Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 24. rozhodnutí

18.09.2009 (15:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1477×

Plesový večer, tedy spíš po plesový večer, jsme s Benem prožili vážně krásně. Zašli jsme k Cullenům do mého nového pokoje. Celou noc jsme se mazlili a líbali, na nic jiného však nedošlo. Stále jsem totiž tajně milovala Edwarda a takhle bych ho podvedla. Ben to nejspíš vycítil, ale tvářil se naprosto spokojeně. Nejspíš věděl, že potřebuji čas, abych se dala dohromady.
No a určitě jste zvědavý, kdo objevil Edwarda na záchodě, že? Přišla na záchod spousta holek, a když ho viděli tam nahého, určitě si dokážete představit, co dělali. Prostě Edward byl v sedmém nebi. Pak tam však přišla Jessica a strašně se rozčílila. Přeci jen není moc hezký pohled na svého chlapce, který je ještě k tomu nahý, s dalšími dívkami. Rozzuřeně se tam pohádali, já sama osobně jsem tomu byla svědkem, víte, já byla tak hrozně zvědavá. Padli tam dokonce věty typu: „Ty si jako myslíš, že jsem tě někdy miloval? Dovol, abych se zasmál. Lituji ty chudáky přede mnou.“ Díky této větě Jessica mě chytla za ruku a vyběhla se mnou před tělocvičnu. Divila jsem se, co mi chce, ale pak se mi začala omlouvat a brečet. Bylo mi jí hrozně líto, proto jsem jí objala a vyslechla. Pak mi poděkovala. Nejspíš zavolala Marii, aby pro ni přijela, protože na plese jsem jí pak už neviděla.
Celý čas na plese si Emmett z nikoho neudělal legraci, jen z Edwarda, když se dozvěděl, co jsem mu udělala. Emm měl oči jen pro Rosalii, sice se okolo něj ochomítala ještě jedna holka, která si s ním chtěla zatančit, avšak on jí ignoroval. Jasper s Alicí zas ohromili celý sál, jelikož si nechali zahrát písničku, na kterou zatančili překrásný valčík. Prostě naše šestka si večer překrásně užila.
Ráno jsem se probudila až někdy kolem třetí odpoledne, vůbec jsem netušila, kdy jsem usnula. Ben stále spal, vymanila jsem se tedy z jeho objetí a šla se převléknout. Jedno mi ale přišlo divné, vůbec se nevzbudil, i když jsem dělala takový rámus. Rychle jsem k němu přiběhla a vyzkoušela, jestli dýchá.
„Bello, co děláš?“ Já se o něj tak bála. Mám to ale štěstí, že žije. Nevím, jak bych přežila ty věčné hloupé připomínky od Edwarda.
„Já myslela, že nedýcháš.“ Přiznala jsem mu pravdu a pak se ke mně naklonil. Myslela jsem, že mě chce políbit, tak jsem šla k němu blíž. Když však byly naše rty už skoro u sebe, dal mi na ně prst.
„Je hezké, že sis o mě dělala starost.“ Teprve pak mě políbil. Chvíli jsme pak na sebe koukali. Potom však k nám do pokoje vtrhla Alice, jelikož si pro mě přijel Charlie. Vylezla jsem tedy z postele a rychle políbila Bena. Seběhla jsem schody, na kterých jsem málem zakopla, rozloučila jsem se s rodinou Cullenů. Charlie už na mě netrpělivě čekal, když mě však viděl, jeho úsměv se roztáhl.
„Jaký byl ples Bello?“ Zeptal se mě a já sem mu v autě řekla veškeré možné zážitky z plesu. Něco jsem ale buď přidala, nebo odebrala, přeci jen nemusí vědět všechno. Zvlášť to s tím Edwardem, nejspíš bych dostala pěkné kázání.
Doma jsem pak trochu uklidila, za tu dobu, kterou jsem trávila u Cullenů, tu stihl Charlie udělat pěkný svinčík.
V půl páté se pro mě stavil Emmett, abych k nim jela kvůli té radě. Měli jsme se konečně domluvit, kdo se mnou a Benem pojede lovit upíry. Jelikož táta byl u své přítelkyně, napsala jsem mu vzkaz, aby se o mě nebál, až se vrátí. Hned na to jsme s Emmem vyjeli. Nevím, čím to je, ale když jsme jeli tou temnou uličkou, zdálo se mi, že nás někdo sleduje. Určitě jsem zahlédla nějaké dva stíny. Pak jsem to však vypustila z hlavy, neboť jsme už byli skoro tam.
U nich doma byla celá rodina i s Benem. Hned jakmile jsem se u něj ocitla, chytl mě za ruku. Jediný kdo chyběl, byl Carlisle, na kterého jsme museli čekat.
„Udělám vám kafe, tohle bude dlouhá noc.“ Odešla Alice do kuchyně. Já se vydala za ní, protože se mi zdála nějaká naštvaná.
„Co se děje?“ Zeptala jsem se jí a chytla jí za rameno. Ona se na mě podívala rozzuřeným, ale zároveň smutným obličejem.
„Vy si vyberete Emmetta s Rosalií.“ Sdělila mi a pak se rozvzlykala. Objala jsem jí a začala uklidňovat, když už byla v pohodě a kafe udělané, šli jsme zpátky za ostatníma. Tam už byl i Carlisle a tím pádem mohla rada začít.
„Alice mi řekla už, kdo s námi pojede a teď vám to i odůvodním.“ Všichni se na mě otočili a já mohla začít. „Alice zůstane s Jasperem doma, protože ona může vidět budoucnost a kdybychom náhodou zemřeli nebo tak něco, hned byste se to dozvěděli a ne až po půl roce. Navíc nám může informace volat. A Jaspera tam nechceme proto, že Emmett je silnější. Takže s námi pojede Rosalie s Emmettem.“
Rosalie s Emmettem nás začali objímat a tančit okolo. K tomu se pak i přidala Alice, protože si uvědomila, že taky bude potřebná. Jediný Jasper byl uražený, proto mu Ben řekl: „Jaspere, ty taky budeš potřebný. Budeš nám telefonovat strategii.“
V tu chvíli už začal i Jasper jásat. S Alicí se pak začali líbat, ale lepší byla reakce Emmetta a Rosalie. Emmettovi až po chvíli došlo, proč se radují a tak přiběhl ke mně a začal mě vyhazovat do výšky. Rosalie pak popadla Bena a pokaždé si nás přehazovali, asi takhle to pokračovalo ještě chvíli, dokud se mi nezačala motat hlava. Pak naštěstí přestali.
„Ono je už sedm!“ Zděsila jsem se a zahleděla se ven. Charlie je určitě už doma a já mu nepřipravila večeři. Se všemi jsem se rozloučila a hned jakmile jsem opustila Cullenovic dům, jsem se přeměnila na pumu a běžela lesem domů.
Celou cestu jsem cítila někoho za sebou, ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Na to že jsem lovec, strašně jsem se v tu chvíli bála. Utíkala jsem co nejrychleji a taky že jsem byla do pěti minut doma. Možná kdybych běžela svou loveckou rychlostí, byla bych tu dřív, na tom však už nezáleželo.
Před domem jsem se přeměnila zpátky, když jsem už chtěla odemknout dveře, zaslechla jsem za sebou šustění listů. Pomalu jsem se otočila. Zahlédla jsem pomalu vycházet z lesa stín. Když jsem už rozpoznala postavu, zatajil se mi dech.
„Edwarde.“ Dostala jsem jen ze sebe. Edward se stále přibližoval ke mně, až mě pak pohladil po tváři. Podívala jsem se mu do očí a ty byly zase bronzové.
„Chyběla jsi mi.“ Řekl mi svým sametovým hlasem, ze kterého se mi podlamovali kolena. Čekala jsem, co udělá, jenomže pak z lesa vyšla další postava. Najednou se Edwardovi oči změnily, už byly zase černé. V tu chvíli mě odhodil, narazila jsem do zábradlí a v tu chvíli mi to došlo – ta upírka ho ovládá.
„Swanová, okamžitě se rozhodni. Buď půjdeš s námi do Volterry, nebo zemřeš!“ Teď už Edward mluvil strašidelným hlasem. Věděla jsem na sto procent, že do Volterry nechci.
„To radši zemřu!“ Moje rozhodnutí jsem jim sdělila nahlas. Už jsem jen čekala, až na mě ty dva zaútočí. Mohla jsem je porazit, to ano. Jenomže pak by sem přišli další Volturiovi a to já nechtěla.
„Jak si přeješ.“ V tu chvíli na mě skočil, jenomže přede mě skočil Charlie, který hned zemřel. Ze zatáčky vyjelo auto, z něhož vystoupil Ben. Rozběhl se proti Edwardovi a té upírce, ale já na něj zavolala, aby je nechal. Přeci Edward za to nemohl, to ta holka ho ovládá.
Celou noc jsem proležela nad Charlieho mrtvým tělem. Není možný, že zemřel – můj táta. Dva dny na to byl pohřeb. Hned ten samý den jsme s Benem, Rosalií a Emmettem odjeli na lov upírů. Edwarda jsem od Charlieho smrti neviděla. Nejspíš někam utekl s tou dívkou.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 24. rozhodnutí: