Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 14. Rozhodnutí

17.09.2009 (10:15) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1559×

14. ROZHODNUTÍ

EDWARD

Zbytek noci jsem strávil na stromě pozorováním spící Belly. Tím jsem se vyhnul škodolibým hláškám Emmeta na můj účet, co se zabavení řidičáku týče a štěstím taky bylo, že Carlisle musel včera k té bouračce, jinak už by mě zpovídal, kam jsem měl namířeno a proč. Dobře jsem však věděl, že se ničemu nevyhnu a hned ráno se na mě všichni vrhnou.

Konečně mi došlo, jaké následky bude mít dnešní noc. Co jsem si kruci myslel, když jsem zastavoval. Vždyť se ze mě stal na rok chodec a všude mě bude muset někdo vozit. Emmet z toho bude mít vánoce a určitě už se těší, až mi to dá sežrat.

Zaslechl jsem Alice, že se po mě shání. Moc se mi z mého úkrytu před realitou ještě nechtělo, ale nemohl jsem tam zůstat věčně. Čekala na mě ve svém pokoji. S Jasprem jsme se minuli ve dveřích, chtěl nás očividně nechat o samotě, jen se na mě usmál a šel dál.

„Ahoj bráško, tak co nechtěl by ses mi s něčím svěřit? Kam jsi měl včera namířeno tak pozdě v noci a ani ses nerozloučil.“

„To bys snad měla vědět, určitě si mě viděla a ani jsi mě nevarovala. Teď budu muset chodit pěšky a Emmet si mě bude ještě hodně dlouho dobírat.“

„Viděla jsem tě odcházet. To máš pravdu, ale v tu chvíli jsme s Jasprem měli na starost příjemnější věci a nejdřív jsem si myslela, že se jedeš jen projet, ale to že si pak zastavil, za to už si můžeš sám. Když jsem to viděla, bylo už příliš pozdě na to tě varovat. Tak co, kam si měl v úmyslu jet a proč? Povídej, stejně to z tebe dostanu.“

Měla pravdu, vzdorovat jí nemělo cenu, tak jsem se rozhodl, že jí to povím. „Ani nevím, kam jsem chtěl jet, možná do Denali nebo jen tak někam vypadnout alespoň na víkend. Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky a tady ve Forks to nešlo. Vůbec nechápu, co mě to napadlo zastavovat uprostřed noci, asi jsem se v tu chvíli zbláznil.“

„Anebo jsi ve skutečnosti vůbec z Forks nechtěl odjet!“ Dodala Alice.

„Možná, já nevím. Poslední dobou se cítím nějak jinak, zmateně. Nevím co se, se mnou děje.“

„Zajímavé. Ptala jsem se Jaspra, jestli náhodou netuší, co by s tebou mohlo být, všimla jsem si totiž, že už pár dnů nejsi ve své kůži, a ani on nevěděl. Řekl jen, že z tebe cítí zmatek a že si v tom potřebuješ udělat jasno.“

„Měl pravdu, možná proto jsem potřeboval odjet, ale jsem rád, že se mi snažíš pomoci, ale zatím to je jen na mě.“ Pak mě Alice objala a já byl nakonec rád, že jsem si s ní promluvil, i když nic zásadního toho nevzešlo. „Alice, už ví Emmet o tom co se stalo?“ Odvedl jsem téma jinam.

„To víš, že jo. Byl z toho celý na větvi. Rose dalo hodně práce, aby ho zklidnila. Ještě že tu byla Bella a on nemohl dělat rachot, jinak bys to schytal už hned po návratu.

„Takže si to schovává na ráno co?“

„Když půjdeš do obýváku tak se o tom přesvědčíš sám.“

"Alice, myslíš, že si můžu půjčit nějaké Jasprovo oblečení. Potřeboval bych se převlíknout a nemám do čeho.“

„No jasně, jen si něco vyber, mu to vadit nebude. Což mi připomíná, že se půjdu mrknout na Bellu, jestli už je vzhůru. Tak odvahu bráško.“

Dal jsem si sprchu a převlékl se. Rozhovor s Alice mi hodně pomohl a mě to došlo. Musím to udělat, ale nejdříve jsem si chtěl promluvit s Carlislem a vše mu vysvětlit. Naštěstí byl ve své pracovně. Měl víc pochopení, než jsem předpokládal a nedělal ze včerejška žádný problém. Spíš mě překvapilo, když zavtipkoval, s kým prý budu jezdit do školy, jestli s Alice nebo Emmetem.

Pak jsem mu však oznámil své rozhodnutí. Carlisle byl ten nejchápavější a nejtolerantnější člověk, kterého jsem znal. Nic nenamítal proti tomu, co jsem se chystal udělat, ale bylo na něm vidět, že má o mě starost a nikterak ho to netěší, ale bránit mi v tom nehodlá a dal mi najevo, že mě naprosto chápe. Nabídl se dokonce, že mě odveze, za což jsem mu byl vděčný.

Sešli jsme dolů do obýváku, kde na nás všichni čekali. Emmet byl celý natěšený, že si ze mě bude moc utahovat, ale než stačil něco říct, Carlisle ho utnul, že na to teď není vhodná doba, a že bych se rád se všemi rozloučil. Všichni na mě nechápavě zírali. Nechtěl jsem se v tom pitvat, tak jsem jim jen vysvětlil, že na čas potřebuju odjet a vše jim vysvětlím, až budu zpátky.

Nejtěžší bylo rozloučit s Esme, sotva jsem se vrátil a už jsem jí zase odjížděl. Málem mě nechtěla pustit. Alice na mě jen mrkla. Kromě Esme mi bylo líto taky Emmeta, vypadal chudák naštvaně. Tak jsem ho povzbudil, že aspoň bude mít více času na to, aby si připravil hlášky, kterými mě bude provokovat. Za chvíli už jsme seděli s Carlislem v autě směr letiště. Nevěděl jsem kam jet, ale musel jsem pryč.

BELLA

Koukala jsem zmateně po pokoji, kde je strávila včerejší noc a byla jsem si jistá, že tady jsem nikdy před tím nebyla. Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala?  Konečně mi došlo, co se včera večer stalo, myslela jsem, že to byl jen špatný sen, ale nebyl. Teď mi to konečně doklaplo. Sice jsem v tomhle pokoji nikdy před tím nebyla, ale vše mi tu bylo povědomé, a když jsem se zadívala z okna, no ono to vlastně ani nebylo okno, celá jedna stěna byla prosklená, okamžitě jsem věděla, že nejsem nikde jinde než u Cullenů doma.

Musela jsem včera usnout, jen co jsme vyjeli. Ale proč mě nevzbudili a nezavezli domů. Celá Esmé, je tak ohleduplná, určitě mě nechtěla budit, tak mě místo toho vzali k nim domů. Ale proč jsem nespala v pokoji pro hosty? Čí je to vlastně pokoj.

Chvíli jsem přemýšlela, prakticky všechny pokoje jsem znala, zbývala jediná možnost. Ještě jednou jsem se rozhlédla po pokoji a začala ho detailně zkoumat. Celou jednu stěnu pokrývaly police s cédečky, neuvěřitelné množství a směsice hudebních žánrů. No páni, takový výběr nenajdete ani v obchodě. Další věcí, která upoutala mou pozornost, bylo množství knih, které byly po celém pokoji. Některé vypadaly jako sběratelské díla, staré kožené přebaly, zažloutlé stránky a vůně starých knih, to bylo pro většinu z nich typické. Procházela jsem se po pokoji a všímala si každého detailu. Dokonale se tu, jako mimochodem v celém domě, navzájem doplňovaly naprosto unikátní starožitné kousky s moderním designem a nejnovější technikou.

V tom do pokoje vlítla Alice. „Bello no to je dost, že už jsi vzhůru. Mysleli jsme si málem, že jsi upadla do komatu. Už je deset a ty si se teprve probudila. Honem si pospěš. Tady máš čisté oblečení, koupelna je támhle. Počkám na tebe dole. Esme ti připravila báječnou snídani.“

Nenechala mě říct ani půl slova a už jsem byla v koupelně. Dala jsem si sprchu, pak se trochu zkulturnila a oblíkla si šaty, co mi Alice přinesla. Jako vždy, ona si prostě nedá říct, zase mi přinesla sukni. Byla bílá sportovního střihu nad kolena a k tomu mi vybrala tmavě modrou halenku a modré baleríny. No aspoň se nezabiju. Konečně pochopila, že já podpatky nikdy nosit nebudu. Když jsem vyšla z koupelny, ještě jsem ustlala postel a vydala se dolů do kuchyně. Jak se zdálo, všichni byli doma. Už na schodišti jsem uslyšela Emmeta s Jasprem jak se zase o něco vsází a jak se hlasitě smějí a Rose s Alicí jim vyčítají, že se chovají jako malí. Když mě Alice spatřila, okamžitě se na mě vrhla a už mě táhla do kuchyně za Esmé.

„Dobré ráno Esme.“

„Dobré ráno Bello. Doufám, že si se dobře vyspala. Připravila jsem ti něco k snědku, tak se posaď a pusť se do toho. Charliemu jsem volala hned, jak jsme dojeli k nám, že u nás přespíš. Nakonec byl rád, že aspoň nebudeš doma sama. Říkal, že to vypadá na celou noc a taky že jo, Carlisle se vrátil taky až ráno.“

„Děkuju za snídani, mám hlad jako vlk. Jen mě trochu překvapilo, kde jsem se to dnes probudila, musela jsem spát jak zabitá. Proč jste mě včera nevzbudili a neodvezli k nám domů, nechtěla jsem obtěžovat.“

„Ale zlatíčko, co to vykládáš, jaképak obtěžování a navíc vypadala jsi jako anděl, když jsi spala, nemohli bychom tě budit. Edward tě nesl, jak nejopatrněji jen mohl, aby tě nevzbudil.“

Zaskočilo mi v krku a málem bych se asi udusila, kdyby mě Alice nebouchla do zad. Sice trochu silněji než bylo třeba, ale zase jsem mohla dýchat.

„Esme, kde jsem to vlastně spala? To nebyl pokoj pro hosty.“

„Ano Bells, nebyl. Rozhodla jsem ti ho trochu upravit, když už tu s námi občas býváš, tak ať máš pohodlí, takže je teď v rekonstrukci. Spala jsi v Edwardově pokoji. Ten jediný byl volný, ale neboj, jemu to nevadilo.“

Další šok, nejdřív se dozvím, že mě nesl do postele a teď ještě, že jsem v té jeho strávila noc. Tak to bude trapné setkání, budu mu muset poděkovat a omluvit se, že jsem mu zabrala pokoj.

Snídaně byla vynikající jako každé jídlo, které připravovala Esmé. Vařila božsky. Po snídani jsme šly s Alice do obýváku, jak jsem slyšela, kluci se dívali na nějaký zápas. Psychicky jsem se připravoval na setkání s Edwardem a na ten trapas, ale k mému překvapení tam nebyl. Nedalo mi to a tak jsem se zeptala.

„Alice nevíš, kde je Edward? Chtěla bych mu poděkovat, že mě u sebe nechal přespat a omluvit se za tátu.“ Její radostný pohled náhled vystřídal poněkud smutný.

„Víš, Edward tady není. Brzo ráno odjel.“

To mě zaskočilo. „Stalo se něco? Doufám, že to není kvůli tomu včerejšku.“

„Ne, neboj Bells. Už když ho tvůj táta stopnul, měl namířeno pryč. Jeho kamarád má nějaké problémy, tak jel za ním mu pomoct.“ To by vysvětlovalo, proč jel tak rychle a pozdě pryč z Forks. Ale stejně jsem tušila, že za tím bude ještě něco.

Zůstala jsem u Cullenů do oběda, ale pak už jsem musela jít. Charlie byl dneska doma, takže jsem mu chtěla udělat oběd. Alice mě s Emmetem málem nenechali odejít. Emm si pořád stěžoval, že si ani nemohl užít to, že Edward přišel o řidičák a teď mu odchází jeho srandovní sestřička, jak mě nazýval. Vždy si na mě dokázal vymyslet nějakou blbost a já jsem pak byla červená jak rajče. Musela jsem slíbit, že zítra zase přijdu a něco podnikneme, jinak by mě nenechali odjet.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 14. Rozhodnutí: