Máme tu druhou část této kapitoli. Na konci máte i menší vzkaz odemě. A jelikož tato část navazuje na tu první, víte, o co tu půjde. Přeji příjemné čtení.
15.08.2009 (09:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1510×
Celou hodinu jsem si prohlížela Bena a i on pokukoval po mě. Miluji sice Edwarda, ale Ben mi přijde tak nějak tajemný, avšak velmi přitažlivý. Ani jeden jsme se nepokusili o konverzaci, protože učitel Slim nás celou hodinu pozoroval. Když jsem se otočila na Edwarda, hned mě Slim vyvolal, takže jsem ani neviděla, jak se Edward tváří nad mými myšlenkami o Benovi.
„Slečna Swanová nám chce říct, co to je termokinetika? Tak prosím.“ Řekl učitel, když jsem se chtěla ohlédnout za Edwardem. Kdyby seděl vedle mě, tak by mi hned odpověď řekl, ale dneska jsem naštěstí byla naučená, když jsem byla takovou dobu doma.
„Termokinetika znamená šíření tepla.“ Slim se na mě divně podíval, jako by chtěl říct, příště tě určitě dostanu.
„Já jsem tohle vůbec nevěděl.“ Zašeptal znenadání Ben, ale přitom si psal poznámky do sešitu, aby to nebylo moc nápadné.
„Jestli chceš, tak tě můžu doučovat, jsi tu přeci nový. Domluvíme se po hodině.“ Začala jsem také psát, aby si Slim ničeho nevšiml a také že nevšiml. Jediný kdo si všiml a dokonce i zaslechl, o čem mluvíme, byl Edward, protože začal potichu vrčet, tak abych to slyšela jen já.
„Nezapomeňte Swanová Bena po škole provést, máte přeci teď delší přestávku.“ Touto větou ukončil Slim hodinu a celá třída hned jako blesk vyběhla ze třídy. Já jsem ještě chtěla na chvíli mluvit s Edwardem, proto jsem šla za ním.
„Edwarde…“ Už jsem mu nic říct nestihla, protože si ho zavolal Slim. Když okolo mě Edward procházel, stiskl mi ruku a položil mi do ní papírek.
„Swanová, měli byste už jít!“ Křikl profesor na mě a Bena, proto jsme si hodili tašky přes ramena a vyběhli ze třídy. Na chodbě jsem si vzpomněla na papír, který mi Edward dal, hned jsem ho rozevřela. Stálo na něm: Lásko, nemohu číst tvoje myšlenky ani toho Barnese, nevím, jak je to možné, ale je to tak. Opatruj se, zdá se mi divný. A dneska bych tě rád vzal na večeři, pokud nemáš ovšem jiné plány s tamtím. E.C.
Edward nejspíš šíleně žárlí a jako vždy děsně přehání. Ben určitě není takový jako Bobby, který mi vymazal i paměť.
„Zkusím hádat, Edward žárlí.“ Když Ben promluvil, vzpomněla jsem si na jeho přítomnost. Ale nějak jsem si nevybavovala, že bych mu řekla, jak se Edward jmenuje. „Já jsem mu tě nepřišel ukrást, ba naopak musím vás dva chránit.“
Nějak jsem si Benova slova nedokázala vysvětlit. Proč by měl mě a Edward chránit? „Chránit…?“
„Ano, musím vás, tedy víc tebe, chránit. Volturiovi, to je…“
„Vím, kdo to jsou Volturiovi.“ Skočila jsem mu do řeči, protože půlhodinový výklad o upírech vážně nepotřebuji.
„No tím je to lepší.“ Začal se smát Ben. „Volturiovi mají nějaké nekalé plány ohledně tebe, možná budou chtít Edwarda na jeho zprostředkování. Přeci jen upíři dokáží i mazat paměť, proč by jí nemohli trochu pozměnit?“
„Takže jestli to dobře chápu, ty jsi ochránce? A odedneška můj?“ Zeptala jsem se ho, protože jsem stále nějak nepochopila, co je zač. Stále mi připadal nějak tajemný.
„Ne, já jsem stejně jako ty lovec. Ale jak koukám, tak si se vzdala své moci, krom pumy, jak jsem slyšel.“ Aha, takže další lovec ve Forks. No doufejme, že nebude jako Bobby.
„Jak to, že Edward neslyší mé myšlenky v tvé blízkosti?“ Tohle mě děsně zajímalo, ale ne jen to, zajímalo mě toho víc, mnohem víc.
„To je má schopnost. Ten kdo je v mé blízkosti a koho mám chránit, ten je se mnou v bezpečí a ani mu nikdo nemůže číst myšlenky, prostě nic.“ Wau, tak to je dobré, alespoň budu moct mít před Edwardem konečně nějaká tajemství.
„Jo a ještě něco. Bello, prosím tě, neříkej nic z toho, co jsem ti právě řekl Edwardovi, vlastně neříkej o tom nikomu.“ Benův pohled byl naléhavý, proto jsem mu to slíbila.
„Fajn. Jinak jak jsi to myslel s tím, že bys mě nechtěl ukrást Edwardovi? Copak vypadám tak strašně?“ Řekla jsem po chvíli, abych trochu zpříjemnila atmosféru, protože jsme už nechtěla slyšet o tom, jak mě někdo chce zabít nebo co vlastně se mnou chtějí udělat.
„Ne, nevypadáš strašně. Jsi krásná, ale barbie nejsou můj typ.“ Po jeho slovech jsem se prohlédla. No jo, já na sobě měla bílou minisukni a růžový top.
„Ale takhle já nechodím pořád. Tohle jsem dneska rychle popadla. Normálně nosím jiné věci.“ Hájila jsem se, protože barbie vážně není můj styl.
„Na to jsem zvědavý. Jo jinak to doučování bych vážně potřeboval.“ Jo ani se mu nedivím, jestli tu bude chtít zůstat, tak by měl se naučit pár věcí.
„Co takhle dneska po škole?“ Na mou otázku Ben kývl a pak jsme slyšeli jen zvonek ohlašující hodinu, utíkali jsme do své třídy, protože další hodinu jsme měli společnou.
Doufám, že budete mít Bena rádi, protože bude velice kladnou postavou. Vím, že máte raději Edwarda, ale mohli byste mít Bena rádi aspoň jako Jaspera nebo někoho jinýho. Prostě vám slibuji, že Ben Edwarda a Bellu nerozdělí, dokonce mu bude v dalším díle líto, že se Edward s Bellou tolik nevídá, ale to až v dalším díle.
Vaše __MiShQa__
Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lovec upírů - 14. znovu ve škole a hned problémy 2. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!