Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 29. Smrt Belly

26.10.2009 (09:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1499×

POHLED CARLISLEA
Dnes byly přesně dva dny před útokem na Volterru, proto jsem se rozhodl konečně zavolat Arovi. Doufám, že na náš plán skočí. Nikdy jsem ho moc za přítele nepovažoval, vždy se snažil zlikvidovat naší rodinu a teď tomu bude konec.
Vydal jsem se do své pracovny a po cestě jsem potkal Alici, která mě povzbudivě poplácala po zádech a usmála se. Věděla, že to bude pro mě těžké. Nerad jsem se pouštěl do intrik proti Volturiovým, ale teď je to nutné. Mají Edwarda, kterého jsem od začátku bral jako svého syna. Už kvůli naší rodině a také Belle, to musím udělat.
Zamkl jsem se a zvednul telefon. Pomalu jsem vyťukával číslo mě velice známé. Samozřejmě to vzala Heidi, Arova sekretářka. Od pohledu velice milé děvče, ale měla jednu vadu, byla hrozně naivní. Věděla, co jsou Volturiovi zač a přesto tam zůstala, asi stále doufala, že jí jednoho dne přemění. Podle mě si jí však brzy dají jako svačinku.
Představil jsem se jí a ona okamžitě šla najít Ara. Ani to moc dlouho netrvalo a ozval se v telefonu můj „přítel“. Určitě si myslel, že nevím o tom, jak Edwarda unesl, že za všechno může on a jeho touha po moci. Proto také spustil tím jeho přívětivým hlasem: „Carlisle, příteli, proč voláš? Stalo se něco hrozného? Nemám se zastavit na návštěvu?“
Opravdu, chce se jen ubezpečit, že nic nevím. S Alicí jsme byli domluvený – budu dělat, jakože nic. I když teď bych mu nejraději rovnou řekl, jak ho naše rodina srazí.
„Aro, jsem tak rád, že tě slyším. Moje rodina je v koncích. Edward nás opustil kvůli nějaké upírce a Bella, ta jeho bývalá dívka, která navždy patřila do srdcí nás všech, byla přeměněna.“ Snažil jsem se mluvit smutně a myslím, že Aro tomu uvěřil. Naprosto zkameněl, když jsem vyslovil „byla přeměněna“.
„Co se dělo dál, Carlisle?“ V jeho hlase byl cítit strach. Ani se mu nedivím, jediná bytost, která by ho jako upír mohla zabít je přeměněna. Také bych se na jeho místě asi bál. Zvlášť když on se nechce jen tak vzdát své vlády.
„Belle došlo, že Edward jí už nebude chtít a tak se rozhodla zemřít. Uhořela ve svém vlastním domě.“ Arovi jako kdyby spadl kámen ze srdce, normálně si do telefonu oddechl, ale já dělal, že jsem to nepostřehl.
„To mi je tak strašně líto, příteli. Mohl bych pro tebe něco udělat?“ Měl jsem mu na to chuť říct: Naval mi zpátky mého syna. Ale krotil jsem se.
„Kdybys slyšel o Edwardovi, dej mi prosím tě vědět.“ Hned po mém přání jsme se rozloučili a mě na dveře začala nedočkavě klepat Alice.

EDWARDŮV POHLED
Již přes měsíc je mým domovem tato kopka. Samozřejmě jsem se několikrát pokoušel utéct, ale nikdy se mi to nepodařilo. Byl jsem až příliš hlídán. Aro o mě neztratil zájem, ba naopak den ode dne je větší. Vždy když jsem utekl, mě zavedli k němu a on mi zopakoval vždy tu stejnou otázku.
Nesnášel jsem ho a i tu upírku, která mě měla v moci a díky níž jsem tolik ublížil mé milované Belle. Ach Bella, co s ní asi teď je? Doufám, že je stále s Benem, ten jediný jí může ochránit, když osud mi s ní nedovolí být.
Sakra, blbý Aro! Nesnáším ho, nesnáším celou Volteru a hlavně Jane, která mi sem každý večer chodí dát ze „srandy“ nějaký ten šok. Alespoň při něm na chvíli zapomenu na své trápení.
„Oběd!“ Ozvala se malá upírka, která mi sem vždy hodila nějakou tu srnu. Zezačátku mi sem přinesli i člověka, ale to jsem vážně nemohl – kvůli Carlisleovi. Co by tomu řekl? Určitě mě teď s celou rodinou nesnášel po tom, co jsem pod mocí té upírky dělal.
Najednou jsem se ale musel zaměřit na jiné myšlenky než ty moje. Ta malá upírky v mysli vyslovila jméno mé Belly. Nad čím, že přemýšlí?
„Chudáček, ta Bella, kterou on miluje je mrtvá. Nesmí se to dozvědět, určitě by se hned pokusil utéct a zemřít. To však nemůžeme dopustit – nikdo.“
CO? Podle těch myšlenek je Bella mrtvá. Jak je to možný? V jedné vteřině se mi zhroutí celý svět. Má láska je mrtvá.
Měla pravdu, teď již nemám důvod, proč žít. Chci se s Bellou znovu shledat a oni mi v tom nezabrání.
V hlavě se mi seběhl plán útěku. Vysál jsem na posilnění tu srnu. A když jsem neslyšel myšlenky stráží, pokusil jsem se vytrhnout mříže. Moc to nešlo, ale trochu jsem je zkroutil a prolez mezi nimi. Vyrazil jsem dveře a už jsem cítil vzduch svobody.
Běžel jsem k místu, kde měl být východ, jenomže tam stála stráž a měřila si mě od hlavy k patě. Chtěl jsem se otočit, ale za mnou stáli další. Byl jsem prostě v pasti.
Znovu mě popadli a vedli k Arovi, který se na mě zdrceně díval. Jistě byl první, kdo věděl o úmrtí Belly. Vysílal jsem na něj vražedné pohledy, to on mohl za to, co se stalo Belle. To on mě od ní odvedl.
„Edwarde, je mi to tak líto.“ Přišel ke mně mě obejmout, ale já ho od sebe odstrčil. On se na mě udiveně podíval, jako kdyby nevěděl, proč jsem se tak zachoval.
„Zabij mě, Aro. Mám dva důvody pro tebe, proč to udělat. Ten první zní, že ti nikdy nebudu sloužit. A ten druhý je, že za vše můžeš ty. Tak teď mi alespoň dovol být s Bellou tam nahoře.“ Když jsem to vyřkl, začal se hystericky smát. Divil jsem se jeho reakce, ale nic jsem neřekl.
„Myslíš, že se jen tak vzdám takového unikátu, jak jsi ty? To určitě. Do čtyř dnů sem dorazí upravovač myšlenek a ty zapomeneš na tu svou mrtvou Bellinku. Navždy budeš v mé armádě, Edwarde a dokonce ti hledám nějaké to povzbuzení. Buď mi tedy vděčný. A teď ho odveďte.“ Pokynul rukou k strážím a znovu jsem se ocitl v té kopce. Jeho slova mi však zůstala stále v hlavě. Už mám jen čtyři dny a zapomenu na dvou lásku. Ne, to se nesmí stát, nikdy. Jenomže co teď? Možná Alice vidí mou budoucnost a pokusí se mě odsud dostat. Pak až budu na svobodě, ukončím svůj hrozný život bez Bells.

POHLED ALICE
Chtěla jsem jít pro Bellu, aby neviděla přijíždět hosty, jenomže jsem najednou dostala vizi. Byl v ní Edward a nějaký chlap, který ho držel za hlavu. Najednou měl Edward prázdný oči. Ano, chápu to. Edwardovi chce Arovi vymazat paměť, aby se k němu přidal.
Z té mé vyze jsem si musela sednout a toho si všiml i Jasper, který se rozeběhl ke mně. A objal mě. Hned jsem mu řekla, co jsem viděla. Když se mě zeptal, kolik máme času, tak jsme si vzpomněla, že ani sama nevím.
Zkusila jsem se znovu zaměřit na Edwardovu budoucnost, jenomže ta byla jiná. Naprosto prázdná. Pak jsem se ještě zaměřila na Ara a znovu jsem to viděla. Předtím však se tam objevilo něco nového. Aro Edwardovi řekl: „Tak uběhli čtyři dny od smrti tvé lásky a konečně na ní zapomeneš. No není to úžasné?“
Takže máme čtyři dny? To zní dobře. Jediné, co nechápu je fakt, že se mi neukazuje Edwardova budoucnost. To ale nemusí nic znamenat.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 29. Smrt Belly: