Tady je další díl. Tak už se tam zase něco děje a je to napsané z Raienova pohledu. Prosím vás o co nejvíc komentářu a ty mně vždycky nakopnou. Ještě jednou díky a užijte si to.
29.04.2009 (18:38) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1535×
18,
Raienův pohled :
Rozhlížel jsem se kolem sebe a hledal toho kdo na Bellu myslel. Zatímco jsem ho hledal jsem viděl i další vzpomínky. Bylo to děsivé, ale něco i hezké. Konečně jsem našel toho kdo měl tak „živé“ vzpomínky na Bellu. Byl to ten…jak se jmenoval…. Jim? … Jered ? … Jakob ! už to mám. V mysli jsem k němu promluvil.
„ Odkud znáš Bellu?“
„Nechce se mi to celé vyprávět, tak ti to jen přehraji v hlavě.“Začal mi ukazovat všechny vzpomínky na Bellu a potom taky na Bellu vedle nějakého kluka. Dívala se na něj stejně jako na ….. Edwarda. Chvilku jsem přemýšlel o svých vzpomínkách a najednou na mně Jackob promluvil. Dost naléhavě, abych řekl pravdu.
„Edwarda ? Raiene prosím přeskočíme moje vyprávění a řekni mi to své. „
Jakob zněl trochu vyděšeně. Přehrál jsem mu svoje vzpomínky a on jen zatajil dech, když vyděl Bellu jak oslovuje Edwarda. Vytřeštil oči a rychlostí, jakou jsem neviděl ani u upíra se řítil někam na západ.
„Co se děje ?“ Vydal jsem se za nám a v mysli na něj křičel.
Stále mi neodpovídal, jen tak běžel a rychleji a rychleji. Už jsem mu skoro nestačil, když se zastavil na kraji nějaké louky. Uprostřed stál nádherný bílí dům. Proměnil se a já ho napodobil. Vyběhl směrem k tomu domu a ani se na mně neotočil. Poznal jsem, že tu jsou upíři. Už jsem si na jejich pach zvykl, ale tady byl dost silný a štípal v nose. Než jsem došli k domu už na verandě stálo šest upírů a dívalo se na mně.
„Jakobe ?“ Jako první promluvil nějaký blonďák.
Všiml jsem si, že všichni byli takový posmutnělý a nejvíce ta drobná žena, které už z očí zářila bolest a mateřskost.
„Carlisle, musím s vámi mluvit. Hned.“
„Dobrá a kdo je tvůj přítel ? "
„Já jsem Raien Green.“ Moc se mi nelíbilo být v takové blízkosti, ale Jakob šel poměrně v klidu, tak jsem ho následoval.
Vešli jsme do toho domu a všichni se posadili na bílou pohovku uprostřed místnosti. Uniklo my tiché páni, když jsem vyděl tu obrovskou televizi, která vévodila celému pokoji.
„Taky ji mám rád.“ Promluvil ke mně dost svalnatý kluk s mírně kudrnatými a krátkými vlasy. Usmíval se od ucha k uchu a šel poplácat televizi po obrazovce.
„Je to můj druhý největší miláček. Největší je tady Rose.“ Šel k blondýnce a objal ji kolem pasu. Byla docela hezká, ale Mary byla mnohem hezčí.
Musel jsem se uchechtnout.
Teď promluvil zase ten blonďák a o něco netrpělivěji. Jakob je asi moc často nenavštěvoval.
„Tak o čem si chtěl mluvit Jakobe ?“
„Tady Raien k nám přišel dnes ráno a přidal se do naší smečky. Chvilku jsem se povídali“ U slova povídali naznačil prsty uvozovky a pokračoval. „ A já v jeho mysli viděl Bellu s nějakým neznámým klukem, kterého oslovovala Edwarde?“ Konec zvedl do otázky a podíval se střídavě na Carlisla jak jsem pochytil, že se jmenuje a šechy ostatní.
Jedna dívka s krátkými vlasy rozčepýřenými do všech stran ztuhla když to Jakob dořekl.
Zřejmě to zpozorovali všichni a tázavě se podívali na tu dívku.
„Alice? Děje se něco ?“ Teď jsme na ni všichni koukali a ona zvonivým hláskem odpověděla.
„Ne jen jsem si na něco vzpomněla. To je pořádku.“
To byla ta nejhloupější výmluva jakou jsem kdy slyšel, ale nechal jsem to být, protože to ignorovali i ostatní.
„No to je divné. Nemohla se třeba přeřeknout ? "
„ No, to sotva. On se jmenuje Edward. „ S přesvědčivým hlasem jsem k nim promluvil.
Všichni ke mně střelili pohledem.
„Jmenuje se Edward Antony Klein.“ Opravil jsem se.
„Všichni na mě vytřeštili oči a teď zvedla hlavu i ta drobná žena co stála vedle Carlisla. Celou dobu se do konverzace moc nezapojila, ale teď se na mně dívala s jistou nadějí v očích. Nechápal jsem to.
Začala si pro sebe něco mumlat, ale já pochytil jen … TO NENÍ MOŽNÉ ….
Ticho prolomil až Carlisle.
„Jakobe, to nemůže být možný. Ty jsi živý důkaz toho, že to nejde. Edward zemřel, tehdy…“ Odmlčel se a přivinul k sobě tu ženu vedle něj.
„A navíc, říkal jsi, že to by cizí kluk. Třeba je to jen shoda jmen.“
„Carlisle, myslím, že bychom se mněli přesvědčit. „
„Přesvědčit ? A jak Jakobe ?“
Teď už jsem tomu vůbec nerozuměl. O jaké události to mluvili a jak to myslel s tím „živým důkazem „? A co chtějí ověřovat? Jako jestli se jmenuje Edward Antony Klein ? Vždiť jsem jim to teď potvrdil. Kdo jiný by to mohl vědět lépe než já ?
Oni si mně vůbec nevšímali a ten Carlisle dále konverzoval s Jakobem.
„Nevím jestli je to dobrý nápad Jackobe. Bella a Thomas odešli, protože .. ty výš proč…… a nevím, jestli by nás přivítali s otevřenou náručí. A už vůbec si nejsem jistý tím, jestli tě Bella ráda uvidí.“
Nerozuměl jsem tomu čím dál tím víc. O čem to ksakru mluví ?!
Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Mary Green 18, - Cullenovi:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!