Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 19. Poslední hlasovací dny druhá část

12.09.2009 (10:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1259×

„Bene, zlato.“ Řekla jsem, když všichni konečně přestali jásat. „Dnes jedem s Alicí a Rose do města. Koupit šaty, ke kadeřnici a tak. Znáš to, no vlastně zas tolik neznáš.“

„Hej, ale my s Emmettem a Jasperem jedem taky do města pro oblek.“ Bránil se Ben a to už nikdo nevydržel a přes celou jídelnu jsme se začali smát.

„Uvidíme se večer.“ Dala jsem mu pusu na rozloučenou a vyšla z jídelny s Rose na hodinu tělocviku. Stále jsme ještě měli suplování, po vyhození Dickový (2. kapitola) se rozhodli nám dát chvíli klid. Takže kluci hráli fotbal a my holky si lakovali nehty, prohlíželi časopisy nebo hodnotili klučičí těla.

„Půjdeme támhle do rohu, potřebuji si s tebou promluvit a nechci, aby nás někdo slyšel.“ Rosalie mluvila velmi naléhavě, bylo mi to nějaké divné. Asi si chce promluvit o Edwardovi. Zrychlila jsem krok, protože kluci už hráli a my procházeli mezi nimi.

„Tak Bells, mám jednu hrůzostrašnou novinu, kterou jsme ti s Alicí měli říct až ve městě, jenomže já to nevydržím.“ Rose se tak klepala, že jsem jí objala a ona začala tiše vzlykat.

„Co se děje?“ Mluvila jsem velice potichu, protože zrovna k nám přiběhl jeden z kluků pro míč.

„Edward zítra požádá Jessicu o ruku. Před všemi!“ Úplně se zhrozila, nechtěla bych jí vidět, když se o tom dozvěděla.

„On to dělá, aby vás naštval. A jak koukám, tak se mu daří perfektně. Ukaž mu, že tě nic takového nerozhodí.“ Snažila jsem se jí dostat zpátky do pohody, přeci jen Rosalii jsem nikdy takovou neviděla.

„Díky Bello. Jsi stejná jako Alice, říkala mi něco podobného.“ Zářivě se na mně usmála a už byla celkem i v klidu. „I když mě hlavně štve, že ten den by měl patřit jen tobě a Benovi. Dokážu si představit, jak tě to zasáhne.“

„O mě se neboj, navíc mám Bena a toho z celého srdce miluji. Připadá mi to, jako bych ho znala věky.“ Přiznala jsem se a cítila, že rudnu.

„To věřím, moc vám to sluší. Navíc oba jste lovci.“ Rose měla pravdu, i mezi lidmi ve škole se šeptalo, jak nám to sluší.

„Měla bych se ti s něčím svěřit.“ Chystala jsem se svěřit se jí s věcí, která mě trápí pár dní. „Za týden až skončí škola, odjedeme s Benem lovit. Vrátíme se až za dva měsíce, kvůli škole, ale to vůbec není jistý.“

Chvíli se na mě smutně dívala a pak mě objala. „Bells, budete nám chybět. Jste pro nás rodina. Není možný, abychom někdo jeli s vámi? Můžete se při tom zranit nebo něco.

Měla pravdu, bylo by dobré mít někoho navíc, ale nemohli by jet všichni – maximálně čtyři. Kdyby nás bylo moc, mohli bychom na sebe upozornit.

„No někdo by jet mohl, ale jen dva.“ Pak jsem jí vysvětlila proč a trochu zasvětila do světa lovce. Určitě bude jedna z těch, kteří budou chtít jet.

„Večer si o tom promluvíme se všema z rodiny.“ Když Rose myslela rodinu, neměla už na mysli Edwarda a to mě trochu trápilo.

Při pomyšlení na Edwarda jsem ucítila závan jahod. Podívala jsem se, dokud ta vůně jde. A hádejte, kdo stál mezi dveřmi? Edward!

„Swanová má jít se mnou do ředitelny!“ Zařval přes celou třídu a my s Rose jsme si vyměnili ustaraný pohledy. Šla jsem tedy raději za ním, protože pořád vyřvával a přestal až, když jsem byla přímo u něj.

Z tělocvičny jsme vyšli mlčky, až teprve pár metrů od tělocvičny se do mě pustil.

„Nedovolím, abys ty s Barnesem vyhrála.“ Začal a já se bála toho, co mě v ředitelně čeká.

„Možná nedovolíš, ale to se ještě uvidí.“ Vrhla jsem na něj nenávistný pohled, avšak tomu se on jenom zasmál.

„Výhru máme s Jessičkou jasnou.“ Sdělil mi a znovu se smál. Jeho smích se rozléhal po chodbách, jenomže nikdo nevyšel ze třídy zjistit, co se děje. Pak mi to došlo, jsme v části školy, která se opravuje, a zrovna dneska mají dělníci volno.

„Proč jdeme tudy?“ Odpověď jsem nedostala, pořád se smál a pak mě popadl. Odtáhl mě do jedné ze tříd, která byla už opravená. Tam se mnou hodil o lavici, která se rozpůlila a já se o ní pořezala.

„Ach.“ Nasál vůni krve a rozběhl se ke mně. „Ještě jí proteklo málo.“ Zašeptal a foukl mi do vlasů. Pak mě za ně chytl a vytáhl nahoru. Strašně to bolelo a já měla chuť řvát, ale udržela jsem se.

„Slečna Swanová ať se neprodleně dostaví do ředitelny.“ Ozvalo se z rozhlasu, a když jsem zaslechla své jméno, došla mi to – jsem lovec. Mám přeci nějaké schopnosti.

Lehce jsem se mu vytrhla a kopla ho veškerou silou do rozkroku. Naprosto se z toho složil a to byla moje příležitost. Vyběhla jsem ze třídy, přeci ho nemůžu jen tak ve škole zabít, to by se na mě hned přišlo. Pořád jsem se otáčela, kdyby náhodou za mnou běžel, když v tom jsem narazila do něčeho tvrdého.

„Emmettem!“ Zařvala jsem radostí a objala ho. „Co tady děláš?“

„Bello, bál jsem se, že tě Edward zabil. Alice mi napsala SMS, abych se šel po tobě podívat, že vidí, jak tě Edward mlátí. Avšak pak už nic. A když jsem byl na cestě sem, tak mi volala Rose, že tě měl Edward odvést do ředitelny, ale pak se ozval rozhlas.“ Vysvětlil mi a já byla těm třem moc vděčná. Bylo hezké, že se o mě někdo bojí.

„Emme, měl bys jít dál odemě – krvácím.“ Odstrčila jsem ho od sebe, ale on jen vytáhl čistý kapesník a zavázal mi to. Pak mě doprovodil do ředitelny, aby se přesvědčil, že na mě Edward už nezaútočí.

„A slečna Swanová. Jste tu celkem brzy.“ Přivítal mě ředitel a já si jí hned všimla. Vedle něj totiž stále paní Dicková.

„Tady paní profesorka žádá, abych jí přijal. Dokonce by se vám ráda omluvila.“ Kývl ředitel na Dickovou a na mě mrkl.

„Slečno Swanová moc se vám omlouvám. Asi jsem to trochu přehnala, slibuji, že s vámi budu jednat jako v rukavičkách.“ Omluvila se mi a dokonce mě objala. Heh, přemýšlela jsem, co má v úmyslu.

„Asi vaší omluvu musím přijmout, tak fajn. Omluva byla přijata.“ Řekla jsem a pak nás ředitel vyhodil. Šli jsme mlčky do tělocvičny až u ní Dicková promluvila.

„Ty čubko, myslíš si, že se jen tak vzdám. Dicková se nikdy nevzdává a je zpátky.“ Vykřikla, až všichni z tělocvičny vyběhli. Ve tvářích měli zděšený pohled, hlavně Rosalie jak jsem koukala.

„Tak Swanová, co kdybychom si trochu zaběhali. Deset koleček na zahřátí by vám mohlo stačit.“ Tentokrát jsem se nezmohla na protestování, protože jsem byla vyčerpaná díky Edwardovi.

„Bella nikam nepůjde!“ Vyběhla z řady lidí Rosalie a stoupla si mezi mě a  Dickovou.

„Takže i Cullenová protestuje. Nemysli si, že když je tvůj tatíček ve městě tak oblíbený a přispívá tučnými penězi na školu, tak já se k tobě budu chovat, jako k princezně. To ne.“ Řekla a vytáhla bič, začala jím šlehat okolo sebe, až vytrhla Rosalii tři vlasy.

„Teď si dáte každá deset koleček a ne že se budete flákat. Jinak Cullenová pozdravuj svého bratříčka, to díky němu jsem tu.“ Mrkla na nás a pak už jen flákla bičem a my se rozběhli. Takže díky Edwardovi je tu, to si s ním ještě vyřídím.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 19. Poslední hlasovací dny druhá část: