Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life with THEM - 2.kap.

2.Yasmine-Zářivá


Life with THEM - 2.kap.Audrey Forkčanům o sobě řekne pravdu a je mrzí, že ji třeba už nikdy nespatří. Zajdou spolu na pozdní oběd a pomalu Audrey poznává, že tohle nebude jen obyčejný sen. Nýbrž, že se jí její sen právě plní..

 

„I am with school here. Right, we are in Seattle. And I was curious what places are around. And I was in Forks suddenly, so I want to meet some people. That´s why I´m here.. But.. mum talked a few days ago something about moving. Because we all, like my family, miss english. Czech is fine, but little boring. So.. I´m sorry for this lying before." <Já tu jsem se školou.Dobře, jsme ve Seattlu. A já byla zvědavá, jaké místa jsou okolo. A najednou jsem byla ve Forks, tak jsem chtěla poznat nějaké lidi. To je to, proč tu jsem. Ale.. máma mluvila před pár dny něco o stěhování. Protože nám všem, jako mojí rodině, chybí angličtina. Čeština je fajn, ale trochu nudná. Takže.. Omlouvám se za to předešlejší lhaní.> vysvětlila jsem.

„Wow, you lived in three different countries. I want it too." <Wow, ty jsi žila ve třech různých zemích. To chci taky.> zajásala Jessica. nechápavě jsem na ni hleděla.

„Well, that´s a pity. Maybe we won´t see you again." <No, to je škoda. Možná tě už neuvidíme. > řekl trochu zklamaně Eric.

„But maybe you will move in US, and maybe here. It would be really great." <Ale možná se přestěhujete do Spojených států a možná sem. To by bylo opravdu skvělé.> řekl nadšeně Mike.

„So, tell us something about you." <Tak, řekni nám něco o sobě.> usmála se na mě Angela.

„Okay, I love strawberries and salads." <Dobře, miluju jahody a saláty.> a ukázala jsem na misku před sebou. „And I wanna be an actress or steward" <A chci být herečkou nebo letuškou.> dořekla jsem a všichni se začali nenápadně smát.

„It´s great. You would by a great actress." < To je skvělý. Ty bys byla skvělá herečka.> řekla Angela a mrkla na mě.

„Are you thinking?" <Myslíš?> usmála jsem se na ní zpět.

Ozval se zvonek a všichni z jídelny pomizeli do tříd.

„Do you wait until schools end?" <Chceš počkat až do konce školy?> zeptala se mile Angela.

„If you want... I would glad." <Jestli chcete.. Byla bych ráda.> usmála jsem se na všechny.

„Obviously. We want to know you more, right Mike?" <Samozřejmě. Chceme tě poznat víc, že Miku?> Angela narážela na Mikea? Začala jsem se nekontrolovatelně culit.

„So, I´m waiting." < Tak, čekám.> řekla jsem

„Okay, see you later." <Dobře, uvidíme se později.> řekli téměř sborově a já se vzmohla jen na úsměv.

Sakra, co to má být? A proč tu nebyla Bella? A vlastně Cullenovi jsem taky neviděla. Třeba to je jen sen. Začala jsem se štípat, abych se probudila a nic. Sakra! Neměla jet zpátky do Seattlu? Ale když já jim slíbila, že počkám. Co budu sakra dělat?! Takže klid, řekla jsem si. Tři dny, během kterých se asi zblázním. Nebo jsem se snad už zbláznila?

Rozhodla jsem se, že se projdu kolem školy, abych se uklidnila. Bylo hodně škaredě, vypadalo to na déšť. Čas rychle ubíhal v toku mých myšlenek. Pomalu jsem se vracela ke škole. Mám jít zpátky do jídelny? Asi počkám venku, jestli už teď končí, stejně vyjdou.

„Hey girlie." <Hej, slečno.> skoro až na mě zakřičel Eric.

„So, what lesson? <Tak co hodina?> snažila jsem se nějak zajímat.

„Boring, you know. But now we go at the pub. Ok, it´s something between pub and restaurant, you know? Do you want to go with us?" <Nudná, však víš. Ale teď jdeme do hospody. Dobře, je to něco mezi hospodou a restaurací. Chceš jít s námi?> zeptal se mě Eric.

„You really think, I should go?" <Opravdu myslíš, že bych měla jít?> zamyšleně jsem se zeptala.

„Of course, we want it." <Samozřejmě, chcem to.> řekl Eric. Postupně všichni vycházeli ze školy. V tu chvíli se k nám přidal Mike s Angelou a Jessicou.

„So, let´s go." <Tak, pojďme.> zavelel Mike.

Pomalu jsme mířili každý ke svému. Nasedla jsem a čekala až projedou, abych se mohla napojit. První projelo něco jako Bellin náklaďáček, akorát v modré barvě. Za ním jel zelený Citroen a za něj jsem se zapojila. Vyjeli jsme ze školního areálu a vjeli na silnici. Jeli jsme po cestě asi 5 minut a už jsme začali parkovat a já podél nich. Vystoupili jsme a já trochu zaváhala.

„Come on, aren´t you afraid, are you?" <No tak, nebojíš se, že ne?> zeptal se Mike a přehodil ruku kolem mých ramen. Jako co to má být?

„Yeah, now." <Jo, teď.> a pohlédla jsem nenápadně na tu ruku. Nedošlo mu to. Zahlédla jsem, jak se Jessica zatvářila. Chtěla jsem se hned bránit, že jsem o tu ruku nestála, ale nakonec jsem raději mlčela.

Sedli jsme si ke stolu a zamířila k nám servírka.¨

„Hi, I wanna cheeseburger, small pizza, apple pie and... cherry cocktail." <Čau, chci cheeseburger, malou pizzu, jablečný koláč a... třešňový koktejl.> poručil si Mike a my na něj nechápavě pohlédli.

„What? I´m hungry." <Co? Jsem hladový.> řekl a podal zavřený jídelní lístek zpět servírce. Ta se jen otočila k nám zeptala se. „And you?" <A vy?>

„So, fish and chips for me, please." <Tak, pro mě rybu s hranolkama, prosím.> řekla Angela.

„And I want paste salad." <A já chci těstovinový salát.> objednala si Jessica.

„I want cheeseburger with fries and coke. What do you want?" <Já chci cheeseburger s hranolkama a colu. Co chceš ty?> zeptal se mě Eric.

„That sounds great. I want this same, please." <To zní skvěle. Chci to samé, prosím.> odvětila jsem.

„Okay." <Dobře.> řekla servírka a s popsaným lístkem odcházela.

„So, tell something about you, about your home, about your friends.." <Tak , říkej něco o tobě,  o tvojem domově, o tvojích přátelích..> začala nedočkavě Angela.

„Ok, I live with my mum and her boyfriend Jean. Also I have small sis. Michelle´s two years old. She´s really sweet." <Dobře, žiju s mámou a jejím přítelem Jeanem. Ještě mám malou ségru. Michelle jsou dva roky. Je vážně roztomilá.> zasmála jsem se pro sebe.

„Your mother really loves France, right?" <Tvoje mamka opravdu miluje Francii, co?> zasmál se Eric. Darovala jsem mu jeden z mých úšklebků. Servírka už mířila k nám s teplým jídlem s rukách. S tichým „Here you are" <Tady máte> jsme ji zpátky děkovali a pustili jsme se do jídla. Nemohla jsem se toho nabažit. Byl to naprosto rozdílný hamburger od toho českého. Během jídla jsme nijak razantně nemluvili. Pomalu jsme dojídali a já přemýšlela v kolik mám večerku.

„So, what do you want to do now? <Takže, co chceš dělat teď?> zeptal se mě se zájmem Mike.

„Hm..perhaps.. I go in Seattle. It´s little late." <Hm.. asi.. pojedu do Seattlu. Je trochu pozdě.> odpověděla jsem, při čemž jsem se setkala s jeho posmutnělým výrazem.

„So, well.. Bye." <No, fájn. Ahoj.> chtěla říct Jessica mile, ale vůbec to tak nevyznělo.

„Great, so bye bye." <Skvěle, tak pá.> smířlivě jsem odpověděla a pomalu šla ke svému autu.

„Wait." <Počkej.> doběhl mě Mike. „Will we see you tommorow?" <Uvidíme tě zítra?> zeptal se s úsměvem.

„Okay, see ya tommorow." <Dobře, uvidíme se zítra.> usmála jsem se na oplátku a přicházela ke svému autu.

Sedla jsem si dovnitř a ponořila se do svých myšlenek. Vjela jsem pomalu na silnici a hledala jsem správnou odbočku. Myšlenky se vyrojily. Jsou reální? Vždyť to není možné! Jestli jsou oni opravdoví, tak to potom Cullenovi? A co vůbec Bella? To se mi snad jenom zdá! Ale na druhou stranu jsou moc přátelští. Angela je moc fajn, Mike spíš takový frajírek, Erik chytrý ukecánek a Jessica.. no nevypadala kdo ví jak přátelsky a nepomohla tomu ani ta Mikova ruka přehozená kolem mých ramen. I když jsem se asi zbláznila, nemohla jsem se zbláznit až tak moc, abych si vymyslela imaginární postavy a jedla s nimi. Jsou opravdoví.. Ale co, za tři dny odjedu a bude mi to všechno připadat jako sen. Už jenom dva dny, vlastně.

Pomalu jsem přijížděla k hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Zaparkovala jsem a šla si pro klíčky od pokoje na recepci.  Vešla jsem do pokoje a vyvalila se na postel.. Unaveně jsem se podívala na hodinky. Půl sedmé, v sedm je večeře. Odpočinkově jsem oddechovala a přemítala zážitky dnešního dne. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Nevzala jsem si na ně ani telefon, třeba se za chvilku probudím. Přemýšlela jsem na plné obrátky, co by na tom mohlo být pravdivého. Když už jsem tomu chtěla uvěřit, tak se vynořily další pochybnosti. Zmáhalo mě to, těžkla mi víčka. Pomalu jsem se ponořila do snového království.

 

předchozí 1.kapitola

 

 

***** http://lovelyone.blog.cz/rubrika/life-with-them *****

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Life with THEM - 2.kap.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!