slyšíš mně ? „
Začal se pomalu otáčet čelem ke mně a já už mu skoro viděla do obličeje.
Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Mary Green 6, - Věčnost bez něj:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!