Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » LOVEC UPÍRŮ - 12. Nějak moc upírů? Nebo se mi to zdá? (o 10 dní později)

02.07.2009 (09:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2203×

Doufám, že se vám tato kapitola bude líbit. A v příštím díle se dozvíte, co se stane Belly dítětem.   __MiShQa__
Každý den jsem chodila za Edwardem, nabídla jsem se jako jediná, že mu budu odnášet zvířata k obědu. Vždy ale se mnou chodil jeden ze stráží, ale to nám nevadilo. Vždycky jsme ho přehlíželi a skvěle se pobavili. Když ale padla řeč o mě a Forks, okamžitě mě stráže odvedl a pak už jsem jen slyšela Edwardův bolestný řev. Nikdy jsem se ho neptala, co s ním dělali, bála jsem se, že by pak schytal ještě jednou tolik.

A přípravy na svatbu? Ty byli v plném proudu. Svatba se už neskutečně blížila, byli jsme s Bobbym domluvený, že bude co nejdřív. A taky že ano. Už jen jeden den zbýval do našeho šťastného dne. Měla jsem již vybrané překrásné šaty, ale s nimi se setkám až zítra. Teď je noc a já se tajně vydávám za Edwardem.

„Edwarde?" Zašeptala jsem, když jsem stála před jeho celou. Nikde nebyl a stráže okolo něj byli omráčený. Avšak mříže vypadaly naprosto v pořádku. Začala jsem ječet, až najednou mě něco chytlo. Otočila jsem se a spatřila jeho.
„Bello, musím utéct. Zítra po vašem odletu na svatební cestu mě chtějí odvést k Volturiovým. Ty nejspíš nevíš, co to je ale..." Bohužel větu nestihl dokončit, ze schodů totiž scházel Bobby.

„A pan upír nám chtěl utéct. Odveďte ho do cely, z které se nikdy nedostane." Zařval na stráže, které šli za ním. „A ty," otočil se na mě. „Se s ním už vídat nikdy nebudeš. Přece je naše láska důležitější než on." V tu chvíli jsem tomu všemu přestávala věřit. Pořád sem Bobbyho milovala, ale zdál se mi, jako by mi něco tajil.
„Fajn." Odsekla jsem a naposledy jsem se zadívala do Edwardových zlatohnědých očí. Pak jsem se vydala do svého pokoje, nechtěla jsem, aby Bobby viděl, jak brečím a hlavně proto, že jsem brečela, kvůli Edwardovi.
„A dejte mu k večeři nějakého člověka, aby se mu alespoň trochu zbarvily oči do červena." To byla poslední slova, která jsem od Bobbyho slyšela.

V tu noc se mi nespalo moc dobře. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jestli Bobby mi vážně lže nebo Edward. Pak mi došlo, že nejspíš Edward. Protože Bobby mě miluje a já zase jeho. Navíc zítra máme svatbu a já to nechci pokazit, přeci tam budou všichni naši příbuzní, a že jich není málo.

Asi kolem tří hodin ráno jsem tvrdě usnula. Probudila jsem se do slunečního rána. Vyšla jsem před jeskyni a tam stálo nespočet aut. A já si vzpomněla. Dneska je svatba!!! Běžela jsem k sobě do pokoje a začala se chystat. Kolem tří hodin odpoledne k nám přijela kosmetička i s mými šaty.

„Moc vám to sluší, slečno Swanová. Ale co takhle, kdybych vám vyčesala vlasy nahoru." Když mi ukázala, jak by to asi vypadalo, s úsměvem jsem přikývla.
Po dvou hodinách česání, líčení a dalších příprav jsem se podívala do zrcadla a byla jsem zcela ohromena. Kdybych neměla na sobě svůj diamantový náhrdelník, ani bych nepoznala, že jsem to já.
„Mami." Zaječela jsem radostí, když další osoba vstoupila do pokoje. Hned jsem jí padla okolo krku. Když jsem jí ukázala zásnubní prsten, prozněnu ječela ona.
„Já si hned říkala, že vy dva skončíte spolu. A co ve Forks a Francii, ulovila si je?" Zeptala se mě a já nevěděla, jestli lhát a nebo říct pravdu. Nakonec jsem se rozhodla s pravdou ven.

„No víš, ve Francii jsem vážně byla skvělá, ale u Forks nevím. Prý jsem je zabila, jenomže si vůbec na nic nemohu vzpomenout." Zdálo se, že jí brzo prasknou vrásky z mračení, tak jsme jí oznámila, že čekám dítě a v tu chvíli se začala radovat a úplně zapomněla na předešlé téma.
„Všichni už odjíždějí ke kostelu. Měli bychom také jít." Řekla po chvíli radosti a já vykročila ven. Z nenadání jsem ucítila pach upírů.
„Mami, běž okamžitě ke mně do pokoje!" Začala jsem na ní hystericky řvát, ale ne tak nahlas, abych na sebe upozornila.

Pomalu jsem scházela dolů. Cítila jsem tam i Bobbyho a asi pět upírů. V tu chvíli jsem neměla moc času na promyšlení strategie. Najednou mě to napadlo, proměním se v pumu, ale nejdřív obhlédnu situaci.
„Ahoj Bello." Pozdravila mě Alice, dívka ze snů. To snad není možné. S ní tam byla nějaké blondýnka, Edward a dva další kluci. Když jsem zahlédla Bobbyho, jak už nemůže bojovat s jedním z nich, okamžitě jsem se přeměnila v pumu. Otočila jsem se a zahlédla mé šaty, jak jsou roztrhané na malinkaté kousíčky. To musel být perfektní příchod. Podívala jsem se na upíry a Bobbyho, ty se na mě udiveně dívali.

Najednou chtěl ten kluk dát Bobbymu další ránu.
„Emmette, pozor!" Zakřičela Alice, ale to už bylo pozdě. Zahryzla jsem se mu do rozkroku. V tu chvíli se na mě rozběhla blondýna.
„Bello, já vím, že jsi ztratila paměť, ale tohle si přehnala." Chtěla jsem také po ní skočit, jenomže něco mě zadrželo, pocity u mě se změnily. Protože jsem byla úplně mimo, chytla mě za kožich a já jejím očím nemohla uniknout.
„Víš Bells, my nejsme zlý a ty to tam uvnitř víš. To tady Bobby tě využívá. Chce tě jen proto, že až tě Volturiovi přemění na upíra, budeš ta nejmocnější. A ještě něco, my jsme rodina, kterou jsi údajně ulovila ve Forks. V neposlední řadě, jsi s námi nejlepší kamarádka a miluješ Edwarda a on tebe." Najednou se mé vzpomínky vrátily. Vytrhla jsem se Rosalii z rukou a rozběhla se na Bobbyho. Trošku jsem ho poškrábala a pořádně ho hryzla mezi nohy. Emmetta jsem kousla míň než Bobbyho, protože jsem najednou viděla, jak Bobbymu upadl a okolo něj byla louže krve.

Podívala jsem se na Edwarda, chudinka, byl z toho nějak mimo. Začala jsem se mu třít o nohy a všichni se tomu smáli. Navíc puma je jeho nejoblíbenější pochoutka, tak měl asi co dělat, aby mě nezakousl. Jenomže musela jsem se s ním nějak hezky přivítat. Přeměnila jsem se zpátky, vůbec mi nevadilo, že mám na sobě jen spodní prádlo, hlavní je, že tam byl Edward. Dívali jsme se nějakou dobu navzájem do očí, po chvíli jsme se políbili.

„Ty vole, ta má perfektní postavu." Zaslechla jsem poznámku od Emmetta, podívala jsem se na něj a najednou aniž bych to nějak zachytila, začal řvát bolestí, nejspíš mu Rosalie dala pohlavek.
„Rose já to tak nemyslel a nemusela si mi šahat na mého Juniora, přeci jen mi ho Bella málem ukousla. Že se, Edwarde, nebojíš." Začal kroutit Emmett hlavou. Najednou mi došlo, co svatba?

„Neboj, Carlisle to zařídil." Řekl Edward a mě došlo, že mi po našem polibku může číst zase myšlenky.
„A jak to, že jsi brečel černé slzy a mohla jsem vidět vás?" Hrnuly se na mě miliony otázek, ale já řekla jen ty dvě nejdůležitější.
„No Alice ti předala část své schopnosti, takže jsi mohla vidět jen nás. Pro nás to bylo výhodný, protože kdyby to neudělala, neviděli bychom my tebe. A s těma slzami, víš, moc tě miluji." Vysvětlil mi vážně stručně, to s těmi slzami jsem nepochopila, no ale co, máme dost času, na to, aby mi to vysvětli.

„Jo to máme." Řekl a já sem se schoulila do jeho náruče. Pohlédla jsem na Bobbyho, který se třásl bolestí. Najednou se na nás všechny dostal obrovský smích a to slyšela i moje máma.
„Mami, tohle je má pravá láska." Vysvětlila jsem jí to krátce a pak jsme se vydali na cestu do Forks.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek LOVEC UPÍRŮ - 12. Nějak moc upírů? Nebo se mi to zdá? (o 10 dní později):