Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 28. Skvělý plán, Alice

30.09.2009 (18:00) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1920×

28. SKVĚLÝ PLÁN, ALICE!

EDWARD

Oba jsme ztuhli. Pro ni to mohla být jen vteřina, ale pro mě to byla věčnost, během které jsem si ji stačil prohlédnout od hlavy až k patě. Poprvé v životě mi došla slova, nevěděl jsem, co říct. Celá má mysl se byla schopna soustředit pouze na ni. Pusu jsem měl otevřenou dokořán, ale nic z ní nevycházelo. Zrovna když už jsem se chystal říct něco jako „Promiň, nechtěl jsem…“, ona mě předběhla.

„Hodláš tady stát ještě dlouho nebo co?“

Bylo to tady. Tohle byla Bella, se kterou jsem se setkal poprvé. Holka, která se mnou vyběhla tak, jak nikdo jiný předtím. Rychle jsem se otočil a vypadl z pokoje. Ještě za dveřmi jsem to všechno rozdýchával. Tohle byla dosud ta největší zkouška mé sebekontroly. Stále jsem ji viděl před očima. Byla nádherná. Nic dokonalejšího jsem nikdy neviděl. Kde se hrabala Rosalina krása.

Věděl jsem, že tohle malé fo paux, mi jen tak neprojde. Oba se teď budeme cítit trapně. Vše se teď zkomplikuje. Začínal jsem mít z našeho druhého začátku opravdu dobrý pocit. Vypadalo to, že je schopna zapomenout na to naše první setkání a dostanu druhou šanci a možná časem bych si ji získal, ale teď jsem to zase pokazil, ač neúmyslně. Kdybych tak mohl slyšet, co si myslí, nikdy by se to nestalo.

Položil jsem tác s miskou polévky na stolek, který stál vedle dveří do Bellina pokoje a zapadl jsem k sobě. Vyšel jsem na balkón. Potřeboval jsem se nadechnout čistého vzduchu. Nejraději bych seskočil na zem a utíkal tak daleko jak by to jen bylo možné, ale to nešlo. Byla by tu zůstala sama. Bůhví, kdy se ostatní vrátí a já ji zde nemohl ani nechtěl nechat samotnou. Stále jsem stál na balkóně, pohledem jsem hypnotizoval všudypřítomnou zeleň, snažíc se vyčistit si hlavu a vymyslet, jak se jí omluvit, když někdo zaklepal na dveře mého pokoje.

Ve vteřině jsem byl u dveří. Slyšel jsem tlukot jejího srdce. Uhánělo jako o závod. Přišla, aby mi to ještě více vytmavila? Téměř jsem neměl odvahu otevřít, ale neměl jsem na vybranou. Otevřel jsem dveře. Stála tam, dívala se na mě, ale její pohled nebyl plný nenávisti, jak jsem předpokládal, ale právě naopak. Vypadala nervózně, tak nějak nesvá, jakoby ji něco trápilo a pak…

„Promiň, nechtěla jsem na tebe tak vyjet. Jen jsi mě překvapil. Nečekala jsem tě a nějak mi to uklouzlo. A taky bych ti ráda poděkovala za tu malou záchranu. Nevím, co mě to napadlo jít pěšky. Mohlo mi dojít, že počasí si tady dělá, co chce.“

Páni. Znova jsem tam jen tak stál s pusou dokořán. Ta holka mě nepřestane překvapovat. Teď byla řada na mě, abych se omluvil, ale než jsem stačil zareagovat, Bella se zapotácela a omdlela. Musela být vyčerpaná víc, než jsme si oba uvědomovali. Tak, tak jsem ji stihl chytit než by upadla na podlahu. Vzal jsem ji do náručí a zanesl do postele.

Snažil jsem se ji pomalu přivést ke vědomí. Když jsem ji pohladil po tváři, ucítil jsem, jak hoří. Dostala horečku. Zašel jsem do koupelny a namočil ručník do studené vody. Vrátil jsem se k ní a přiložil ji ho na čelo. Po pár vteřinách Bella konečně přišla k sobě. Koukali jsme znovu na sebe. Vypadala zmateně, ale po chvilce se zeptala. „Co se stalo? Proč ležím v posteli a mám na hlavě tohle?“

„Omdlela jsi Bells a máš horečku. Ta tvá malá procházka už má následky. Ani si mi nedala šanci se ti taky omluvit za to, že jsem tak vtrhl do tvého pokoje když, … no ty víš. Promiň, nechtěl jsem. Myslel jsem, že už budeš v posteli.“

„Uvařil jsem ti polévku a myslím, že je teď je vhodná doba, abys ji snědla. Potřebuješ nabrat síly. Půjdu zavolat Carlisleovi ať se na tebe co nejdřív přijede podívat, než se nám tu rozstonáš.“

Zvedal jsem se z postele, že půjdu zavolat do nemocnice, když mě Bella chytla za ruku. V tu chvíli mnou projel elektrický výboj, ten stejný jako, když jsme se poprvé na louce políbili.

„Děkuju.“

Lehce se na mě usmála a pak mě pustila. Vypadala stejně překvapeně jako já. Šel jsem ke mně do pokoje a zavolal Carlisleovi. Slíbil, že přijede za pár minut. Stejně už měl končit. Esme jela ještě něco nakoupit do města, takže se možná každou chvílí také vrátí domů.

Poté jsem chtěl Bellu ještě jednou zkontrolovat. Tentokrát jsem ale raději zaklepal a počkal na odezvu. Seděla v posteli a krmila se polévkou. Vypadala už trochu lépe. Když omdlela, byla bledá jako duch, teď už se ji začínala vracet barva. Polévka ji očividně zahřála. Byl jsem zvědavý na své kuchařské umění a tak jsem se zeptal.

„Opravdu ti to chutná, nebo jíš jen, aby si mě neurazila. Víš, moc vařit neumím, takže…“, ale zbytek už jsem nedořekl.

„Je to opravdu moc dobré. Myslím, že vaření máte v rodině. Esme je výborná kuchařka a ty očividně taky. A já mám momentálně takový hlad, že bych snědla i ježka.“

Oba jsme se najednou začali smát. Najednou zas bylo vše jednoduché, jakoby se nic nestalo. Bella dojedla polévku právě ve chvíli, kdy se vrátil domů Carlisle. Nechal jsem je tam o samotě. Carlisle ji musel vyšetřit a já jsem šel dolů. Zaslechl jsem totiž, že se vrátil i zbytek Aliciných spiklenců a samozřejmě i ji.

ALICE

Věděla jsem, že vše šlo podle plánu. Byl to sice komplikovaný začátek, ale dostali šanci se lépe poznat a sblížit se. Vědět tak o tom Edward, asi by mě to nikdy nenechal udělat. Musela jsem si dávat hodně pozor, abych na to nemyslela a proto jsem si raději dokola opakovala čínskou abecedu. Když jsme se vrátili, už na nás čekal. Moc dobře věděl, kdo tenhle šílený plán vymyslel, ale taky jsem věděla, že mi nevynadá, ale nakonec mi jednou poděkuje.

„Tak co bráško, jaký si měl den?“ Nemohla jsem odolat a nezeptat se. Jen se na mě poťouchle usmál.

„Zajímavě si to vymyslela, jen co je pravda. Nešlo to bez toho, aby si Bellu ohrozila na zdraví?“

„Víš, někde jsem četla, že krizové situace lidi sblíží nejlépe, tak jsem si to chtěla vyzkoušet v reálu. A vy dva jste byli skvělý pokusný materiál. Neříkej mi, že nakonec to nedopadlo dobře? A Bella je v pořádku ne?“

V tom se za námi objevil Carlisle a oznamoval nám, že Bella je celkem v pořádku. Jen prochladla, ale když to vyleží, tak zítra by už mohla jít bez problému do školy. Potřebuje hlavně spánek a odpočinek, tak ji nemáme zbytečně rušit. Ale to bych to nebyla já, kdybych za ní aspoň na chviličku nezašla.

Když jsem vešla do pokoje, Bella sice ležela v posteli, ale nespala. Jakmile mě uviděla, hned na mě zavolala. „Ahoj Alice, tak už ses vrátila. Takhle mě zradit a nechat mě tady.“ Snažila se o naštvaný tón, ale moc jí to nešlo. Bella se uměla zlobit a to pořádně, ale tentokrát to nebyl ten případ.

„Víš Bells, nevěděla jsem, že ostatní také odejdou. Jasper najednou dostal chuť jít se projít a já myslela, že tě třeba odveze Emmet nebo Esme. Byla to jen shoda náhod. Ale ty si taky udělala pěknou blbost. Jít za bouřky do lesa! Co tě to napadlo? Ještěže Edward měl dost rozumu a dostal tě včas zpátky.“

„Hele Alice, no nic… co se stalo, to se stalo. Ten tvůj brácha byl dneska nějak společenský, co se mu stalo a kde vlastně byl tak dlouho. Vypadá, jakoby se vrátil snad z nějakého výchovného ústavu. Minule se choval, a teď se prosím neuraž, s prominutím jako kretén, ale dneska byl docela fajn.“No jo, už to bylo zase tady, to jak se poprvé nepohodli.

„Víš Bells, on je pořád fajn, jen když jste se setkali poprvé, nebyla zřejmě vhodná konstelace hvězd a přiznej si to, ty jsi na tom měla taky podíl.“ Chvíli se tvářila uraženě, ale nakonec ji to přešlo.

Pak už jsem ji musela nechat se prospat. Vypadala opravdu unaveně a vyčerpaně. Určitě bude spát až do rána. Carlisle mezitím zavolal Charliemu, co se stalo, ať se zbytečně nestrachuje a taky, že Bella u nás pravděpodobně přespí a pokud bude ráno v pořádku, pojede do školy s námi.

Jen co jsem vyšla z Bellina pokoje, hned jsem narazila na Edwarda. Moc dobře slyšel, o čem jsme si povídaly, ale nekomentoval to. Místo toho vyrazil na lov. Zbytek noci měl totiž v plánu být s Bellou, i když ona o tom nebude mít ani ponětí.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 28. Skvělý plán, Alice: