Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary Green 17 - Smečka

27.04.2009 (17:02) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1579×

17,

„Bello nemohl jsem ho nutit semnou odejít!“

„ Jo tak promiň já jenom, že Em by byla moc ráda kdyby ho viděla.“Už jsem vychladla, protože Edvard měl pravdu.

Raienův pohled :

Po tom co jsem se viděl s Edwardem jsem stála jen běžel. V mé vlčí podobě mi to nedělalo problém, takže jsem mohl běžet v kuse. Po asi jedno a půl denní cestě jsem dorazil do maličkého městečka jménem Forks. Bylo dost podobné Wooding city, ale ještě menší a méně civilizovanější. Neměl jsem v plánu se tam zastavit, ale něco mně přinutilo. Přeměnil jsem se a šel si koupit něco k snědku do takového malinkého obchůdku. Téhle části města bylo všechno takové zchátralejší. Domy byly mnohdy jen ztlučené ze dřeva a když byly z cihel, tak mněli omlácenou omítku. Každý mněl malinkou zahrádku, která byla ovšem moc hezká. Rostli tam kytičky a někdy jsem tam viděl i nějakou ženu, která se o ně starala. Překvapivé bylo, že tu nebili „normální lidi“. Byli to něco jako indiáni, nebo tak. Když jsem se ptal té paní v obchodě kde to jsem, tak řekla, že v La Push..Něco mi to připomínalo, ale nemohl jsem přijít na to co.  Šel jsem po takové ulici, když jsem uslyšel dusot velkých tlap. Díky mému dobrému sluchu a zraku mi bylo hned jasné co to je. V duchu jsem zajásal. Nebudu daleko od Em ani Belly a budu ve společnosti vlkodlaků. Pokud mi ovšem dovolí tu zůstat. Zaběl jsem do lesíka, který tu lemoval každou část a proměnil se. V podobě obrovského vlka jsem „pronásledoval“ toho druhého vlka. Asi si mně všiml a náhle se zastavil. Byli jsme na takové malé mýtince. Chvilku jsme tam stáli a prohlíželi jsme si jeden druhého. Asi po dvou minutách se z lesa vynořil malí sněhově bílí vlk. Hned za ním následoval už větší takový čokoládově hnědý a potom i nějaký dost velký pískově zabarvený vlk. Nakonec z lesa vyšlo devět vlků a jako poslední obrovský, ten byl z nich největší, černý vlk. Hádal sem, že je jejich vůdce, protože se postavil úplně dopředu přede všechny.

Chvilku jsme tam stáli a já je všechny pozoroval. Nevěděl jsem co mám dělat. Mám se proměnit abych s nimi promluvil ? Zdálo se, že ten černý to pochopil a odběhl do lesíka. Za chvilku z toho místa vyšel dost urostlý chlapík.

„Ahoj. Já jsem Sam a tohle je moje smečka.“ Jeden vlk si odfrkl, ale Sam se na něj zlobně koukl tak sklopil hlavu na důkaz omluvy.

„Nepřišli jsme bojovat. Prosím proměň se, abychom si mohli promluvit.“

 Udělal jsem to samé co on. Odběhl jsem do lesa a tam se přeměnil. Došel jsem zpět a  pozdravil toho Sama.

„Ahoj já jsem Raien Green.“

„Těší mně Raine. Zajímalo by nás co tu děláš?“

„Já ….nemám kam jít a hledám nějaké vlkodlaky, jen protože celý svůj život jsem žil s upírkou. Chtěl jsem vědět jak žijí jiní vlkodlaci, tak jsem se je vydal hledat.“

„…..Aha“ Chvíli o něčem přemýšlel a potom se konečně probral z „transu“.

„Dej mi chvilku na rozmyšlenou a minutku s mojí smečkou a potom ti řeknu jak jsme se rozhodli.“

„Dobře.“

Sam se otočil a zase odběhl do lesa. Přiběhl zpět ve své vlčí podobě a utvořil jakýsi kruh se svojí smečkou. Neštěkali nebo tak jen se navzájem dívali do očí. Bylo to velice zvláštní pozorovat je jak komunikují beze slov. Po nějaké době co si vyměňovaly obezřetné pohledy se Sam otočil a kývl na mně hlavou.

„Bylo to souhlas ? Můžu s vámi zůstat ?“

Znovu pokývl svojí obří hlavou a odběhl. Bylo to docela vtipné jak pořád běhal sem a tam, jen aby se proměnil. Jako by jsme nebyli chlapi.

„Rozhodli jsme se, že s námi můžeš zůstat. Musíš, ale pomáhat v našem úkolu.“

„Dobrá, ale jaký máte úkol ?“

„My chráníme svoji rezervaci La Push. Chráníme obyčejné lidi před vším zlem. Nejčastěji tím zlem jsou upíři.“

„Upíři ?“ Bylo by divné kdybych mněl upíry zabíjet po tom co jsem s jedním poloupírem strávil polovinu svého života. Teď ale chci začít nový život. Myslím jim pomáhat, abych s nimi mohl zůstat.

„Ano. Tak co zůstaneš s námi nebo ne ?“ Byl nějaký netrpělivý.

„Ano, zůstanu s vámi a budu plnit úkoly, které mi dáš.“

Pousmál se a otočil se zpět na svoji smečku.

„Já vám o říkal.“ To už se ale otočil ke mně a s úsměvem na mně promluvil.“

„Je tu jeden detail. Víš my mluvíme spolu ve vlčí podobě pomocí mysli. Jsme myšlenkově propojeni. Každý ve smečce ví co si myslí ostatní. Jen si nejsem jist jestli budeme moci komunikovat i s tebou. My všichni jsme z Quilského rodu. To je taky další věc která nás spojuje. Možná, že to půjde třeba tě nějaké síly k nám nějak připojí, ale nic neslibuji. Když to nepůjde, nemůžeš být s námi ve smečce. A jsi zavázán doživotní mlčenlivostí o nás.“

 Celý „příběh“ co mi tu Sam vyprávěj jsem si teď srovnával v hlavě. Takže jestli to vyjde a já budu moci komunikovat pomocí mysli, tak budou vědě vše o mé minulosti. Vše o mně a o mých přátelích, Belle, Mary ………

„Takže, teď tě prohlašuji oficiálním členem naší smečky.“ Sam ke mně přistoupil a poplácal mně po zádech. Bylo to takové otcovské obejmutí.. Trochu mně to pobavilo.

„Tak myslím, že bychom se mohli seznámit. Kluci.“ Podíval se na smečku a  jeden vlk, ten byl úplně bílí a mněl pomněnkově modré oči, nesouhlasně zavrčel.

„Promiň.“ Sam se na toho vlka usmál a ten povýšenecky nadzvedl čumák.

Pozorněji jsem si je všechny prohlédl a všiml si, že mají na nohách přivázané oblečení.

Všichni se začali proměňovat do svých lidských podob až na toho sněhově bílého. Ten odběhl do lesíka. Postupně se oblékly a stoupli si do řady. Po chvilce z lesa vyšla dívka. Měla dlouhé a rozcuchané černé vlasy. Nebyla moc vysoká, byla tak akorát. Jakmile jsem ji poprvé uviděl tak jsem měl potřebu ji stálé sledovat. Nemohl jsem z ní spustit oči. Byla tak krásná! Nejde to ani vystihnout slovy. Stoupla si na konec řady a mile se na mně usmála. Periferním viděním jsem poznal, že Sam nadzvedl obočí. Co to mnělo být ? Pohled od ní jsem odtrhl až teprve, když na mně někdo promluvil. Byl to druhý největší kluk. Měl na krátko ostříhané černé vlasy. To nebylo nic zvláštního, měl to tu každý, až na jednu osobu. Tu přenádhernou dívku. Pohledem jsem zase zabloudil k ní  a nemohl se podívat jinam. Postřehl jsem, že na mně Sam mluví, ale když jsem se díval do jejích oči vše začalo utichat a stáli jsme tam jen my dva.

„Tohle je Jakob… Quil…….Embry………LEAH.“Tak se jmenuje ta nádherná dívka.

Teprve když si odkašlal tak jsem se na něj podíval

„Rád vás všechny poznávám.“

„Pojď předpokládám, že nemáš kde bydlet, tak prozatím můžeš bydlet u mě.Přeměň se prosím, ať vidíme jak vypadáš. Pro jistotu.“

„Klidně.“

„Raz…Dva…..Tři. A bylo to. Proměňovat jsem se naučil dost rychle. Všichni na mně zírali s otevřenou pusou. Co je nebyl jsem nijak velký. Jen můj kožich mněl poněkud zvláštní barvu. Měl hnědo-červenou, nebo taky hnědo-fialovou, nebo hnědo modrou. Prostě podle toho jak se do něj odráželo slunce. Stoupl jsem si na zadní, dal packy dopředu a vyplázl jazyk, aby se trochu uvolnili. Leah se začala smát tak krásným smíchem, že jsem na ni dokázal jen obdivně zírat. Všichni se začali zase proměňovat do svých podob a i Leah se proměnila bez toho aniž by šla do lesa. Jak mile se proměnil první slyšel jsem v hlavě neznámí hlas. Ano! Funguje to znám jeho myšlenky. Zkoumal jsem vše v jeho hlavě. Začal jsem slýchat víc hlasů už jsem poznal, že jsme všichni a zaposlouchal jsem se do té mysli Leah. ANO! A znovu ANO! Tyky si myslí že jsem hezký a milí! Ano!

Ehm… My tě slyšíme …všichni. (Sam)

Sakra! Přemýšlel jsem co se to se mnou děje. Že by láska na první pohled?

Ale nováček se nám otiskl! (Embry)

Nevnímal jsem to a dál jsem študoval mysl Leah. Když najednou mě do mysli udeřila Vzpomínka na Bellu. Tahle vzpomínka ovšem nebyla moje !

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary Green 17 - Smečka: