Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary Green 19, - Tak s pravdou ven

30.04.2009 (19:30) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1311×

19,

Raienův pohled :

„Carlisle! Musíme tam zajít.“ Jakob zněl až naléhavě.

„Dobře, ale ty ne. Nechceme Bellu nějak rozrušit nebo tak něco.!“

„Ale…. Dobře.“ Teď zněl Jakob dost smutně.

„Tak všichni se připravte. Neřekl bych, že tam budeme nějak dlouho. A Raiene jsem moc rádi, že jsme tě poznali. Doufám, že se ještě uvidíme.“

Všichni se rozešli někam pryč a Jackob se neochotně zvedl. Napodobil jsem ho a šli jsme zpět k lesu. Běželi jsme o něco déle. Bylo to asi tím, že jsme běželi pomaleji. Byl jsem zvědavý na to co se tam odehrálo v tom domě. Pořád jsem tomu totiž nerozuměl.

„Prosím, řekneš mi co se to tam dělo ?“

Začal mi ukazovat svoje vzpomínky od té chvilky co skončil. Byla tam Bella s tím upírem potom Bella s Jakobe na pláži a upír, kterému  říkají Edward co přišel za ní. Měnící se Jakob a vrhající se na Edwarda. Svolávání celé smečky a zabití Edwarda. Jak Bellu nesl k nim domu a jak ji vše říkal. To jak utekla a už se nevrátila.

„Aha“

Doběhli jsme s Jakobem k malému domku v La Push a před ním stál Sam.

Proměnili jsme se a spolu se Samem jsme vešli dovnitř. Seznámil jsem se s jeho ženou Emili. Chudák holka. Nabídly mi provizorní bydlení a dali malí pokojík s postelí a malým nočním stolkem. Stejně jsem ho moc nepotřeboval. Nemněl jsem co dělat jen jsem přemýšlel o Leah. Šel jsem ven a proměnil se. Jediný kdo byl taky ve vlčí podobě byla Leah.

„Ahoj….“ Byl jsem tak nějak nervózní a cítil jsem motýlky v břiše.

„Ahoj….Nechceš se semnou......... „seznámit ? “  Taky zněla nervózně, ale šťastně.

Běžel jsem k ní a zastavil se kousek od ní. Proměnili jsme se a ani nám nebylo nepříjemné, že jsme byli chvilku nazí. Rychle jsme se oblékli a sedli si na malou loučku. Povídali jsme si tam dlouho. Dozvěděl jsem se vše o její minulosti a ona o mé. Už byla tma a já jí viděl jen zářící oči a bílé zuby, když se smála. Já už jsem to věděl na 100 % , že jsem se do ní zamiloval. Už to nešlo vrátit...

Bella :

Od té doby co Raien odešel, jsme se i s Em přestěhovaly do jiného města. Teď žijeme v Bostonu. Je to město v Kanadě kousek od moře. Sluce tu moc nesvítí, takže můžeme být často venku. Jsme tu teprve pár dní, ale už máme překrásný dům. Třípatrový s dalekohledem na střeše. Je to úžasné. Em je stále smutná z toho, že Raien odešel. Rvalo mi to srdce neříct jí, že tu byl. Musela jsem, už kvůli ní. Byl dlouhý slunečný den( jeden z mála) a my byly doma. Mary se šla projít. Věnovali jsme se jeden druhému, když jsme slyšeli přijet na naši příjezdovou cestu nějaké dvě auta. Automaticky jsme vstali, oblékli se a čekali až zaklepou. Otevřela jsem dveře a Edward stál za mnou. To co mi stálo na prahu bych tu nikdy nečekala. Byla to celá Cullenovyc rodinka.

„Ahoj Bello, Thomasi. Přijeli jsme vás navštívit a musíme si velmi vážně promluvit.“Carlisle mněl velmi vážný výraz a těkal pohledem mezi mnou a Edwardem. Úplně jsem zapomněla, že oni ho znají jako Thomase Kleina.

„A..Ahoj“ Byla jsem dost překvapená.„Ehm….. Tak pojďte dál.“

Všichni napochodovali do našeho domu a sedli si na gauč. Byl moc malí, a Jasper s Emmettem si stoupl k velkému oknu, které bylo přes celou stěnu.

„Takže chtě-„ Carlisla přerušila Em, která si jich ani nevšimla.

„Ahoj už jsem doma.“ Vešla do pokoje a s hlavou svěšenou šla do schodů. Asi ucítila další upíry a zvedla hlavu. Tázavě se na mně podívala.

„Bello, Edwarde ? co se to tu děje ?“

Střelila jsem hlavou ke Cullenovým a projela mnou horkost. Přitiskla jsem se víc k Edwardovy a podívala se mu do očí. I v těch jeho byl strach.

- Oh můj bože ! - ( poznám. autorky: to je speciálně pro tebe Lie :-* )

„Bello prosím vysvětlíš nám to ?“

„Jeden po druhém. Mary, prosím můžeš jít na chvilku do pokoje. Později ti to vysvětlím.“ Prosebně jsem se na ni podívala a ona jen přikývla a odešla.

„Takže, o čem chcete mluvit ?“

„No myslím, že nám nejprve vysvětli jak to je s Edwardem.“ a pokynul směrem k němu.

Nevím co je na tom zvláštního. Jmenuje se Edward Thomas Klein. Je to jen shoda jmen.“

Sama jsem byla překvapená, že jsem to tak rychle vymyslela. Carlisle si mně měřil nevěřícným pohledem a potom promluvil.¨

„Nelžeš nám ? Víš já jsem si dost jistý tím, že to není shoda, ale jak je to možné ?“ Podíval se na Edwarda a já hledala nějaký záchranný kruh.

Našla jsem, ale jen tu naději v očích Esme, Jaspra a Emmetta.

Otočila jsem se na Edwarda a on mi pošeptal, tak že to nikdo jiný nemohl slyšet:

„Řekni jim to oni už to určitě tuší, jen to potřebují potvrdit.“

„Ne, on mi tě zase vezme! To neudělám a ani ty !“

„Bello, když to neudělal do teď neudělá to ani potom. Slibuji“

„Edwarde! Ale já riskovat nebudu!“

„Tak to udělám já.“

Otočil se směrem k nim a tak hlasitě, aby to slyšeli všichni řekl.

„Ano jsem to já Edward Anthony Cullen Masen.“

Všichni na něj zírali s otevřenou pusou. Strašně jsem se bála. Přitiskla jsem se pevněji k jeho boku. Jestli půjde on půjdu i já ! Nedopustí, abychom byli zase jeden bez druhého.

„No.. ehm.. Bello… je to pravda?" Carlisle vypadal dost zmateně.

„Ano, tohle je Edward.“ Přiznala jsem šeptem.  Bála jsem se čím dál víc. Už jsem čekala na to, než se znovu otevře ta obrovská díra v mé hrudi.

„Ale jak je to možné, on přece nevypadá jako Edward!“ Rosalie se tvářila nevěřícně.

„Ano já vím, tak já vám to tedy vysvětlím.“

Vyprávěla jsem jim vše co mi onehdy řekl Edward. Všichni bedlivě poslouchali a jejich výrazy se měnily. Nejdřív nevěřícný, potom podezíravý, chápavý a nakonec radostný.

První kdo vyskočil byla Esme. Běžela k Edwardovy upíří rychlostí a objala ho.

„Bože Edwarde, tak mně mrzí co se stálo. Hrozně se omlouvám, já... strašně se mi stýskalo.“

Potom přišel i zbytek rodiny. Každý prohodil něco ve smyslu vítej zpět a objal Edwarda. Jediný kdo nepřišel přivítat znovu-znovuzrozeného bratra byl Jasper. Pořád stál u toho velkého okna a díval se ven. Po všem tom vítání se všichni rozešli do pokojů, nebo někam jinam. Edward mi dal najevo, že bych se možná taky mněla na chvilku vzdálit. Šla jsem nahoru a poslouchala co se dole bude dít.

„Jaspre ?“

„……….“

Slyšela jsem bouchnout domovní dveře a to jak se Edward sesunul na sedačku.

Šla jsem za ním dolů a on seděl na malé pohovce s hlavou v dlaních.Sedla jsem si k němu a objela ho.

„Moc mně to mrzí.“ Nevěděla jsem co jiného mám říct. Jasper odešel, bez jediného slova. Věřila jsem, že se vrátí, ale potřebuje si to porovnat v hlavě.

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary Green 19, - Tak s pravdou ven: