Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary Green 11, - Nové objevy

12.04.2009 (14:16) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1439×

11,

Vlkodlak. Běžela jsem za tím zápachem chtěla jsem zjistit kdo to je. Možná někdo z La Push nebo snad někdo odtud ? To je divné ještě jsem tu nikdy nikoho “necítila“.

Doběhla jsem na konec stopy. Bylo to u okraje silnice a asi tak dvacet metrů odtud byl malinký domek s zahrádkou plnou kytiček. Šla jsem směrem k tomu domu. Teď už jsem necítila ten smrad, který štípal v nose. Teď to byla příjemná vůně jehličí. Než jsem došla k domu tak už v okně stál nějaký mladý kluk. Měl vykulené oči a hned co se střetl s mým pohledem, tak pustil záclonku a zmizel. Ještě chvíli jsem tam stála a přemýšlela. Vždyť by mi měl smrdět i v lidské podobě tak co se děje? Nebo snad není vlkodlak jako u nás ? V mysli se mi honilo spoustu otázek, na které asi nikdy nedostanu odpovědi. Vzhledem k tomu, že by bylo podezřelé stát tu ještě chvíli vydala jsem se zpět do domu na pláži.

Když jsem přišla Edward seděl v křesle a díval se na rozbouřené moře. Jakmile mně zahlédl usmál se na mně a rozevřel svou náruč abych šla k němu. Doběhla jsem k němu a sedla si mu na klín. Nechtělo se mi tuhle pěknou chvilku kazit slovy a jemu asi taky ne, takže jsme tam jen tak seděli v obětí a dívali se na moře. Tedy alespoň on já se dívala na něho. Studovala jsem každičkou část jeho obličeje a víc a víc jsem v ní viděla toho starého Edwarda, i když byl tak jiný pořád to byl on moje láska.

„Edwarde strašně tě miluji a prosím slib mi, že už mně nikdy neopustíš, prosím.“

Podíval se na mně a nejsladčeji co jsem kdy od něj slyšela pronesl.

„Slibuji moje lásko navždy.Ten nahoře mi to slíbil.“Začal mně líbat a já si jeho polibky vychutnávala jak nejlépe to šlo. Byla jsem štěstím bez sebe.

Alicin pohled:

Seděla jsem s Jasprem na gauči a on zaujatě pozoroval televizi. Myslím, že tam byl zápas nebo co. Pohrávala jsem si s jeho vlasy, když jsem měla vizi. Celá jsem ztuhla jako vždy a Jasper se na mně podíval vyděšenýma očima.

„Co vidíš Alice ?“

Nebyla jsem schopná slova. To co jsem právě viděla to nebylo možné to prostě nejde!! Je to ta největší blbost.Vize mně přešla a já jsem se na něj jen usmála.

„Nic podstatného neměj strach. Teď bych si, ale ráda šla pročistit hlavu hned se vrátím ano ?“Musela jsem si to promyslet. To co jsem teď viděla, musel být nějaký omyl. Musím odtud vypadnout.

„Neměl bych jít s tebou?“ On byl vážně to nejlepší co mně kdy potkalo. Nebo spíš co jsem si kdy našla.

„Ne to je pořádku jen se dodívej na zápas hned se vrátím.“ Věnovala jsem mu jeden okouzlující úsměv a běžela k lesu. Takže abych si to shrnula teď jsem měla vizi ve které Bella říká tomu jejímu Thomasovi Edwarde. Ten Thomas jí říkal, že spolu budou na vždy, že jí to ten nahoře slíbil. Bylo to jako by mluvila s Edwardem. Ale to není možné nemůže to být on. Vždyť Edward zemřel. (znovu) To nemůže být on! Musela jsem zjistit jak to je i přes tu všechnu nenávist k tomu Thomasovy, o které ani nevím kde se vzala, zjistit jak to je. Co se to vlastně děje. Ale jak to říct ostatním nechci je nějak navnadit a potom je tolik zklamat když to nebude on. Nejvíc by to ublížilo Jasprovy, ten se s Edwardovou smrtí vyrovnával asi nejhůř. Možná i hůř než Esme. Musím to jít zjistit sama. Ale jak to mám udělat. Jasper bude chtít jít všude se mnou. Musím utéct. Jak to potom, ale Jasprovy a ostatním vysvětlím ? Budu muset něco vymyslet, ale na to už není čas.Vytvářela jsem si v hlavě spoustu otázek a hned si n ně odpovídala. Musím jít zjistit co se to děje. Běžela jsem lesem směrem k domu ve Wooding city, kde předpokládám, že budou. Kam jinam by šli a navíc v mojí vizi bylo slyšet šumějící moře, které je u nich. Měla jsem štěstí, že byla teprve začátek noci. Mohla jsem tak běžet dlouho v kuse, bez obav z toho, že mně někdo uvidí. Už začalo svítat, a já byla skoro na místě. Myslela jsem že je to mnohem dál. Asi ve dvě hodin odpoledne jsem byla na pláži a od mojí kůže se odráželo sluníčko. Vzpomněla jsem si, že s ní bydlí ten S…něco, tak jsem šla do stínu a vzala svůj telefon. Vytočila jsem Bellyno číslo, chvíli trvalo než to někdo zvedl. Ozvalo se jen prosté “Halo?“

„Bello jsem tak ráda, že jsi to zvedla ty !“

„Alice?“

„Jo to jsem já prosím pojď okamžitě před dům.“

„Ale proč ?“

„Prostě mi věř.“Zaklapla jsem telefon a netrpělivě jsem jím bouchala o stehno.

Konečně vyšla ven ruku v ruce s tím Thomasem. Teda aspoň myslím, že je to Thomas. Vyšla jsem z lesa aby mně viděli.

„Bello a ty… ehm… Thomasi musím s vámi mluvit.“

„Dobře tak mluv.“ Bella se tvářila nechápavě, a Thomas taky. To je divné, jestli je to Edward tak už si to přečetl v mé mysli.

„Já …měla jsem vizi… a ty … si v ní… jeho…. oslovovala… Edwarde.“ Vysoukala jsem ze sebe.

„Sakra na tohle jsem nemyslela.“ Bella se podívala na Thomase se strachem v očích.

Nevím co se stalo, ale kývl na Bellu a ona spustila.

„Víš to co ti tu teď řeknu nesmí vědět nikdo jiný než my! On Edward zemřel, a „bůh“ ho vrátil zpět aby mně ochraňoval , protože já prý mám na světě ještě nějakou práci. On.. vrátil ho spět na zem, ale nemohl ho vrátit ve stejné podobě. To by bylo proti rovnováze či co. Edward už nemá svou schopnost číst myšlenky. No když se vrátil tak mi vše řekl a já mu věřím. Je to Edward jen v jiném těle.“

Stála jsem tam s pusou dokořán a zírala na ně. Srovnávala jsem si vše v hlavě. Takže Edward je tenhle Thomas. Nemá žádné schopnosti a niko jiný nesmí vědět, že je to on.

„Oh můj bože „ Já nevěděla jsem co jiného říct. Když mi došlo jak by se to dalo vyložit tak jsem se začala smát. Edward a Bella to taky pochopili a začali se smát se mnou. Rozběhla jsem se k Edwardovy a odejmula ho jak nejpevněji jsem uměla.

„Au, Alice to bolí.“ Zanaříkal. Stále jsem se od něj nechtěla odtrhnout. Edward je zpět, je tady se mnou, a bude tu dokud tu bude Bella.

„Hele nech mi z něj kousek.“Pokárala mně Bella, tak to už jsem ho pustila. Byla jsem tak šťastná,

„Ale počkat! Nikdo jiný to nesmí vědět ?“

„Ne Alice, to by mně odtud zase vzali pryč. Jako ze světa myslím.“

„Bože ale to nejde já jim nemůžu takhle lhát.!“

„Alice musíš! Jinak mi ho zase vezmou. To já už nepřežiji! Nesmíš jim nic říct!!!“

Bella už skoro křičela. Byl vidět její strach v očích. Chápala jsem ji co kdyby mi chtěli vzít Jaspra. To bych asi nepřežila. Sklopila jsem hlavu a promluvila.

„Dobře. Měli by jste se vrátit k nám. Já ..chci vás mát na blízku.“ Teď vím že je Edward zpět a mám ho zase nechat jít ? to ani náhodou.

„No my chceme tu zůstat. Zapsali jsem se na školu a tohle je náš nový domov.“

„Dobře. Ale co nevidět za vámi přijdu n návštěvu! Nejvýš za týden.“

Bellin pohled :

Tak abych i to shrnula. Alice už ví, že Thomas je Edward. Neřekne to nikomu z rodiny, protože ví že by ho to „zabilo“. Odešla domů a za týden se na nás přijede podívat.

Zítra jdeme poprvé do naší školy. Já se strašně těším, ani nevím na co. Možná na to že budu zase studovat, nebo na nové spolužáky. Večer asi v půl sedmé Alice odjela a my s Edwardem si šli lehnout k nám do ložnice. Každý jsme si tak přemýšleli o svém a mě se zatoulali myšlenky na to jak jsem přijela a mluvila se Sebastianem. Byl jako v nějakém transu. Když jsem se ale otočila, přesněji uhnula pohledem, tak byl zase v pořádku. Že bych to udělala já? To ale znamená, že mám novou schopnost ? Ale jak to funguje. Rozhodla jsem se to vyzkoušet. Podívala jsem se Edwardovy do očí a soustředila jsem se jen na něho. On mi pohled opětoval a krásně se na mně usmíval. Asi za deset vteřin co jsme se takhle dívaly do očí on ztuhl a úsměv se mu ztratil. Uhnula jsem pohledem a on se „probudil“

„Co?.... Co to bylo ?“

„ Já …asi jsem našla novou schopnost.“ Usmála jsem se na něj a začala vyprávět.

„Víš jak jsme sem přijeli a Sebastian se choval divně. Jako že nereagoval a tak ? Tak to jsem udělala já! Když se na někoho soustředím a dívám se mu do očí tak ho jakoby zhypnotizuji. Teď jsem to zkusila na tebe a fungovalo to ! Dívej.“¨

Znovu jsem to udělala. Soustředila jsem se na něho a dívala se mu do očí. Tak je to ,vážně to funguje! Ale možná je čas na jeden experiment. Nechtělo se mi experimentovat zrovna s Edwardem, ale byl nejblíže. ¨

„Edwarde, teď vtaň z té postele a jdi k oknu.“ Promluvila jsem na něj velmi potichu a opatrně. Pořád se mi díval do očí a zvadal se z postele. No teda! Byla jsem unešená sama. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na něco jiného. On se probudil, a dezorientovaně se rozhlížel po pokoji.

„Co se to tu stalo.?“

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary Green 11, - Nové objevy: