Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 30. Konec vlády Volturiů

31.10.2009 (13:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1424×

POHLED ALICE
Když jsem se konečně vzpamatovala z té vize, šla jsem pro Bellu. Sice odmlouvala, ale když jí Eleazar řekl, že ze sebe dostává ty nejlepší výkony a nemá cenu již dále trénovat, šla dobrovolně se mnou. Zavedla jsem jí ke mně do pokoje, kde na nás čekala Rosalie.
„Co se to děje?“ Zeptala se zmateně Bella, když jsem po ní hodila bílé šaty. Pořád jí to nedocházelo, ani když ucítila pach jiných upírů, našich hostů, kteří zrovna přijížděli.

POHLED BELLY
Alice a Rosalie se smály mé otázce, ale já vážně nevěděla, proč po mě hodili ty šaty. Copak já za to můžu, že chci zachránit svojí lásku a do té záchrany patří i trénování mých schopností a tím pádem se nic nedozvím? Ať si ty dvě zkusí být v mé kůži.
„Tak mi ti to řekneme.“ Promluvila Rosalie po dvou minutách nepřerušeného smíchu. „Dnes sem přijedou všichni naši vegetariánští přátelé, kteří nechtějí, aby jim nadále Volturiovi vládly. Pomůžou nám tedy proti nim. A my jsme na jejich a naší počest uspořádali párty.“
Aha, tak proto jsme si na sebe musela vzít tak krátké šaty. I když moc se mi líbili, až na tu krátkost. Kéž by mě v nich viděl Edward. Snad se tu bude i fotit, aby mě pak v nich viděl.
„Tak fajn, začneme s úpravou?“ Zeptala jsem se jich a tentokrát se ony tvářili udiveně a já se mohla smát. Když konečně pobrali, co jsem řekla, Rosalie si vzala do parády mé vlasy a Alice líčení.
Jakmile se mnou skončili, pokračovali na sobě a já se mohla v klidu podívat do zrcadla. Co jsem tam zahlédla, mi vyrazilo dech. Já bych mohla být klidně na hlavní stránce módního časopisu. Zvlášť ty moje černé oči, které se neměnili, i když jsem byla na lovu přes dvě hodiny, byly krásné.
„Mohli bychom se vyfotit? Chtěla bych, aby mě v tom viděl Edward.“ Holky s mým nápadem nadšeně souhlasili a hned Alice běžela pro foťák. Pořád mě stavěli do nějakých póz a já jenom vnímala blesknutí.
„To bychom měli. A teď už dolů, hosté čekají.“ Vyhodila nás Alice z pokoje a všechny tři jsme se vydali ze schodů dolů. Jak jsem čekala, všichni na nás mohli oči čekat. Jen jednu věc jsem nečekala, a to že je tolik upírů vegetariánů. Myslela jsem, že jen my a Denalijští.
Pak se rozezněla muzika, chvíli se hrála taková pomalejší, pro ty starší upíry, ale později se to rozjelo a my řvali jak blázni. Na ty pomalé jsem s nikým netančila, jen jsem se bavila s různými upíry o zítřejší akci. Avšak na ty rychlé jsem se přidala k holkám a to se mi pak vůbec nechtělo z parketu.
Kolem půlnoci jsem si ještě zašla na lov, protože jsme měli jet na letiště, sice na soukromé, protože Carlisle koupil letadlo, které až se vrátíme, prodá, ale i tak je možnost, že tam budou lidé. Ulovila jsem si pumu, nejoblíbenější pochoutku mé lásky a pak plná síly jsem se vrátila zpátky za ostatníma.
„Měla by ses jít převléknout, v tomhle tam nemůžeš.“ Připomněla mi Alice a já se hned ocitla u mě v pokoji. Na posteli mi již leželo oblečení, které mi určitě připravila Alice. Abych jí udělala radost, tak jsem si ho bez problémů oblékla a dokonce jsem neprotestovala ohledně podpatků.
Na chodbě jsem se srazila s Alicí, která už také měla na sobě skoro stejné oblečení, což obnášelo černé triko, černou minisukni a kozačky. Jak jsem zjistila dole i Esmé s Rosalií měli to samé, kluci se tomu však vyhnuli, jaké štěstí.
„Nezapomeňte na náš plán.“ Připomenul nám Carlisle před domem a hned po té jsme nasedli do aut. Já jela s Carlislem, Esmé a s jedním neznámým párem. Jak jsme pochopila z jejich rozhovoru, ta žena mohla chodit po vodě. Deset lidí tedy půjdou s ní, musejí být s ní ale celou dobu propojení, aby to fungovalo. Ostatní se tedy potom vejdou do letadla. Pořád jsem se divila, jak nás může být tolik proti Volturiům a navíc skoro samý vegetariáni, wau.
Na letišti jsme vzlétli celkem rychle, zato cesta byla dlouhá. Byla jsem ráda, když na mě Alice půl hodiny před přistání promluvila, aby mi sdělila plán záchrany Edwarda. Musela ho zachránit Alice, protože já měla na starosti Ara a jeho bratry. Zachvátil mě vztek, když jsme si uvědomila, že to nebudu já, která uvidí Edwarda – mou lásku. Ale nakonec mi došlo, že je to dobře, pak bych se totiž už nesoustředila na boj.
Na letišti jsme se k Volteře rozeběhli, bylo to tak rychlejší a i bezpečnější. Dnes tu až moc zářilo slunce a my měli jediný štěstí, že na letišti nebylo človíčka a ještě ke všemu byl blízko něj les. Snad nám bude štěstí přát i ve Volteře.
„Tak teď se rozdělíme na tři skupinky.“ Ano, tohle byla první část Carlisleova plánu. „Moje rodina kromě Alice je ta první. Vy s Alicí,“ ukázal na tu menší skupinu, „půjdete zachránit Edwarda. A vy ostatní na povel vběhnete do sálu.“
„Alice zachraň mi ho, prosím.“ Odchytla jsem si jí, než by zmizela v hradě. Strašně jsem se bála, že tam nebude. Mohli ho zabít nebo já nevím co. Při takovýhle myšlenkách, se mi vždy zatajil dech.
„Neboj se, Bells. Bude vše v pořádku.“ Uklidnila mě a rychle objala. Pak se vydala směr hrad a já také, se svojí…rodinou.
Ještě předtím jsem se však přeměnila na netopýra, jak jsme byli domluvený. Neměli by poznat, že jsem to já. Využijeme chvíli překvapení. Carlisle bude, jakože chtít u Ara na pár dní i s rodinou zůstat, protože po Edwardově odchodu je to tak hrozný. Pak do místnosti vlítnu já a musím se dostat až za Ara.
Vše šlo podle plánu, Aro Carlislea přijal s nadšením a dokonce požádal Heidi, aby je ubytovala. Pak Emmett otevřel dveře za záminkou, že ucítil zvířecí krev. V tu chvíli jsem vlítla do místnosti a zaletěla jsem až za Ara. Tam jsem se přeměnila zpátky na sebe. Poklepala jsem Arovi na rameno a odběhla jsme si sednout na jeho trůn.
„Ahoj Aro.“ Pozdravila jsem ho slušně a on jen vyjeveně zíral. „No tak, nesluší se koukat na člověka s otevřenou pusou. Vlastně promiň, já jsem upír.“ Tomu jsem se začala hystericky smát.
„Bello.“ Řekl jen a já ucítila, jak se ke mně blíží jeho bratři. Použila jsem tedy na ně svou schopnost, nechala jsem jim zamrznout nohy. To byla jedna z mála schopností, která se mi nezdokonalila. Ale nevadí, takhle to stačí.
„Pusť mé bratry a můžeme si v klidu promluvit.“ Ten jeho přátelský hlas mě přiváděl k šílenství. Chtěla jsem s tím něco udělat, ale co? Bohužel nemám takovou schopnost, jakou má Eva, škoda. Ta byla zrovna s Alicí.
„Ne, Aro. Unesl si mi mou lásku, Edwarda. Díky tobě zemřel můj táta. A ta tvoje vláda je děsná. Hodláme tě nahradit, my Cullenovi.“ Jakmile jsem to dořekla, rozběhl se proti mně. Jenomže díky holi, která byla vedle trůn, jsem mu podkopla nohy. Ještě jsem mu poslala židli, aby si na ní sedl. A pak ho zapálila. Pak jsem se vrhla na jeho bratry, které Emmett už dávno roztrhal, takže stačilo je zapálit.
„Carlisle, zavolej ostatní, ať zlikvidují stráž.“ To byla další část plánu a taky ta vyšla. Teď už stačilo proměnit Heidi, která mě o dění zde v hradě informovala.


POHLED ALICE
Šla jsem se svou skupinou do vězení. Občas jsme při cestě někoho roztrhali na kousky a pak je spálili, ale to jen málokdy. Do vězení jsme se dostali rychle. Ale bylo těžké ho najít, tolik upírů co tu zavřeli, jsem nikdy neviděla. Pak jsem ho však zahlédla. Seděl na zemi se svěšenou hlavou. V tu chvíli mi ho bylo strašně líto, kdyby ho viděla Bella, ta by hned zlikvidovala celý hrad. No ona vlastně to teď už dělá.
„Edwarde.“ Zařvala jsem, když jsem byla u něj. On zhlédl a hned byl u dveří, které jsem mu otevřela. Chtěla jsem ho obejmout, jenomže on řekl jen „Promiň.“ A byl pryč. Že by běžel za Bello? Jenomže stále jsem neviděla jeho budoucnost, to bych ale měla.


POHLED EDWARDA
Můj plán vyšel. Alice mě vážně přišla zachránit. Jen se divím, že mě nezastavila. Možná neviděla mojí budoucnost, možná už žádná po mém rozhodnutí není. Vlastně se nedivím, nemůžu žít bez Belly.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 30. Konec vlády Volturiů: