Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary Green 16, - Raien

23.04.2009 (11:21) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1753×

16,

„Jo tak spusť“

„ No .. já .. zjistil jsem, že tě miluji.“

„ehm…. Cože ?“ Doslova mi to vyrazilo dech. A to se povede málokomu vyrazit upírovy dech.

„ Já se omlouvám, že jsem to na tebe tak vybalil, ale musel jsem ti to říct.“

Zdálo se mi to nebo v domě Edward zavrčel. Asi jo , nebyly jsme zas tak daleko aby to neslyšel.

„No víš, ale já miluji Edwarda a vždycky budu. Moje city k němu se nikdy nezemnění.“

„Já myslel jsem si, že to řekneš. Tak teď už asi půjdu, měj se .“

„ No to přece ještě nemusíš. My… můžeme být přáteli.“ Věděla jsem že je to naprosto nemožné, ale za pokus to stálo.“

„Jo možná někdy….. později…. Ehm… ahoj“

Už byl pryč. Mrzelo mně, že se to takhle vyvrbylo, ale co jiného jsem mohla dělat.

Být s ním to by asi bolelo jeho, ale já s ním kamarádka chtěla být. Bylo mi s ním moc dobře. Rozhodla jsem se správně ? Mezitím ke mně přišla Mary.

„Ehm.. tak já už taky půjdu, ahoj.“

„No.. tak dobře uvidíme s zítra ve škole ano ?“

„Určitě měj se hezky. Jo a Bello, myslím, že si se rozhodla správně.“

Pousmála se na mně a já jí usměv oplatila. Šla jsem do domu a rovnou k Edwardovy. Objala jsem ho a políbila.

„Tak co budeme dělat dneska ?“

„No o něčem bych věděl.“ To už mně, ale odnesl do ložnice a položil na postel.

Nový oblečení co mi přivezla Alice při poslední návštěvě už nevydrželo. Budu muset jít zase na nákupy…

Ráno a zbytek byl docela nudný. Jeden detail se však změnil. Raien nebyl ve škole. Když jsem se ptala Em říkala, že mu nebylo dobře. Dnešní den nebyl nijak zajímavý. Ostatně tak probíhal skoro celý týden. Raien se stále neobjevil ve škole.Ve čtvrtek už dost pozdě večer někdo bouchal u dveří. Šla jsem otevřít a tam stála Mary.

„Bello, prosím tě musíš mi pomoct. Raien už se neukázal tři dny a já se o něj strašně bojím.“

„Em a nechal ti nějaký vzkaz nebo tak něco? Nějakou zmínku o tom kde je ?“

„Ne nic. Prošmejdila jsem celý dům a nikde nic. Všechny věci má na svém místě.“

„To je divný, myslíš, že utekl ?“ Ale před čím by Raien chtěl utíkat ?

„Já vážně nevím. Nejhorší ale je že, ho nemůžu najít. Nemůžu na něj použít svojí moc. Bello prosím pomoc mi já nevím co mám dělat.“

„Dobře pomůžeme ti ho najít. Slibuji.“

Kde ale začít ? Nevíme kam by mohl jít. Nemáme ani maličkou stopu. Nic.

„Kde začneme?“ Mezitím se už o našeho rozhovoru přidal i Edward.

„Myslím, že bychom mněly začít u vás doma.“

„To je dobrý nápad Edwarde.“

„Tak pojďme.“

Vydali jsme se svojí upíří rychlostí lesem. Em nás moc nestíhala přeceněn její síla byla menší než ta naše, ale my jsme se přizpůsobili jejímu tempu. Doběhli jsme k nim domů a prošli jsme to tam celý. Byla tam asi tak den nebo dva dny stará pachová stopa. Prošli jsme i okolí domu a v těch nejhustších koutech okolního lesa jsme našli stopu o něco silnější. Následovali jsme ji až na pláž a tam do moře. Vypadá to, že si Raien chtěl jít zaplavat, ale na dost dlouhou dobu. A proč nám, nebo alespoň Mary nic neřekl ? Je to zvláštní. Pročesávali jsme celé okolí celou noc. Doufali jsme, že najdeme ještě nějakou jinou stopu. Třeba si šel vážně jen zaplavat a vynořil se někde úplně jinde. K ránu jsme se Edwardem vydali zpět domů. Museli jsme se připravit do školy. Vše jsme stihli levou zadní a ještě jsme si při tom užili každý toho druhého. Své druhé polovičky.

Ve škole jsem viděla Em. Měla strašně pytle pod očima a skoro se neudržela na nohou. Řekla bych, že ještě hledala po tom co jsme odešli.

Edwardův pohled :

Ve škole nebylo nic moc. Jen pár hodin jsem mněl jiných než Bella, ale o jedné přestávce mně před třídou čekalo překvapení.

„Raiene ? Jsi to ty ?“ Měl delší vlasy obličej celý pobledlý a tak nějak zdrchaný. Přišlo mi divné, že za tak krátkou dobu mu vlasy stačili narůst delší.

„Edwarde, musím s tebou mluvit, ale o samotě.“

„Dobře, teď mám tělocvik tak to snad nebude vadit.“

Šli jsme ven ze školy a zamířili směrem ke stromům hned vedle školy.

„Edwarde především se Em nesmí dozvědět, že jsem tu byl jasný ?!“

„ No moc se mi to nezdá. Víš jak by byla šťastná, kdyby tě viděla? A proč si vůbec zmizel. Bála se o tebe. Ostatně to my všichni. A ty zase odjedeš ?“ Otázky se ze mě sypaly jedna za druhou.

„Zadrž. Takový nával nedokážu pobrat. Vysvětlím nebo přesnější bude, řeknu ti něco , ale jen to co potřebuješ vědět.“

„Dobře, tak začni za chvíli musím zpět do školy.“

„Takže, já z jistého důvodu už tu prostě nemůžu být. Nelíbí se mi životní styl který tu žiji. Chci si najít něco, nebo někoho kdo bude stejný jako já. Em nemůže jít se mnou. Jak už jsem stačil pochytit upíři a vlkodlaci nemůžou být spolu. Mary by se idejně nikdy neodtrhla. Být to na ní klidně by mně i pronásledovala.“ Tiše, ale tak nějak tajemně se zasmál a pokračoval.

„Nedaleko odtud jsem našel smečku vlkodlaků. Chvíli budu s nimi a podívám se jak oni žijí.

Potom se možná půjdu podívat o kus dál. Ještě jednou neříkej nic Em a dej na ni pozor. Byl bych ti velice vděčný, kdyby jste ji přijali do svého „klanu“. Měj se dobře Edwarde a rád jsem tě poznal.“

Vyskočil na nohy a už běžel pryč. Nestihl jsem mu říct ani prosté ahoj.

Vrátil jsem se do třídy a dělal, že nic. Přesně jsem věděl, že to alespoň Belle řeknu. Jen jsem nevěděl kdy.

Bellin pohled:

Ještě nějakou dobu jsme po Raienovy pátrali, ale nic. Žádná nová nebo i stará stopa. Jednou se Em zastavila a velmi sklesle na nás promluvila.

„Myslím, že kdyby Raien chtěl abychom o něm věděli tak nám dá vědět. Díky, že jste mi pomohli ho hledat, ale zdá se, že o sobě nechce dát vědět. Necháme ho proto být.“

„ Víš to určitě?“ Bála jsem se o ni. Den ode dne vypadala hůř.

„určitě.“ Pokusila se o úsměv, ale byl to spíž takový úšklebek.

„Tak se měj a kdybys cokoli potřebovala tak dej vědět slibuješ ?“

„Jasně a díky za pomoc.“

Odešli jsme k nám domů a tam se svalili do postele. Bylo to spíž jen ze zvyku, než z potřeby.

„Bello musím ti něco říct.“

„No tak mluv. Co máš na srdci ?“ Tvářil se dost vážně, tak jsem taky zvážněla a poslouchala co mi řekne.

„Prosím nepřerušuj mně. Nech mně ti vše vysvětlit a potom teprve se na něco ptej, nebo mi něco vyčítej.“

„Dobře.“ Byla jsem zvědavá co mi chce říct. Podle jeho výrazu to bylo dost důležitě.

„Já.. no spíž…..byl za mnou Raien. Přišel včera, když jsme byli ve škole. Řekl my, abychom ho nechali být. Abychom ho už nehledali. Prý chce žát vlastní život. Já mu to moc nevěří. Říkal to jakoby z donucení. Přišlo mi, že to nechtěl říct, ale někdo ho nutil. Prý se máme postarat o Mary. Ona to prý potřebuje a já si myslím, že bychom mněli respektovat jeho rozhodnutí….. Tak….. a můžeš spustit vodopád otázek a výčitek.“

„To si teda piš, že spustím!“

Em se málem zbláznila žalem já i Edward jsme ho hledali pomalu týden každou noc. A on si jednoho dne jen tak přijde a řekne nám abychom ho nechali na pokoji? Dobře já a Edward si s ním nejsme tak blízcí, ale co Em? Na ni ani jedinkrát nepomyslel ?

„Ale proč si ho nechal!? Měl jsi mu třeba nakázat nebo ho vlastnoručně dotáhnout k Mary a donutit ho říct Em pravdu do očí.

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary Green 16, - Raien: