Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 28. Co takhle dát si pauzu, Bello?

25.10.2009 (13:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1477×

POHLED BELLY

„Bello, měla by sis zajít na lov.“ Vlítla ke mně do pokoje znovu Alice a hned mě táhle ven. Měla pravdu, jsem proměněná už den a ještě jsem nebyla na lovu a to mě hned po proměně trochu pálilo v krku. Před chvílí to bylo také v pořádku, jenomže hned jakmile Alice vyslovila „lov“, pálení se znovu rozjelo.
„Fajn.“ Řekla jsem jen a nechala se vést Alicí. Vyběhli jsme před dům a dál jsme běželi podél potoka. Najednou jsem ucítila lahodnou vůni, vydala jsem se podle ní a spatřila velkého medvěda. Tentokrát jsem se rozeběhla rychleji, než běžela Alice. Ani ne do sekundy jsem se zakousla do jeho krku a vysávala poslední kapky krve.
Alice při tom tleskala, a když jsem měla svou první oběť za sebou, poplácala mě po zádech: „Bells, jsi vážně jednička. Vysála jsi medvěda, aniž by sis ušpinila nebo roztrhla tričko. To jsem nedokázala ani já.“ Hned po jejích slovech jsme se začali smát. Pak jsem však ucítila další vůni a mnohem lahodnější.
Běžela jsem vážně rychle za tou vůní, avšak najednou jsem zahlédla majitele té vůně. Byl to člověk a mě moc dobře známý – Mike Newton, můj spolužák. Nevypadal, že by si mne všimnul. Zastavila jsem tedy za stromem a čekala, co se bude dít.
Cítila jsem, jak se přibližuje stále blíž a blíž. Jeho vůně mi hrozně moc voněla, jako kdybych si dávala pizzu u Thomase. V hlavě mi ale blikalo červené světélko, nesmíš ho zabít, nesmíš!
Jenomže moje světélko asi blikalo málo, protože čím víc se ke mně blížil, tím víc plánů, jak získat jeho krev se ve mně sbíhalo. Ale také bylo dost myšlenek, proč to neudělat. Byla jsem přeci lovec a zabíjela jsem takové upíry, kteří vysávali lidem krev. A za další jsem žila u mých milovaných Cullenů a ti se lidskou krví neživili.
Už byl jen kousek od místa, kde jsem stála já. Jeho vůně byla krůček ode mě a já se po něm chystala skočit. Když v tom mě něco přitisklo k tomu stromu. A hádejte, kdo to byl? Ano, Alice. Sice ve mně teď řval vztek, že mě na něj nepustila, avšak já vím, že jí později za to poděkuji.
„Ahoj Miku!“ Ozval se Emmett, co ten tu dělá? Určitě mu Alice zavolala, když viděla tuto budoucnost. Nejspíš měl odvést Mike co nejdál od nás, a taky že se tak stalo. Již nadále jsem necítila tu krásnou vůni, cítila jsem jinou, ne tolik lahodnou, ale určitě by dokázala uspokojit mojí žízeň.
Podívala jsem se na Alici s toužebným obličejem a ta jen kývla. Rozeběhla jsem se za tou novou vůni a spatřila jsem srnku. Tu jsem také zakousla a vrátila se za Alicí, která se pobaveně usmívala od ucha k uchu.
„Hej, čemu se směješ?“ Vyjekla jsem na ní, protože jsem myslela, že je to mě. Jenomže to jsem se spletla. Nepočítala jsem s další vizí.
„Tobě ne, neboj.“ Odsekla naštvaně Alice a rozeběhla se zpátky k domu. To však nepočítala s tím, že jí přeběhnu, jak jinak. Zastavila jsem se a ona se na mě uraženě dívala, pak vyplázla jazyk a vyskočila na strom.
„Promiň Alice, řekneš mi tedy, čemu ses smála?“ Udělala jsem na Alici psí oči a hned slezla ze stromu. To víte, není jediná, která je umí.
„Fajn, tak ti to tedy řeknu. Tanya dostane Emmettův pokoj. Vůbec se jí tam nebude líbit a tak hned v pondělí ho s Esme předělají na růžový.“ Jakmile mi to řekla, tak jsem se také neudržela a smíchy jsme se válela na zemi. Pak mi ale došlo, že bychom měli jít. Když měla tuto vizi, musí být už v domě.
„Jdeme domů.“ Rozhodla jsem a rozeběhla se stejným tempem jako Alice. Skoro jsme byli před domem, když jsem ucítila jejich vůni. U domu jsem zahlédla i jejich auta, musím říct, že měli vážně vkus.
Vešli jsme s Alicí dovnitř a tam už běžela konverzace v plném proudu. Když nás však zahlédli, hned hovor utichl. Dívali se všichni na nás. Pak vyšla z kuchyně Esmé s jednou blonďatou dívkou a začala nás představovat.
Poznala jsem Katy, Tanyu, Carmen a Irinu. Nejsympatičtější mi však byl Eleazar, s kterým jsem se hned dala do hovoru. Domluvili jsme se, že začneme s tréninkem hned zítra a tak se i stalo.
Celý týden jsme trénovali, zatímco ostatní se bavili. Tanya s Esmé vážně předělali Emmettovi pokoj na holčičí. A ten když to viděl, popadl do ruky sprej a přesprejoval půlku pokoje. Takže Esmé hned běžela koupit novou barvu a s pomocí Alice to přetřela. Je škoda, že jsem při tom nebyla. Měla jsem až příliš práce, ani jsem si moc neodpočinula – pořád jen trénink, trénink a při nejlepším lov.
Ale zas tolik mi to nevadilo, když jsme se dozvěděla, jaké to mám schopnosti. Mohla jsem posílat myšlenky do pěti kilometrů, také je upravovat a zablokovat. Mohla jsem pohybovat s věcmi na dálku, ale nemohli se posunout až ke mně. Stále jsem se přeměňovala na pumu, což sem byla moc vděčná. Jenomže tentokrát to nebyla jen puma, čím jsem mohla být. Dokázala jsem se přeměnit na jakékoliv zvíře. Bylo toho mnoho a já se cítila jako ta nejmocnější. (MiShQa: Další její schopnosti se dozvíte v bitvě proti Volturiovým.)

POHLED ROSALIE
Od doby, co se tu objevil Eleazar s tou svojí rodinkou, si na nás Bella neudělala čas. Pořád jen cvičila své schopnosti, byla tím úplně posedlá. Sice jsem byla ráda, že díky tomu chce porazit Volturiovi a zachránit Edwarda, ale mohla si na nás udělat alespoň dvě hodiny času.
Sice jsem se snažila nedávat jí svou přátelskost k ní moc najevo, ale už tak nějak to nešlo skrývat. Měla jsem jí ráda jako dvou sestru a proto jsem se rozhodla, že díky mě si alespoň na chvíli odpočine.
Podívala jsem se na Alici, jestli viděla můj plán a zdálo se, že ano. Pobaveně se na mně usmála a kývla hlavou. Obvolala jsem pár upírských přátel, kteří se také živili zvířecí krví a slíbili, že za dva dny tu budou. Ten den by měli být přesně tři dny do doby, než bychom odjeli do Itálie zachránit Edwarda.
Věděla jsme, že moji přátelé budou na naší straně proti nim. A kdyby ne, tak jim přeci Bella může poupravit paměť. Navíc než přijedou, připravíme náš dům na velkou párty a Bella se alespoň na chvíli odreaguje.
Ty dva dny uběhli jako voda. S Alicí jsme skoro nebyli doma, jen jsme připravovali tu párty. DJem jsme pověřili Emmetta, za kterého občas zaskočí Jasper. Do lahví jsme připravili krev z různých zvířat a já občas neodolala a musela jsem si prostě alespoň loknout. Výzdoba byla perfektní, jak jinak, když nám s ní pomáhala Esmé. Nikdo jiný o té párty nevěděl, ani samotnému Carlislovi jsme nic neřekli.
Pak jsme také museli vybrat oblečení. Alice si vybrala tyto ( tyto ) šaty, až jí v ní spatří Jasper, nevím, jestli se mu bude chtít čekat, až všichni odejdou. Já jsem se zase rozhodla pro růžovou, myslím, že v těch šatech mi Emmett padne k nohám ( tyto ). A Belle jsme vybrali krásné bílé šaty ( tyto ). Bude v nich vypadat jako bohyně, i když řekla bych, že i teď tak vypadá. Úplně se změnila po té proměně. Není již taková usedlá holčička.
Ráno, kdy se měla konat párty jsem oznámila všem v domě i Denalijštím, aby si na sebe na večer vzali nějaké oblečení na párty, že přijedou naši upírští přátelé. Všichni to uvítali s nadšením a slíbili mi, že Belle nic neprozradí. Moc jsem se těšila na večer a také na ten Carlisleův telefonát, který se bude konat po dnešním „obědě“.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 28. Co takhle dát si pauzu, Bello?: