Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary Green 14, - Osudová chyba

15.04.2009 (15:07) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1511×

14,

Bylo ráno a my s Edwardem leželi v posteli. Vstala jsem,ale zase jsem cítila tu strašnou bolest v břiše. Došla jsem do koupelny a tam jsem se zhroutila na zem. Než jsem se nadála vzlykala jsem a ležela na podlaze. Bolest v břiše se stupňovala a rozrůstala. Edward to slyšel a dobýval se do koupelny.

„Nech mně být. Hned přijdu.“ Snažila jsem se o normální tón hlasu, ale moc se mi to nepovedlo. Rozbil dveře a už se skláněl nade mnou.

„ Bello co je ti ?“ Ten strach a zděšení co mu sršelo z očí když mě uviděl mě donutilo si sednout a tvářit se, že mi nic není.

„Už je to dobré, ale ty ji nám rozbil dveře.“

„Bello já vím, že se s tebou něco děje! Tak mi prosím nelži stejně to neumíš.“ Já sama jsem nevěděla co se to děje. Vstala jsem, protože bolest už pomalu ustoupila a šla na lov. Už jsem to potřebovala. Ulovila jsem jednu srnku, když jsem na sobě ucítila něčí pohled. Člověk to naštěstí nebyl. Otočila jsem se dokola a hledala toho kdo se na mně tolik díval. Ve vzduchu byla zase cítit vůně jehličí a já se trochu pousmála.

„Ahoj“ Přesně jsem věděla, že tu Raien stojí a dívá se na mně.

Za mnou se ozvalo : „Jak si věděla, že jsem to já ?“

„Cítila jsem tě.Jestli o tom nevíš tak máš velmi příjemnou vůni jehličí.“

„Myslel jsem, že upírům smrdím, ale asi jsem se mýlil.“Usmál se na mně a stále se přibližoval.

"Ostatní vlkodlaci mi vždy smrděli, nevím co se to se mnou děje."

 Už byl skoro u mě a pořád  se mi díval do očí. Já se kontrolovala abych ho nezhypnotizovala. Stál přímo u mě a udělal něco co bych nikdy nečekala. Políbil mně.  Nejhorší na tom ale bylo, že já se nechtěla odtrhnout. Líbali jsme se hrozně dlouho a on se potom odtrhl lapajíc po dechu.

Usmál se na mně a já za sebou slyšela jak křupla větvička. Otočila jsem se a tam jsem viděla Edwarda s obličejem v dlaních. Rozběhla jsem se k němu, ale on se rozběhla taky. Bohužel ne ke mně, ale směrem pryč.

„Edwarde počkej ! Nech si to prosím vysvětlit.“

On se z nanadáni zastavil a v očich měl tolik zloby, že vypadal jako opravdový upír.

„A co chceš vysvětlovat hmm.. ? To, že se tady líbáš s cizím chlapem ? Bože a já měl takový výčitky!“ Zase se rozběhl a já u neměla sílu jít za ním. Stála jsem tam jako opařená nemohla se ani hnout. Na to, že tu stojím už dlouho mně upozornil Raien.

„Měla bys jít domů Bells. On ti odpustí.“

„Bože co jsem to udělala ? On se jen podíval na Em a já málem zešílela. Teď jsem se líbala s cizím chlapem a čekám, že mi odpustí ? „ Já jsem vážně příšera. Šla jsem domů s nadějí, že je tam a odpustí mi. Když jsem vešla a prohledala celý dům, nebyl tam. Hodně dlouho jsem stálá na verandě bez pohnutí a topila se ve svých výčitkách a v bolesti, která teď už proudila celým mým tělem. Už jsem to nevydržela a schoulila se do klubíčka. Když se mně nějaká studená ruka zezadu dotkla dlaní.

Myslela jsem, že je to Edward a pousmála se.

„Edwarde ?“ Nebyl to on. Byl to Raien.

„Ramene jdi pryč. Nech mně prosím být.“

Bezeslova odešel. Seděla jsem na schodech v klubíčku s obličejem v dlaních. Najednou jsem slyšela auto které zastavilo na příjezdové cestě a z něj vystoupila Alice. Měla ustaraný výraz a běžela ke mně.

„Bello? Co se stalo ? „

„Alice. Já jsem taková zrůda.! Nezasloužím si ho.“

„No tak Bello pojď dovnitř a tam mi všechno řekneš ano ? „

„Ne nepůjdu. Zůstanu tady a budu čekat klidně věčnost.“

Edwardův pohled :

Běžel jsem dlouho, ale potom jsem začínal mít potřebu se vrátit. Nemohl a ani nechtěla jsem ji nechat tak dlouho samotnou. I přes to co mi udělala jí pořád miluji a nikdy nepřestanu. Jen jestli ona ještě miluje mně ? Třeba jsem přišel moc pozdě a už mě nechce tak jako dřív. Ne! To nesmím dopustit. Běžel jsem zpět k našemu domu a zastavil jsem se dost daleko, aby mně nemohla vidět a ani cítit, ale dost daleko na to abych jí viděl. Stála tam bez pohnutí dlouho a její obličej byl zkřivený bolestí. Najednou si sedla a schoulila do klubíčka. Ten pohled už jsem nevydržel. Chtěl jsem jít k ní, ale někdo mně předstihl. Raien. Ten blbej pes! Sedl si vedle ní a hladil jí po zádech. Jí se na obličeji se objevil úsměv. Cože ? Ona ho snad má vážně ráda ? Ten pohled už jsem, ale opravdu nesnesl. Rozběhl jsem se pryč od nich. Nemohl jsem se  na ně dívat. Ochrání ji ten její Raien. Ať mně „bůh“ vezme klidně spět, stejně už tu nemám co dělat. Už tu ani nechci být. Běžel jsem jak nejrychleji jsem uměl. Když už končila pláž tak jsem se vydal do vody. Plaval jsem a plaval. Stále dál a dál nikde nic jen já a voda.

Bellin pohled:

„No tak Bello nebuď tak paličatá. Edward je stejně na cestě pryč. Asi na dlouho“

Bože kam jde? Prosím ať se vrátí. Začali mnou otřásat nezastavitelné vzlyky. Byl to pláč… upíří pláč.

„Bello, prosím řekni mi co se stalo ať ti můžu nějak pomoct.“

Pomalu jsem se uklidnila a začala vyprávět celý přídech od té doby co odjela.

…

„Aha, tak proto jsem neviděla vaši budoucnost, protože tu máte vlkodlaky.“

„Já se chovala tak hloupě a co jsem Edwardovy udělala nevím jestli mi ještě odpustí.“ Dala jsem si obličej do dlaní a bezmocně zadržovala pláč.

„Já ti to říct nemůžu. Nevidím tě, protože se pořád motáš kolem toho vlkodlaka.“

„Alice já myslím, že by jsi měla jet domů se mnou si moc zábavy neužiješ a já ti zavolám až mi bude době ano ? „

„No tak dobře, ale při jakékoli malé  změně mi zavoláš ano ?“

„Dobře, měj se hezky“

„Tak ahoj“

Nasedla do svého auta a odjely pryč. Už zase jsem tu byla sama. Nasála jsem vzduch a v něm ucítila někoho. Možná upíra ? Možná člověka ? Aha hned mi bylo jasné kdo to je. Mary. Rozhlédla jsem se kolem a nalevo odemně stála po kotníky ve vodě a dívala se do moře.

Šla jsem k ní a ona se na mně s úsměvem otočila.

„Víš Edward se na tebe moc zlobí a teď je na cestě na Antarktidu.“

„Cože ? „ Vykulila jsem na ni oči a otevřela pusu dokořán. „Jak to víš ? „

„No to je moje schopnost, umím vše co si vymyslím. Když budu chtít umět oživovat budu to umět. Cokoliv co i vymyslím budu umět. Víš jak jsem ti tam na louce něco říkala v mysli tak to je schopnost.“

„Aha“

„Je zvláštní, že na tebe nepůsobí všechny mé schopnosti. Například ti nemůžu číst myšlenky. A nějaký fyzický útok je taky nemožný. Ale posílat ti své myšlenky můžu. Je to divné. „

„To ano, moje kamarádka ta má taky schopnost. Vidí budoucnost a i tu mojí.“

„Víš co by mně zajímalo ?“

„Ne to vážně ne.“

„Co se stalo, že byl Ray takový rozrušený a měl takovou podivnou náladu, ale zato Edward byl strašně naštvaný.“ Tázavě se na mně podívala a povytáhla jedno obočí.

„Já ...líbala jsem se s Ramenem a Edward to viděl. „ Jednodušeji jsem to shrnout nemohla.

Em se uchechtla a zase se dívala na moře.

„Neboj on se vrátí. Už teď je o tom rozhodnutý. Až moc tě miluje na to aby se držel dál od tebe.“

Nevím čím to bylo, ale cítila jsem se s ní opravdu dobře. Povídaly jsem si skoro celou noc. Zdá se , že i jí se mnou bylo dobře.

„Omluv mně Bello, ale jsem unavená a Rai bude mí starosti.“

Zatímco jsem se bavili jsem jí řekla snad všechno o sobě a své rodině.

„Jo jistě jen běž uvidíme se zítra ve škole ano ?“

„Jasně. Tak ahoj.“ Odběhla a já si šla pro plavky. Rozhodla jsem se, že si zaplavu. Plavala jsem celou noc.

K ránu jsem plavala zpět domů se připravit do školy.

Na stole byl vzkaz :

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary Green 14, - Osudová chyba: