Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary Green 15, - vše ve starých kolejích

16.04.2009 (15:08) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1606×

15,

Na stole byl vzkaz :

     Ahoj,

           Nějakou dobu se ještě zdržím venku.

           Potřebuji si pročistit hlavu.

          Prosím omluv mne ve škole a neboj se o mně.

          Až budu připravený tak přijdu zpět.

                                                 Edward.

Rvalo mi srdce vědět, že tu byl a já byla pryč. Prošvihla jsem šanci omluvit se mu a požádat ho o odpuštění. Už bylo na čase abych šla do školy. Vzala jsem si něco na sebe a nasedla do svého auta. Dojela jsem na parkoviště a všechny oči jako vždy střelili ke mně. Už jsem si na to docela zvykla, tak jsem si toho nevšímala. Šla jsem na první hodinu.

Seděla jsem sama v lavici a vůbec jsem nevnímala svět jen v pozadí hlavy jsem slyšela nějaké hlasy, ale vůbec jsem je nevnímala.

.....slečno Cullenová? .......... Halo slečno ......prosím odpovězte na mou otázku......

Asi po minutě ticha mi došlo, že to bylo na mně a měla bych odpovědět.

„promiňte pane učiteli mohl by jste ji zopakovat ?"

Takhle proběhl celý den. U oběda jsem si sedla k prázdnému stolu a přemýšlela o svém životě a všem co jsem provedla. Že si ke mně někdo přisedl jsem zjistila až když na mně promluvil. Byl to nějaký kluk , vůbec jsem ho neznala.

„Ahoj já jsem Dereck Hilton....Dneska sama ?"

„Můžu se zeptat co chceš ?"

„No .. vlastně jsem se vsadil s kámošem, že k tobě přijdu a chvilku si s tebou budu povídat.Prosím spolupracuj.

Otočil se na kamarády a mrkl na ně. Ti na něj zírali s pusou dokořán.

„Hele tohle se mi vůbec nelíbí. Už jsme pokecali, tak můžeš jít."

„Fajn" Otočil se a odkráčel. Jen co dosedl  všichni se k němu naklonili a začali se ho vyptávat

„Ahoj, můžeme si přisednout ?"

Byla to Mary a Raien.

„Jo jasně." Sedli si naproti mně a Rai ze mě nespouštěl oči.

„Víš Raii musím s tebou mluvit."

„Tak spusť"

„To co se stalo včera byla veliká chyba a -„

„To je dobré Bello vím kam tím míříš."

„Díky"

Usmála jsem se na něj, ale asi to nevypadalo moc přesvědčivě. Když jsme „dojedli" tak jsem se zvedla odnesla svůj tác a mířila k autu.

„Můžu dneska zase přijít ? Moc dobře se mi s tebou povídá."

„Ráda tě uvidím Em."

„Super.Tak se stavím kolem sedmý jo?"

„Klidně." Nasedla jsem do svého auta a jela domů. Doufala jsem, že už tam bude . Ale nebyl. Zase jsem seděla na verandě a potom jsem si povídala s Em. Dneska mi zase řekla něco o sobě.

Její matka se zamilovala do upíra a "zplodila" jí. Při porodu zemřela a ona zůstala s otcem. Už ji nebavilo žít s ním, protože on byl mrzutý a vůbec se o ni nezajímal. Odešla od něj a vydala se do světa. Chvilku se toulala sama a potom narazila na Raiena.

Abych řekla pravdu její život nebyl nijak zajímavý.

Takhle to bylo každý den skoro celý týden.Byla jsem jako robot. V pátek volala Alice a já ji informovala o tom, že není nic nového. Její návštěvu jsme ještě odložili.

Seděla jsem doma na gauči a ani se nehýbala. Někdo zaklepal na dveře a já se okamžitě vrhla k nim. S nadšením jsem je rozrazila a tam stál on. Můj poklad,moje životní láska, bez které nejsem schopna existovat. Měl mokré vlasy a opíral se o rám dveří. Vypadal jako medel, ostatně jako vždy.Skočila jsem mu do náruče. A do ucha mu šeptala.

„Moc mně mrzí co se stalo. Strašně tě miluji. Prosím odpusť mi. Prosím..."

To poslední slovo se rozléhalo místností a on se ke mně otočil a políbil mně.

„ Já.... Nevím co mám dělat Bells."

Bože prosím ať už neodchází.

„Chápu tě." Svěsila jsem paže a dívala se do zemně. Nechtěla jsem vidět jak odchází.

„Jedno ale vím určitě........ Už nikdy nechci být tak daleka a dlouho od tebe."

Skočila jsem mu kolem krku a nepustila se. Políbila jsem ho a vtáhla do domu.

Ráno jsme jeli do školy zase spolu. Byla jsem tak šťastná. Ani na malinkou chvilku jsem ho nepustila. Měla jsem štěstí a dneska jsem měli všechny hodiny spolu. Den uběhl docela rychle a šli jsme na oběd.  Povídali jsme si s Edwardem a zase k nám přišli Greenovy. Raien nevypadal moc dobře. Chvíli jsme si povídaly, ale moc to neklapalo. Rozloučili jsme se a jeli domů. Když jsme dojeli na schodech na nás čekalo překvapení.

„Ahoj Alice."

„ Belo ! Jak to, že si mi nezavolala ?" Tvářila se naoko rozzlobeně.

„Promiň byla jsem zaměstnaná něčím jiným." Přitiskla jsem se víc k Edwardovy a šli jsme dovnitř. Celý večer jsme si povídali. Cullenovy prý nesouhlasí s Alicinou návštěvou. Jen Emmett a Carlisle chtěli přijet taky. Prý se někdy přijedou podívat. Večer přišli na návštěvu taky Greenovy. Seznámili se s Alicí a kupodivu to bylo docela příjemné. Alice se strašně zajímala o Marynu schopnost. Raien celou dobu seděl v koutě a z povzdálí mně sledoval. Edward si toho stoprocentně všiml. Přemýšlela jsem hodně o Raienovy. Má mě rád ? Co mám udělat abychom mohli být přáteli. To už jsem ho ale stačila zhypnotizovat.

„Bello!"

Edward mně napomenul.

„Ou , promiň Raiene. Já jsem se jenom zamyslela." Omluvně jsem se na něj usmála. Ten se na mně stále jen díval.

„Já... půjdu na chvilku na vzduch, omluvte mně."  Edwardovy se to moc nelíbilo a viditelně to dával najevo.

Zvedla jsem se a šla na verandu. Začínala jsem vážně mít ráda tohle místo. Miluji moře, slunce a lesy. Tady jsem měla všechno a ještě něco navíc. Svoji lásku. Šla jsem do vody a po kolena jsem si v ní máčela nohy.

„Ahoj" Leknutím jsem nadskočila.

„ Pane bože to jsem se lekla. Raiene to už mi nedělej."

„Promiň. Víš já chtěl bych si s tebou promluvit."

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary Green 15, - vše ve starých kolejích: