Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » LOVEC UPÍRŮ - 11. O 2 týdny později po lovu v Itálii

01.07.2009 (20:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2316×

Prosím vás, po této kapitole mě nezabíjejte, jinak se nedozvíte, jak to nakonec doopravdy skončí tato povídka... __MiShQa__

„Bobby!" Zaječela sem radostí, když jsem spatřila svou lásku na letišti. Celý pobyt ve Francii mi bylo zle, pořád sem zvracela a teď bych si dala kyselé okurky. Mám šílený hlad, možná bych snědla jídlo i pro dva.
„Bellinko, chyběla jsi mi." Objal mě Bobby a já se v jeho dlaních cítila v naprostém bezpečí, které mi ve Francii scházelo.

Každé ráno jsem s Moniem vyšla do ulic, abychom zjistili polohu našeho cíle, avšak až do druhého týdne jsme se vraceli do hotelu zklamaní. Pořád se nám perfektně vyhýbal. Konečně v neděli jsme objevili první stopu a té jsme se drželi, až jsme ho nakonec našli. Zrovna vysával krev z jedné malinkaté dívenky. Rychle jsem do něj trefila a on spadl do odpadkového koše, ale jen tak se nevzdal. Rozběhl se proti mně ve chvíli, kdy na mě znova přišla nevolnost. Jenomže já to neudržela a vyzvracela jsem se mu přímo do obličeje. Chudák byl oslepen, v tu chvíli přišel na řadu Monie a svázal ho železným provazem učeným přímo pro lov upírů. Po té jsem mu začala postupně odřezávat části těla, když jsem byla hotová, zapálili jsme ho. Najednou se za námi ozýval brekot, malinká holčička se měnila na upíra, abychom jí ušetřili trápení, píchl jí Monie injekci, po které hned zemřela.

„Monie mi všechno popisoval, když jste byli v letadle, do telefonu. Byla jsi prý skvělá." Při této pochvale mi dal pusu na čelo a já cítila, jak se červenám.
„Mohla bych jet na nákupy do města? Potřebuji si koupit nové šaty. Ty staré byli ohořelé." Bobby chápavě přikývl a nechal mě nastoupit do auta, které bylo určeno pro Monieho, jenomže ten jel s Bobby, když jedu na ty nákupy.
„Jeďte k nejbližší lékárně!" Vykřikla jsem na řidiče limuzíny. Potřebovala jsem si něco ověřit, snad to tak není.
„Já myslel, že chcete jet na nákupy, ale když jinak nedáte." Ozval se řidič a bleskovou rychlostí vyjel z parkoviště. Chvíli jsme jeli po dálnici a pak jsme zajeli do malé vesničky. Znenadání zastavil před nějakým domem, asi to bude lékárna.

„Jsme tu." Otevřel mi galantně dveře. Požádala jsem ho, aby se tu pro mě za čtvrt hodiny stavil. Hned na to odjel a já vešla do lékárny.
„Prosím." Řekla mile paní za pultem.
„Jeden těhotenský test." Asi jsem to řekla moc naléhavě nebo nahlas, protože všichni lidé se na mě začali otáčet. Copak bych ve svém věku nemohla mít dítě? A navíc, když jeho otce tolik miluji.
„Osmdesát korun." Podala jsem jí peníze, popadla těhotenský test a vyřítila jsem se do nejbližší restaurace. Tam jsem si objednala minerálku a zašla na WC.
„Tak fajn, podíváme se, co vyšlo." Řekla jsem po pěti minutách, kdy měl test už být na světě. „Takže...."
„Jedeme do města, musím si koupit ty šaty." Křikla jsem dopředu na řidiče, když jsem došla do auta. Ten se okamžitě rozjel a já jsem cítila, jakoby mé tělo vyskočilo ze mě.

Belly vidění
„Edwarde? Co se stalo? Kde jí máš?" Viděla jsem zase tu krátkovlasou dívku, která se mi pořád zjevuje.
„Sama si viděla to vidění, odjela na lov." Vtrhl do pokoje smutný hoch Edward, bylo mi ho líto.
„Tak jeď za ní znova, vždyť se už vrátila." Řekla krátkovlasá dívka, který všichni říkali Alice.
„Jo asi bych měl jet, ale ona si mě nepamatuje." Začal chodit po pokoji Edward, jako kdyby přemýšlel.
„Až tě uvidí, tak jí dojde, že ty vidění jsou pravdivá, možná nás také teď vidí." Vyjekla nadšeně Alice a obraz hned zmizel.

Zpátky ve svém světě
„Ano vyřídím jí to." Slyšela jsem, jak řidič telefonuje, jenomže jsem nebyla schopná mluvit, ten sen mě vysílil. „Máte si koupit i večerní šaty." Jenom jsem zahuhlala něco nesmyslného. Asi po půl hodině jsme se ocitli, ve městě, které mi je velmi známé, projeli jsme okolo lesa, ve kterém se skrývá jeskyně, a jeli jsme dál do centra.

„Za hodinu vás vyzvednu." Řekl řidič a odjel pryč. Já vešla do prvního obchodu, který sem viděla. Byla tam šílená nuda a vlastně celý obchod vypadal nudně. „Mohla bych se proměnit v nějaké zvíře, abych tady udělala rozruch," pomyslela jsem si. V tu chvíli se mé tělo zmenšilo, narostl mi kožich a ocas. Když jsem se podívala do zrcadla, byla jsem puma a ještě ke všemu jsem stála na čtyřech. Wau.

Lidi okolo mě začali šílet. Po jednom úchylném chlapovi, který se na mě před mou proměnou pořád díval, jsem skočila a roztrhala mu oblečení. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, spatřila jsem spousty hnusného oblečení, začala jsem ho kousat, trhat, prostě všechno možný. Když jsem byla se svou prácí spokojená, vyběhla jsem z obchodu a v jedné uličce jsem se proměnila zpátky.

Šla jsem do nejbližšího obchodu, kde jsem našla překrásné večerní šaty. Vyzkoušela jsem si je a musela jsem uznat, že mi padly jako ulité. V druhém obchodě jsem si koupila obyčejné šaty a pak už jen čekala na řidiče. V autě jsem pak přemýšlela nad mou proměnou a pak mi to došlo. Ten upír, kterého jsem ulovila v Itálii, se proměňoval na pumu.

„Slečno, byl jsem rád, že jsem vás mohl svést." Uklonil se přede mnou řidič a já hned běžela k jeskyni i se svými taškami.
„Lásko, běž se převléknout, za hodinu bude večeře a pak ti řeknu novinku." Já mu tu svojí chtěla říct už teď, ale večeře vypadala jako lepší místo.

Vzala jsem si na sebe ty večerní šaty, které byli z modrého saténu. Nalíčila jsem se a pak jsem chtěla jít za Bobbym, jenomže mi došlo, že teprve uběhla čtvrt hodina, tak jsem si šaty zase sundala a snažila jsem se přeměnit.
„Chtěla bych se přeměnit v pumu." Zamyslela jsem se a znovu jsem cítila ten pocit. Lépe jsem i viděla, každou maličkost, každý prach, to vše se teď zdálo být blíž než kdy jindy. Zahleděla jsem se do zrcadla a viděla tam krásnou zlatohnědou pumu s diamantovým řetízkem, který jsem si zapomněla sundat.

Najednou jsem ucítila Bobbyho, rychle jsem se přeměnila zpátky a hodila na sebe šaty. Zavolal na mě, abych sešla dolů, že máme návštěvu. Rozeběhla jsem se ze schodů a pak jsme spatřila Edwarda, kluka ze snů.
„Bells, miláčku." Rozeběhl se ke mně, ale já nevěděla, jak se zachovat, nechala jsem ho, aby mě objal, avšak když mě chtěl políbit, zarazila jsem ho.

„Bello, já jsem Edward. Tvůj kluk z Forks." Řekl a já nevěděla, co říct. Přeci jsem si nic z Forks nepamatovala. „Miluji tě." Dodal a já stále nevěděla, co dělat.

„Edwarde, jsi Edward, že? Já miluji Bobbyho a čekám s ním dítě." Bobby ke mně skočil, začal mě líbat a hladit břicho. A Edward? Ten se jen na mě smutně díval.
„Beruško, myslím, že tohle je dobrá příležitost se tě na to zeptat. Vezmeš si mě?" Skočila jsem Bobbymu kolem krku a pořád opakovala ano, ano a zas jen ano.
Najednou jsem viděla, jak Edwarda odvádějí stráže pryč... Bylo mi ho líto.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek LOVEC UPÍRŮ - 11. O 2 týdny později po lovu v Itálii: