Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 18. To byl Emmetův nápad

21.09.2009 (22:00) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1595×

18. TO BYL EMMETŮV NÁPAD,…

BELLA

Dalo mi opravdu práci Emmeta uklidnit a přesvědčit, že jsem neotevírala, protože jsem byla v koupelně a dávala si sprchu. Zmohla jsem se jen na tuto výmluvu, nic jiného mě v rychlosti nenapadlo a snad nakonec i tato malá lež zabrala. Když jsem ho konečně dostala z pokoje s tím, že za pár minut budu dole, vletěla jsem rychle do koupelny a provedla obvyklou ranní hygienu jenomže tentokrát ve zrychleném tempu. Pak jsem na sebe hodila nějaké oblečení, které jsem si tady nechávala, protože moje skříň doma už ho nebyla schopna pojmout a vydala jsem se do kuchyně. Moje zdřímnutí trvalo déle, než jsem si myslela. Bylo už po deváté a všichni už byli dávno vzhůru. Alice a Esmé jin na mě čekali v kuchyni.

Zbytek rodiny jsem zahlídla v obýváku. Jasper se jako vždy o něčem dohadoval s Emmetem a nakonec jsem zase zaslechla slovo sázka. O čem se bavili, už jsem nestačila postřehnout, ale ti dva by si našli důvod vsadit se o cokoliv a hlavně kdykoliv. Esmé mi jako vždy připravila báječnou snídani, kterou jsem na posezení slupla. Až při snídani jsem se konečně trochu zklidnila a měla čas trochu přemýšlet, došlo mi, že jsem zapomněla na jednu velice podstatnou věc. Díky tomu násilnému probuzení se mi to málem vykouřilo z hlavy, ale teď se mi to vrátilo.

Sny se mi zdají každou noc a možná proto si většinou všechny pamatuju a obzvláště, když se opakují. Když jsem dnes v noci spála u mě v pokoji, nezdálo se mi nic neobvyklého, ale když jsem usnula na pár hodin v pokoji Edwarda, vrátilo se to. Znovu se mi zdál ten samý sen, na který jsem už málem zapomněla a který se mi shodou okolností zdál v tom samém pokoji, když jsem tam spala poprvé před dvěma týdny.

Na Emmeta znovu zaútočil medvěd, Rose jsem opět spatřila v bílých svatebních šatech, s Jasprem jsem prošla mnoho bitev a pak tu byl ještě Carlisle. Dál jsem se tentokrát nedostala, byla jsem vyrvána ze snu Emettovým bušením do dveří, ale určitě by pokračoval stejně jako minule. Byla to jen shoda okolností, že se mi ten samý sen zdál dvakrát vždy na tom stejném místě, nebo v tom je něco víc. Proč se mi zdál znovu až teď? Proč ne dříve? Co ve mně ten sen vyvolává? Kde se vzaly ty příběhy v mé hlavě? Co s tím mají společného Cullenovi? Spousta otázek, ale na žádnou z nich jsem neznala odpověď, ač jsem po nich toužila více než po čemkoliv jiném. No snad ještě víc jsem chtěla poznat onoho tajemného dárce a autora těch nejkrásnějších slov, které mi kdo napsal.

Z mých myšlenek mě vytáhla Alice, když přede mne položila album plné fotek, kterými jsme se včera večer marně snažily prohrabat a vybrat ty nejlepší záběry.

„Daly jsme to s Rose dneska ráno dohromady, zatímco ty jsi ještě chrupkala.“

Do široka se na mě usmála a já věděla, že mi prokázaly obrovskou službu.

„Děkuju Alice, ani nevíš, jak jsem ráda. Po tom včerejšku jsem si myslela, že to nikdy nedáme do kupy.“

Hnedka jak jsem dojedla, dali jsme se do prohlížení alba, které za mě holky sestavily.  Nemělo chybu. Vybraly opravdu ty nejlepší fotky a zkombinovaly je úžasným způsobem, že se z mého narozeninového alba stal dokonalý průvodce oním večerem, kterého jsem se tolik obávala, a který nakonec dopadl lépe než bych si byla dokázala představit.

Konečně jsem se rozhodla. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale už to déle asi nevydržím, musím se někomu svěřit. Nevím jak se v takové situaci zachovat. Dnes řeknu Alice o těch kartičkách se vzkazy a o dárcích. Řeknu ji celou pravdu. Možná mi nějak pomůže a třeba ji napadne, kdo by mi je mohl posílat.

Zrovna když jsem hledala způsob, jak dát Alice najevo nenápadným způsobem, že bych si s ní chtěla promluvit o samotě u mě v pokoji, přišel Emmet s šíleným plánem na dnešní den.

„Hele rodinko, co kdybychom dneska provětrali naše broučky, už dlouho nebyli venku.“

Zmateně jsem pozorovala všechny kolem sebe, jak se jim na tvářích objevují nadšené výrazy a až jsem nadskočila, když Jaspre nadšením vykřikl „juchůůů, skvělý nápad brácha, pořádně si to užijeme“. Stále jsem nechápala, co měl Emmet na mysli, když řekl, že je načase provětral broučky. Auta tím zřejmě nemyslel, protože těmi se proháněli každý den, takže co má v plánu, ale to už mě táhla Alice nahoru k ní do pokoje. Musíme se prý na to vhodně oblíknout.

Když jsem se ji ve spěchu zeptala, co mají v plánu, jen se na mě šibalsky usmála a že je to překvapení, ať ještě chviličku vydržím, že se mi to zaručeně bude líbit. Jakmile jsme došli do Alicina pokoje, zatáhla nás okamžitě do její obrovitánské šatny a začala vyndávat oblečení. Kožené bundy, kožené kalhoty, kožené rukavice a kožené boty s podrážkou, že kdybyste někomu omylem šláply na nohu, zaručeně mu ji musíte rozdrtit. Alice mi nedala šanci ani zareagovat a okamžitě mi vybrala jeden obleček v černo červené kombinaci a doslova mě do něj navlíkla.

„Alice, není to, co si myslím, že ne?“

„A co tě napadlo Bells?“

„Napadlo mě, že tohle oblečení a vůbec všechno, no tohle si člověk oblíkne, když se chystá jet na motorkách. Doufám, že těmi broučky, neměl Emmet na mysli motorky, protože já na nich jezdit neumím a Charlie by mě asi zabil, kdybych někdy na nějakou sedla.“

„Neboj Bello, motorky to opravdu nejsou, je to něco mnohem lepšího a nemusíš mít strach dáme na tebe pozor, nic se ti nestane. Užijeme si to, uvidíš.“

Jak jsem čekala, ono překvapení se skrývalo v garáži. V řadě tam vedle sebe stálo pět čtyřkolek v různých barvách. Z kluků přímo sršelo nadšení a i Alice a Rose vypadaly, že se těší, jen já jsem měla obavy. Emmet se na mě culil a pak se zeptal.

„Tak co Bells, troufneš si na sólo jízdu? Mohla by sis půjčit Edwardova broučka, jemu to určitě vadit nebude, jen mu ho nepoškrábej.“

Všichni propukli v hlasitý smích i já, ale chvíli na to už jsem měla v krku knedlík a přemýšlela, jak se z toho vykroutit. Naštěstí mě zachránila Rose.

„Bello jestli si ještě nikdy na čtyřkolce nejela, tadyhle Emmet tě velice rád sveze, že jo Emme. Alespoň bude mít důvod jet opatrně a nebudu mít o něj takový strach, že se zabije.“

Na což na něj vítězně mrkla a všichni jsme se zase začali smát, ale tentokrát to byl Emmet, kterého Rose dostala. Až mi ho bylo líto, sám to vymyslel a tolik se na to těšil, ale hrála jsem Rosinu hru.

„Budu moc ráda Emmete, kdybys mě mohl svézt poprvé ty, možná se mi to nakonec bude líbit, ale ať to moc nehází, nevzala jsem si kinedril.“ Další zásah a další vlna smíchu.

Všichni jsme nasedli na mašiny, já se na Emmeta přilepila jako klíště až jsem si říkala, jestli na mě Rose nebude žárlit, ale bylo to pouze z bezpečnostních důvodů, nechtěla jsem sletět dříve, než jsme vůbec vyjeli. Samotný start byl zážitek. Emmet roztůroval motor a když pustil spojku, málem bych už byla asi na zemi, nebýt toho že jsem se ho držela ze všech sil. Vydali jsme se na cestu hlouběji do lesa. My s Emmetem a Rose jsme jezdili spíše po lesních cestách, ale Alice a Jasper závodili všude, kde se dalo, cesta necesta, kopec ne kopec, jezdili jako blázni až nám ujeli. Asi tak po hodině a půl jsme se zase všichni setkali na takové malé lesní mýtině, absolutně jsem netušila, kde bychom mohli být, ale ostatní jak se zdálo, přesně věděli, kde se právě nacházejí.

Alice s Jasprem si nás dobírali, kde jsme prý byli tak dlouho, už si mysleli, že jsme se snad ztratili. Já a Rose jsme se tomu jen zasmáli, upřímně byla jsem ráda, že jsem z té mašiny nesletěla a že jsem udržela obsah svého žaludku uvnitř, ale chudáka Emma, mi začínalo být opravdu líto. Dali jsme si na chvilku pauzu, kterou Alice s Jasprem využili k tomu, aby Emmeta asi ještě více rozladili.

Vyprávěli mu, kde všude jezdili, jak závodili a pořád se navzájem předjížděli, no nešlo se na něj dívat, v jedné chvíli jsem měla pocit, že se snad rozbrečí. Nakonec jsem se tajně s Rose dohodly, že mě nazpátek sveze ona, ať si Emm trošku užije, jinak to s ním bude k nevydržení a ona souhlasila. Do poslední chvilky před odjezdem jsme nedali nic najevo.

Nikdy jsem snad neviděla nikoho tak šťastného, jako Emmeta, když se dozvěděl, že byl propuštěn a může se vydat stíhat Alice s Jasprem, kteří odjeli asi tak minutu předtím. Radoval se jako malé dítě, ale za pár vteřin už byl fuč. Já jsem nasedla k Rose a vydaly jsme se na cestu zpět. Rose to na zpáteční cestě rozjela trochu rychleji, ale už jsem byla zvyklá a začínalo se mi to docela líbit, adrenalin v krvi dělá divy. Najely jsme na lesní cestu vedoucí ke Cullenovic domu, už nám zbývalo jen pár minut a budeme doma.

Když se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Nevím jak se tam Emmet z ničeho nic odnikud vzal, ale poslední co jsem viděla, bylo, jak se na nás z boku řítí a pak už jsem jen cítila, jak letím vzduchem, tvrdý dopad, a ostrou bolest bránicí mi se pohnout.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 18. To byl Emmetův nápad: