Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 26. Probuzení ze snu

28.09.2009 (16:30) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1801×

26. PROBUZENÍ ZE SNU

EDWARD

Šokem jsem přimrzl k podlaze. Probudila se? Viděla mě? Co bude teď? Nevěděl jsem, co mám dělat. Na útěk už bylo příliš pozdě. Pomalu jsem se otočil a podíval se na ni. V tu kratičkou chvíli mi spadl obrovský balvan ze srdce. Bella sladce spala dál. Mluvila ze spaní a znova se jí asi zdálo o tom, co se stalo na louce, když mi řekla, že tam chce zůstat se mnou. Možná, že maličkou chvíli jsem si myslel, že by bylo lepší, kdyby se opravdu probudila a viděla mě, ale teď jsem byl rád za to, že tak tomu nebylo. Potichu jsem se vyplížil z pokoje a vydal se za Alicí.

Už na mě čekala na louce, kde jsem jen před pár hodinami prožil svoji pohádku, za kterou jsem mohl být z velké části vděčen také jí.

ALICE

Edwardovi to dneska trvalo déle než obvykle, stále se nedokázal odtrhnout od Belly. A ani jsem se mu nedivila. Láska dokáže s člověkem dělat zázraky a potom co mi řekl Jasper, co k ní Edward skutečně cítí, jsem si byla jistá, že konečně naše rodina bude kompletní. Tak či onak, Bella už členem rodiny byla.

Konečně už dorazil. Koukali jsme jeden na druhého, až jsem to nevydržela a začala se smát a on se mnou. Bylo to tak skvělé mít mého brášku po tak dlouhé době zase doma a vidět ho, jak je šťastný. Po těch letech, co jsme už téměř přestali doufat, že nalezne svou spřízněnou duši, se to stalo a nikdo to nečekal. Ani všechna Tanyina krása a vytrvalost nezmohla nic proti naší roztomile nešikovné Belle.

Nechtěla jsem tuhle báječnou chvíli překazit, ale musela jsem se ho zeptat na ono rozhodnutí, ke kterému dospěl dnes v noci. Týkalo se to toho, jakým způsobem se nakonec Bella dozví o tom, kdo jí ve skutečnosti posílá kartičky se vzkazy. Na jedné straně jsem ho chápala. Chtěl, aby ho Bella měla ráda jako Edwarda a ne jen jako vysněného prince z pohádky, ale znamenalo to, že to tak lehké mít nebude. Jejich první setkání nedopadlo nejlépe a nikdo nemohl předvídat, co se stane teď.

„Opravdu to takto chceš? Víš, že se na nás všechny můžeš spolehnout, hlavně na mě. Přísahám, že od nynějška jsem tvůj věrný spojenec na život a na smrt. A pokud má Bella v hlavě alespoň špetku rozumu, do týdne bude tvá.“

Snažila jsem se Edwarda uklidnit, i když jsem sama nebyla schopna jistě vidět, co se stane. Edward jen přikývl a začal mi znova vysvětlovat, že chce získat Bellu sám za sebe, i kdyby to mělo trvat věčnost. Když jsem se ho zeptala, jestli si uvědomuje, co to ale pro nás všechny znamená a hlavně pro ni, jen smutně přikývl.

„Vím, že bych jí mohl ublížit, ale také vím, že bych toho nikdy nebyl schopen a pokud bych Bellu nějakým způsobem uvrhl do nebezpečí, jsem ochoten se jí vzdát, i když se tím odsoudím k věčné samotě. Ale lidé jsou jiní, než my. Zapomenou a jdou dál. My dál sice přežíváme, živoříme, ale nikdy nezapomeneme.“

„A naše tajemství?“

Tohle byla asi ta nejtěžší otázka a viděla jsem, že ještě sám si není jistý.

„Víš Alice, nebudu ti nic nalhávat. Sám jsem se ještě nerozhodl. Víš, že toto pravidlo nesmíme porušit. Nikdo se o nás nesmí dozvědět.“ Nemusela jsem mít Jasperovu schopnost cítit pocity druhých lidí, abych věděla, že čím dál Edward nad tím vším přemýšlel, docházela mu nemožnost vztahu s Bellou. Bylo tu příliš mnoho proti. Edward Bellu upřímně miloval, ale také ji nechtěl zatáhnout do našeho. Světa, natolik nebezpečného pro obyčejného člověka.

Chvíli jsme jen tak seděli a přemýšleli nad tím vším, když Edward znovu promluvil.

„Působí na tebe i na Jaspera Bella stejně jako na mě?“

„Co máš na mysli, tím působí?“ Nechápala jsem, na co naráží.

„No, že na ni neúčinkují vaše schopnosti.“

„Ty ji neslyšíš?“ Za celou dobu se mi o tom nezmínil a ani já jsem to nikdy neviděla. Takže Edward vůbec neslyšel, co si Bella myslí. Proto byl tak nervózní a nejistý. Tak teď už to vše dává smyls.

„Ale proč naše schopnosti na ni působí a tvá ne. To je zvláštní, nemyslíš?“

„Je to hodně zvláštní. Ještě jsem se s tím nikdy nesetkal. Bella není upír. Nemůže mít, žádnou schopnost. Možná, že Carlisle, by o tom mohl vědět víc. Později si s ním promluvím. Ale teď už bychom se měli vrátit, než se po nás ostatní začnou zase shánět.“

Když jsme odcházeli, viděla jsem, že Edward je zamyšlenější než kdy předtím. Jen jsem se bála, zda jsem ho svými otázkami nedonutila to vše ještě jednou promyslet a nakonec se rozhodne, že se Belly vzdá.

EDWARD

Ten rozhovor s Alice byl pro mě na jedné straně přínosný, na straně druhé mně však znovu postavil před zásadní otázku „Mám nárok na to někomu převrátit život na ruby, jen pro své sobecké city?“ Zapadl jsem k sobě do pokoje, dal si sluchátka na uši a pustil si CD, které jsem poslouchal naposled. Byla to skladba, kterou jsem složil jen pár dní po tom, co jsem se setkal s Bellou a začalo mi doslova strašit ve věži, tohle bylo jediné dobré, co zatím z toho všeho vzniklo.

BELLA

Když jsem se začala probouzet, v první chvíli jsem úplně zazmatkovala, než mi došlo, kde vlastně jsem. A pak, pak následoval další příval otázek, ale hlavní byla „Opravdu se to stalo nebo to byl jen ten nejkrásnější sen a já se z něj právě probrala?“ Jediný pohled na skříň po mé levé ruce mi však stačil, abych si uvědomila, že to sen nebyl. Skutečně se to stalo. Na skříni vysely na ramínku šaty, které jsem měla včera na sobě.

Mé srdce začalo uhánět jako o závod, když jsem si na vše do detailu vzpomněla. Prožila jsem tu nejkrásnější noc ve svém životě a nevím s kým, ani kdy ho znovu uvidím. Slíbil mi, že ještě potřebuje trochu času a brzy se zase shledáme a vše mi prozradí, ale co když…co když už ho nikdy neuvidím? Co když jsem se ve skutečnosti nebyla taková, jak si mě představoval a už se nikdy nevrátí. Netušila jsem ani náhodou, kdo by to mohl být. Všichni, kdo by přicházeli v úvahu, ten večer byli na párty. Nemohl být odsud, ale jak mě mohl znát? Mozek mi běžel na plné obrátky a já se rázem z pocitu euforie ze včerejšího večera dostala do stavu totální deprese.

Pomalu jsem se vyhrabala z postele, nebýt toho, že můj budík signalizoval, že je jen těsně před jedenáctou hodinou, klidně bych v ní ještě zůstala. Sama jsem se divila, že mě Alice nebo Emmet, jak to míval ve zvyku, nepřišel vzbudit.

Po ranní sprše, která mi opravdu přišla vhod, jsem na sebe hodila nějaké šaty, které jsem měla ve skříni a vyšla z pokoje. Když jsem sešla dolů, znova jsem nechápala, jak to dělají. Po včerejší úžasné výzdobě už nebyla ani památka. Emmet s Jasprem sledovali fotbal a holky společně s Esme už na mě čekali v kuchyně. Carlisle už byl buďto v práci anebo něco studoval u sebe v pracovně, jak to míval ve zvyku.

Esmé byla nepřekonatelná, jako by věděla, že právě přijdu, už jsem měla na stole nachystaný oběd. Na snídani bylo přece jen krapet pozdě. Na jídlo jsem se přímo vrhla, zatímco Alice s Rose se v něm jenom přehrabovaly. Obě byly nějak podivně z ticha. Čekala jsem, že ze mě začnou okamžitě páčit, kam jsem se to včera vlastně ztratila a s kým, ale dělaly jako by je to nezajímalo. Něco tady nehrálo, jen jsem nevěděla co. Že by hrály uražené a čekaly, až začnu já?

Ač mě ještě před pár minutami deptala deprese, Esmeino jídlo to trošku zpravilo a já si zase vzpomněla na včerejší noc a začala se znovu rozplývat blahem. Musela jsem se tvářit asi hodně pitomě, když už to Alice nevydržela a zeptala se.

„Tak co Bells, tak už nám to řekneš, kdo to včera byl a proč se tak strašně křeníš?“

Měla pravdu, sama jsem se přistihla, že mám úsměv od ucha k uchu a čučím do blba. Nedalo mi to a tak jsem spustila. Holky na mě jen koukaly a sem tam něco dodaly. Když jsem skončila, uvědomila jsem si jeden maličký detail, který mi doteď nedocházel.

„Jak jsme se vlastně dostala do postele?“

Nejdřív se na sebe holky podívaly, ale Alice záhy rychle zareagovala „Někdo zazvonil, a když jsem došla otevřít, našla jsem tě sedět spící v křesle, kde předtím seděl kosťa, ale nikoho jsem nenašla a tak tě Emmet odnesl k tobě do pokoje.“

„Kosťa???“

„No ten kostlivec, kterému ses tak ráno smála.“

Aha, dodala jsem. Za pár minut poté, jsem se rozhodla, že je už na čase vydat se domů. Hlavou mi pořád vrtalo, že mě sice donesl zpátky domů ke Cullenům, ale pak zazvonil a utekl? Neměl ani dost slušnosti mě přímo předat. Po chvíli jsem se začala smát, přemýšlela jsem o sobě jako o doporučeném dopise do vlastních rukou. Když už jsem byla jen pár kroků od mého pokoje, z ničeho nic se otevřely protější dveře a v nich stál on.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 26. Probuzení ze snu: